Budík nás vyhnal z pelechů v pět hodin ráno.
Blesková hygiena, potom trénink a vrhnout se na přípravy.
V sedm přijela Paní Jil s Blonďákem.
Bylo na první pohled jasné, že jsou do sebe zamilovaní.
Paní Jil si po přivítání šla prohlédnout své království - prodejnu a půjčovnu hraček.
Nána ji zásobila spoustou sortimentu z produkce své firmy a Paní Gita zajistila zbytek.
Kolem deváté přijela Madam Olga se svými třemi otroky. Jednoho si nechala u sebe a dva nám dala na výpomoc.
Museli jsme přinést a sestavit další stoly a křesla, protože Dam mělo být celkem 22 a otroků skoro čtyřicet.
Tohle setkání bude zkouškou celé tvrze.
Před polednem bylo vše nachystáno a tak jsme si mohli vychutnat v klidu oběd, trochu si odpočinout a převléct se do vítacího. Tedy do kostýmů služek.
Čekali jsme na první příchozí. Dámy seděly u stolu a Paní Jil se probírala seznamem hostů. Najednou tiše vypískla: "Cože? Ona přijede Golemka? No nazdar!"
"A nejen ta. Taky Bidlo!" Zasmála se Paní Gita.
V odpověď se rozesmály obě zbylé Dámy.
Čekání nebylo moc dlouhé. Zazněl zvonek. Vzala jsem si kožíšek a vyrazila do mrazu. Smluvené heslo bylo tentokrát "Jdeme na pohádku".
Podívala jsem se špehýrkou a ... Tam stály dva vysocí muži. kolem dvou metrů.
"Dobrý den. Co byste po..."
"Jdeme na pohádku a už kurva otevři, nebo tady přimrznu!" Ozvalo se odkudsi zezdola.
Otevřela jsem dvířka a tam stála nejmenší Paní, kterou jsem kdy viděl. Měla asi 130 centimetrů.
Pustila jsem je dál.
"No, to to trvalo! Pojďte, poníci. Její doprovod ji okamžitě následoval.
Dovedla jsem je do recepce, kde byla miniDáma náležitě přivítána.
"Gito, máš tady zimu jako v psírně." Stěžovala si, když se vyvlékala z bílého kožíšku, díky němuž připomínala velkou vločku.
"Měla sis vzít kozačky, Lilinko." Odpověděla jí Paní Gita a Dámu nám představila jako Paní Lili.
Přejela nás pohledem a se smíchem prohlásila: "Jo, taky se mi říká bidlo. A není to kvůli výšce. Tak bacha!"
Alice odvedla Paní Lili do jejího pokoje.
Pak už jsme se nezastavili. Dámy začaly přijíždět každou chvíli. Byly mezi nimi i mně už známé tváře, ale také nové.
Opravdu největším překvapením byla Lady Anna, řečená Golemka. Dáma nadnormativních rozměrů. Měla přes dva metry a ramena jako šampion kulturistiky.
Ale když se svlékla do šatů, vypadala velmi žensky a přitažlivě. Měla bohatou hřívu vlasů v barvě medu a neustále se smála. A smála se i očima. Poprsí také tak akorát, douhé štíhlé, ale svalnaté nohy... Prostě krásná žena, jen trochu větší.
Pomáhala jsem jí z kabátu a tak jsem mohla zahlédnout Paní Lili, jak se vynořila z chodby. Strnula, pak se jí rozzářil obličej jak malé sluníčko a zavýskla: "Jééé, Golemka! Jupí!" A rozeběhla se obryni vstříc.
Obejmula jí stehna a Lady Anna komediálně sevřela vzduch nad její hlavou.
"Pocém, ty moje bidlo zlomený!" Sehnula se a zvedla Paní Lili do vzduchu.
Vítání těch dvou Dam nám vyloudilo úsměvy na tvářích.
To už obě stály vedle sebe a Lady Anna s hranou vážností řekla: "Tohle jste neviděli! Pokud ano, jako profesorka historie s vámi proberu kompletní historii tortury a..."
"A já, profesorka matematiky, vám to spočítám!"
Dámy se rozesmály. Tentokrát jsem šla ubytovávat já. Paní Gita prozíravě dala těm dvěma Dámám pokoje proti sobě.
Lady Anna měla jednoho otroka, trochu menšího než já.
Když jsem se vrátila do recepce, už tam stála Paní Erika. Dáma, kterou tak zlobil otrok Sysel.
Ta pro změnu po přivítání s hostitelkou objala mě.
Paní Gita mě poslala s ní poslala a řekla, že mám Paní Eriku na slovo poslechnout.
Došly jsme na pokoj a já uložila zavazadla na místo, které si poručila.
"Svléknout!" Řekla to tak rozhodně, že jsem se až lekla.
"No svlíkat! Jak vidíš, nemám tu žádného otroka a tvá Paní mi tě na chvíli půjčila."
Rychle jsem se vysvlékla a postavila se do pozoru.
Paní Erika si mě chvíli prohlížela, obcházela mě a pak začala zkoumat mé poprsí. Pečlivě prohlédla bradavky s očky.
"No, pěkně ses vyprsil. Jak se ti to stalo? Tvá Paní mi nechtěla nic říct. Prý mi to řekneš sám. Nebo sama? Tak si sedni a povídej."
Vylíčil jsem jí, co všechno jsem zažil.
"Tak Doktorka... Ta bestie jen škodí."
"Už neškodí, Paní Eriko. Ale myslím, že následky její činnosti tu budou ještě dlouho." Řekl jsem a vylíčil co potkalo Doktorku a Angelu.
"Fíha! No, to je mazec! Ale k tvému problému: Já jsem doktorka plastické chirurgie. Tvá Paní u mě zaplatila za zákrok. Tedy za uvedení tvého hrudníku do původního stavu. Co s tím tedy uděláme?"
Vylíčil jsem jí své obavy z operace, když mi poprsí ještě roste a řekl, že aktuálně pro mě není problémem a že jsem ho akceptoval jako drobnou obtíž.
Paní Erika se usmála.
"Máš zdravé názory. Až se na to budeš cítit, dej mi vědět."
Vstala, nechala si políbit ručku a pak mě poslala za Paní Gitou.
Ta na mě jen mrkla, protože se zrovna vítala s novou příchozí - Paní Gábinou.
Paní Gábina se se mnou přivítala stejně jako poprvé. Vzala mě za koule a já jí musela třikrát říct, že ji tu vítám.
Tentokrát přišla s šesti otroky.
Poslední příchozí byla Paní Justa s Fredem.
Já s Alicí a s Ťukem a Kukem (Tak jsme dvěma otrokům Madam Olgy začali říkat.) jsme se vrhli na přípravu slavnostní večeře.
Bylo to jen tak tak, ale vše jsme stihli.
Když zasedla Paní Gita na svůj trůn, všichni se ihned utišili.
Paní přivítala všechny Dámy i jejich doprovody a poručila nosit na stůl.
Večeře byla bohatá a trvala dlouho.
Úklid nádobí po večeři byl bleskový a po něm následoval příkaz zavřít otroky do kobek. Zůstat jsme mohli jen já s Alicí a Fred. Dokonce i Nána musel do kobky.
Paní Gita povstala a pozvedla svůj bičík.
"Dámy, Sestry. Sezvala jsem vás kvůli závažným událostem, kterých jsem byla s mými otrokyněmi účastna. Některé o nich víte, některé ne. Výsledkem těch událostí je, že Doktorka je po smrti, Angela ve vězení. Díky obrovské pomoci Paní Justy a jejího otroka a také díky osobní statečnosti Dášeňky a Alice jsem nebyla obžalována z vraždy, kterou na mě chtěla doktorka navléknout a podařilo se nám aspoň částečně napravit některé ze zločinů obou čarodějnic."
Chvíli počkala, až obecenstvo vstřebá informace a pokračovala:
"Z toho důvodu dávám hlasovat o přijetí Paní Justy do našich řad. Kdo je pro přijetí?"
Zvedl se les rukou.
"Je někdo proti?"
Nikdo se nepřihlásil.
Paní Gita vzala do ruky velký pohár s jejím jménem a malou krabičku, obojí podala Paní Justě a přivítala ji.
Znovu se otočila k publiku.
"Z téhož důvodu dávám hlasovat o přijetí Freda, Alice a Dášeňky za čestné členky Sesterstva. Z důvodů už uvedených netrvám na útrpné zkoušce.
Kdo je pro?"
Ruce se opět zvedly. Ale ne všechny.
"Kdo je proti?"
"Já!" Od stolu se zvedla jedna z Dam, které jsem viděla poprvé.
"Pochybuji o množství bolesti, kterou tito otroci museli vytrpět."
"Pochybuješ o MÝCH slovech, Betty? Chceš si to sama zkusit?" Houkla Paní Gita zostra.
Paní Betty se pyšně napřímila.
"Klidně! Nabacáš mi?"
"Ne, Betty. Ani jednou tě neuhodím. Pojď se mnou. A vy ostatní také."
"Ale to snad... Před otroky?"
"Samozřejmě. Mají plné právo vidět Dámu, která je lepší než oni!"
Paní Gita odvedla Paní Betty k mycímu stroji, kde jí vysvětlila, co se bude dít. Paní Betty se rozhlédla a uviděla kolem sebe dav potměšilých žen. Stejně potměšilých, jako ona sama.
Došlo jí, o co teď hraje. O svou čest a vážnost.
Svlékla se a usedla na stroj. Paní Gita ji připoutala stejně pevně jako tehdy nás.
Po tvém vyčištění budu zvyšovat výkon stroje. Pokud jsi lepší než tyhle dvě, měla bys vydržet aspoň 116 procent.
100 procent je hranice bezpečnosti. Pak už hraješ o život.
K tomu ještě dostaneš prima ozdoby do bradavek. O to požádám Eriku.
Betty se začínala potit. Stroj jí začal čistit střeva. Dámy, které to ještě neviděly, byly u vytržení. Přimhouřené Bettiny oči a stisknuté rty dávaly tušit, že si to moc neužívá.
Čištění skončilo a začalo plnění. Už na třiceti procentech měla zuby zaťaté, že se Paní Gita začala bát o její sklovinu a dala jí gumové kousátko.
Šedesát, sedmdesát procent, sedmdesát pět...
Osmdesát jedna, osmdesát dvě...
Mezi tichými steny se ozvalo: "Už ne. Prosííím. To moc bolí. Vyndejte to ze mě..."
"Teď tě necháme takhle čtyři hodiny a Erika už má připravené nářadíčko na bradavky."
Ozval se šílený výkřik plný hrůzy.
"Nééé, já už nechci!"
"Takže už věříš mým slovům, Betty?"
"Ano, věřím."
"Dobrá."
Paní Gita nařídila ukončení programu a sledovala, jak Betty pomalu splaskává. Měla sinalý obličej, na kterém jí pot a slzy změnily líčení v děsivou masku.
Pomohla jsem Paní Gitě Betty odpoutat. Tiše poděkovala. Paní Gita jí pošeptala, že mě tu nechá s ní a ať se vrátí do sálu, až se dá do pořádku.
Dámy odešly a já pomohla Betty s umytím a oblečením.
Podala jsem jí nouzovou sadu líčidel, která tu byla pro podobné příležitosti.
"Děkuju, Dášo. Opravdu vám udělala Doktorka takovou hrůzu?"
"Ano, Paní Betty a ještě horší věci. Tohle byl jen jeden ze tří otvorů, který stroj umí plnit..."
"To... to se ale nedá vydržet!"
"Dá. Ale čtyři dny budete potom ležet s plínkou a dva dny z těch čtyř v nonstop péči lékaře."
"Jak vypadají ty ozdoby v bradavkách?" Ožila najednou Betty.
Ukázala jsem jí průvlečku.
"Ale to je opravdu hezké. To bych si i dala líbit."
Doprovpdila jsem Dámu na její místo u stolu a zaujala své místo za trůnem Paní Gity.
Paní Betty poděkovala za zkušenost a omluvila se za nedůvěru. To Dámy nečekaly a některé údivem zapomněly zavřít pusy.
Naše schválení už bylo bezproblémové, jen s dodatkem, že Fred bude při rokováních Sesterstva nazýván Fredulínou. Protože sestra nemůže mít mužské jméno.
Dostaly jsme svá křesla a poháry s vlastním jménem. Tyto poháry byly výsadou Sester a nikdo jiný se jich nesměl dotýkat. Každá Sestra si svůj pohár musela opatrovat, mýt a bezpečně skladovat. Pokud by zemřela, nebo byla vyloučena ze Sesterstva, byl její pohár rozbit a rozdrcen na prach.
Na příkaz Paní Gity byli opět přivedeni otroci, aby se starali o své Dámy.
Paní Erika dostala na výběr ze šesti otroků Paní Gábiny. Vybrala si usměvavého otroka střední postavy s holou hlavou. Začala mu říkat Fleš. Prý je to skoro jako pleš, ale zároveň je to v překladu "záblesk".
Ač nám nově patřilo místo u stolu, stejně jsme s Alicí nevydržely a po svolení Paní Gity se občas věnovaly své práci.
Doplnily jsme zákusky a pitivo. Dámy se prodiskutovaly, prohádaly a prozpívaly až do rána.
Alici Paní Gita poslala spát už po půlnoci, protože tušila, že se budeme muset vystřídat. Nakonec jsem zbyla sama s Kukem.
Poslední Dámy odešly do hajan o půl sedmé ráno.
Paní Gita už sotva držela oči a poslala mě spát, že zbytek nádobí uklidí Alice s Nánou.
Upadla jsem do klece nemytá a nečesaná a doslova zdechla.
Blesková hygiena, potom trénink a vrhnout se na přípravy.
V sedm přijela Paní Jil s Blonďákem.
Bylo na první pohled jasné, že jsou do sebe zamilovaní.
Paní Jil si po přivítání šla prohlédnout své království - prodejnu a půjčovnu hraček.
Nána ji zásobila spoustou sortimentu z produkce své firmy a Paní Gita zajistila zbytek.
Kolem deváté přijela Madam Olga se svými třemi otroky. Jednoho si nechala u sebe a dva nám dala na výpomoc.
Museli jsme přinést a sestavit další stoly a křesla, protože Dam mělo být celkem 22 a otroků skoro čtyřicet.
Tohle setkání bude zkouškou celé tvrze.
Před polednem bylo vše nachystáno a tak jsme si mohli vychutnat v klidu oběd, trochu si odpočinout a převléct se do vítacího. Tedy do kostýmů služek.
Čekali jsme na první příchozí. Dámy seděly u stolu a Paní Jil se probírala seznamem hostů. Najednou tiše vypískla: "Cože? Ona přijede Golemka? No nazdar!"
"A nejen ta. Taky Bidlo!" Zasmála se Paní Gita.
V odpověď se rozesmály obě zbylé Dámy.
Čekání nebylo moc dlouhé. Zazněl zvonek. Vzala jsem si kožíšek a vyrazila do mrazu. Smluvené heslo bylo tentokrát "Jdeme na pohádku".
Podívala jsem se špehýrkou a ... Tam stály dva vysocí muži. kolem dvou metrů.
"Dobrý den. Co byste po..."
"Jdeme na pohádku a už kurva otevři, nebo tady přimrznu!" Ozvalo se odkudsi zezdola.
Otevřela jsem dvířka a tam stála nejmenší Paní, kterou jsem kdy viděl. Měla asi 130 centimetrů.
Pustila jsem je dál.
"No, to to trvalo! Pojďte, poníci. Její doprovod ji okamžitě následoval.
Dovedla jsem je do recepce, kde byla miniDáma náležitě přivítána.
"Gito, máš tady zimu jako v psírně." Stěžovala si, když se vyvlékala z bílého kožíšku, díky němuž připomínala velkou vločku.
"Měla sis vzít kozačky, Lilinko." Odpověděla jí Paní Gita a Dámu nám představila jako Paní Lili.
Přejela nás pohledem a se smíchem prohlásila: "Jo, taky se mi říká bidlo. A není to kvůli výšce. Tak bacha!"
Alice odvedla Paní Lili do jejího pokoje.
Pak už jsme se nezastavili. Dámy začaly přijíždět každou chvíli. Byly mezi nimi i mně už známé tváře, ale také nové.
Opravdu největším překvapením byla Lady Anna, řečená Golemka. Dáma nadnormativních rozměrů. Měla přes dva metry a ramena jako šampion kulturistiky.
Ale když se svlékla do šatů, vypadala velmi žensky a přitažlivě. Měla bohatou hřívu vlasů v barvě medu a neustále se smála. A smála se i očima. Poprsí také tak akorát, douhé štíhlé, ale svalnaté nohy... Prostě krásná žena, jen trochu větší.
Pomáhala jsem jí z kabátu a tak jsem mohla zahlédnout Paní Lili, jak se vynořila z chodby. Strnula, pak se jí rozzářil obličej jak malé sluníčko a zavýskla: "Jééé, Golemka! Jupí!" A rozeběhla se obryni vstříc.
Obejmula jí stehna a Lady Anna komediálně sevřela vzduch nad její hlavou.
"Pocém, ty moje bidlo zlomený!" Sehnula se a zvedla Paní Lili do vzduchu.
Vítání těch dvou Dam nám vyloudilo úsměvy na tvářích.
To už obě stály vedle sebe a Lady Anna s hranou vážností řekla: "Tohle jste neviděli! Pokud ano, jako profesorka historie s vámi proberu kompletní historii tortury a..."
"A já, profesorka matematiky, vám to spočítám!"
Dámy se rozesmály. Tentokrát jsem šla ubytovávat já. Paní Gita prozíravě dala těm dvěma Dámám pokoje proti sobě.
Lady Anna měla jednoho otroka, trochu menšího než já.
Když jsem se vrátila do recepce, už tam stála Paní Erika. Dáma, kterou tak zlobil otrok Sysel.
Ta pro změnu po přivítání s hostitelkou objala mě.
Paní Gita mě poslala s ní poslala a řekla, že mám Paní Eriku na slovo poslechnout.
Došly jsme na pokoj a já uložila zavazadla na místo, které si poručila.
"Svléknout!" Řekla to tak rozhodně, že jsem se až lekla.
"No svlíkat! Jak vidíš, nemám tu žádného otroka a tvá Paní mi tě na chvíli půjčila."
Rychle jsem se vysvlékla a postavila se do pozoru.
Paní Erika si mě chvíli prohlížela, obcházela mě a pak začala zkoumat mé poprsí. Pečlivě prohlédla bradavky s očky.
"No, pěkně ses vyprsil. Jak se ti to stalo? Tvá Paní mi nechtěla nic říct. Prý mi to řekneš sám. Nebo sama? Tak si sedni a povídej."
Vylíčil jsem jí, co všechno jsem zažil.
"Tak Doktorka... Ta bestie jen škodí."
"Už neškodí, Paní Eriko. Ale myslím, že následky její činnosti tu budou ještě dlouho." Řekl jsem a vylíčil co potkalo Doktorku a Angelu.
"Fíha! No, to je mazec! Ale k tvému problému: Já jsem doktorka plastické chirurgie. Tvá Paní u mě zaplatila za zákrok. Tedy za uvedení tvého hrudníku do původního stavu. Co s tím tedy uděláme?"
Vylíčil jsem jí své obavy z operace, když mi poprsí ještě roste a řekl, že aktuálně pro mě není problémem a že jsem ho akceptoval jako drobnou obtíž.
Paní Erika se usmála.
"Máš zdravé názory. Až se na to budeš cítit, dej mi vědět."
Vstala, nechala si políbit ručku a pak mě poslala za Paní Gitou.
Ta na mě jen mrkla, protože se zrovna vítala s novou příchozí - Paní Gábinou.
Paní Gábina se se mnou přivítala stejně jako poprvé. Vzala mě za koule a já jí musela třikrát říct, že ji tu vítám.
Tentokrát přišla s šesti otroky.
Poslední příchozí byla Paní Justa s Fredem.
Já s Alicí a s Ťukem a Kukem (Tak jsme dvěma otrokům Madam Olgy začali říkat.) jsme se vrhli na přípravu slavnostní večeře.
Bylo to jen tak tak, ale vše jsme stihli.
Když zasedla Paní Gita na svůj trůn, všichni se ihned utišili.
Paní přivítala všechny Dámy i jejich doprovody a poručila nosit na stůl.
Večeře byla bohatá a trvala dlouho.
Úklid nádobí po večeři byl bleskový a po něm následoval příkaz zavřít otroky do kobek. Zůstat jsme mohli jen já s Alicí a Fred. Dokonce i Nána musel do kobky.
Paní Gita povstala a pozvedla svůj bičík.
"Dámy, Sestry. Sezvala jsem vás kvůli závažným událostem, kterých jsem byla s mými otrokyněmi účastna. Některé o nich víte, některé ne. Výsledkem těch událostí je, že Doktorka je po smrti, Angela ve vězení. Díky obrovské pomoci Paní Justy a jejího otroka a také díky osobní statečnosti Dášeňky a Alice jsem nebyla obžalována z vraždy, kterou na mě chtěla doktorka navléknout a podařilo se nám aspoň částečně napravit některé ze zločinů obou čarodějnic."
Chvíli počkala, až obecenstvo vstřebá informace a pokračovala:
"Z toho důvodu dávám hlasovat o přijetí Paní Justy do našich řad. Kdo je pro přijetí?"
Zvedl se les rukou.
"Je někdo proti?"
Nikdo se nepřihlásil.
Paní Gita vzala do ruky velký pohár s jejím jménem a malou krabičku, obojí podala Paní Justě a přivítala ji.
Znovu se otočila k publiku.
"Z téhož důvodu dávám hlasovat o přijetí Freda, Alice a Dášeňky za čestné členky Sesterstva. Z důvodů už uvedených netrvám na útrpné zkoušce.
Kdo je pro?"
Ruce se opět zvedly. Ale ne všechny.
"Kdo je proti?"
"Já!" Od stolu se zvedla jedna z Dam, které jsem viděla poprvé.
"Pochybuji o množství bolesti, kterou tito otroci museli vytrpět."
"Pochybuješ o MÝCH slovech, Betty? Chceš si to sama zkusit?" Houkla Paní Gita zostra.
Paní Betty se pyšně napřímila.
"Klidně! Nabacáš mi?"
"Ne, Betty. Ani jednou tě neuhodím. Pojď se mnou. A vy ostatní také."
"Ale to snad... Před otroky?"
"Samozřejmě. Mají plné právo vidět Dámu, která je lepší než oni!"
Paní Gita odvedla Paní Betty k mycímu stroji, kde jí vysvětlila, co se bude dít. Paní Betty se rozhlédla a uviděla kolem sebe dav potměšilých žen. Stejně potměšilých, jako ona sama.
Došlo jí, o co teď hraje. O svou čest a vážnost.
Svlékla se a usedla na stroj. Paní Gita ji připoutala stejně pevně jako tehdy nás.
Po tvém vyčištění budu zvyšovat výkon stroje. Pokud jsi lepší než tyhle dvě, měla bys vydržet aspoň 116 procent.
100 procent je hranice bezpečnosti. Pak už hraješ o život.
K tomu ještě dostaneš prima ozdoby do bradavek. O to požádám Eriku.
Betty se začínala potit. Stroj jí začal čistit střeva. Dámy, které to ještě neviděly, byly u vytržení. Přimhouřené Bettiny oči a stisknuté rty dávaly tušit, že si to moc neužívá.
Čištění skončilo a začalo plnění. Už na třiceti procentech měla zuby zaťaté, že se Paní Gita začala bát o její sklovinu a dala jí gumové kousátko.
Šedesát, sedmdesát procent, sedmdesát pět...
Osmdesát jedna, osmdesát dvě...
Mezi tichými steny se ozvalo: "Už ne. Prosííím. To moc bolí. Vyndejte to ze mě..."
"Teď tě necháme takhle čtyři hodiny a Erika už má připravené nářadíčko na bradavky."
Ozval se šílený výkřik plný hrůzy.
"Nééé, já už nechci!"
"Takže už věříš mým slovům, Betty?"
"Ano, věřím."
"Dobrá."
Paní Gita nařídila ukončení programu a sledovala, jak Betty pomalu splaskává. Měla sinalý obličej, na kterém jí pot a slzy změnily líčení v děsivou masku.
Pomohla jsem Paní Gitě Betty odpoutat. Tiše poděkovala. Paní Gita jí pošeptala, že mě tu nechá s ní a ať se vrátí do sálu, až se dá do pořádku.
Dámy odešly a já pomohla Betty s umytím a oblečením.
Podala jsem jí nouzovou sadu líčidel, která tu byla pro podobné příležitosti.
"Děkuju, Dášo. Opravdu vám udělala Doktorka takovou hrůzu?"
"Ano, Paní Betty a ještě horší věci. Tohle byl jen jeden ze tří otvorů, který stroj umí plnit..."
"To... to se ale nedá vydržet!"
"Dá. Ale čtyři dny budete potom ležet s plínkou a dva dny z těch čtyř v nonstop péči lékaře."
"Jak vypadají ty ozdoby v bradavkách?" Ožila najednou Betty.
Ukázala jsem jí průvlečku.
"Ale to je opravdu hezké. To bych si i dala líbit."
Doprovpdila jsem Dámu na její místo u stolu a zaujala své místo za trůnem Paní Gity.
Paní Betty poděkovala za zkušenost a omluvila se za nedůvěru. To Dámy nečekaly a některé údivem zapomněly zavřít pusy.
Naše schválení už bylo bezproblémové, jen s dodatkem, že Fred bude při rokováních Sesterstva nazýván Fredulínou. Protože sestra nemůže mít mužské jméno.
Dostaly jsme svá křesla a poháry s vlastním jménem. Tyto poháry byly výsadou Sester a nikdo jiný se jich nesměl dotýkat. Každá Sestra si svůj pohár musela opatrovat, mýt a bezpečně skladovat. Pokud by zemřela, nebo byla vyloučena ze Sesterstva, byl její pohár rozbit a rozdrcen na prach.
Na příkaz Paní Gity byli opět přivedeni otroci, aby se starali o své Dámy.
Paní Erika dostala na výběr ze šesti otroků Paní Gábiny. Vybrala si usměvavého otroka střední postavy s holou hlavou. Začala mu říkat Fleš. Prý je to skoro jako pleš, ale zároveň je to v překladu "záblesk".
Ač nám nově patřilo místo u stolu, stejně jsme s Alicí nevydržely a po svolení Paní Gity se občas věnovaly své práci.
Doplnily jsme zákusky a pitivo. Dámy se prodiskutovaly, prohádaly a prozpívaly až do rána.
Alici Paní Gita poslala spát už po půlnoci, protože tušila, že se budeme muset vystřídat. Nakonec jsem zbyla sama s Kukem.
Poslední Dámy odešly do hajan o půl sedmé ráno.
Paní Gita už sotva držela oči a poslala mě spát, že zbytek nádobí uklidí Alice s Nánou.
Upadla jsem do klece nemytá a nečesaná a doslova zdechla.
