Paní Gita nás vyhnala z pelechu brzo ráno.
Snídani jsme dostaly do krmítek a Paní nás pobízela bičíkem, abychom byly rychle najezené. Divily jsme se, kde je Nána, ale Paní nám jen odsekla, ať se nestaráme.
Ve chvíli, kdy jsme šly pracovat do budoucích pokojů Paní Jil, potkaliy jsme ji i s Blonďákem a Nánou.
Byli oblečení a spěchali ven.
Nána jen trochu přibrzdila, potichu hlesla, že jedou pro věci Paní Jil a neví kdy se vrátí.
Do ruky mi vtiskla malý zápisníček a spěchala dál.
Uložila jsem si zápisníček do svého trezoru. Všichni trvalí obyvatelé měli své trezory na soukromé cennosti.
Paní Gita mě za omeškání odměnila deseti šlehy bičíkem přes zadní stranu stehen.
Alice chtěla něco říct, ale Paní ji spražila pohledem a štěkla, že jestli se jí něco nelíbí, dostaneme roubíky a kolíky.
Rychle jsme se chopily práce a během dopoledne jsme měly místnosti připravené. Včetně záclon a přinešených krabic s věcmi Paní Jil a Blonďáka.
Paní nás zavolala k obědu.
Dostaly jsme oběd na stůl a tentokrát nás Paní nepopoháněla.
Do jídla jen zobla a odstrčila talíř.
Dlouho se dívala jak jíme a když jsme odložily příbory, nadechla se a spustila:
"Děvča... Alice a Dagu, asi bych vás měla seznámit s tím, proč jsem tak nervózní."
Odmlčela se a vytáhla pípák.
"V noci mi přišla zpráva od Justy. Přečtěte si ji sami." Dala nám pípák před oči.
"CUBKA + 2 UPRCHLI. FRED ZRANEN. POPLACH!"
"Přišlo mi víc zpráv s instrukcemi. Vzhledem k vzdálenosti, kterou musí uprchlíci urazit, rozhodly jsme se s Jil, že se přestěhuje už dnes a proto jsem na vás tak spěchala. Nevím co na nás ti tři vymyslí a tak nařizuji: Sundat klícku a pás. Vezmete si pohodlné oblečení a nezapomeňte na teplé ponožky. Dagu, zabalíš teplé oblečení pro sebe i Alici a Alice udělá balíčky s trvanlivou stravou. Ty pak dáte na místa, která vám určím.
Samozřejmostí budou ve dne i v noci signální podprsenky. Spát budete mimo klec. Teď si jděte po své práci. Kdyby něco, doufám že Dag ještě nezapomněl, co se na vojně naučil."
Povzbudivě se na nás usmála.
"Přece nás tři lumpové nedostanou na kolena!" Ale bylo vidět, že jí není zrovna do zpěvu.
Sbalil jsem tedy dvě "velké polní", Alice vyrobila patnáct balíčků a ty jsme potom roznesli do skrýší po celém areálu.
Paní Gita si potom vzpomněla, že by nebylo špatné, abych měl u sebe nějaký řezný nástroj. Zašla k sobě do šatny a přinesla mi vložky do bot. Vypadaly úplně normálně, ale v každé byla nožová čepel z planžety.
Alici podala malou krabičku a šibalsky na ni mrkla.
Odpoledne se táhlo jako med. Balili jsme s Alicí své věci a připravovali je na odnesení do našeho nového bytu.
Paní Jil s oběma otroky se vrátili až pozdě večer. Zajeli s autem dovnitř tvrze a Paní Jil prohlásila, že vykládat se bude až ráno.
Paní Gita nás tedy rozehnala na kutě s tím, že se máme pořádně vyspat.
Nána se mě ptala, kam jsem dal zápisníček. Po ujištění, že je v trezoru, jen pokývala hlavou.
Moc jsem nespal. Pelech z klece jsme si položili vedle postele, aby prý nás do ní nemohl nikdo zavřít. Alice se také pořád vrtěla a Paní Gita se převracela na posteli jako loď v bouři.
Snídani jsme dostaly do krmítek a Paní nás pobízela bičíkem, abychom byly rychle najezené. Divily jsme se, kde je Nána, ale Paní nám jen odsekla, ať se nestaráme.
Ve chvíli, kdy jsme šly pracovat do budoucích pokojů Paní Jil, potkaliy jsme ji i s Blonďákem a Nánou.
Byli oblečení a spěchali ven.
Nána jen trochu přibrzdila, potichu hlesla, že jedou pro věci Paní Jil a neví kdy se vrátí.
Do ruky mi vtiskla malý zápisníček a spěchala dál.
Uložila jsem si zápisníček do svého trezoru. Všichni trvalí obyvatelé měli své trezory na soukromé cennosti.
Paní Gita mě za omeškání odměnila deseti šlehy bičíkem přes zadní stranu stehen.
Alice chtěla něco říct, ale Paní ji spražila pohledem a štěkla, že jestli se jí něco nelíbí, dostaneme roubíky a kolíky.
Rychle jsme se chopily práce a během dopoledne jsme měly místnosti připravené. Včetně záclon a přinešených krabic s věcmi Paní Jil a Blonďáka.
Paní nás zavolala k obědu.
Dostaly jsme oběd na stůl a tentokrát nás Paní nepopoháněla.
Do jídla jen zobla a odstrčila talíř.
Dlouho se dívala jak jíme a když jsme odložily příbory, nadechla se a spustila:
"Děvča... Alice a Dagu, asi bych vás měla seznámit s tím, proč jsem tak nervózní."
Odmlčela se a vytáhla pípák.
"V noci mi přišla zpráva od Justy. Přečtěte si ji sami." Dala nám pípák před oči.
"CUBKA + 2 UPRCHLI. FRED ZRANEN. POPLACH!"
"Přišlo mi víc zpráv s instrukcemi. Vzhledem k vzdálenosti, kterou musí uprchlíci urazit, rozhodly jsme se s Jil, že se přestěhuje už dnes a proto jsem na vás tak spěchala. Nevím co na nás ti tři vymyslí a tak nařizuji: Sundat klícku a pás. Vezmete si pohodlné oblečení a nezapomeňte na teplé ponožky. Dagu, zabalíš teplé oblečení pro sebe i Alici a Alice udělá balíčky s trvanlivou stravou. Ty pak dáte na místa, která vám určím.
Samozřejmostí budou ve dne i v noci signální podprsenky. Spát budete mimo klec. Teď si jděte po své práci. Kdyby něco, doufám že Dag ještě nezapomněl, co se na vojně naučil."
Povzbudivě se na nás usmála.
"Přece nás tři lumpové nedostanou na kolena!" Ale bylo vidět, že jí není zrovna do zpěvu.
Sbalil jsem tedy dvě "velké polní", Alice vyrobila patnáct balíčků a ty jsme potom roznesli do skrýší po celém areálu.
Paní Gita si potom vzpomněla, že by nebylo špatné, abych měl u sebe nějaký řezný nástroj. Zašla k sobě do šatny a přinesla mi vložky do bot. Vypadaly úplně normálně, ale v každé byla nožová čepel z planžety.
Alici podala malou krabičku a šibalsky na ni mrkla.
Odpoledne se táhlo jako med. Balili jsme s Alicí své věci a připravovali je na odnesení do našeho nového bytu.
Paní Jil s oběma otroky se vrátili až pozdě večer. Zajeli s autem dovnitř tvrze a Paní Jil prohlásila, že vykládat se bude až ráno.
Paní Gita nás tedy rozehnala na kutě s tím, že se máme pořádně vyspat.
Nána se mě ptala, kam jsem dal zápisníček. Po ujištění, že je v trezoru, jen pokývala hlavou.
Moc jsem nespal. Pelech z klece jsme si položili vedle postele, aby prý nás do ní nemohl nikdo zavřít. Alice se také pořád vrtěla a Paní Gita se převracela na posteli jako loď v bouři.
