Spal jsem špatně a stejně jsem byl před šestou vzhůru.
Po otevření klece jsem udělal snídani a čekal.
Madam Cat se vzbudila až za hodinu potom.
Otočila se na posteli a mžourala na mě.
"Co šílíš, Dagu. Máš ještě spát."
"Nějak nemůžu znovu zabrat, Madam Cat."
Slezla z postele a odepla mě ze stoličky.
"Pojď si sednout ke mně."
Sedl jsem si vedle ní.
"Co tě trápí? Bolí tě něco?"
"Ne, nic, Madam Cat." Odpověděl jsem suše.
"Aha. Tak jdem."
Připla mi vodítko a táhla mě tak, jak byla k bytu Paní Gity.
Paní seděla na židli a Nána předváděla délku jazyka. Paní Gita jí ho totiž přišlápla k druhé židli.
"Dobré ráno, Gito."
"Dobré ráno, Cat. Co nám neseš?"
"Oé áo aa a."
Dámy se zachichotaly.
"Mám k tobě prosbu, Gito. Potřebovala bych s Dagem něco vyřešit ve scifárně."
"Ale jistě, Cat. Náno, jdi na to."
Nána se postavila a směšně kroutila pusou.
Došli jsme do scifárny.
Madam Cat něco domlouvala s Nánou.
Bylo mi jasné co. Nechá si mě upravit. Budu dělat vše, co bude chtít. Ale nebude mě to trápit. Sundal jsem si střevíce a tu trochu oblečení.
"No, vidím že jsi rozhodnutý. Tak jdi! Ale pamatuj, že jsem tě měla ráda takového, jaký jsi."
Bylo mi smutno.
"Náno, co moje vzpomínky? Zůstanou mi."
"Ano, ale budeš je vnímat, jako bys je viděl ve filmu."
"Chci být poslušným a oddaným své Madam Cat. Chci snést vše, co na mě chystá."
Políbil jsem své Madam ruku a šel. Postavil jsem se na značky a rozpažil.
Stroj se dal do pohybu. Uchopil mě a nasadil mi přilbu.
Hlavou mi začaly vířit tisíce myšlenek. Nezávisle na časové ose.
Létaly sem a tam. Znovu jsem viděl to, co nás spojovalo. Výlety, milování, svatba, doktorka, Aliciny oči, oči Madam Cat. Stejné oči, stejný úsměv, stejné něžné prsty... Trvalo to strašně dlouho. A pak se mi v hlavě usídlil klid.
Najednou mi přišlo líto, že přijdu o část z toho. Ale už se nedalo nic dělat.
Najednou nebylo nic. Hrála příjemná hudba.
Stál jsem na zemi.
Proti mě stála nahá Alice.
Byla nádherná. Oči jí svítily a na rtech jí pohrával úsměv.
Něžně mě odsunula stranou.
"Co to děláš, Alice?"
Zabodla oči do mých.
"Jsem na řadě. Nechám si taky upravit mozek. Nechci ti ubližovat víc, než uneseš."
Koukal jsem na ni a byl najednou rozhodnutý, že to nesmím dopustit.
"Ne. To nechci. Nedělej to."
"Dagu, já respektovala tvé rozhodnutí. Buď prosím tak laskavý a respektuj ty to mé."
Její hlas byl jasný a rozhodný.
Začal jsem se stydět za svou slabost. Ustoupil jsem.
Postavila se na mé místo.
"Jdi dál, ať tě nezasáhnou ramena."
Ustoupil jsem ještě několik kroků.
Stroj zahučel. Najednou jsem ty zvuky hydromotorů a serv slyšel jako umíráček.
Po tvářích mi tekly slzy. Viděl jsem, jak bezcitný stroj unáší milovanou živou bytost.
Stál jsem tam. Viděl jsem Alici v pevném sevření ocelových ramen.
Nekonečně dlouho.
Stroj postavil Alici zpět na zem a stáhl se do parkovací polohy.
Alice otevřela oči.
"Dagu, drahý, ty tu na mě čekáš?"
"Ano, Alice. Čekám."
Usmála se a prohrábla si vlasy.
"Mám hlad. Půjdeme si dát snídani."
Vzala mě za ruku a odváděla pryč.
Snídani jsem chtěl udělat novou, ale předešla mě.
Posadila mě na židli ke stolu a že novou snídani udělá sama.
Byla luxusní, ale nějak mi nešla do krku.
Dohodli jsme se, že když máme nečekané volno, půjdeme se projít.
Oblékli jsme se jako muž a žena.
Vyšli jsme z Tvrze.
Šli jsme cestou skrz háj, pak jen úvozem, napůl zavátým sněhem.
Vystoupali jsme na malý vršek.
Alice se ke mně přitulila, objala mě a pokožila mi hlavu na prsa.
"Víš, že jsme poprvé spolu sami dva venku?" Špitla.
"Ano. Vím."
"Nebyl jsi v pokušení utéct?"
"Jen první tři dny. Pak už dostaly události takový spád, že bych byl sám proti sobě. Napřed Paní Gita s její výchovou a mateřskou péčí, pak ty a moje láska k tobě. Do toho všechny události kolem toho.
Bylo to jako tornádo. "
"Takže už utéct nechceš?"
"Ne."
"Ani ode mě?"
"Nikdy bych ti neutekl. Asi bych byl zklamaný, možná znechucený, ale neutekl bych. Miluju tě."
"Já tě taky miluju. A proto tě zvu na tvůj oblíbený oběd."
"Ty víš, co mám rád?"
"Vím. Široké nudle s tvarohem a cukrem, polité rozpuštěným máslem."
"Kdo ti to řekl?" Zeptal jsem se dost překvapeně.
"Ty! Tenkrát v Maďarsku!" Rozesmála se.
"A já tě zvu na tvou oblíbenou večeři, lásko."
"Ale ty nevíš, jakou mám oblíbenou večeři."
"Vím! Fondue z vína a tří sýrů. S francouzskou bagetou místo chleba."
Zírala na mě jako na strašidlo.
"Kdo ti to řekl? Nána?"
"Ne."
"Řekni, nebo to z tebe budu muset dostat násilím!"
Zasmála se.
"Ne a ne a ne. Jdeme domů."
Oběd byl pohlazením po těle i po duši.
Odpoledne v posteli.
Ne s milováním, ale jen s povídáním o všem možném.
Večeři jsem měl na starosti já. Náš mrazák byl úplnou pokladnicí.
Sadu na fondue jsem si půjčil od Paní Gity.
Po večeři jsem šel udělat kávu. Zrovna jsem ji zalíval, když jsem si vpomněl na včerejšek. Otřásl jsem se.
V tu chvíli mi něco došlo! Jak to, že jsem se otřásl hnusem, když mi to mělo být jedno!
Doběhl jsem pro Alici a za ruku ji táhl k Paní Gitě.
Seděla v obýváku a hřála si nohy o Nánina záda.
S omluvou jsem vtrhl dovnitř.
Paní Gita ani nezvedla oči od knihy a pronesla: "To je nějaký nový sport? Vlečení někoho ke Gitě?"
"Ne, Paní Gito. Omlouvám se, ale potřeboval bych mluvit s Nánou."
"Posluž si."
"Náno, co to bylo ráno za program, který jsi nám dal do psychohelmy?"
Nána zvedla obličej z koberce a úplně nezáludně pronesla: "Normální relaxační program. Oba dva jste měli stejný."
V né hlavě se zažehl plamen. Všechno mi bylo najednou jasné.
Otočil jsem se na Alici
"Ty zákeřná mrcho!" Zařvalo něco ve mně a ta slova vyletěla ven jako zařvání lva.
Dívala se na mě s vyzývavým úsměvem, který jsem tolik miloval a změnila jím můj vztek v smích a vyznání lásky.
"Hmmm, jedna zákeřná mrcha, to je pět trestných bodů... A vyznání lásky mínus pět trestných bodů... To bude velký trest!"
Chvíli jsme na sebe koukali a pak mě Alice políbila.
Jako z jiné galaxie se ozvalo: "Nanynko, vidíš ty dva blázny? Co bys jim řekla?"
"Já ummmmm muml..."
Ohlédli jsme se a viděli Nánu, jak šilhá na nohu Paní Gity, která končila v puse nacpaným palcem.
Omluvili jsme se Paní Gitě a šli si užít čistě soukromého večera.
Po otevření klece jsem udělal snídani a čekal.
Madam Cat se vzbudila až za hodinu potom.
Otočila se na posteli a mžourala na mě.
"Co šílíš, Dagu. Máš ještě spát."
"Nějak nemůžu znovu zabrat, Madam Cat."
Slezla z postele a odepla mě ze stoličky.
"Pojď si sednout ke mně."
Sedl jsem si vedle ní.
"Co tě trápí? Bolí tě něco?"
"Ne, nic, Madam Cat." Odpověděl jsem suše.
"Aha. Tak jdem."
Připla mi vodítko a táhla mě tak, jak byla k bytu Paní Gity.
Paní seděla na židli a Nána předváděla délku jazyka. Paní Gita jí ho totiž přišlápla k druhé židli.
"Dobré ráno, Gito."
"Dobré ráno, Cat. Co nám neseš?"
"Oé áo aa a."
Dámy se zachichotaly.
"Mám k tobě prosbu, Gito. Potřebovala bych s Dagem něco vyřešit ve scifárně."
"Ale jistě, Cat. Náno, jdi na to."
Nána se postavila a směšně kroutila pusou.
Došli jsme do scifárny.
Madam Cat něco domlouvala s Nánou.
Bylo mi jasné co. Nechá si mě upravit. Budu dělat vše, co bude chtít. Ale nebude mě to trápit. Sundal jsem si střevíce a tu trochu oblečení.
"No, vidím že jsi rozhodnutý. Tak jdi! Ale pamatuj, že jsem tě měla ráda takového, jaký jsi."
Bylo mi smutno.
"Náno, co moje vzpomínky? Zůstanou mi."
"Ano, ale budeš je vnímat, jako bys je viděl ve filmu."
"Chci být poslušným a oddaným své Madam Cat. Chci snést vše, co na mě chystá."
Políbil jsem své Madam ruku a šel. Postavil jsem se na značky a rozpažil.
Stroj se dal do pohybu. Uchopil mě a nasadil mi přilbu.
Hlavou mi začaly vířit tisíce myšlenek. Nezávisle na časové ose.
Létaly sem a tam. Znovu jsem viděl to, co nás spojovalo. Výlety, milování, svatba, doktorka, Aliciny oči, oči Madam Cat. Stejné oči, stejný úsměv, stejné něžné prsty... Trvalo to strašně dlouho. A pak se mi v hlavě usídlil klid.
Najednou mi přišlo líto, že přijdu o část z toho. Ale už se nedalo nic dělat.
Najednou nebylo nic. Hrála příjemná hudba.
Stál jsem na zemi.
Proti mě stála nahá Alice.
Byla nádherná. Oči jí svítily a na rtech jí pohrával úsměv.
Něžně mě odsunula stranou.
"Co to děláš, Alice?"
Zabodla oči do mých.
"Jsem na řadě. Nechám si taky upravit mozek. Nechci ti ubližovat víc, než uneseš."
Koukal jsem na ni a byl najednou rozhodnutý, že to nesmím dopustit.
"Ne. To nechci. Nedělej to."
"Dagu, já respektovala tvé rozhodnutí. Buď prosím tak laskavý a respektuj ty to mé."
Její hlas byl jasný a rozhodný.
Začal jsem se stydět za svou slabost. Ustoupil jsem.
Postavila se na mé místo.
"Jdi dál, ať tě nezasáhnou ramena."
Ustoupil jsem ještě několik kroků.
Stroj zahučel. Najednou jsem ty zvuky hydromotorů a serv slyšel jako umíráček.
Po tvářích mi tekly slzy. Viděl jsem, jak bezcitný stroj unáší milovanou živou bytost.
Stál jsem tam. Viděl jsem Alici v pevném sevření ocelových ramen.
Nekonečně dlouho.
Stroj postavil Alici zpět na zem a stáhl se do parkovací polohy.
Alice otevřela oči.
"Dagu, drahý, ty tu na mě čekáš?"
"Ano, Alice. Čekám."
Usmála se a prohrábla si vlasy.
"Mám hlad. Půjdeme si dát snídani."
Vzala mě za ruku a odváděla pryč.
Snídani jsem chtěl udělat novou, ale předešla mě.
Posadila mě na židli ke stolu a že novou snídani udělá sama.
Byla luxusní, ale nějak mi nešla do krku.
Dohodli jsme se, že když máme nečekané volno, půjdeme se projít.
Oblékli jsme se jako muž a žena.
Vyšli jsme z Tvrze.
Šli jsme cestou skrz háj, pak jen úvozem, napůl zavátým sněhem.
Vystoupali jsme na malý vršek.
Alice se ke mně přitulila, objala mě a pokožila mi hlavu na prsa.
"Víš, že jsme poprvé spolu sami dva venku?" Špitla.
"Ano. Vím."
"Nebyl jsi v pokušení utéct?"
"Jen první tři dny. Pak už dostaly události takový spád, že bych byl sám proti sobě. Napřed Paní Gita s její výchovou a mateřskou péčí, pak ty a moje láska k tobě. Do toho všechny události kolem toho.
Bylo to jako tornádo. "
"Takže už utéct nechceš?"
"Ne."
"Ani ode mě?"
"Nikdy bych ti neutekl. Asi bych byl zklamaný, možná znechucený, ale neutekl bych. Miluju tě."
"Já tě taky miluju. A proto tě zvu na tvůj oblíbený oběd."
"Ty víš, co mám rád?"
"Vím. Široké nudle s tvarohem a cukrem, polité rozpuštěným máslem."
"Kdo ti to řekl?" Zeptal jsem se dost překvapeně.
"Ty! Tenkrát v Maďarsku!" Rozesmála se.
"A já tě zvu na tvou oblíbenou večeři, lásko."
"Ale ty nevíš, jakou mám oblíbenou večeři."
"Vím! Fondue z vína a tří sýrů. S francouzskou bagetou místo chleba."
Zírala na mě jako na strašidlo.
"Kdo ti to řekl? Nána?"
"Ne."
"Řekni, nebo to z tebe budu muset dostat násilím!"
Zasmála se.
"Ne a ne a ne. Jdeme domů."
Oběd byl pohlazením po těle i po duši.
Odpoledne v posteli.
Ne s milováním, ale jen s povídáním o všem možném.
Večeři jsem měl na starosti já. Náš mrazák byl úplnou pokladnicí.
Sadu na fondue jsem si půjčil od Paní Gity.
Po večeři jsem šel udělat kávu. Zrovna jsem ji zalíval, když jsem si vpomněl na včerejšek. Otřásl jsem se.
V tu chvíli mi něco došlo! Jak to, že jsem se otřásl hnusem, když mi to mělo být jedno!
Doběhl jsem pro Alici a za ruku ji táhl k Paní Gitě.
Seděla v obýváku a hřála si nohy o Nánina záda.
S omluvou jsem vtrhl dovnitř.
Paní Gita ani nezvedla oči od knihy a pronesla: "To je nějaký nový sport? Vlečení někoho ke Gitě?"
"Ne, Paní Gito. Omlouvám se, ale potřeboval bych mluvit s Nánou."
"Posluž si."
"Náno, co to bylo ráno za program, který jsi nám dal do psychohelmy?"
Nána zvedla obličej z koberce a úplně nezáludně pronesla: "Normální relaxační program. Oba dva jste měli stejný."
V né hlavě se zažehl plamen. Všechno mi bylo najednou jasné.
Otočil jsem se na Alici
"Ty zákeřná mrcho!" Zařvalo něco ve mně a ta slova vyletěla ven jako zařvání lva.
Dívala se na mě s vyzývavým úsměvem, který jsem tolik miloval a změnila jím můj vztek v smích a vyznání lásky.
"Hmmm, jedna zákeřná mrcha, to je pět trestných bodů... A vyznání lásky mínus pět trestných bodů... To bude velký trest!"
Chvíli jsme na sebe koukali a pak mě Alice políbila.
Jako z jiné galaxie se ozvalo: "Nanynko, vidíš ty dva blázny? Co bys jim řekla?"
"Já ummmmm muml..."
Ohlédli jsme se a viděli Nánu, jak šilhá na nohu Paní Gity, která končila v puse nacpaným palcem.
Omluvili jsme se Paní Gitě a šli si užít čistě soukromého večera.
