Alice mi spala stulená v náruči celou noc. Opatrně jsem jí zvedl ruku z mého boku.
"Co je?"
"Ráno, jdu udělat snídani."
"Huš! Lež a hřej!"
Poslušně jsem tedy ležel a hřál.
Znovu jsem usnul. Zdál se mi bláznivý sen.
Když jsem se probudil podruhé, byla Alice pryč. Našel jsem ji v kuchyni. Dělala zrovna tousty.
Usmála se.
"Dobré ráno Alice. Jak ses vyspala?"
"Báječně. Jen mi ráno chtělo utéct topení."
Nasnídali jsme se v kuchyňce.
"No, drahý, zpět do služby."
Vytáhla obojek z kabelky a nasadila mi ho.
Ukázala před sebe na zem.
Klekl jsem si a políbil nastavenou ručku.
"Vem si pracovní oblečení a mazej za Paní Gitou! A nezapomeň si nasadit klícku."
"Klíček vám ihned donesu, Madam Cat."
"Nemusíš. Já už ho mám. Klícku stačí secvaknout."
Ukázala mi drobný klíček, zavěšený na řetízku na krku.
Na mé poličce mě opravdu čekala nová klícka. Na destičce měl vygravírován v kruhu nápis MAJETEK MADAM CAT a uprostřed kroužku byla kočičí hlava.
Nasadil jsem si kroužek a klícku nasunul na dva trny. Tiché cvaknutí a bylo to. Vše bylo dělané na míru.
Nahlásil jsem se Paní Gitě.
Bylo třeba připravit devět pokojů, sál, koupelnu a tři herny.
Obvyklé kolečko catering - odpady - pošťák a před polednem bylo hotovo.
Odpoledne měla přijet malá společnost, která chce využít prostory Tvrze pro soukromou skupinovou hru.
Společnost přijela hromadně. Rychle se ubytovali a chovali se celkem tiše.
Jejich Královna byla rozevlátá žena neurčitého věku, trochu poblázněná všelijakými zónami, bylinkami a nevím čím ještě. Ubytovali se a pak šli na prohlídku.
Paní Gita z nich byla div živá. Měli mít zajištěno ubytování a stravu a to bylo vše.
Odpoledne si Paní Gita přišla pro Madam Cat a pro mě.
"Lidi, pojďte se mnou. Tomu neuvěříte!"
Dovedla nás do sklepní mučírny, kde jakási Dáma oblečená do rádoby historických šatů lehce pleskala po zádech holohlavého svalnatého muže koženkovými důtkami.
Muž křičel jako smyslů zbavený.
Královna si nás všimla.
Paní Gita se omluvila, že nechtěla rušit.
"Ne, v pořádku. Jako ředitelka máte právo vědět, co se tu děje. Náš otrok právě dostává tvrdý výprask..."
Její slova zanikla ve smíchu nás všech.
"Co... Čemu se smějete?"
"Tomu tvrdému výprasku." Odpověděla Madam Cat, která sotva popadala dech.
"A jak by tedy měl podle vás takový výprask vypadat?"
"To, co máte na sobě má být některé období ve starověkém římě?"
"Ano. Proč se ptáte?"
"Za co má být váš otrok trestán?"
"Za útěk."
"Hmmm, tak za útěk by ho čekalo nejspíš ubití těžkým bičem, nebo ukřižování pro výstrahu." Řekla Paní Gita.
"A tohle?"
"Něco vám ukážu. Náš otrok, tedy vlastně otrokyně dostala před třemi dny čtyřicet ran rákoskou na prsa. Dášo, ukaž se."
Ukázal jsem oteklá barevná prsa, každé se strupem po Luciině mstě.
Královna se chytla za srdce a zapotácela se.
"Děvče zlatý. Kdo ti to udělal? To je hrůza!"
"Dostala ode mě jen malý dárek."
Řekla Madam Cat jako by nic.
"Vy, vy se bičujete doopravdy?"
Vyjekla se zděšením Královna.
"Poslyšte, co vy jste vlastně zač?"
Královna zaváhala a pak ze sebe vypáčila: "My jsme štáb, který chce natočit nízkonákladový film o historii útrpného práva."
Paní Gita se zamyslela. "Takže předpokládám, že tento muž je pouhý herec."
"Ano."
"Tak by neměl tolik přehrávat."
"Ale vždyť jeho to opravdu bolí!"
"Pokud ho tohle bolí, skutečný výprask by nevydržel."
"No dovolte, jsem chlap a něco snesu. Ano, tady trochu přehrávám, ale vydržím dost!" Řekl vazoun, který byl odpoután a šel k nám.
"Ani desetinu toho, co dostal jeden zdejší otrok za své provinění."
"A co dostal?"
"Sto ran rákoskou na zadek."
"Tsss, to zvládnu taky!"
"Chcete to zkusit?" Zasvítily oči Madam Cat.
"Pokud je dostanu od vás, tak určitě."
"Jarmile, já bych to nedělala." Varovala ho Královna.
"Klid, to zvládnu!"
"Výborně! Cat, trochu ho ale šetři."
Madam Cat mě poslala pro své nářadíčko.
Vrátila jsem se cobydup a podala jí tubus.
Vytáhla svou oblíbenou rákosku.
"Lehnout na břicho, ruce do klády."
Zacvakla mu ruce do klády a nohy připoutala k okům na trestné lavici.
"Uvolni zadek. Připraven?"
"Ano, slečno..."
"Já jsem Madam Cat. Jsem mazlivá kočička ... s drápky!"
V kratičké pauze mezi slovy švihla muže přes zadek. Ukázal se červený pruh a muž zaječel.
"Počítej si je, hrdino, abych tě neošidila!"
Švih!
"Jááááujííí!"
"Co bude?"
"D-dvě..."
Snažil se, ale nevydržel. Sedmé jelito rozhodlo.
"Nenenene, né, já už nemůžu." Řekl muž a schoval hlavu mezi natažené paže.
"Dost! Proboha už toho nechte! Vždyť ho zabijete!" Vykřikla Královna.
"To bych musela víc přitlačit a přidat spoustu úderů navíc. Ale to by umřel spíš hrůzou, než na následky bití."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Já se nebojím. Ale tohle strašně bolí." Vmísil se do hovoru herec, který opatrně vstával z trestného stolu.
"Můj otrok nedávno podstoupil takovou torturu, že tohle by vzal jen jako rozcvičku."
Paní Gita už to nevydržela a prohlásila že jde na kafe. Kdybychom cokoli potřebovali, Nána je ve scifárně.
"Co je scifárna?"
"Naše centrum pro milovníky a milovnice drsných hrátek ve stylu sci-fi. Dokonce obsahuje i přístroj na tvorbu krátkodobé hypnózy."
"Jé, můžu to vidět? Sci-fi miluju!" Vmísila se herečka, která předtím "bičovala" vazouna.
Odvedli jsme je do scifárny. Herečka se rozplývala úžasem.
"Co tam máte za možnosti?"
Nána vytáhl sešit, ve kterém měl zapsány různé programy v návaznosti na hry hrané ve Tvrzi.
"Jů, to je paráda! Můžu si to zkusit?"
"Ano, jaké máte přání?" Zeptala se Nána.
"Tady tu čtyřku. Únos mimozemšťany, lékařské experimenty... Je to bezpečné?"
"Ano. Budou tu svědci, kteří vám potvrdí, že téměř vše proběhlo jen ve vaší hlavě. Pokud si to budete přát, mohu vše nasnímat na kameru."
"No, tak ano. Musím být u toho nahá?"
"Z bezpečnostních důvodů ano. Ale nemusíte se bát, kazetu z kamery dostanete jen vy."
Herečka se rozhlédla po svých přátelích, pokrčila rameny a svlékla se.
"Co mám dělat?"
"Dojděte do sálu a stoupněte si na značky. Dál budete přesně plnit příkazy, které dostanete."
Herečka došla na "start" a postavila se na značky. V sále se setmělo.
Ozval se výstražný tón a hlas v neznámém jazyce potom se rozblikala různá světla kolem herečky.
"Vstoupila jste do zakázané zóny. Identifikujte se!" Zahřměl hlas jakoby odevšad.
"Já... já jsem Helena ... Jsem herečka..."
"Neznám! Pozor, narušitel, pozor, narušitel!"
Na herečku zamířilo několik světlometů.
"Rozpažte a nehýbejte se!"
Manipulátor ji chytil do klepet a vřískající zvedl ze země. Nasadil jí psychohelmu a herečka zvadla.
Asi deset minut ji tak držel a pak ji opatrně položil na nemocniční pojízdné lůžko, lehce vyšperkované scifi rekvizitami.
Herečka se probudila.
"Pomozte, pomozte mi prosím. Oni mě unesli. Dělali se mnou hrozné věci. Bodali do mě, řezali... Pomoc!" Došla k nám a klesla na zem.
"Nastavil jsem konec na průchod portálem dveří." Řekla Nána.
Královna i vazoun na to zírali s pusami dokořán.
Královna opatrně pomohla herečce na nohy.
"Pojď. Půjdeme."
"Kam, paní? Já to tu neznám."
"Domů. Půjdeme domů."
Prošly portálem a herečka se zastavila. Otočila se na nás a s vyvalenýma očima se zeptala: "Zdálo se mi to, nebo jsem opravdu byla unesena?"
Nána jí podal malou kazetu.
"Tady je záznam. Jestli se na něj chcete podívat, tak si sedněte ve sklepě označeném cedulkou "VIDEOSÁL". Vložte kazetu do přehrávače a dívejte se."
Přešli jsme do videosálu.
Usadili jsme se do křesel a já pustila ovladačem video.
Vše bylo precizně natočeno, včetně zvukových a světelných efektů.
"Heleno, jestli chceš, nechám ti to trochu sestříhat a budeš mít parádní film!" Řekla Královna a celá vzrušená sledovala konec děje.
"Jo a úplně náhodou vznikne nejmíň dvacet kopií. Nene. Tohle půjde do mého soukromého archivu. A to, co mi z toho zůstalo v hlavě si ještě dnes sepíšu. Ten kdo to vymyslel je neskutečný génius. Víš, že jsem opravdu vše fyzicky cítila? Jak mi bodali jehly všude, i tu jejich prohlídku, nástroje vsunuté..." Zatřásla hlavou. To se nedá popsat. To bys musela zažít.
Vytáhl jsem kazetu a předal ji majitelce v uzamčené krabičce s číselným zámkem.
"Kód je uvnitř. Tak si ho nejdřív přečtěte, než zámek uzamknete." Řekl jsem jí.
"Děkuji. Tohle bude můj poklad."
Vydali jsme se nahoru. U večeře byla celá společnost tichá a zamlklá. Po večeři přišla šéfka společnosti s tím, že odjedou už dnes. Prý přehodnotila své plány a bude raději natáčet něco o zvířátkách. Jen Helena se usmívala a řekla, že tohle určitě nebyla její poslední výprava do naší scifárny.
Šéfka však byla férová a zaplatila za předem dohodnuté služby.
Madam Cat dala vazounovi jako dárek svou rákosku.
Rozpačitě si ji prohlížel a poděkoval za největší lekci svého života.
"Kdybys potřeboval zase naklepat zadek, stačí říct!" Odpověděla mu se smíchem Madam Cat.
Těsně po odjezdu společnosti přijela Paní Gábina a divila se, že je tu prázdno.
Paní Gita s Madam Cat jí vyprávěly, co se tu dělo.
Paní Gábina se smála, až se za břicho popadala.
Madam Cat se svedla, omluvila a odtáhla mě do herny.
"Kleknout!"
Klekl jsem si před ni.
"To se ti líbilo, co? Očumovat nahý ženský."
"Madam Cat, já..."
"Jsem smilný prase! To jsi chtěl říct?"
"Ano, Madam Cat!"
"No skvěle! A ještě to drze přiznáváš!"
"Madam Cat..."
"Jdeme!"
Dotáhla mě zpět.
"Milé Dámy a milí otroci. Můj otrocký zmrd si pro vás připravil malé překvapení. Ukáže vám, jak si připravuje slavnostní kávu. Gito, prosila bych černou kávu do půl hrnku.
Sundala mi klícku.
Gita udělala kávu a podala ji Madam Cat.
Ta ji postavila přede mě.
"Dnes to nebudeme zdržovat, takže se přede všemi třikrát vyhoníš a vystříkáš.
Samozřejmě do kávičky."
Bylo mi strašně trapně. Už jsem se naučil snášet bolest, být podojen, dokonce po sobě uklidit semeno jazykem, ale tohle bylo něco jiného.
Dámy se pohodlně uvelebily a sledovaly mé snažení.
"No ne, Cat, on se červená!" Zasmála se Paní Gita.
"No, nechci mu pořád ubližovat fyzicky. Potřebuje i trénink psychické odolnosti."
Honil jsem ze všech sil, ale nešlo mi to.
"Copak? Takové vzácné obecenstvo a ty se ani neuděláš? Nebo ti mám donýst vibrátor?"
"Omlouvám se, Madam Cat, ale nejde to."
"Aha. Tak to ti budu muset pomoct. Mám tu novou hračku."
Ukázala mi zvláštně zakřivený kolík, spojený kabelem s pogumovaným kroužkem. Musel jsem si kolík zavést do zadku a kroužek nasadit kolem celého přirození.
Madam Cat zapnula spínač na kabelu a mně začalo být hezky. Byl to nádherný pocit blížícího se orgasmu.
"Pamatuj! Ani kapku vedle!" Připomněla mi Madam Cat.
Najednou tu byl orgasmus. Silný a bouřlivý. Dávky mého semene tekly do kafe.
Začal jsem se uklidňovat.
"Tak si dáme druhé kolo!" Řekla Madam Cat a znovu vše zapnula.
Druhý orgasmus byl stejně silný a semene bylo jen o trochu míň.
Třetí byl už únavný, ale dostal ze mě ještě jednu dávku řídkého.
"No vidíš, že to šlo. Teď si vyndej ten kolík, sundej kroužek, vem to kafe a pojď ke stolu."
Sedl jsem si na židli a postavil hrnek před sebe. Byl jsem rudý jako rak a nejraději bych byl neviditelný.
"No a k tak luxusní kávě patří brčko!"
Podala mi brčko a popřála dobrou chuť.
Přemlouval jsem se ke konzumaci.
"Dagu, jestli máš pocit, že máš v kafi málo mlíka, zkus požádat kamarády, ať ti vypomůžou."
Začal jsem srkat tu hnusnou kapalinu.
S vypětím všech duševních sil jsem vše vypil, podporován skandováním Dam.
"Hodný Dag." Řekla Madam Cat a podala mi skleničku. Bylo v ní víno.
Vypil jsem ho na dva loky.
Dámy začaly řešit co s načatým večerem.
Nakonec Dámy hrály karty a my, otroci je obsluhovali.
Když jsme se chystali s Paní Gitou ke spánku, nechtělo se mi mluvit.
Byl jsem psychicky na dně.
"Dnes jsi byl moc šikovný, Dagu. Mám z tebe radost. Ale neboj. Bude ještě spousta podobné zábavy. Teď jdi spát. Zítra ruším budíček a můžeš se vyspat do sytosti."
Poděkoval jsem jí a zalezl do klece.
"Co je?"
"Ráno, jdu udělat snídani."
"Huš! Lež a hřej!"
Poslušně jsem tedy ležel a hřál.
Znovu jsem usnul. Zdál se mi bláznivý sen.
Když jsem se probudil podruhé, byla Alice pryč. Našel jsem ji v kuchyni. Dělala zrovna tousty.
Usmála se.
"Dobré ráno Alice. Jak ses vyspala?"
"Báječně. Jen mi ráno chtělo utéct topení."
Nasnídali jsme se v kuchyňce.
"No, drahý, zpět do služby."
Vytáhla obojek z kabelky a nasadila mi ho.
Ukázala před sebe na zem.
Klekl jsem si a políbil nastavenou ručku.
"Vem si pracovní oblečení a mazej za Paní Gitou! A nezapomeň si nasadit klícku."
"Klíček vám ihned donesu, Madam Cat."
"Nemusíš. Já už ho mám. Klícku stačí secvaknout."
Ukázala mi drobný klíček, zavěšený na řetízku na krku.
Na mé poličce mě opravdu čekala nová klícka. Na destičce měl vygravírován v kruhu nápis MAJETEK MADAM CAT a uprostřed kroužku byla kočičí hlava.
Nasadil jsem si kroužek a klícku nasunul na dva trny. Tiché cvaknutí a bylo to. Vše bylo dělané na míru.
Nahlásil jsem se Paní Gitě.
Bylo třeba připravit devět pokojů, sál, koupelnu a tři herny.
Obvyklé kolečko catering - odpady - pošťák a před polednem bylo hotovo.
Odpoledne měla přijet malá společnost, která chce využít prostory Tvrze pro soukromou skupinovou hru.
Společnost přijela hromadně. Rychle se ubytovali a chovali se celkem tiše.
Jejich Královna byla rozevlátá žena neurčitého věku, trochu poblázněná všelijakými zónami, bylinkami a nevím čím ještě. Ubytovali se a pak šli na prohlídku.
Paní Gita z nich byla div živá. Měli mít zajištěno ubytování a stravu a to bylo vše.
Odpoledne si Paní Gita přišla pro Madam Cat a pro mě.
"Lidi, pojďte se mnou. Tomu neuvěříte!"
Dovedla nás do sklepní mučírny, kde jakási Dáma oblečená do rádoby historických šatů lehce pleskala po zádech holohlavého svalnatého muže koženkovými důtkami.
Muž křičel jako smyslů zbavený.
Královna si nás všimla.
Paní Gita se omluvila, že nechtěla rušit.
"Ne, v pořádku. Jako ředitelka máte právo vědět, co se tu děje. Náš otrok právě dostává tvrdý výprask..."
Její slova zanikla ve smíchu nás všech.
"Co... Čemu se smějete?"
"Tomu tvrdému výprasku." Odpověděla Madam Cat, která sotva popadala dech.
"A jak by tedy měl podle vás takový výprask vypadat?"
"To, co máte na sobě má být některé období ve starověkém římě?"
"Ano. Proč se ptáte?"
"Za co má být váš otrok trestán?"
"Za útěk."
"Hmmm, tak za útěk by ho čekalo nejspíš ubití těžkým bičem, nebo ukřižování pro výstrahu." Řekla Paní Gita.
"A tohle?"
"Něco vám ukážu. Náš otrok, tedy vlastně otrokyně dostala před třemi dny čtyřicet ran rákoskou na prsa. Dášo, ukaž se."
Ukázal jsem oteklá barevná prsa, každé se strupem po Luciině mstě.
Královna se chytla za srdce a zapotácela se.
"Děvče zlatý. Kdo ti to udělal? To je hrůza!"
"Dostala ode mě jen malý dárek."
Řekla Madam Cat jako by nic.
"Vy, vy se bičujete doopravdy?"
Vyjekla se zděšením Královna.
"Poslyšte, co vy jste vlastně zač?"
Královna zaváhala a pak ze sebe vypáčila: "My jsme štáb, který chce natočit nízkonákladový film o historii útrpného práva."
Paní Gita se zamyslela. "Takže předpokládám, že tento muž je pouhý herec."
"Ano."
"Tak by neměl tolik přehrávat."
"Ale vždyť jeho to opravdu bolí!"
"Pokud ho tohle bolí, skutečný výprask by nevydržel."
"No dovolte, jsem chlap a něco snesu. Ano, tady trochu přehrávám, ale vydržím dost!" Řekl vazoun, který byl odpoután a šel k nám.
"Ani desetinu toho, co dostal jeden zdejší otrok za své provinění."
"A co dostal?"
"Sto ran rákoskou na zadek."
"Tsss, to zvládnu taky!"
"Chcete to zkusit?" Zasvítily oči Madam Cat.
"Pokud je dostanu od vás, tak určitě."
"Jarmile, já bych to nedělala." Varovala ho Královna.
"Klid, to zvládnu!"
"Výborně! Cat, trochu ho ale šetři."
Madam Cat mě poslala pro své nářadíčko.
Vrátila jsem se cobydup a podala jí tubus.
Vytáhla svou oblíbenou rákosku.
"Lehnout na břicho, ruce do klády."
Zacvakla mu ruce do klády a nohy připoutala k okům na trestné lavici.
"Uvolni zadek. Připraven?"
"Ano, slečno..."
"Já jsem Madam Cat. Jsem mazlivá kočička ... s drápky!"
V kratičké pauze mezi slovy švihla muže přes zadek. Ukázal se červený pruh a muž zaječel.
"Počítej si je, hrdino, abych tě neošidila!"
Švih!
"Jááááujííí!"
"Co bude?"
"D-dvě..."
Snažil se, ale nevydržel. Sedmé jelito rozhodlo.
"Nenenene, né, já už nemůžu." Řekl muž a schoval hlavu mezi natažené paže.
"Dost! Proboha už toho nechte! Vždyť ho zabijete!" Vykřikla Královna.
"To bych musela víc přitlačit a přidat spoustu úderů navíc. Ale to by umřel spíš hrůzou, než na následky bití."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Já se nebojím. Ale tohle strašně bolí." Vmísil se do hovoru herec, který opatrně vstával z trestného stolu.
"Můj otrok nedávno podstoupil takovou torturu, že tohle by vzal jen jako rozcvičku."
Paní Gita už to nevydržela a prohlásila že jde na kafe. Kdybychom cokoli potřebovali, Nána je ve scifárně.
"Co je scifárna?"
"Naše centrum pro milovníky a milovnice drsných hrátek ve stylu sci-fi. Dokonce obsahuje i přístroj na tvorbu krátkodobé hypnózy."
"Jé, můžu to vidět? Sci-fi miluju!" Vmísila se herečka, která předtím "bičovala" vazouna.
Odvedli jsme je do scifárny. Herečka se rozplývala úžasem.
"Co tam máte za možnosti?"
Nána vytáhl sešit, ve kterém měl zapsány různé programy v návaznosti na hry hrané ve Tvrzi.
"Jů, to je paráda! Můžu si to zkusit?"
"Ano, jaké máte přání?" Zeptala se Nána.
"Tady tu čtyřku. Únos mimozemšťany, lékařské experimenty... Je to bezpečné?"
"Ano. Budou tu svědci, kteří vám potvrdí, že téměř vše proběhlo jen ve vaší hlavě. Pokud si to budete přát, mohu vše nasnímat na kameru."
"No, tak ano. Musím být u toho nahá?"
"Z bezpečnostních důvodů ano. Ale nemusíte se bát, kazetu z kamery dostanete jen vy."
Herečka se rozhlédla po svých přátelích, pokrčila rameny a svlékla se.
"Co mám dělat?"
"Dojděte do sálu a stoupněte si na značky. Dál budete přesně plnit příkazy, které dostanete."
Herečka došla na "start" a postavila se na značky. V sále se setmělo.
Ozval se výstražný tón a hlas v neznámém jazyce potom se rozblikala různá světla kolem herečky.
"Vstoupila jste do zakázané zóny. Identifikujte se!" Zahřměl hlas jakoby odevšad.
"Já... já jsem Helena ... Jsem herečka..."
"Neznám! Pozor, narušitel, pozor, narušitel!"
Na herečku zamířilo několik světlometů.
"Rozpažte a nehýbejte se!"
Manipulátor ji chytil do klepet a vřískající zvedl ze země. Nasadil jí psychohelmu a herečka zvadla.
Asi deset minut ji tak držel a pak ji opatrně položil na nemocniční pojízdné lůžko, lehce vyšperkované scifi rekvizitami.
Herečka se probudila.
"Pomozte, pomozte mi prosím. Oni mě unesli. Dělali se mnou hrozné věci. Bodali do mě, řezali... Pomoc!" Došla k nám a klesla na zem.
"Nastavil jsem konec na průchod portálem dveří." Řekla Nána.
Královna i vazoun na to zírali s pusami dokořán.
Královna opatrně pomohla herečce na nohy.
"Pojď. Půjdeme."
"Kam, paní? Já to tu neznám."
"Domů. Půjdeme domů."
Prošly portálem a herečka se zastavila. Otočila se na nás a s vyvalenýma očima se zeptala: "Zdálo se mi to, nebo jsem opravdu byla unesena?"
Nána jí podal malou kazetu.
"Tady je záznam. Jestli se na něj chcete podívat, tak si sedněte ve sklepě označeném cedulkou "VIDEOSÁL". Vložte kazetu do přehrávače a dívejte se."
Přešli jsme do videosálu.
Usadili jsme se do křesel a já pustila ovladačem video.
Vše bylo precizně natočeno, včetně zvukových a světelných efektů.
"Heleno, jestli chceš, nechám ti to trochu sestříhat a budeš mít parádní film!" Řekla Královna a celá vzrušená sledovala konec děje.
"Jo a úplně náhodou vznikne nejmíň dvacet kopií. Nene. Tohle půjde do mého soukromého archivu. A to, co mi z toho zůstalo v hlavě si ještě dnes sepíšu. Ten kdo to vymyslel je neskutečný génius. Víš, že jsem opravdu vše fyzicky cítila? Jak mi bodali jehly všude, i tu jejich prohlídku, nástroje vsunuté..." Zatřásla hlavou. To se nedá popsat. To bys musela zažít.
Vytáhl jsem kazetu a předal ji majitelce v uzamčené krabičce s číselným zámkem.
"Kód je uvnitř. Tak si ho nejdřív přečtěte, než zámek uzamknete." Řekl jsem jí.
"Děkuji. Tohle bude můj poklad."
Vydali jsme se nahoru. U večeře byla celá společnost tichá a zamlklá. Po večeři přišla šéfka společnosti s tím, že odjedou už dnes. Prý přehodnotila své plány a bude raději natáčet něco o zvířátkách. Jen Helena se usmívala a řekla, že tohle určitě nebyla její poslední výprava do naší scifárny.
Šéfka však byla férová a zaplatila za předem dohodnuté služby.
Madam Cat dala vazounovi jako dárek svou rákosku.
Rozpačitě si ji prohlížel a poděkoval za největší lekci svého života.
"Kdybys potřeboval zase naklepat zadek, stačí říct!" Odpověděla mu se smíchem Madam Cat.
Těsně po odjezdu společnosti přijela Paní Gábina a divila se, že je tu prázdno.
Paní Gita s Madam Cat jí vyprávěly, co se tu dělo.
Paní Gábina se smála, až se za břicho popadala.
Madam Cat se svedla, omluvila a odtáhla mě do herny.
"Kleknout!"
Klekl jsem si před ni.
"To se ti líbilo, co? Očumovat nahý ženský."
"Madam Cat, já..."
"Jsem smilný prase! To jsi chtěl říct?"
"Ano, Madam Cat!"
"No skvěle! A ještě to drze přiznáváš!"
"Madam Cat..."
"Jdeme!"
Dotáhla mě zpět.
"Milé Dámy a milí otroci. Můj otrocký zmrd si pro vás připravil malé překvapení. Ukáže vám, jak si připravuje slavnostní kávu. Gito, prosila bych černou kávu do půl hrnku.
Sundala mi klícku.
Gita udělala kávu a podala ji Madam Cat.
Ta ji postavila přede mě.
"Dnes to nebudeme zdržovat, takže se přede všemi třikrát vyhoníš a vystříkáš.
Samozřejmě do kávičky."
Bylo mi strašně trapně. Už jsem se naučil snášet bolest, být podojen, dokonce po sobě uklidit semeno jazykem, ale tohle bylo něco jiného.
Dámy se pohodlně uvelebily a sledovaly mé snažení.
"No ne, Cat, on se červená!" Zasmála se Paní Gita.
"No, nechci mu pořád ubližovat fyzicky. Potřebuje i trénink psychické odolnosti."
Honil jsem ze všech sil, ale nešlo mi to.
"Copak? Takové vzácné obecenstvo a ty se ani neuděláš? Nebo ti mám donýst vibrátor?"
"Omlouvám se, Madam Cat, ale nejde to."
"Aha. Tak to ti budu muset pomoct. Mám tu novou hračku."
Ukázala mi zvláštně zakřivený kolík, spojený kabelem s pogumovaným kroužkem. Musel jsem si kolík zavést do zadku a kroužek nasadit kolem celého přirození.
Madam Cat zapnula spínač na kabelu a mně začalo být hezky. Byl to nádherný pocit blížícího se orgasmu.
"Pamatuj! Ani kapku vedle!" Připomněla mi Madam Cat.
Najednou tu byl orgasmus. Silný a bouřlivý. Dávky mého semene tekly do kafe.
Začal jsem se uklidňovat.
"Tak si dáme druhé kolo!" Řekla Madam Cat a znovu vše zapnula.
Druhý orgasmus byl stejně silný a semene bylo jen o trochu míň.
Třetí byl už únavný, ale dostal ze mě ještě jednu dávku řídkého.
"No vidíš, že to šlo. Teď si vyndej ten kolík, sundej kroužek, vem to kafe a pojď ke stolu."
Sedl jsem si na židli a postavil hrnek před sebe. Byl jsem rudý jako rak a nejraději bych byl neviditelný.
"No a k tak luxusní kávě patří brčko!"
Podala mi brčko a popřála dobrou chuť.
Přemlouval jsem se ke konzumaci.
"Dagu, jestli máš pocit, že máš v kafi málo mlíka, zkus požádat kamarády, ať ti vypomůžou."
Začal jsem srkat tu hnusnou kapalinu.
S vypětím všech duševních sil jsem vše vypil, podporován skandováním Dam.
"Hodný Dag." Řekla Madam Cat a podala mi skleničku. Bylo v ní víno.
Vypil jsem ho na dva loky.
Dámy začaly řešit co s načatým večerem.
Nakonec Dámy hrály karty a my, otroci je obsluhovali.
Když jsme se chystali s Paní Gitou ke spánku, nechtělo se mi mluvit.
Byl jsem psychicky na dně.
"Dnes jsi byl moc šikovný, Dagu. Mám z tebe radost. Ale neboj. Bude ještě spousta podobné zábavy. Teď jdi spát. Zítra ruším budíček a můžeš se vyspat do sytosti."
Poděkoval jsem jí a zalezl do klece.
