Měla jsem divoké sny. Ve snu mě Alice bila, až ze mě stříkala krev, svítily jí oči jako dvě žárovky a přitom mi říkala, že je to z lásky.
Několikrát jsem se v noci probudila.
Ráno jsem byla vzhůru brzo a přemýšlela. Včerejšek se mi honil stále hlavou.
Alice se vedle mě zachrounila a otevřela oči. Usmála se tím krásným sladkým úsměvem a políbila mě.
Její rty mi bezhlesně řekly "Dobré ráno miláčku."
Další polibek mi udělal v hlavě průvan.
Líbaly jsme se a objímaly.
Alice najednou zašilhala nade mě. Z postele na nás koukala Paní Gita.
"Sakra, mně z vás trefí. Kdybyste mě probudily kecáním, potrestala bych vás. Ale co mám dělat, když mě probudilo ticho?"
Paní Gita se zamyslela a pak vybafla.
"Už vím. Potrestám vás tak že na to nikdy nezapomenete. Che che che."
Víc neřekla. U snídaně byla zamlklá, jako by nad něčím přemýšlela.
Když přišla Týna, zeptat se jaký byl výlet, nepřítomně jí řekla, že krásný, protože na hradě je krásná kaple.
Týna se na mámu podívala, jako na blázna a se slovy "Tak tý jsem si nikdy nevšimla..." odešla.
Bylo úterý a v klubu byla naplánována kuchařská soutěž.
Každý soutěžní tým měl vyrobit deset obědů a rozdělit je na ochutnávkové porce.
Alice a já jsme vsadily na jistotu vyrobily kuřecí vývar a chlupaté knedlíky se zelím a vařeným uzeným masem.
Alice jako by byla nabitá energií. Byla jako rtuť a ruce jí jen hrály. Byla radost se na ni dívat.
Skončily jsme v hodnocení na čtvrtém místě z patnácti.
Paní Gita nás pochválila a řekla že se nemáme za co stydět.
Když návštěvníci odešli, sami jsme šly ochutnat u našich soupeřů a také oni u nás.
Nakonec to opět dopadlo žranicí, která trvala až do noci.
Paní Soňa ještě večer ochutnala naše chlupáče a vyžádala si recept. Prý je zařadí do jídelníčku.
"To bys měla ochutnat, jaké umí Dáša palačinky a lívance!"
"No a chtělo by se jí nám je teď udělat?" Ozvala se dychtivě Paní Soňa.
Paní Gita jen kývla a já šla. Alice šla se mnou.
Šlo to jako na drátku. Alice dělala lívance, já palačinky. Za necelou hodinu a půl bylo hotovo.
Palačinky byly přivítány potleskem, protože skoro všechna dnešní jídla byla buď na slano, nebo na kyselo.
Jedna trochu přiopilá Dáma přemlouvala Paní Gitu, aby mě jí prodala. Její otrok prý připálí i vodu na čaj.
Paní Gita mě ale neprodala. Jen se začala znova usmívat. Navíc ji, mě a Alici začaly Dámy hostit vínem a likéry.
Měly jsme co dělat, se dostat do pelechů.
"Paničku opili, otroky opili. To jsou věci. Ještě že už nejsem v armádě. To by mě... CHRRRRRRR"
Alice mi strčila zadek do klína a tentokrát jsem asi usnula dřív než ona.
Několikrát jsem se v noci probudila.
Ráno jsem byla vzhůru brzo a přemýšlela. Včerejšek se mi honil stále hlavou.
Alice se vedle mě zachrounila a otevřela oči. Usmála se tím krásným sladkým úsměvem a políbila mě.
Její rty mi bezhlesně řekly "Dobré ráno miláčku."
Další polibek mi udělal v hlavě průvan.
Líbaly jsme se a objímaly.
Alice najednou zašilhala nade mě. Z postele na nás koukala Paní Gita.
"Sakra, mně z vás trefí. Kdybyste mě probudily kecáním, potrestala bych vás. Ale co mám dělat, když mě probudilo ticho?"
Paní Gita se zamyslela a pak vybafla.
"Už vím. Potrestám vás tak že na to nikdy nezapomenete. Che che che."
Víc neřekla. U snídaně byla zamlklá, jako by nad něčím přemýšlela.
Když přišla Týna, zeptat se jaký byl výlet, nepřítomně jí řekla, že krásný, protože na hradě je krásná kaple.
Týna se na mámu podívala, jako na blázna a se slovy "Tak tý jsem si nikdy nevšimla..." odešla.
Bylo úterý a v klubu byla naplánována kuchařská soutěž.
Každý soutěžní tým měl vyrobit deset obědů a rozdělit je na ochutnávkové porce.
Alice a já jsme vsadily na jistotu vyrobily kuřecí vývar a chlupaté knedlíky se zelím a vařeným uzeným masem.
Alice jako by byla nabitá energií. Byla jako rtuť a ruce jí jen hrály. Byla radost se na ni dívat.
Skončily jsme v hodnocení na čtvrtém místě z patnácti.
Paní Gita nás pochválila a řekla že se nemáme za co stydět.
Když návštěvníci odešli, sami jsme šly ochutnat u našich soupeřů a také oni u nás.
Nakonec to opět dopadlo žranicí, která trvala až do noci.
Paní Soňa ještě večer ochutnala naše chlupáče a vyžádala si recept. Prý je zařadí do jídelníčku.
"To bys měla ochutnat, jaké umí Dáša palačinky a lívance!"
"No a chtělo by se jí nám je teď udělat?" Ozvala se dychtivě Paní Soňa.
Paní Gita jen kývla a já šla. Alice šla se mnou.
Šlo to jako na drátku. Alice dělala lívance, já palačinky. Za necelou hodinu a půl bylo hotovo.
Palačinky byly přivítány potleskem, protože skoro všechna dnešní jídla byla buď na slano, nebo na kyselo.
Jedna trochu přiopilá Dáma přemlouvala Paní Gitu, aby mě jí prodala. Její otrok prý připálí i vodu na čaj.
Paní Gita mě ale neprodala. Jen se začala znova usmívat. Navíc ji, mě a Alici začaly Dámy hostit vínem a likéry.
Měly jsme co dělat, se dostat do pelechů.
"Paničku opili, otroky opili. To jsou věci. Ještě že už nejsem v armádě. To by mě... CHRRRRRRR"
Alice mi strčila zadek do klína a tentokrát jsem asi usnula dřív než ona.
