Probudilo mě pohlazení a cvrnknutí do bradavek.
"Vstávat, otroku. Musíš sloužit své Lady!"
Řekla to tááák něžně a s úsměvem, že nebýt připoutaný, okamžitě bych ji objal.
"Dobré ráno Madam Cat."
"Tak co? Už sis to rozmyslel?"
"Nerozmyslel, Madam Cat."
"Tak teď nevím, jestli se mám zlobit, nebo se těšit. Dnes jsem si pro tebe připravila něco opravdu rozkošného. Udělej mi snídani a sobě do krmítka na potom."
Odvázala mě a já šel po své práci.
Madam se nasnídala, nechala mě umýt nádobí a opět mi nasadila natahovák šourku. Místo kolíku, který jsem měl předtím mi však dala jiný. Dlouhý, zkřivený a posázený hrboly.
Skrz bradavky mi prostrčila dlouhou tenkou tyčku s malou oblou krabičkou a kroužkem uprostřed.
"Tohle je dnes tvůj pracovní oblek, drahý." Zasmála se, připla mi vodítko do kroužku uprostřed tyčky a táhla mě za kozy k Paní Gitě.
Tam už byl připravený blonďák i Nána u nohou svých Dam. Společně jsme šli do podkroví.
Hrubou stavbu už jsme měli hotovou, ale zbývala ještě spousta dodělávek.
Každý z otroků nesl pro svou Dámu křesílko a Nána se ještě vrátil pro stolek.
Na pokyn jsme začali s prací.
Mohutný rám bylo nutné osadit oky a navijáky.
Zrovna jsem držel nad hlavou velký šroub s okem, na který zvrchu nasazoval Nána matici, když jsem uslyšel tiché zachichotání.
Ucítil jsem zvláštní tlak na prostatu a pták mi ztvrdl. Jenže v tu chvíli jsem dostal výboj do koulí, který mě srazil na kolena. Pak ještě několik, dokud mi pták zase nezvadl.
Znovu jsem se postavil. Zvedl jsem další oko, když to celé začalo znova. Během půl hodiny jsem měl erekci snad desetkrát.
Dámy se báječně bavily a Nána dostal pochvalu za výborný vynález.
Byl jsem zpocený a třásly se mi nohy. Odvčera zhmožděná lýtka začala opět silně bolet.
Dámy poslaly blonďáka uvařit oběd, že chtějí obědvat v podkroví.
Madam Cat se zvedla a došla ke mně.
"Chytni se za dvě oka a pevně se drž!"
Provedl jsem rozkaz a čekal.
Lady cosi stiskla na krabičce mezi mými bradavkami a vytáhla z ní kroužek na tenkém lanku. Lanko připnula pomocí karabiny nad mou hlavou.
"Odteď, kdykoliv se lanko pohne, dostaneš lekci. Pusť oka a udělej dřep."
Opatrně jsem pustil oka a povolil kolena. Čekal jsem impulzy do bradavek, nebo koulí, ale najednou jsem měl pocit, že mi někdo drtí hrudník. Zalapal jsem po dechu. Klesal jsem dolů a bolest se zhoršovala. Přešla i do zad a hlavy. Neskutečná, krutá tepající bolest. Někde někdo křičel strašně křičel. Došlo mi, že to křičím já sám.
Dostal jsem se asi do poloviny dřepu a bolest byla tak příšerná, že mi povolil svěrač a kolík vypadl ven. Navíc jsem se i pomočil. Ve snaze si ulevit jsem se začal zvedat, až jsem se znova chytil za oka. Bolest sice zmizela, ale Madam Cat mi nekompromisně narvala kolík zpět do zadku a proti vypadnutí zajistila postrojem z řemínků. Navíc mi opět dala roubík.
"Když to vydržíš dvacet dvě minuty, nedostaneš dnes výprask."
Okamžitě mi začal opět tvrdnout pták. Začaly impulzy do koulí. Zatínal jsem zuby a snažil se vydržet. Snažil jsem se urovnat si myšlenky, ale nepomáhalo to.
V čirém zoufalství jsem se přitáhl rukama nahoru.
Chvíli jsem tak vydržel, ale pak mé ruce povolily a já se opět spustlil na podlahu. Jenže mým přitažením se zkrátilo lanko a opětným spuštěním se vrátila příšerná bolest a pták mi začal vadnout.
Zkusil jsem se znovu přitáhnout a ve chvíli, kdy jsem se zbavil bolesti v těle, mi ztvrdnul pták a začal jsem dostávat impulzy do koulí. A stále dokola.
Roubík tlumil můj křik a mně pomalu začal docházet vzduch.
Po chvíli jsem s hrůzou zjistil, že mé prsty povolují a já se neudržím. V tu chvíli jsem totiž ve vzduchu trhal nohama jak šílená opice. Z posledních sil jsem ještě stihl nohy narovnat a pak mě pohltilo peklo plné bolesti.
Procitl jsem na podlaze. Dámy se nade mnou skláněly a o něčem debatovaly. Neslyšel jsem je, protože mi v uších hučelo a zrak jsem měl rozostřený.
Pomalu se vše vracelo k normálu.
"Tak už mě slyšíš?"
V krku jsem měl strašně sucho a tak jsem jen kývl hlavou.
Lady přidřepla ke mně.
"Tak mě dobře poslouchej! Tohle je nový hlídač. Ode dneška, pokud budeš v kleci, s ním budeš spát. Jen místo kolíku dostaneš hrušku. Vydržel jsi přesně šest minut a čtrnáct vteřin. Dokud nevydržíš takto ve stoje těch dvacet dva minut, bude tvůj život procházka peklem. Teď se dáš dodromady, vyndáš si kolík a necháš jen natahovač. Vrazíš si do tlamy znovu roubík a znovu se postavíš tak, jak jsi stál. Tak počkáš až budu mít chuť ti dát dnešní výprask."
Vstala a zmizela mi ze zorného pole.
Začal jsem se pomalu zvedat na nohy. Vydýchával jsem se a když se mi přestala točit hlava, vložil jsem si roubík do pusy, utáhl řemínek za hlavou a chytl se za dvě oka.
Dámy se zrovna bavily s Nánou.
"Funguje to skvěle, Náno. Chtělo by to ale nějak vyřešit tu stimulaci, aby se tolik nenamáhal anál. Zapracuj na tom."
"Provedu, Madame. Hned zítra na tom začnu pracovat."
"Výborně. Ještě něco mě napadlo..."
Pak Dámy něco špitaly Náně do ouška a chichotaly se při tom velmi škodolibě.
Trpělivě jsem čekal. Dámy se ještě chvíli bavily, než si na mě Madam Cat vzpomněla. Došla zezadu ke mně a řekla mi ať se otočím.
Za moment jsem stál čelem k ní.
"Takže dnes dvaadvacet. Náno, přivaž ho!"
Nána mi připoutal pouty a karabinami ruce k okům v trámu a nohy mi roztáhl tak, že jsem za ruce visel ve vzduchu.
Pak vytáhla dlouhou koženou plácačku. Chvíli se s ní mazlila a pak se rozmáchla...
PRÁSK! Plácačka zasáhla mé břicho.
Nemít roubík, zařval bych jako tur.
Další rána. Zazmítal jsem se v úvazu a viděl, jak si mě všichni zvídavě prohlíží.
Madam Cat mi vysázela osm úderů. Pak nabídla plácačku Paní Gitě.
Ta jí s úsměvem poděkovala a dala mi dalších sedm.
Paní Jil ne nenechala zahanbit a mé břicho se slilo v jednu bolest.
Madam Cat mě odpoutala, já poděkoval a políbil všem Dámám ruce.
"Teď si dej opožděnou snídani. Oběd mít nebudeš a k večeři zase něco z krmítka." S tím mi podala krmítko.
Nasoukal jsem se na tu gumovou věc, protože mi v žaludku už kručelo hlady.
Opět mě po jídle připoutala za ruce k trámu a s ostatními odešla na oběd.
Osaměl jsem v pološeru, protože Lady zhasla i světlo.
Všechno mě bolelo. Byl jsem unavený a zbitý.
Jak dlouho ještě vydržím? Zvládnu těch 22 minut?
Čas plynul pomalu a táhl se jak žvýkačka.
Málem jsem usnul, ale kroky mě okamžitě probraly k životu.
Dámy se opět posadily do křesílek a nechaly si nalít kávu. Pak mě blonďák na rozkaz Madam Cat odpoutal, abych mohl pracovat.
Během odpoledne jsme dotvořili malý a velký rám, sesadili "kolotoč", který dámy vymyslely a připevnili celkem šest různě velkých elektrických navijáků s možností ruční obsluhy.
Mně vše bolelo čím dál víc.
Po skončení práce mě Madam Cat ostříkala hadicí a nahnala do klece. Lanko z krabičky mi připnula na horní stranu klece a zamkla.
Ležel jsem jako prkno na zádech a bál se pohnout.
Nakonec jsem usnul.
"Vstávat, otroku. Musíš sloužit své Lady!"
Řekla to tááák něžně a s úsměvem, že nebýt připoutaný, okamžitě bych ji objal.
"Dobré ráno Madam Cat."
"Tak co? Už sis to rozmyslel?"
"Nerozmyslel, Madam Cat."
"Tak teď nevím, jestli se mám zlobit, nebo se těšit. Dnes jsem si pro tebe připravila něco opravdu rozkošného. Udělej mi snídani a sobě do krmítka na potom."
Odvázala mě a já šel po své práci.
Madam se nasnídala, nechala mě umýt nádobí a opět mi nasadila natahovák šourku. Místo kolíku, který jsem měl předtím mi však dala jiný. Dlouhý, zkřivený a posázený hrboly.
Skrz bradavky mi prostrčila dlouhou tenkou tyčku s malou oblou krabičkou a kroužkem uprostřed.
"Tohle je dnes tvůj pracovní oblek, drahý." Zasmála se, připla mi vodítko do kroužku uprostřed tyčky a táhla mě za kozy k Paní Gitě.
Tam už byl připravený blonďák i Nána u nohou svých Dam. Společně jsme šli do podkroví.
Hrubou stavbu už jsme měli hotovou, ale zbývala ještě spousta dodělávek.
Každý z otroků nesl pro svou Dámu křesílko a Nána se ještě vrátil pro stolek.
Na pokyn jsme začali s prací.
Mohutný rám bylo nutné osadit oky a navijáky.
Zrovna jsem držel nad hlavou velký šroub s okem, na který zvrchu nasazoval Nána matici, když jsem uslyšel tiché zachichotání.
Ucítil jsem zvláštní tlak na prostatu a pták mi ztvrdl. Jenže v tu chvíli jsem dostal výboj do koulí, který mě srazil na kolena. Pak ještě několik, dokud mi pták zase nezvadl.
Znovu jsem se postavil. Zvedl jsem další oko, když to celé začalo znova. Během půl hodiny jsem měl erekci snad desetkrát.
Dámy se báječně bavily a Nána dostal pochvalu za výborný vynález.
Byl jsem zpocený a třásly se mi nohy. Odvčera zhmožděná lýtka začala opět silně bolet.
Dámy poslaly blonďáka uvařit oběd, že chtějí obědvat v podkroví.
Madam Cat se zvedla a došla ke mně.
"Chytni se za dvě oka a pevně se drž!"
Provedl jsem rozkaz a čekal.
Lady cosi stiskla na krabičce mezi mými bradavkami a vytáhla z ní kroužek na tenkém lanku. Lanko připnula pomocí karabiny nad mou hlavou.
"Odteď, kdykoliv se lanko pohne, dostaneš lekci. Pusť oka a udělej dřep."
Opatrně jsem pustil oka a povolil kolena. Čekal jsem impulzy do bradavek, nebo koulí, ale najednou jsem měl pocit, že mi někdo drtí hrudník. Zalapal jsem po dechu. Klesal jsem dolů a bolest se zhoršovala. Přešla i do zad a hlavy. Neskutečná, krutá tepající bolest. Někde někdo křičel strašně křičel. Došlo mi, že to křičím já sám.
Dostal jsem se asi do poloviny dřepu a bolest byla tak příšerná, že mi povolil svěrač a kolík vypadl ven. Navíc jsem se i pomočil. Ve snaze si ulevit jsem se začal zvedat, až jsem se znova chytil za oka. Bolest sice zmizela, ale Madam Cat mi nekompromisně narvala kolík zpět do zadku a proti vypadnutí zajistila postrojem z řemínků. Navíc mi opět dala roubík.
"Když to vydržíš dvacet dvě minuty, nedostaneš dnes výprask."
Okamžitě mi začal opět tvrdnout pták. Začaly impulzy do koulí. Zatínal jsem zuby a snažil se vydržet. Snažil jsem se urovnat si myšlenky, ale nepomáhalo to.
V čirém zoufalství jsem se přitáhl rukama nahoru.
Chvíli jsem tak vydržel, ale pak mé ruce povolily a já se opět spustlil na podlahu. Jenže mým přitažením se zkrátilo lanko a opětným spuštěním se vrátila příšerná bolest a pták mi začal vadnout.
Zkusil jsem se znovu přitáhnout a ve chvíli, kdy jsem se zbavil bolesti v těle, mi ztvrdnul pták a začal jsem dostávat impulzy do koulí. A stále dokola.
Roubík tlumil můj křik a mně pomalu začal docházet vzduch.
Po chvíli jsem s hrůzou zjistil, že mé prsty povolují a já se neudržím. V tu chvíli jsem totiž ve vzduchu trhal nohama jak šílená opice. Z posledních sil jsem ještě stihl nohy narovnat a pak mě pohltilo peklo plné bolesti.
Procitl jsem na podlaze. Dámy se nade mnou skláněly a o něčem debatovaly. Neslyšel jsem je, protože mi v uších hučelo a zrak jsem měl rozostřený.
Pomalu se vše vracelo k normálu.
"Tak už mě slyšíš?"
V krku jsem měl strašně sucho a tak jsem jen kývl hlavou.
Lady přidřepla ke mně.
"Tak mě dobře poslouchej! Tohle je nový hlídač. Ode dneška, pokud budeš v kleci, s ním budeš spát. Jen místo kolíku dostaneš hrušku. Vydržel jsi přesně šest minut a čtrnáct vteřin. Dokud nevydržíš takto ve stoje těch dvacet dva minut, bude tvůj život procházka peklem. Teď se dáš dodromady, vyndáš si kolík a necháš jen natahovač. Vrazíš si do tlamy znovu roubík a znovu se postavíš tak, jak jsi stál. Tak počkáš až budu mít chuť ti dát dnešní výprask."
Vstala a zmizela mi ze zorného pole.
Začal jsem se pomalu zvedat na nohy. Vydýchával jsem se a když se mi přestala točit hlava, vložil jsem si roubík do pusy, utáhl řemínek za hlavou a chytl se za dvě oka.
Dámy se zrovna bavily s Nánou.
"Funguje to skvěle, Náno. Chtělo by to ale nějak vyřešit tu stimulaci, aby se tolik nenamáhal anál. Zapracuj na tom."
"Provedu, Madame. Hned zítra na tom začnu pracovat."
"Výborně. Ještě něco mě napadlo..."
Pak Dámy něco špitaly Náně do ouška a chichotaly se při tom velmi škodolibě.
Trpělivě jsem čekal. Dámy se ještě chvíli bavily, než si na mě Madam Cat vzpomněla. Došla zezadu ke mně a řekla mi ať se otočím.
Za moment jsem stál čelem k ní.
"Takže dnes dvaadvacet. Náno, přivaž ho!"
Nána mi připoutal pouty a karabinami ruce k okům v trámu a nohy mi roztáhl tak, že jsem za ruce visel ve vzduchu.
Pak vytáhla dlouhou koženou plácačku. Chvíli se s ní mazlila a pak se rozmáchla...
PRÁSK! Plácačka zasáhla mé břicho.
Nemít roubík, zařval bych jako tur.
Další rána. Zazmítal jsem se v úvazu a viděl, jak si mě všichni zvídavě prohlíží.
Madam Cat mi vysázela osm úderů. Pak nabídla plácačku Paní Gitě.
Ta jí s úsměvem poděkovala a dala mi dalších sedm.
Paní Jil ne nenechala zahanbit a mé břicho se slilo v jednu bolest.
Madam Cat mě odpoutala, já poděkoval a políbil všem Dámám ruce.
"Teď si dej opožděnou snídani. Oběd mít nebudeš a k večeři zase něco z krmítka." S tím mi podala krmítko.
Nasoukal jsem se na tu gumovou věc, protože mi v žaludku už kručelo hlady.
Opět mě po jídle připoutala za ruce k trámu a s ostatními odešla na oběd.
Osaměl jsem v pološeru, protože Lady zhasla i světlo.
Všechno mě bolelo. Byl jsem unavený a zbitý.
Jak dlouho ještě vydržím? Zvládnu těch 22 minut?
Čas plynul pomalu a táhl se jak žvýkačka.
Málem jsem usnul, ale kroky mě okamžitě probraly k životu.
Dámy se opět posadily do křesílek a nechaly si nalít kávu. Pak mě blonďák na rozkaz Madam Cat odpoutal, abych mohl pracovat.
Během odpoledne jsme dotvořili malý a velký rám, sesadili "kolotoč", který dámy vymyslely a připevnili celkem šest různě velkých elektrických navijáků s možností ruční obsluhy.
Mně vše bolelo čím dál víc.
Po skončení práce mě Madam Cat ostříkala hadicí a nahnala do klece. Lanko z krabičky mi připnula na horní stranu klece a zamkla.
Ležel jsem jako prkno na zádech a bál se pohnout.
Nakonec jsem usnul.
