Ráno jsem se vzbudil a chtěl vylézt z klece. Byla však zamčená a tak jsem musel čekat.
Lady mě asi slyšela, protože jsem zaslechl cvaknutí zámku.
"Andulu si tam nech a dnes budeme oba snídat u stolu." Ozvala se Lady a já šel udělat snídani pro oba.
Seděl jsem proti Lady a ta se na mě dlouho beze slova dívala.
"Dagu, chci abys věděl, že si tě vážím jako partnera, se kterým sdílím vše dobré i zlé. Zároveň se ve mně probudila dračice, které dělá dobře, když tě může ponižovat a ubližovat ti. Počítej s tím, že teď to bude horší, protože je možné, že budu mít velké výkyvy nálad. Ale i když tě biju, miluju tě a věř že si moc dobře uvědomuji cos podstoupil, abychom my spolu teď čekali dítě. Tady je ten ovladač na tvůj rozkrok. Jestli chceš, rozbij ho. Teď je vypnutý a jiný už není. Je na tobě, co s ním uděláš. Já ti to vyčítat nebudu.
Ovladač tu nechám ležet do zítřejšího rána. Pak se tě zeptám co s ním mám udělat. Když náhodou zmizí, nebudu se ptát kde je. To ti říkám jako milující žena."
Krásně se na mě usmála, vstala, obešla stůl a dlouze mě políbila.
Napřímila se, tvrdě mě vzala za vlasy a úplně jiným tónem vyštěkla:
"A jako tvoje Paní ti poroučím zvednout línou prdel, uklidit vše po snídani, Dvacet minut na čistícím stroji a na stoličce v koupelně máš přichystané věci na sebe!" Prudce zacloumala mou hlavou.
"Je ti to jasný, otrocká děvko?"
"Ano, Lady Cat. Je mi to jasné."
"Až budeš nastrojená, přijdeš pro mě!"
"Ano Lady Cat. Rozumím."
Pustila mé vlasy a zářivě se usmála. To jsem ráda, žes mi rozuměl, drahý." A šla něco hledat v šatníku.
Byl jsem celý zmatený. V hlavě mi vířily stovky otázek, ale odpověď ani jedna.
Po vyčištění střev jsem se oblékl do připraveného latexového kostýmu služky se jmenovkou DÁŠENKA, který ale měl integrovanou kuklu jen s dírkami pro oči, nosní dírky a pusu.
Čekal mě i velký pás cudnosti s falešným ženským klínem. Na papírku byl vzkaz že mám použít výraznou "kurví" rtěnku.
Došla jsem do ložnice a ohlásila se.
"Paráda, Dáší. Teď alou přede mnou do velkého sálu."
Tam nás už čekala Paní Gita s Nánou oblečenou stejně jako já. Paní Jil s Danem, přejmenovaným na Rajdu došly za chvíli.
Dámy se usadily za stolem a my stály za jejich zády.
Netrvalo dlouho a dorazily Dámy, vedené zrzkou, tedy Lady Conn.
"Dámy, my jsme připravené. Všichni otroci i otrokyně byli vyčištěny a od půlnoci nejedli."
"Výborně, můžeme jít na ně. Kdo bude první?" Otázala se Lady Cat.
"Otrok tady Paní Lany. Je v jejím pokoji. Pro jistotu volně spoutaný."
Lady Cat kývla na mě a Rajdu.
Děvčata, jděde pro něj a dopravte ho do ordinace k Paní Gábině. My tam přijdeme.
Došly jsme do pokoje Paní Lany.
Kejí otrok tam byl připoutaný v kleci tak, aby se mohl hýbat, ale nemohl rukama nijak manipulovat.
Podíval se na nás.
"Už?"
Měly jsme povoleno jen kývnutí hlavou.
Odpoutaly jsme ho a vzaly pod lokty.
"Já nebudu utíkat. Slíbil jsem to své Paní."
Šel s námi klidně ale bylo cítit, že se bojí.
Dovedli jsme ho do ordinace.
Paní Gábina nám vysvětlila, jak ho máme položit a jak připoutat.
"Šel sám? Nezlobil?"
"Výborně spolupracoval Paní Gábino. Prý to slíbil své Paní." Odpověděla jsem.
"To ho ctí. O to míň ho to bude bolet."
Chviličku nato přišly Dámy s Nánou a zaujaly místa tak, aby měla Paní Gábina volný prostor.
Ta vytáhla injekční stříkačku, popleskala mu ptáka, aby se trochu zvětšil a začala píchat jednu malou dávku anestetik vedle druhé.
Otrok zatnul zuby a jen několikrát sykl.
Pak Paní Gábina rychle odřízla předkožku z uzdičky a zatímco její asistentka zastavovala krvácení, odřízla vnější i vnitřní list předkožky za žaludem.
Rychle vzala šití a zručně obšila drobnými stehy celou ránu.
Otrok se tam nedíval. Měl zavřené oči a zhluboka dýchal.
"Hotovo!" Ozvala se dosud tiše pracující Paní Gábina.
"Teď ještě bradavky. Mám mu je taky opíchnout?" Zeptala se jeho majitelky.
Ta jen kývla.
Paní Gábina rychle píchla po jedné malé dávce do každé bradavky. Pak zdánlivě surově jednu po druhé natáhla do prostoru a propíchla velkými kleštěmi.
Pokaždé se ozvalo měkké chrupnutí a když se kleště otevřely, měly v sobě bradavky už provlečené tunýlky.
Zavzpomínala jsem na aplikaci těch mých a otřásla se.
"Odpoutejte ho, doneste nahoru, připoutejte ho stejně jako byl a přiveďte dalšího." Zavelela Paní Gábina a Lady Conn nám řekla kde ho najdeme.
Paní Lana šla s námi a chválila svého otroka za statečnost. Ten se usmíval a své Paní několikrát poděkoval za starostlivou péči.
Druhý otrok byl velký a silný muž, ale odhodlaně seděl na posteli, připotán jen řetízkem k obojku.
Jen si povzdechl a zeptal se: "Mám se bát?"
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se.
"Tak jo, ať to mám za sebou."
Ani jsme ho nevedly. Ještě si vzal na rameno složená nosítka, na kterých jsme nesli toho prvního.
Došli jsme do ordinace. Trochu sice pobledl, ale odhodlaně si lehl a nechal se připoutat.
"Koukám, že tady je to taky jasně vzorný otrok. Bude to bolet jen trošku."
Podívala se do papíru na stolku.
"Aha. Máš ale dostat také dva vlastnické cejchy. Ty ale zabolí. Ty musíš cítit, aby sis to pamatoval, komu patříš."
Otrok jen pokýval hlavou a řekl že to chápe.
Operace byla stejně rychlá jako ta první, jen při cejchování v oblasti stydké kosti zasténal.
Nosítka odmítl, jen nás požádal, abychom ho jistily.
Jeho Paní se na něj usmívala, ale neřekla nic.
Pmohly jsme mu si lehnout na přistýlku a nechaly ho v péči jeho Paní.
Poslední otrok byl hysterický. Ne že by odmítal, šel s námi celkem klidně, jen neustále fňukal, že to bude moc bolet.
Když jsme ho dovedly před ordinaci, chytil ho rapl a zkusil utéct.
Když jsme ho chytili, kousl mě do ruky.
Položily jsme ho na operační lůžko, ale byl jak urvaný ze řetězu. Potom ještě kousl svou Paní a kopl Paní Gábinu.
Lady Conn se rozzuřila.
"Tak poslouchej, ty malej parchante. Chtěl jsi ke mně do služby a podmínky znáš. Žádost o obřízku jsi svobodně podepsal a teď budeš vyvádět? Mohls to mít prakticky bezbolestně, ale teď si nezasloužíš úlevy. Gábi, vše bez umrtvení a prosím tři vlastnické cejchy navíc!"
Paní Gábina kývla, sáhla do šuplíku a vtáhla z něj roubík se silným řemenem.
"Vražte mu to do huby, řemeny protáhněte skrz podhlavník a pořádně utáhněte!"
Zarazila nás však a podívala se na zmítající se postavu.
"Já tě už někde viděla. Ale kde? Když mi to řekneš, možná ti odpustím ten kopanec a trochu zmírním bolest."
Odpovědí byla sprostá nadávka.
Paní Gábina kývla a my mu ucpaly nevymáchaná ústa.
Paní Gábina tentokrát nespěchala a i přes roubík se celým sklepením neslo hýkání a křik.
Při propichování bradavek málem převrhl operační stůl.
Nakonec dostal cejch mezi nohy, na podbřišek a nad pravé prso.
Když bylo hotovo, byl zpocený a bezvládně ležel.
Paní Gábina vzala jeho odřízlou předkožku a vyřízla z ní dvě stříbrné kuličky. Pak ukázala na mužův žalud, kde se rýsovala další.
Obratně žalud nařízla a vymáčkla zlatou kuličku. Mužík zase začal vřískat.
Paní Gábina vzala ze stolku miniaturní tubu, namázla z ní trochu ueleného gelu na ranku na žaludu a pevně stiskla. Asi po minutě stisk povolila a začala se věnovat šourku.
Lady Cat sebou trhla a požádala Dámy a mě, abycho s ní šly na chodbu.
Tam nás všechny sjela pohledem.
"Vím kdo to je. Je to bývalý nadháněč Doktorky. Dodával jí "materiál" na experimenty. Ty ho znáš taky, Gábi, že?"
"Bohužel ano. Jednou jsem s ním měla co dělat. Je to mstivý parchant. Nejen že prodával lidi doktorce, ale je členem mafiánského klanu. Co s ním uděláme?"
Do hovoru se vmísila Paní Gita.
"Dokonči celou operaci, pak ho dáme do separace, než přijede Justa s Fredem."
"Dobrá. Ty perly a zlaté kuličky bylo jeho poznávací znamení. Má ještě pět kuliček v šourku..."
"Tak je vyndej. Ale tak, aby to nebylo poznat." Přerušila ji Paní Gita.
Označkovaného a šperků zbaveného otroka jsme přenesly do cely pro těžké případy a Rajda ho hlídala.
Asi za hodinu dorazila Paní Justa s Fredem. Dámy jim předložily problém a po poradě bylo rozhodnuto mužíkovi vymazat mozek a udělat z něj sloužícího ducha pro Lady Conn.
Ta seděla v obýváku a kroutila hlavou. Paní Gita ji utěšovala a vysvětlovala, co udělají.
Lady Conn se při zmínce o gumování mozku zamyslela a pak poprosila, jestli bychom jí mohli také nějak z hlavy vymazat strach z toho člověka.
Paní Gita i Lady Cat souhlasily a Lady Conn vyplnila a podepsala žádost.
Nána přinesla náhradní psychokuklu a nasadila ji mužíkovi na hlavu spojila kabely s počítačem a zapnula ho.
Mužík zvadl.
Nána se obrátil na Dámy a řekl, že teď uslyší, jaké měl plány.
Mužík otevřel oči.
"Slyšíš mě?" Zeptala se ho Nána.
"Ano."
"Řekni nám své plány."
Mužík na něho obrátil oči.
"Pomsta. Jsem poslední. Jed v piksle. Do vody..."
"Kde je ten jed?"
"V pokoji. V mém kufru. Plechovka od krému na boty."
"Proč jsi ho nepoužil?"
"Nebyl čas. Zamčený v kleci."
"Kam bys ho vysypal?"
"Do studny. Malá nálož. Aktivace dvacet čtyři hodin."
"Kdo ti nálož dal?"
"Doktorka. Pomsta... Hehe. Tři dny v křečích... Udusíte se..."
Zaslechli jsme spěšné kroky. Fred následovaný Justou utíkali k pokoji Lady Conn.
Fred vtrhl do pokoje, vzal opatrně oba kufry i tašku a pelášil s nimi na dvůr a ven za vrata. Asi za dvě minuty se ozvalo se bouchnutí dveří od auta a Fred vběhl zpět do dvora a křičel ať zalezeme a zavřeme dveře.
Doběhl k nám a přibouchl za sebou dveře.
Ozval se mohutný výbuch. Vysypalo se několik oken.
"Kurva, to byla šleha!"Ulevila si Paní Gita.
Fred se na ni vážně podíval a něco řekl Paní Justě.
"Promiňte. Teď mu budu tlumočit. Byla tam piksla, ale obložená asi šesti kily výbušniny. Fred kufry sice odnesl dost daleko, ale zřejmě to odneslo i tvoje auto, Gito. Byla to past."
"Zatracená potvora. On si z nás dělá šoufky." Štěkla Paní Gábina.
Do toho přiběhly obě Dámy, které v pokojích opečovávaly své otroky a ptaly se, co to bylo za ránu.
Když jsme přišli opět do cely, mužík ležel natažený a vypadalo to, že klidně spí. Usmíval se.
Justa k němu skočila, ale když se ho dotkla, hlava se mu svalila na stranu.
Prohledala mu ústa a našla rozkouslou plechovou pilulku.
Opatrně ji pinzetou vyndala a pustila do sáčku, který jí nabídl Fred.
"Tak to bychom měli. Vzdychla Lady Conn a rozbrečela se.
"Tak dost!" Zaječela velitelsky Paní Gita.
"Jdeme udělat něco k jídlu a pak budeme řešit co dál. Mazejte, nebo vás seřežu všechny, Dáma nedáma!"
Sešli jsme se v sále, kde začala Lady Cat s Paní Gitou řešit co s obědem.
"Nic! Za hodinu tu bude naše speciálka a veze oběd od našeho kuchaře." Ozvala se Paní Justa.
"To letí na koštěti?"
"Ne, dva vrtulníky s naší speciální jednotkou." Odtušila Justa.
"Gito, nepůjdeš se podívat na své auto?" Špitla Lady Conn.
Paní Gita se na ni podívala a kývla. Obě se zvedly a odešly. V místnosti se rzhostilo ticho, které přehlušil vzdálený rachot.
"Zůstaňte tu!" Řekla Paní Justa a vyběhla ven. Nějakou dobu se po chodbách ozývaly kroky těžkých bot a znovu se ozval rachot, tentokrát startujícího vrtulníku.
"Náno, Dášo, pojďte rozdat jídlo."
Vyběhly jsme do kuchyně,kde nás čekalo několik várnic s výborným obědem. Celé odpoledne pak zabraly výpovědi všech zůčastněných, korunované předáním smluv, videozáznamu a obsahu přirození mrtvého otroka.
Paní Justa prohlásila, že se bohužel musí vzdálit a po srdečném rozloučení odjeli.
K večeři jsme dojedli zbytky od oběda a šli spát.
Lady mě asi slyšela, protože jsem zaslechl cvaknutí zámku.
"Andulu si tam nech a dnes budeme oba snídat u stolu." Ozvala se Lady a já šel udělat snídani pro oba.
Seděl jsem proti Lady a ta se na mě dlouho beze slova dívala.
"Dagu, chci abys věděl, že si tě vážím jako partnera, se kterým sdílím vše dobré i zlé. Zároveň se ve mně probudila dračice, které dělá dobře, když tě může ponižovat a ubližovat ti. Počítej s tím, že teď to bude horší, protože je možné, že budu mít velké výkyvy nálad. Ale i když tě biju, miluju tě a věř že si moc dobře uvědomuji cos podstoupil, abychom my spolu teď čekali dítě. Tady je ten ovladač na tvůj rozkrok. Jestli chceš, rozbij ho. Teď je vypnutý a jiný už není. Je na tobě, co s ním uděláš. Já ti to vyčítat nebudu.
Ovladač tu nechám ležet do zítřejšího rána. Pak se tě zeptám co s ním mám udělat. Když náhodou zmizí, nebudu se ptát kde je. To ti říkám jako milující žena."
Krásně se na mě usmála, vstala, obešla stůl a dlouze mě políbila.
Napřímila se, tvrdě mě vzala za vlasy a úplně jiným tónem vyštěkla:
"A jako tvoje Paní ti poroučím zvednout línou prdel, uklidit vše po snídani, Dvacet minut na čistícím stroji a na stoličce v koupelně máš přichystané věci na sebe!" Prudce zacloumala mou hlavou.
"Je ti to jasný, otrocká děvko?"
"Ano, Lady Cat. Je mi to jasné."
"Až budeš nastrojená, přijdeš pro mě!"
"Ano Lady Cat. Rozumím."
Pustila mé vlasy a zářivě se usmála. To jsem ráda, žes mi rozuměl, drahý." A šla něco hledat v šatníku.
Byl jsem celý zmatený. V hlavě mi vířily stovky otázek, ale odpověď ani jedna.
Po vyčištění střev jsem se oblékl do připraveného latexového kostýmu služky se jmenovkou DÁŠENKA, který ale měl integrovanou kuklu jen s dírkami pro oči, nosní dírky a pusu.
Čekal mě i velký pás cudnosti s falešným ženským klínem. Na papírku byl vzkaz že mám použít výraznou "kurví" rtěnku.
Došla jsem do ložnice a ohlásila se.
"Paráda, Dáší. Teď alou přede mnou do velkého sálu."
Tam nás už čekala Paní Gita s Nánou oblečenou stejně jako já. Paní Jil s Danem, přejmenovaným na Rajdu došly za chvíli.
Dámy se usadily za stolem a my stály za jejich zády.
Netrvalo dlouho a dorazily Dámy, vedené zrzkou, tedy Lady Conn.
"Dámy, my jsme připravené. Všichni otroci i otrokyně byli vyčištěny a od půlnoci nejedli."
"Výborně, můžeme jít na ně. Kdo bude první?" Otázala se Lady Cat.
"Otrok tady Paní Lany. Je v jejím pokoji. Pro jistotu volně spoutaný."
Lady Cat kývla na mě a Rajdu.
Děvčata, jděde pro něj a dopravte ho do ordinace k Paní Gábině. My tam přijdeme.
Došly jsme do pokoje Paní Lany.
Kejí otrok tam byl připoutaný v kleci tak, aby se mohl hýbat, ale nemohl rukama nijak manipulovat.
Podíval se na nás.
"Už?"
Měly jsme povoleno jen kývnutí hlavou.
Odpoutaly jsme ho a vzaly pod lokty.
"Já nebudu utíkat. Slíbil jsem to své Paní."
Šel s námi klidně ale bylo cítit, že se bojí.
Dovedli jsme ho do ordinace.
Paní Gábina nám vysvětlila, jak ho máme položit a jak připoutat.
"Šel sám? Nezlobil?"
"Výborně spolupracoval Paní Gábino. Prý to slíbil své Paní." Odpověděla jsem.
"To ho ctí. O to míň ho to bude bolet."
Chviličku nato přišly Dámy s Nánou a zaujaly místa tak, aby měla Paní Gábina volný prostor.
Ta vytáhla injekční stříkačku, popleskala mu ptáka, aby se trochu zvětšil a začala píchat jednu malou dávku anestetik vedle druhé.
Otrok zatnul zuby a jen několikrát sykl.
Pak Paní Gábina rychle odřízla předkožku z uzdičky a zatímco její asistentka zastavovala krvácení, odřízla vnější i vnitřní list předkožky za žaludem.
Rychle vzala šití a zručně obšila drobnými stehy celou ránu.
Otrok se tam nedíval. Měl zavřené oči a zhluboka dýchal.
"Hotovo!" Ozvala se dosud tiše pracující Paní Gábina.
"Teď ještě bradavky. Mám mu je taky opíchnout?" Zeptala se jeho majitelky.
Ta jen kývla.
Paní Gábina rychle píchla po jedné malé dávce do každé bradavky. Pak zdánlivě surově jednu po druhé natáhla do prostoru a propíchla velkými kleštěmi.
Pokaždé se ozvalo měkké chrupnutí a když se kleště otevřely, měly v sobě bradavky už provlečené tunýlky.
Zavzpomínala jsem na aplikaci těch mých a otřásla se.
"Odpoutejte ho, doneste nahoru, připoutejte ho stejně jako byl a přiveďte dalšího." Zavelela Paní Gábina a Lady Conn nám řekla kde ho najdeme.
Paní Lana šla s námi a chválila svého otroka za statečnost. Ten se usmíval a své Paní několikrát poděkoval za starostlivou péči.
Druhý otrok byl velký a silný muž, ale odhodlaně seděl na posteli, připotán jen řetízkem k obojku.
Jen si povzdechl a zeptal se: "Mám se bát?"
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se.
"Tak jo, ať to mám za sebou."
Ani jsme ho nevedly. Ještě si vzal na rameno složená nosítka, na kterých jsme nesli toho prvního.
Došli jsme do ordinace. Trochu sice pobledl, ale odhodlaně si lehl a nechal se připoutat.
"Koukám, že tady je to taky jasně vzorný otrok. Bude to bolet jen trošku."
Podívala se do papíru na stolku.
"Aha. Máš ale dostat také dva vlastnické cejchy. Ty ale zabolí. Ty musíš cítit, aby sis to pamatoval, komu patříš."
Otrok jen pokýval hlavou a řekl že to chápe.
Operace byla stejně rychlá jako ta první, jen při cejchování v oblasti stydké kosti zasténal.
Nosítka odmítl, jen nás požádal, abychom ho jistily.
Jeho Paní se na něj usmívala, ale neřekla nic.
Pmohly jsme mu si lehnout na přistýlku a nechaly ho v péči jeho Paní.
Poslední otrok byl hysterický. Ne že by odmítal, šel s námi celkem klidně, jen neustále fňukal, že to bude moc bolet.
Když jsme ho dovedly před ordinaci, chytil ho rapl a zkusil utéct.
Když jsme ho chytili, kousl mě do ruky.
Položily jsme ho na operační lůžko, ale byl jak urvaný ze řetězu. Potom ještě kousl svou Paní a kopl Paní Gábinu.
Lady Conn se rozzuřila.
"Tak poslouchej, ty malej parchante. Chtěl jsi ke mně do služby a podmínky znáš. Žádost o obřízku jsi svobodně podepsal a teď budeš vyvádět? Mohls to mít prakticky bezbolestně, ale teď si nezasloužíš úlevy. Gábi, vše bez umrtvení a prosím tři vlastnické cejchy navíc!"
Paní Gábina kývla, sáhla do šuplíku a vtáhla z něj roubík se silným řemenem.
"Vražte mu to do huby, řemeny protáhněte skrz podhlavník a pořádně utáhněte!"
Zarazila nás však a podívala se na zmítající se postavu.
"Já tě už někde viděla. Ale kde? Když mi to řekneš, možná ti odpustím ten kopanec a trochu zmírním bolest."
Odpovědí byla sprostá nadávka.
Paní Gábina kývla a my mu ucpaly nevymáchaná ústa.
Paní Gábina tentokrát nespěchala a i přes roubík se celým sklepením neslo hýkání a křik.
Při propichování bradavek málem převrhl operační stůl.
Nakonec dostal cejch mezi nohy, na podbřišek a nad pravé prso.
Když bylo hotovo, byl zpocený a bezvládně ležel.
Paní Gábina vzala jeho odřízlou předkožku a vyřízla z ní dvě stříbrné kuličky. Pak ukázala na mužův žalud, kde se rýsovala další.
Obratně žalud nařízla a vymáčkla zlatou kuličku. Mužík zase začal vřískat.
Paní Gábina vzala ze stolku miniaturní tubu, namázla z ní trochu ueleného gelu na ranku na žaludu a pevně stiskla. Asi po minutě stisk povolila a začala se věnovat šourku.
Lady Cat sebou trhla a požádala Dámy a mě, abycho s ní šly na chodbu.
Tam nás všechny sjela pohledem.
"Vím kdo to je. Je to bývalý nadháněč Doktorky. Dodával jí "materiál" na experimenty. Ty ho znáš taky, Gábi, že?"
"Bohužel ano. Jednou jsem s ním měla co dělat. Je to mstivý parchant. Nejen že prodával lidi doktorce, ale je členem mafiánského klanu. Co s ním uděláme?"
Do hovoru se vmísila Paní Gita.
"Dokonči celou operaci, pak ho dáme do separace, než přijede Justa s Fredem."
"Dobrá. Ty perly a zlaté kuličky bylo jeho poznávací znamení. Má ještě pět kuliček v šourku..."
"Tak je vyndej. Ale tak, aby to nebylo poznat." Přerušila ji Paní Gita.
Označkovaného a šperků zbaveného otroka jsme přenesly do cely pro těžké případy a Rajda ho hlídala.
Asi za hodinu dorazila Paní Justa s Fredem. Dámy jim předložily problém a po poradě bylo rozhodnuto mužíkovi vymazat mozek a udělat z něj sloužícího ducha pro Lady Conn.
Ta seděla v obýváku a kroutila hlavou. Paní Gita ji utěšovala a vysvětlovala, co udělají.
Lady Conn se při zmínce o gumování mozku zamyslela a pak poprosila, jestli bychom jí mohli také nějak z hlavy vymazat strach z toho člověka.
Paní Gita i Lady Cat souhlasily a Lady Conn vyplnila a podepsala žádost.
Nána přinesla náhradní psychokuklu a nasadila ji mužíkovi na hlavu spojila kabely s počítačem a zapnula ho.
Mužík zvadl.
Nána se obrátil na Dámy a řekl, že teď uslyší, jaké měl plány.
Mužík otevřel oči.
"Slyšíš mě?" Zeptala se ho Nána.
"Ano."
"Řekni nám své plány."
Mužík na něho obrátil oči.
"Pomsta. Jsem poslední. Jed v piksle. Do vody..."
"Kde je ten jed?"
"V pokoji. V mém kufru. Plechovka od krému na boty."
"Proč jsi ho nepoužil?"
"Nebyl čas. Zamčený v kleci."
"Kam bys ho vysypal?"
"Do studny. Malá nálož. Aktivace dvacet čtyři hodin."
"Kdo ti nálož dal?"
"Doktorka. Pomsta... Hehe. Tři dny v křečích... Udusíte se..."
Zaslechli jsme spěšné kroky. Fred následovaný Justou utíkali k pokoji Lady Conn.
Fred vtrhl do pokoje, vzal opatrně oba kufry i tašku a pelášil s nimi na dvůr a ven za vrata. Asi za dvě minuty se ozvalo se bouchnutí dveří od auta a Fred vběhl zpět do dvora a křičel ať zalezeme a zavřeme dveře.
Doběhl k nám a přibouchl za sebou dveře.
Ozval se mohutný výbuch. Vysypalo se několik oken.
"Kurva, to byla šleha!"Ulevila si Paní Gita.
Fred se na ni vážně podíval a něco řekl Paní Justě.
"Promiňte. Teď mu budu tlumočit. Byla tam piksla, ale obložená asi šesti kily výbušniny. Fred kufry sice odnesl dost daleko, ale zřejmě to odneslo i tvoje auto, Gito. Byla to past."
"Zatracená potvora. On si z nás dělá šoufky." Štěkla Paní Gábina.
Do toho přiběhly obě Dámy, které v pokojích opečovávaly své otroky a ptaly se, co to bylo za ránu.
Když jsme přišli opět do cely, mužík ležel natažený a vypadalo to, že klidně spí. Usmíval se.
Justa k němu skočila, ale když se ho dotkla, hlava se mu svalila na stranu.
Prohledala mu ústa a našla rozkouslou plechovou pilulku.
Opatrně ji pinzetou vyndala a pustila do sáčku, který jí nabídl Fred.
"Tak to bychom měli. Vzdychla Lady Conn a rozbrečela se.
"Tak dost!" Zaječela velitelsky Paní Gita.
"Jdeme udělat něco k jídlu a pak budeme řešit co dál. Mazejte, nebo vás seřežu všechny, Dáma nedáma!"
Sešli jsme se v sále, kde začala Lady Cat s Paní Gitou řešit co s obědem.
"Nic! Za hodinu tu bude naše speciálka a veze oběd od našeho kuchaře." Ozvala se Paní Justa.
"To letí na koštěti?"
"Ne, dva vrtulníky s naší speciální jednotkou." Odtušila Justa.
"Gito, nepůjdeš se podívat na své auto?" Špitla Lady Conn.
Paní Gita se na ni podívala a kývla. Obě se zvedly a odešly. V místnosti se rzhostilo ticho, které přehlušil vzdálený rachot.
"Zůstaňte tu!" Řekla Paní Justa a vyběhla ven. Nějakou dobu se po chodbách ozývaly kroky těžkých bot a znovu se ozval rachot, tentokrát startujícího vrtulníku.
"Náno, Dášo, pojďte rozdat jídlo."
Vyběhly jsme do kuchyně,kde nás čekalo několik várnic s výborným obědem. Celé odpoledne pak zabraly výpovědi všech zůčastněných, korunované předáním smluv, videozáznamu a obsahu přirození mrtvého otroka.
Paní Justa prohlásila, že se bohužel musí vzdálit a po srdečném rozloučení odjeli.
K večeři jsme dojedli zbytky od oběda a šli spát.
