Noc byla dlouhá. Já nadržený a nade mnou odfukovala má žena. Nakonec jsem usnul až k ránu.
Probudil mě bradavkový budíček.
Jenže s rukama spoutanýma za mříží jsem nemohl vylézt. Po pěti minutách se dveře klece opět zamkly a začala elektroléčba.
Asi jsem sténal, protože najednou vše přestalo.
"Copak? Tobě se nechce vstávat?"
Madam Cat stála před klecí a usmívala se.
"Nemohu, Madam Cat. Jsem připoutaný." Špitl jsem.
"Aha. Tak pojď blíž ke kleci, ať nemusím křičet."
Přisunul jsem se až ke kleci.
Madam vytáhla zpoza zad roubík, rychle mi ho nacpala do pusy a zapnula.
Pak mi připnula do bradavek lanka a popřála mi dobrou noc.
Začal tanec. Kombinace impulzů z implantátů a impulzů od lanek byla šílená.
Kroutil jsem se jako had, ale nebylo úniku.
Po chvíli už jsem brečel jako želva.
Trvalo to strašně dlouho, než mě Madam vypustila z klece.
Klečel jsem před ní a fňukal.
"Takže si to probereme." Koukla na budík.
"Chtěla jsem topinky k snídani, to jest v sedm nula nula. Máš zatím stodvacetosm minut zpoždění. Tak sebou hni. Každá minuta znamená ránu na veřejném trestání otroků zítra večer."
Vletěl jsem do kuchyňky a za dvanáct minut byly topinky na stole.
"No, to je dost! Stodvacetosm plus dvanáct jééé... stopadesát. Píšu si a nic neslyším!"
"Děkuji za vaši výchovu Madam a za spravedlivý trest."
"No proto!"
Madam dosnídala a poručila vše uklidit.
Osobně mi nasadila klícku, abych prý nebyl něco víc než ostatní a v kostýmu služky si mě na vodítku odvedla do společného obýváku.
Tam seděla Paní Jil a nechávala si kouřit uměláka.
Háček byl v tom, že Blonďák byl uvázaný za koule do oka v protější zdi.
"Ale, to jsou k nám hosti. Pojďte dál."
"Nechceme rušit. Když tu máte intimní chvilku."
"Ale kdepak, Alice. Vem si ptáka a posaď se tady vedle mě. Blonďák tě rád přeblafne. A Dáša by si mohla vzít taky uměláka a projet mu prdel, aby byl opravdu šťastný."
Dámy se zahihňaly a Madam Cat něco polohlasně poznamenala.
"Jo! Super!"
Od Madam jsem dostal velkého připínáka, do kterého byly zapuštěny tři kovové kroužky.
Blonďák dostal zvláštní kalhotky, od kterých vedly kabely k bradavkám a které měly velký otvor na zadku.
Madam mi podala zvláštní vazelínu s bleskem na obalu a potutelně mrkla.
Namazal jsem si připnutého uměláka a opatrně ho zasunul Blonďákovi do zadku. Najednou se začal kroutit, ječet přes kouřené dildo a vyhazoval zadkem jako hříbě. Začal jsem mu šukat zadek.
Vypadalo to, že zešílel.
Ve snaze uniknout si skřípl koule tak, že mu začaly modrat a na kůži se objevilo několik malých modřin z prasklých žilek.
"Pořádně, Dášo! Chci aby si tenhle den dlouho pamatoval!" Povykovala Paní Alice.
"Copak ti provedl, drahá?" Zeptala se Lady Cat.
"Požádal mě o ruku!"
"Téda! To je drzost!"
"Viď! A víš co? Já to přijala, ale jen když vydrží dnešní den."
"Ahááá. No tak to chce pořádně prověřit jeho odhodlání!" Škodolibě se uchechtla Madam Cat a vytáhla rákosku.
Začala s ní řezat do mého zadku a povzbuzovala mě jako na dostizích.
Já zrychlil přirážení a Blonďák výskoky. Oba jsme se začali potit.
Povyk přilákal Paní Gitu.
"Jejda, tady je krásně veselo! Co slavíme?" Zeptala se.
Paní Jil jí vše řekla.
Paní Gita se zeptala, jestli se může přidat a po nadšeném souhlasu obou Dam mi začala mačkat prsa a štípat mě do bradavek.
Pak došla k truhle v koutě a vytáhla z ní veliká pouta, která mi rychle zacvakla kolem prsů a bolestivě stáhla.
Pak si vzala bičík a otékající poprsí mi začala opracovávat. To už jsem hýkal a ječel i já. Bylo to šílené.
Najednou Blonďák omdlel.
Dámy ho ale rychle probraly a já ho musel odnést na zádech do velké koupelny.
"Posaď ho na mycí stroj a ty se usaď na druhý." Zavelela Lady Cat a pohladila mi modrající a otékající prsa.
Už dlouho jsem nebyl připoutaný na mycím stroji a byl jsem nervózní.
Nejdřív Dámy začaly čistit Blonďáka a pak teprve mě.
Blonďák se chvíli smál, chvíli křičel, chvíli sténal...
A pak došlo na mě. Několik velmi silných klystýrů, výplachy jakopochvy, lechtání vodním paprskem, pálivý klystýr...
Když už jsem myslel, že je konec, přistoupila ke mně Lady Cat a uvolnila mi prsa.
Zařval jsem bolestí.
Pak se mi do nich pustily masážní trysky.
Řval jsem, ječel a kvílel.
Do toho mi začal zadek projíždět velmi dlouhé silné měkké dildo.
S blonďákem jsme svým jekotem Dámy tak vzrušili, že si to začaly rozdávat na měkké podložce na podlaze.
Vypnuly nás, až byly všechny tři ukojené a spokojené.
Odpoutaly nás a odvedly do kuchyně.
Poručily si jídlo a my si měli naplnit krmítka ohřátou krupičnou kaší.
Jídlo jsem připravoval prakticky sám, protože Blonďák se sotva ploužil.
Když jsem začal nosit na stůl, Paní Jil se mě na Blonďáka zeptala.
Odpověděl jsem jí, že je velmi unavený.
"No, jen ať ukáže co vydrží. Ještě ho čeká celé odpoledne."
Když jsme byli u oběda všichni, popřály nám Dámy dobrou chuť a daly se do jídla.
Já začal hltat krmítko s kaší, ale Blonďákovi to nějak nešlo.
"Copak? Ty nemáš hlad?" Zeptala se Paní Gita, která si toho všimla.
Blonďák jen němě zavrtěl hlavou.
Paní Jil zrudla.
Zvedla se, odešla do kuchyně a za chvíli byla zpět s dalším krmítkem.
"Posaď se rovně, drahý otroku." Řekla mile, ale bylo to až moc mile.
Spoutala mu ruce za zády poutacími rukávy. To už se Blonďák začal bát.
"Dášo, podrž mu hlavu v záklonu."
Blonďák chtěl něco říct, ale dostal facku první kategorie. Paní mu narvala do pusy kruhový roztahovák čelistí. Pak vzala krmítko a narvala ho pomalu Blonďákovi až nadoraz do krku. Blonďák se zmítal a já měl co dělat, abych ho udržel. Když bylo krmítko prázdné, vzala Paní to druhé a celou operaci opakovala.
Blonďákovi tekly slzy a všiml jsem si, že mu zatékají do uší.
Druhé krmítko ohlásilo prázdný stav.
"Dášo, pusť ho a rozvaž mu ruce." Poručila a podívala se na Nánu, která klečela vedle.
Bylo vidět, že ji něco napadlo.
"Náno, umíš udělat takový ... hmmm... nabiják na otroky? Něco, kam by se otrok připoutal a mohl by být krmen hadicí pomocí nějakého pístu?"
Nána pokýval hlavou.
"Ano Paní Jil. Stačí zvětšit princip mazacího lisu..."
"NE! PROSÍÍÍM NE!" Zaječel Blonďák.
"Já už budu jíst všechno a kdykoliv, ale tohle prosím ne, Paní Jil. Moc prosím!"
Paní Jil se usmála a jízlivě pronesla:
"No vida, jak chlapeček pochopil. Super. Teď ti dám hodinu na odpočinek. Pojď."
Vzala ho za obojek a odtáhla jako dětskou kačenku.
Za okamžik byla zpět.
"Omlouvám se vám za přerušený oběd způsobený poruchou mého otroka."
Řekla s kouzelným úsměvem a sedla si ke stolu.
Jako by si vzpomněla, otočila se na Nánu.
"Ale ten krmící přístroj vyrobíš. Otroci totiž mají krátkou paměť." A pustila se do jídla.
Mně Madam odvedla po obědě k nám do bytu a poručila mi vlézt do elektromasážního pytle.
Vrazila mi do nosu hadičky na dýchání a kompletně pytel uzavřela. Do uší mi zazněl její hlas:
"Hezky relaxuj, Dagu. Já se jdu bavit. A neboj budu si tě monitorovat."
Pak pustila hudbu.
Nastavila různé šoky podle tónu hudby.
Vysoké tóny šly do bradavek, nízké do nohou a rukou, bicí do koulí.
Poprvé jsem zaječel asi za pět minut.
Bylo to dlouhé a nekonečné. Po každé třetí písničce byly asi tři minuty klid.
Střídaly se všechny možné druhy hudby.
Nejhorší byla houslová klasika.
Potil jsem se. Čím víc jsem se potil, tím to bylo horší.
Přestal jsem mít ponětí o čase.
Po neskutečně dlouhé době vše přestalo.
Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem usnul.
Probudilo mě popleskání po tváři.
Otevřel jsem oči.
Nade mnou se skláněla Madam Cat a usmívala se.
"Tak vstávat. Pěkně se umej, oblékni se jako slečna na procházku a dělej, počkám na tebe!"
Ani ne za čtvrt hodiny jsem se hlásil zpět do služby. Tedy vlastně hlásila.
Madam mi připla vodítko a odvedla mě před sál.
"Jdi první, Dášenko." Pokynula mi a otevřela dveře.
Vešla jsem a zarazila se na prahu.
V sále bylo asi deset Dam a všechny mi ve stoje tleskaly.
Nechápala jsem co se děje.
"No, hezky se ukloň, ty moje umělkyně!" Zasyčela Madam Cat za mnou.
Paní Gita se rozesmála.
"Vidíte tu skromnou kurvičku? Já s vaším dovolením pustím část její produkce."
Vstala a došla ke kazeťáku na stole, který byl připojen k velkým reprákům v koutech a pustila ho.
Ozvala se hudba. A do ní rytmické ječení, hýkání a vytí.
Bylo to moje vytí!
Pochopila jsem, že Dámy slyšely celou mou "relaxaci".
Uklonila jsem se a Dámy mě uvedly ke stolu, kde mě čekala královská večeře.
Cestou jsem si všimla Blonďáka, který byl připoután v lízacím křesle s cedulkou "K LIBOVOLNÉMU POUŽITÍ".
Byl celý ulepený, měl slepené vlasy a šilhal po mně.
Dámy mě nechaly najíst.
Chvilku se se mnou bavily a pak mě Madam odvedla zpět do našeho bytu.
Zavřela mě do klece a popřála mi dobrou noc.
Usnul jsem jako mimino.
Probudil mě bradavkový budíček.
Jenže s rukama spoutanýma za mříží jsem nemohl vylézt. Po pěti minutách se dveře klece opět zamkly a začala elektroléčba.
Asi jsem sténal, protože najednou vše přestalo.
"Copak? Tobě se nechce vstávat?"
Madam Cat stála před klecí a usmívala se.
"Nemohu, Madam Cat. Jsem připoutaný." Špitl jsem.
"Aha. Tak pojď blíž ke kleci, ať nemusím křičet."
Přisunul jsem se až ke kleci.
Madam vytáhla zpoza zad roubík, rychle mi ho nacpala do pusy a zapnula.
Pak mi připnula do bradavek lanka a popřála mi dobrou noc.
Začal tanec. Kombinace impulzů z implantátů a impulzů od lanek byla šílená.
Kroutil jsem se jako had, ale nebylo úniku.
Po chvíli už jsem brečel jako želva.
Trvalo to strašně dlouho, než mě Madam vypustila z klece.
Klečel jsem před ní a fňukal.
"Takže si to probereme." Koukla na budík.
"Chtěla jsem topinky k snídani, to jest v sedm nula nula. Máš zatím stodvacetosm minut zpoždění. Tak sebou hni. Každá minuta znamená ránu na veřejném trestání otroků zítra večer."
Vletěl jsem do kuchyňky a za dvanáct minut byly topinky na stole.
"No, to je dost! Stodvacetosm plus dvanáct jééé... stopadesát. Píšu si a nic neslyším!"
"Děkuji za vaši výchovu Madam a za spravedlivý trest."
"No proto!"
Madam dosnídala a poručila vše uklidit.
Osobně mi nasadila klícku, abych prý nebyl něco víc než ostatní a v kostýmu služky si mě na vodítku odvedla do společného obýváku.
Tam seděla Paní Jil a nechávala si kouřit uměláka.
Háček byl v tom, že Blonďák byl uvázaný za koule do oka v protější zdi.
"Ale, to jsou k nám hosti. Pojďte dál."
"Nechceme rušit. Když tu máte intimní chvilku."
"Ale kdepak, Alice. Vem si ptáka a posaď se tady vedle mě. Blonďák tě rád přeblafne. A Dáša by si mohla vzít taky uměláka a projet mu prdel, aby byl opravdu šťastný."
Dámy se zahihňaly a Madam Cat něco polohlasně poznamenala.
"Jo! Super!"
Od Madam jsem dostal velkého připínáka, do kterého byly zapuštěny tři kovové kroužky.
Blonďák dostal zvláštní kalhotky, od kterých vedly kabely k bradavkám a které měly velký otvor na zadku.
Madam mi podala zvláštní vazelínu s bleskem na obalu a potutelně mrkla.
Namazal jsem si připnutého uměláka a opatrně ho zasunul Blonďákovi do zadku. Najednou se začal kroutit, ječet přes kouřené dildo a vyhazoval zadkem jako hříbě. Začal jsem mu šukat zadek.
Vypadalo to, že zešílel.
Ve snaze uniknout si skřípl koule tak, že mu začaly modrat a na kůži se objevilo několik malých modřin z prasklých žilek.
"Pořádně, Dášo! Chci aby si tenhle den dlouho pamatoval!" Povykovala Paní Alice.
"Copak ti provedl, drahá?" Zeptala se Lady Cat.
"Požádal mě o ruku!"
"Téda! To je drzost!"
"Viď! A víš co? Já to přijala, ale jen když vydrží dnešní den."
"Ahááá. No tak to chce pořádně prověřit jeho odhodlání!" Škodolibě se uchechtla Madam Cat a vytáhla rákosku.
Začala s ní řezat do mého zadku a povzbuzovala mě jako na dostizích.
Já zrychlil přirážení a Blonďák výskoky. Oba jsme se začali potit.
Povyk přilákal Paní Gitu.
"Jejda, tady je krásně veselo! Co slavíme?" Zeptala se.
Paní Jil jí vše řekla.
Paní Gita se zeptala, jestli se může přidat a po nadšeném souhlasu obou Dam mi začala mačkat prsa a štípat mě do bradavek.
Pak došla k truhle v koutě a vytáhla z ní veliká pouta, která mi rychle zacvakla kolem prsů a bolestivě stáhla.
Pak si vzala bičík a otékající poprsí mi začala opracovávat. To už jsem hýkal a ječel i já. Bylo to šílené.
Najednou Blonďák omdlel.
Dámy ho ale rychle probraly a já ho musel odnést na zádech do velké koupelny.
"Posaď ho na mycí stroj a ty se usaď na druhý." Zavelela Lady Cat a pohladila mi modrající a otékající prsa.
Už dlouho jsem nebyl připoutaný na mycím stroji a byl jsem nervózní.
Nejdřív Dámy začaly čistit Blonďáka a pak teprve mě.
Blonďák se chvíli smál, chvíli křičel, chvíli sténal...
A pak došlo na mě. Několik velmi silných klystýrů, výplachy jakopochvy, lechtání vodním paprskem, pálivý klystýr...
Když už jsem myslel, že je konec, přistoupila ke mně Lady Cat a uvolnila mi prsa.
Zařval jsem bolestí.
Pak se mi do nich pustily masážní trysky.
Řval jsem, ječel a kvílel.
Do toho mi začal zadek projíždět velmi dlouhé silné měkké dildo.
S blonďákem jsme svým jekotem Dámy tak vzrušili, že si to začaly rozdávat na měkké podložce na podlaze.
Vypnuly nás, až byly všechny tři ukojené a spokojené.
Odpoutaly nás a odvedly do kuchyně.
Poručily si jídlo a my si měli naplnit krmítka ohřátou krupičnou kaší.
Jídlo jsem připravoval prakticky sám, protože Blonďák se sotva ploužil.
Když jsem začal nosit na stůl, Paní Jil se mě na Blonďáka zeptala.
Odpověděl jsem jí, že je velmi unavený.
"No, jen ať ukáže co vydrží. Ještě ho čeká celé odpoledne."
Když jsme byli u oběda všichni, popřály nám Dámy dobrou chuť a daly se do jídla.
Já začal hltat krmítko s kaší, ale Blonďákovi to nějak nešlo.
"Copak? Ty nemáš hlad?" Zeptala se Paní Gita, která si toho všimla.
Blonďák jen němě zavrtěl hlavou.
Paní Jil zrudla.
Zvedla se, odešla do kuchyně a za chvíli byla zpět s dalším krmítkem.
"Posaď se rovně, drahý otroku." Řekla mile, ale bylo to až moc mile.
Spoutala mu ruce za zády poutacími rukávy. To už se Blonďák začal bát.
"Dášo, podrž mu hlavu v záklonu."
Blonďák chtěl něco říct, ale dostal facku první kategorie. Paní mu narvala do pusy kruhový roztahovák čelistí. Pak vzala krmítko a narvala ho pomalu Blonďákovi až nadoraz do krku. Blonďák se zmítal a já měl co dělat, abych ho udržel. Když bylo krmítko prázdné, vzala Paní to druhé a celou operaci opakovala.
Blonďákovi tekly slzy a všiml jsem si, že mu zatékají do uší.
Druhé krmítko ohlásilo prázdný stav.
"Dášo, pusť ho a rozvaž mu ruce." Poručila a podívala se na Nánu, která klečela vedle.
Bylo vidět, že ji něco napadlo.
"Náno, umíš udělat takový ... hmmm... nabiják na otroky? Něco, kam by se otrok připoutal a mohl by být krmen hadicí pomocí nějakého pístu?"
Nána pokýval hlavou.
"Ano Paní Jil. Stačí zvětšit princip mazacího lisu..."
"NE! PROSÍÍÍM NE!" Zaječel Blonďák.
"Já už budu jíst všechno a kdykoliv, ale tohle prosím ne, Paní Jil. Moc prosím!"
Paní Jil se usmála a jízlivě pronesla:
"No vida, jak chlapeček pochopil. Super. Teď ti dám hodinu na odpočinek. Pojď."
Vzala ho za obojek a odtáhla jako dětskou kačenku.
Za okamžik byla zpět.
"Omlouvám se vám za přerušený oběd způsobený poruchou mého otroka."
Řekla s kouzelným úsměvem a sedla si ke stolu.
Jako by si vzpomněla, otočila se na Nánu.
"Ale ten krmící přístroj vyrobíš. Otroci totiž mají krátkou paměť." A pustila se do jídla.
Mně Madam odvedla po obědě k nám do bytu a poručila mi vlézt do elektromasážního pytle.
Vrazila mi do nosu hadičky na dýchání a kompletně pytel uzavřela. Do uší mi zazněl její hlas:
"Hezky relaxuj, Dagu. Já se jdu bavit. A neboj budu si tě monitorovat."
Pak pustila hudbu.
Nastavila různé šoky podle tónu hudby.
Vysoké tóny šly do bradavek, nízké do nohou a rukou, bicí do koulí.
Poprvé jsem zaječel asi za pět minut.
Bylo to dlouhé a nekonečné. Po každé třetí písničce byly asi tři minuty klid.
Střídaly se všechny možné druhy hudby.
Nejhorší byla houslová klasika.
Potil jsem se. Čím víc jsem se potil, tím to bylo horší.
Přestal jsem mít ponětí o čase.
Po neskutečně dlouhé době vše přestalo.
Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem usnul.
Probudilo mě popleskání po tváři.
Otevřel jsem oči.
Nade mnou se skláněla Madam Cat a usmívala se.
"Tak vstávat. Pěkně se umej, oblékni se jako slečna na procházku a dělej, počkám na tebe!"
Ani ne za čtvrt hodiny jsem se hlásil zpět do služby. Tedy vlastně hlásila.
Madam mi připla vodítko a odvedla mě před sál.
"Jdi první, Dášenko." Pokynula mi a otevřela dveře.
Vešla jsem a zarazila se na prahu.
V sále bylo asi deset Dam a všechny mi ve stoje tleskaly.
Nechápala jsem co se děje.
"No, hezky se ukloň, ty moje umělkyně!" Zasyčela Madam Cat za mnou.
Paní Gita se rozesmála.
"Vidíte tu skromnou kurvičku? Já s vaším dovolením pustím část její produkce."
Vstala a došla ke kazeťáku na stole, který byl připojen k velkým reprákům v koutech a pustila ho.
Ozvala se hudba. A do ní rytmické ječení, hýkání a vytí.
Bylo to moje vytí!
Pochopila jsem, že Dámy slyšely celou mou "relaxaci".
Uklonila jsem se a Dámy mě uvedly ke stolu, kde mě čekala královská večeře.
Cestou jsem si všimla Blonďáka, který byl připoután v lízacím křesle s cedulkou "K LIBOVOLNÉMU POUŽITÍ".
Byl celý ulepený, měl slepené vlasy a šilhal po mně.
Dámy mě nechaly najíst.
Chvilku se se mnou bavily a pak mě Madam odvedla zpět do našeho bytu.
Zavřela mě do klece a popřála mi dobrou noc.
Usnul jsem jako mimino.
