Xar
Posted 21.01.2010 by Xar
Milý čtenáři dovol abych ti vyprávěl příběh z budoucnosti, vše co se zde dočteš se zákonitě musí stát. Jak je známo vše se opakuje v cyklech, doba ledová přichází s přesností a pravidelností. Opakuje se příliv i odliv, měsíc stále probíhá od úplňku do novu. Nuže je tedy jen logické, že se nám opět vátí otroctví které bylo podle mě dost nešťastně zrušeno no nehodlám tu soudit dějiny.
Je na čase přenést se do roku 2666, kdy se čile rozmáhá obchod mezi Zemí a Měsícem. Země je v podstatě schopná nabídnout cokoliv aby dostala i jen nepatné množství vzácného prvku H3, je to radioaktivní obdoba našeho starého dobrého vodíku. Na neštěstí pro Zemi se tato surovina vyskytuje pouze na Měsíci a planetách bez atmosféry poblíž hvězd a je to nenahraditelné palivo pro cestování mezihvězdným prostorem.
Měsíc se roku 2502 odtrhl od Zemské Aliance, a tak kolonie na těžbu toho to prvku získala nová republika, která zavedla nový řád postavený na těžbě vodíku a naprosté prosperitě. Znovu bylo založeno otroctví lidé ze Země jsou kupováni pro radost měsíčních obyvatel, potomků původních lidských obyvatel Měsíce a horníků. Tito lidé však už nemají potřebu pracovat a také nemají ani důvod za peníze si najímají stráže, armádu a v neposlední řadě také otroky. Jediné co je náplní života těchto lidí je zábava nic víc. Říkáte si tolik lidí se nadá uživit jen z těžby a to jakkoli výnosné ale lidí co vládnou Měsíci není tolik jejich v podstatě dost málo pouhé dva tisíce. Zbytek je tu jen na práci a nebo pro zábavu.

Nyní nahlédněme do života jednoho ze šťastných obyvatelů měsíce který nic nemusí a může skoro vše.
Zrovinka dorazil nový konvoj s otroky. Každý z republiky má narok na dva otroky ročně podle svého výběru vybírat je z čeho otroku je dostatek a ty kdo nikdo nechce jsou použiti na práci v dolech. Země se sice již několikrát snažila udělat něco s aktuálním stavem ale bez úspěšně triumfy jsou na měsíci.
Jako každoročně beru svou kartu na výběr otroka a jdu se podívat co nám ze Země poslali hezkého nebo spíše koho určili los. Přemístění není problém, teleporty nám tu umožňují se dostat během sekundy na jakékoliv místo na Měsíci. Stačí zadat adresu do kosmického centra, jako už tolikrát předtím a pak už následuje jen silný záblesk a jsem tam kde chci být. Technika je příjemná věc pomyslím si. Ale ani technika není vše je k ní potřeba spousta energie kterou mám. Přicházím se k prostorné hale kde u dveří stojí stráž (najatí žoldáci ) kteří mě pozdraví a požádají mě o moji poukázku na otroka. Identifikace mé vlastní osoby proběhne pomocí vzorku DNA. Stráže odstoupí a pustí mě dovnitř, kde se naskýtá fantastický pohled na pět tisíc lidí různých ras a vzhledů no prostě těch šťastných které vybral los. Procházím koridorem uprostřed ohraničeným červenou čarou. Za čárou stolí všichni ti lidé a sleduji co se bude dít v jejich očích je strach z budoucnosti a vůbec z toho co se stane. Říkáte si proč ne překročí onu čáru? Vysvětlení je jednoduché silové pole (také fajn vynález). Přistupuji k správci hangáru a ptám se co nám přivezli hezkého oznamuje mi suše že složení je 2823 žen a 2177 můžu. Pohlídne na mě a zeptá se o co budu mít zájem??? No potřeboval bych nějaké mladé služky věk kolem 20 let plus minus 5 let dobře rostlých a geneticky čistých (to sou lidé jejichž DNA byla před narozením upravena tak aby netrpěli chorobami a aby se jich rány rychleji hojily).Je mi nabídnut seznam v kterém listuji a hledám dívky co by mě nějak zaujali do dalšího výběru sem jich určil deset ukazuji jejich kódy a domlouvám se dozorcem mi aby byli přemístěny do předváděcí místnosti. Odcházím z velkého hangáru a vstupuji do předváděcí místnosti.
Už tu čeká deset nahých žen, na krku, kotnících a zápěstích sem jen lesknou ková pouta které jsou drženy na určitém místě pomocí elektromagnetické síly. Předstupuji před první je to nádherná rusovlásky s velkými kozami odhaduji je asi tak na čtyřky s krásnými malými bradavkami světlé barvi dole je neupravená ale to není nic s čím by se nedalo něco provést. Dotýkám se ji měkké kůže a je vidět že jí to není zrovna dvakrát příjemné tu takhle stát podívám se jí do očí a v nich se zrcadlí odpor vůči mě ale také plamínky odvahy a touha dostat se odtud. Sledují její oči a sjíždím po jejím těle rukou níž do chloupků v jejím rozkroku posunkem druhé ruky naznačím obsluze aby jí roztáli nohy načež se stříbrné kruhy na jejích kotnících začnou od sebe vzdalovat. Opět se ji podivám do očí je už zřetelně vidět jak se stydí a nenávidí celý svět zato co se jí právě děje. Pokládám jí ruku na kundičku a prsty po ní přejíždím až k zadku. Bavím se výrazem v jejích očích a odsupuji okus dál prohlížím si ji myslím, že jednu už sem si vybral proto se otočím k obsluze a pronesu číslo jedna se mi zamlouvá odveďte ji a připravte k transportu. Nuže kterou dále všechny sou krásné ale co s krásou potřebuji mít přeci nějakou výzvu a ne jen tupé krásné stvoření chci bojovat o její duši a postupně si ji podmanit. Proto míjím druhou dívku která je vyvinutá stejně jako první tak dojdu až k páté dívce. Stojí přede mnou krásná asiatka oči má sklopené a po tvářích jí kanou slzy, nadzvednu ji rukou hlavu a ptám se proč pláče když jí nikdo nic nedělá. Nic neříká jen tiše stojí a roní slzy, asi dobře ví že nesmí mluvit. Nevím proč ale něčím mě přitahuje nejsou to její docela pěkná kulatá prsa je to něco jiného co jsem zatím ještě nezažil. Takovýhle pocit se dá popsat jen tak že mě okouzlila svojí pokorou, když se mi neodváží podívat do očí a jen tiše pláče. Opět se obracím k obsluze a říkám že už sem si vybral ať číslo pět připojí k té co již je připravená k transportu a pošlou jí do mého sídla.
Sídla je to vlastně jedna velká skleněná kopule o rozloze něco málo přes dva hektary vybavená vším co jen potřebuji. Odcházím do transportní místnosti a zamnou jedou dva vozíky s právě nově nabytými hračkami.
Po přemístění domu jsem nějaký znavený asi jako každý chlap po nákupech a tak jen pokynu na své dvě služebné které hned přiběhnou a pokleknou přede mě jako hodní psíci. Zuzano:“přivez vozíky s těmi čubkami a zavez je do cel, necháš je tam na vozících později se jim budu věnovat“. Verčo :“ty půjdeš semnou a připravíš mi koupel“. No na co čekáte pohyb!! Zuzana se zvedla a odchází směrem k celám s vozíky za zády zatím co já mířím do koupele následován Verčou, která jde krok zamnou. Těsně před dveřmi mě Verča předstihne a otevírá mi je. Pohled jako vždy sklopený do země. Je na ní vidět jak se snaží aby i teď zůstala moji nejoblíbenější, cítí že ji přibyla konkurence. Vstupuji do místností s vekou vanou bazénem a také stolkem a místem pro pohodlné sezení. Zastavím se a pokynu na Veřču, ta mi pomalu začne sundávat šaty a skládat je na nedalekou lavici do úhledné hromádky. Nakonec když mi sundává obuv políbí mé nohy jako věrné zvířátko které ani po ničem jiném než být mé přítomnosti a moci o mě pečovat ani netouží. Vstupuji do napuštěné vany Verča mě se svém latexovém kostýmku služky z počátku 20 století namydlí jemně mě myje. V vtom se tichounce klapnou dveře a Zuzka vejde do místnosti a potichu si klekne do rohu. „ Tak ubytovala si naše nové přírůstky“ V kleče se otočí směrem ke mně a odvětí „Ano pane jsou na vozících v celách jak jste si přál“. Dobrá to mam radost svlékni se a pojď ke mně do vany. Zuzka ze sebe odhodí stejný kostýmek jako má Verča a během chvilky je u mě ve vaně. Tak teď mě pěkně vykouříš přesně tak jak jsi se to včera učila celý den na trenažéru, doufám že už ti to pude a nebudu tě opět muset potrestat. Neznám lepší pocit, než když se o vás starají dvě subinky které to vysloveně baví. Musím uznat že Zuzce trenažér prospěl dneska jí to opravdu jde, je vidět že cvik a opakování dělá mistra. Po krásné koupeli se mě obě osuší a proto že je již pozdě odcházím spát. Do ložnice semnou odchází jen Verča ukládá mě ke spánku a sama si lehá vedle mého lůžka. Zuzka ještě uklidí v koupelně a všechen nepořádek a poté si jde také lehnou, do své cely. Bylo to dnes zajímavý den, i když musím uznat že pravá zábava ně čeká až zítra a v následujících dnech …………………
Komentáre- príspevky
No Comments. Login or Signup to be first.