"Jááúúúú!"
Probudil mě výboj do koulí.
"Dobré ráno můj milovaný. Děkuji za budíček."
Ozvalo se nade mnou z postele
Madam Cat mě totiž po našem usmíření zavřela na noc do klece.
Podíval jsem se na hodiny.
Bylo pět padesát osm. Kdybych odepnul některé lanko, bylo by to hodně bolestivé. Ta potvora! Sázela na mou automatickou reakci.
Počkal jsem do šesti a až když jsem uslyšel slabé zabzučení zámku klece, teprve jsem se odepl a vylezl.
Madam Cat nereagovala. Pouze otočila stránku v knize.
U snídaně na mě ani nepromluvila. Až když jsem se vrátil z kuchyňky, kam jsem odnesl nádobí a zrovna je umyl, ukázala mi na mé místo na rohožce.
"Už jsi v pořádku?"
"Ano, Madam Cat."
"Tak si vem pracovní kombinézu a jdi k Paní Gitě. Dnes budeš makat jako šroub."
"Provedu, Madam Cat."
Políbil jsem Madam Cat ruku a šel pracovat.
Tak to šlo celý týden. Práce, práce a zase práce. Ale ve třech jsme měli v pátek v poledne více než polovinu "práskárny" (to slovo vynalezla Paní Jil) hotovou.
O stravu jsme se nemuseli starat a Dámy nás ani netrápily. Dokonce samy připravily vše na víkend.
Tentokrát prý si připravily soutěžní víkend, ale neřekly nám jaké budou soutěže.
V pátek po obědě nám Dámy nařídily preventivní vyčištění a obléknutí nových obleků služebných domácích otroků.
Byly to vlastně dvě krátké sukně s gumou v pase. Jedna nošená klasicky, druhá, kratší s "pasem" v podpaží.
Po druhé hodině odpolední jsme už čekali na příjezd hostů.
Tentokrát to měla být směs jedenácti známých i neznámých Dam s otroky, ale i otrokyněmi.
První přijela Madam Lili s dvěma otroky.
"Ahoj holky, co je nového?"
"Ahoj Lili. Uvidíš. Budeš mít časem prima hernu." Odpověděla jí Paní Gita.
"Jů, to zní skvěle! Já vám zase ukážu mé nové postroje na jízdní otroky!"
Nechala si zout vysoké boty a s otroky na vodítkách se šla ubytovat.
"Tak co, Dášo? Ještě jsi stále Půldáša? Ještě to Tvou Paní Gitu neomrzelo?"
"Pořád, Madam Lili. Ale už Paní Gitě nepatřím."
Podívala se na mě s vykulenýma očima.
"Cóó? Ona tě prodala? A když jsem si tě chtěla koupit já, tak tvrdila, že za žádnou cenu. No to si s ní teda vyřídím! Počkej na mě!
Ubytovala se, zamkla otroky do klecí a šla přede mnou zpět do recepce.
Rázovala si to jako miniaturní generál.
"Gito! Ty si ze mě děláš srandu?"
"Já? Ne." Podivila se Paní Gita.
"Tak mně jsi Dášu prodat nechtěla ani za nic a teď se dozvím, že jsi ji prodala jiné?"
"Lili, myslím, že to je jen na mně, komu co prodám. Navíc nová majitelka měla na Dášu předkupní právo."
"No, to by mě zajímalo, kdo může mít předkupní právo na otroka!"
"Třeba jeho manželka, tedy já!" Ozvala se Madam Cat ostře.
Madam Lili zalapala po dechu jako kapr na suchu a nakonec z ní vypadlo: "A-ha." Otočila se a pomalu odešla.
"Sakra, Náno, neumíš klonovat? Naklonovala bych Dášu a byli bychom v balíku!"
"Bohužel, Madame. Neumím."
"Hmmm, padesát rákoskou za to, že něco neumíš!" Zahučela Paní Gita temně, ale oči jí potutelně svítily.
Zvonek nás vyrušil. Vyběhl jsem k vratům.
Byla tam ona Dáma, jejíž otrok prošel intenzivní výukou lízání.
"Ahoj. Nepřijeli jsme moc brzy?"
"Ne, Paní. Nejste ani první." Odpověděl jsem.
"A to mě má potěšit, nebo naštvat?"
"To záleží jen na vás, Paní."
"Kruci. Další politik. Tak pojď, lízálku."
Trhla rukou a tím lízálkovi krkem.
V recepci se pozdravila s Dámami a Nána ji dovedl k pokoji.
Naštěstí už nebyly všechny ostatní Dámy chtivé hádek, či konfliktů a tak se sešly všechny v pohodě u večeře.
Po večeři se domácí Dámy chtěly pochlubit naším úsilím v podkroví.
Návštěvnice se už těšily na hrátky a tak vše jen okoukly a bez dlouhých cirátů půdu opustily.
Rozprchly se po celé Tvrzi.
Občas se některá přišla pobavit s našimi Dámami do sálu, ale to byly jen chvilky.
V jedenáct hodin večer se Dámy dohodly, že půjdeme spát, protože zítra bude náročný den.
Madam Cat mě po hygieně políbila a zahnala do klece.
Probudil mě výboj do koulí.
"Dobré ráno můj milovaný. Děkuji za budíček."
Ozvalo se nade mnou z postele
Madam Cat mě totiž po našem usmíření zavřela na noc do klece.
Podíval jsem se na hodiny.
Bylo pět padesát osm. Kdybych odepnul některé lanko, bylo by to hodně bolestivé. Ta potvora! Sázela na mou automatickou reakci.
Počkal jsem do šesti a až když jsem uslyšel slabé zabzučení zámku klece, teprve jsem se odepl a vylezl.
Madam Cat nereagovala. Pouze otočila stránku v knize.
U snídaně na mě ani nepromluvila. Až když jsem se vrátil z kuchyňky, kam jsem odnesl nádobí a zrovna je umyl, ukázala mi na mé místo na rohožce.
"Už jsi v pořádku?"
"Ano, Madam Cat."
"Tak si vem pracovní kombinézu a jdi k Paní Gitě. Dnes budeš makat jako šroub."
"Provedu, Madam Cat."
Políbil jsem Madam Cat ruku a šel pracovat.
Tak to šlo celý týden. Práce, práce a zase práce. Ale ve třech jsme měli v pátek v poledne více než polovinu "práskárny" (to slovo vynalezla Paní Jil) hotovou.
O stravu jsme se nemuseli starat a Dámy nás ani netrápily. Dokonce samy připravily vše na víkend.
Tentokrát prý si připravily soutěžní víkend, ale neřekly nám jaké budou soutěže.
V pátek po obědě nám Dámy nařídily preventivní vyčištění a obléknutí nových obleků služebných domácích otroků.
Byly to vlastně dvě krátké sukně s gumou v pase. Jedna nošená klasicky, druhá, kratší s "pasem" v podpaží.
Po druhé hodině odpolední jsme už čekali na příjezd hostů.
Tentokrát to měla být směs jedenácti známých i neznámých Dam s otroky, ale i otrokyněmi.
První přijela Madam Lili s dvěma otroky.
"Ahoj holky, co je nového?"
"Ahoj Lili. Uvidíš. Budeš mít časem prima hernu." Odpověděla jí Paní Gita.
"Jů, to zní skvěle! Já vám zase ukážu mé nové postroje na jízdní otroky!"
Nechala si zout vysoké boty a s otroky na vodítkách se šla ubytovat.
"Tak co, Dášo? Ještě jsi stále Půldáša? Ještě to Tvou Paní Gitu neomrzelo?"
"Pořád, Madam Lili. Ale už Paní Gitě nepatřím."
Podívala se na mě s vykulenýma očima.
"Cóó? Ona tě prodala? A když jsem si tě chtěla koupit já, tak tvrdila, že za žádnou cenu. No to si s ní teda vyřídím! Počkej na mě!
Ubytovala se, zamkla otroky do klecí a šla přede mnou zpět do recepce.
Rázovala si to jako miniaturní generál.
"Gito! Ty si ze mě děláš srandu?"
"Já? Ne." Podivila se Paní Gita.
"Tak mně jsi Dášu prodat nechtěla ani za nic a teď se dozvím, že jsi ji prodala jiné?"
"Lili, myslím, že to je jen na mně, komu co prodám. Navíc nová majitelka měla na Dášu předkupní právo."
"No, to by mě zajímalo, kdo může mít předkupní právo na otroka!"
"Třeba jeho manželka, tedy já!" Ozvala se Madam Cat ostře.
Madam Lili zalapala po dechu jako kapr na suchu a nakonec z ní vypadlo: "A-ha." Otočila se a pomalu odešla.
"Sakra, Náno, neumíš klonovat? Naklonovala bych Dášu a byli bychom v balíku!"
"Bohužel, Madame. Neumím."
"Hmmm, padesát rákoskou za to, že něco neumíš!" Zahučela Paní Gita temně, ale oči jí potutelně svítily.
Zvonek nás vyrušil. Vyběhl jsem k vratům.
Byla tam ona Dáma, jejíž otrok prošel intenzivní výukou lízání.
"Ahoj. Nepřijeli jsme moc brzy?"
"Ne, Paní. Nejste ani první." Odpověděl jsem.
"A to mě má potěšit, nebo naštvat?"
"To záleží jen na vás, Paní."
"Kruci. Další politik. Tak pojď, lízálku."
Trhla rukou a tím lízálkovi krkem.
V recepci se pozdravila s Dámami a Nána ji dovedl k pokoji.
Naštěstí už nebyly všechny ostatní Dámy chtivé hádek, či konfliktů a tak se sešly všechny v pohodě u večeře.
Po večeři se domácí Dámy chtěly pochlubit naším úsilím v podkroví.
Návštěvnice se už těšily na hrátky a tak vše jen okoukly a bez dlouhých cirátů půdu opustily.
Rozprchly se po celé Tvrzi.
Občas se některá přišla pobavit s našimi Dámami do sálu, ale to byly jen chvilky.
V jedenáct hodin večer se Dámy dohodly, že půjdeme spát, protože zítra bude náročný den.
Madam Cat mě po hygieně políbila a zahnala do klece.
