Trpělivě jsem čekal na budící impulz.
Když přišel, bolel mě mnohem víc a do celých prsou.
Tradiční kolečko a vyčkávání, připoutaný ke stoličce.
"Áááá. Dobré ráno. Kolik je hodin?"
"Dobré ráno Madam Cat. Je devět hodin a dvacet jedna minut."
"COŽE?!!!"
Vyletěla jako pružina.
"Sakra, uhni, co tu sedíš... Jo promiň."
Sehnula se a uvolnila mi pouta.
"Oblíkat. Jedeme do města. Vem si slušný šaty."
"Mužské, nebo ženské, Ma..."
"Když říkám šaty, tak ženské. Jinak bych řekla oblek."
Bleskurychle jsem se oblékla.
Ještě v běhu mi Madam Cat sundala obojek.
Doklusaly jsme k bytu Paní Gity a Alice vtrhla do kuchyně, odkud byly slyšet hlasy.
"Omlouvám se, Gi... Co se děje? Nikam se nejede?"
Paní Gita zvedla oči od Nány, který jí právě ocumlával jogurt z palce u nohy.
"A kam bys chtěla jet, Alice?"
"No přeci do města. Je pondělí."
"Ne, je čtvrtek. Támhle je kalendář, kde jsou i zapsané plánované návštěvy."
"Ufff. To jsem zase něco vymňoukla."
" Alice, když už jste tak vyfiknuté, co si zajet do městečka jen tak? Kouknem se po obchodech, zajdem do cukrárny..."
"Jsem pro, Gito. Kdo všechno pojede?"
Paní Gita zvedla Náně palcem u nohy bradu. "Běž se zeptat Paní Jil, jestli chce jet s námi a jestli pojede i s otrokem."
Nána vystřelil jako rachejtle a za chvilku byl zpět.
"Prý pojede, Madame. Sama. Otroka nechá za trest v kleci."
"Výborně. V tom případě tu zůstaneš i ty. Dáša... ehh... Dag bude jako maskovaný strážce a řídit budu sama.
Zatím to tu uklidíš."
"Provedu, Madame."
Než se Dámy oblékly, Alice se aspoň najedla.
Vyjely jsme a já mohla jako Dášeňka sledovat cestu, kudy sem přišel jeden mladý muž, čerstvě vyšlý z brány kasáren.
Vinárna, kam jsem chodil za Týnou, byla opuštěná, okno rozbité... Hlavou mi vířily vzpomínky.
"Je to skoro rok a půl, když jsi přišel poprvé s kluky na víno."
"Vy to víte, Paní Gito?"
Aniž by odtrhla oči od silnice, kývla hlavou.
"Jo. Týna s Mínou tě měly v merku od prvního dne. A když mi o tobě řekly, tak jsem si umínila, že tě musím dostat."
Krátce na mě pohlédla.
"Mimochodem, ta rvačka v hospodě mi dala zabrat. Chybělo málo a byls v base a na dlouho."
"Aléé, co to slyším?" Ozvalo se za mnou.
"No, nějaký opilý chlap do mě začal v hospodě vandrovat. Vylil mi pivo a chtěl se kočkovat. Tak jsem mu jednu ubalil."
"Jo! A zlomil čelist důstojníkovi vojenské policie v civilu."
Doplnila Paní Gita
"A proto jsem začal jezdit sem do vinárny."
Zakončil jsem celou story.
"A teď sedíš v autě v dámských šatech a máš kozy jako vozy. Dášo, tobě by se okotil i sádrovej kocour!" Rozesmála se Alice.
"Kdepak. Získal jsem úžasnou manželku..."
"A půl Tvrze, pár milionů ve zlatě..." Zasmála se Paní Gita.
"No jo. Sakra, to mi nikdo neuvěří, když řeknu, že jsem viděla, jak dvacet holek ošukalo milionáře umělákama!"
Dámy se rozchechtaly.
"Alice, nech toho, nebo skončíme ve škarpě!" Řehnila se Paní Gita.
Paní Jil byla sice potichu, ale ramena se jí třásla potlačovaným smíchem.
Zastavily jsme v městečku u kina.
Dámy chtěly projít obchody. Jelikož jsem byla teď taky dáma, musela jsem s nimi.
Bylo to stejné týrání, jako výprask karabáčem. Aspoň po psychické stránce.
Zašly jsme si do restaurace na oběd, do muzea a pak do slíbené cukrárny.
Cukrárna měla společný vchod s vinárnou
Tam jsem šla na WC a oslovil mě jakýsi voják.
"Slečno, mohu vás pozvat na víno?"
Tiše jsem odmítla, protože jsem ještě stále měla odřený krk.
"Tak na svařák."
Opět jsem odmítla.
"Ta paní je vaše maminka?"
Zachránily mě dveře toalet.
A dva vojákovi kamarádi, kteří ho se slovy "ať se vysere na tu namyšlenou kozu" odtáhli k baru.
Vrátila jsem se k Dámám. Všechny potlačovaly smích.
"Dášo, mělas ho sbalit. Měla bych náhradu za tebe. Špitla Paní Gita.
Dámy se rozesmály.
"Ahoj Gito. Teda, takhle tě neznám!"
Nad námi se tyčil velitel mé bývalé roty roty.
"Jak se máš, Petře?"
"Ale jo, jde to. Mám volno, tak jsem šel na trochu vína. Můžu tebe a tvé kamarádky na něco pozvat?"
Paní Gita se vymluvila, že jsme tu jen na skok a budeme muset jet.
"Tak jo. Někdy se zastav. Rota pořád stojí. Jen nový výkoňák za moc nestojí."
"No, spíš z něho nestojí vám." Zasmála se Paní Gita.
Velitel se zasmál, ukázal palec nahoru a odešel. My jsme zaplatily a šly k autu.
Paní Gita se zeptala, jestli nechceme ještě někam zajet, ale Dámy se rozhodly pto návrat.
"Honem domů, než Dáša poblázní půlku městečka!" Komentovala to Alice.
"Jo, i Petr z ní nemohl spustit oči. A to byl rok a půl jejím velitelem roty."
"No nazdar!" Vypískla Paní Jil.
"On ji nepoznal?" Podivila se Alice.
"Před sedmi měsíci viděl naposled Dášu jako hubenýho, šlachovitýho kluka. Ukážu vám jeho fotky."
Vrátili jsme se do Tvrze.
Paní Gita nechala Nánu uvařit kávu a vytáhla několik alb.
"Tady je Dáša jako vojín. Těsně po tom maléru."
Sám sebe bych už nepoznal. Tedy vlastně nepoznala.
Paní Gita vytahovala fotku za fotkou.
Vytáhla k tomu malý demižon vína a další alba.
Dlouho po večerce jsme šli s Alicí do postele.
Přitulila se ke mně a objala mě.
"Tak ty svádíš chlapy na ulici! Asi si na tebe budu muset dát pozor, Dášo!"
"Určitě, Alice. Aby ti mě nepřivedli do jinýho stavu!" Zachechtal jsem se.
"Pitomečku." Odsekla Alice a se smíchem mě políbila.
"Nikomu tě nedám. Ani ženský, ani chlapovi!"
A usnula mi v náručí.
Když přišel, bolel mě mnohem víc a do celých prsou.
Tradiční kolečko a vyčkávání, připoutaný ke stoličce.
"Áááá. Dobré ráno. Kolik je hodin?"
"Dobré ráno Madam Cat. Je devět hodin a dvacet jedna minut."
"COŽE?!!!"
Vyletěla jako pružina.
"Sakra, uhni, co tu sedíš... Jo promiň."
Sehnula se a uvolnila mi pouta.
"Oblíkat. Jedeme do města. Vem si slušný šaty."
"Mužské, nebo ženské, Ma..."
"Když říkám šaty, tak ženské. Jinak bych řekla oblek."
Bleskurychle jsem se oblékla.
Ještě v běhu mi Madam Cat sundala obojek.
Doklusaly jsme k bytu Paní Gity a Alice vtrhla do kuchyně, odkud byly slyšet hlasy.
"Omlouvám se, Gi... Co se děje? Nikam se nejede?"
Paní Gita zvedla oči od Nány, který jí právě ocumlával jogurt z palce u nohy.
"A kam bys chtěla jet, Alice?"
"No přeci do města. Je pondělí."
"Ne, je čtvrtek. Támhle je kalendář, kde jsou i zapsané plánované návštěvy."
"Ufff. To jsem zase něco vymňoukla."
" Alice, když už jste tak vyfiknuté, co si zajet do městečka jen tak? Kouknem se po obchodech, zajdem do cukrárny..."
"Jsem pro, Gito. Kdo všechno pojede?"
Paní Gita zvedla Náně palcem u nohy bradu. "Běž se zeptat Paní Jil, jestli chce jet s námi a jestli pojede i s otrokem."
Nána vystřelil jako rachejtle a za chvilku byl zpět.
"Prý pojede, Madame. Sama. Otroka nechá za trest v kleci."
"Výborně. V tom případě tu zůstaneš i ty. Dáša... ehh... Dag bude jako maskovaný strážce a řídit budu sama.
Zatím to tu uklidíš."
"Provedu, Madame."
Než se Dámy oblékly, Alice se aspoň najedla.
Vyjely jsme a já mohla jako Dášeňka sledovat cestu, kudy sem přišel jeden mladý muž, čerstvě vyšlý z brány kasáren.
Vinárna, kam jsem chodil za Týnou, byla opuštěná, okno rozbité... Hlavou mi vířily vzpomínky.
"Je to skoro rok a půl, když jsi přišel poprvé s kluky na víno."
"Vy to víte, Paní Gito?"
Aniž by odtrhla oči od silnice, kývla hlavou.
"Jo. Týna s Mínou tě měly v merku od prvního dne. A když mi o tobě řekly, tak jsem si umínila, že tě musím dostat."
Krátce na mě pohlédla.
"Mimochodem, ta rvačka v hospodě mi dala zabrat. Chybělo málo a byls v base a na dlouho."
"Aléé, co to slyším?" Ozvalo se za mnou.
"No, nějaký opilý chlap do mě začal v hospodě vandrovat. Vylil mi pivo a chtěl se kočkovat. Tak jsem mu jednu ubalil."
"Jo! A zlomil čelist důstojníkovi vojenské policie v civilu."
Doplnila Paní Gita
"A proto jsem začal jezdit sem do vinárny."
Zakončil jsem celou story.
"A teď sedíš v autě v dámských šatech a máš kozy jako vozy. Dášo, tobě by se okotil i sádrovej kocour!" Rozesmála se Alice.
"Kdepak. Získal jsem úžasnou manželku..."
"A půl Tvrze, pár milionů ve zlatě..." Zasmála se Paní Gita.
"No jo. Sakra, to mi nikdo neuvěří, když řeknu, že jsem viděla, jak dvacet holek ošukalo milionáře umělákama!"
Dámy se rozchechtaly.
"Alice, nech toho, nebo skončíme ve škarpě!" Řehnila se Paní Gita.
Paní Jil byla sice potichu, ale ramena se jí třásla potlačovaným smíchem.
Zastavily jsme v městečku u kina.
Dámy chtěly projít obchody. Jelikož jsem byla teď taky dáma, musela jsem s nimi.
Bylo to stejné týrání, jako výprask karabáčem. Aspoň po psychické stránce.
Zašly jsme si do restaurace na oběd, do muzea a pak do slíbené cukrárny.
Cukrárna měla společný vchod s vinárnou
Tam jsem šla na WC a oslovil mě jakýsi voják.
"Slečno, mohu vás pozvat na víno?"
Tiše jsem odmítla, protože jsem ještě stále měla odřený krk.
"Tak na svařák."
Opět jsem odmítla.
"Ta paní je vaše maminka?"
Zachránily mě dveře toalet.
A dva vojákovi kamarádi, kteří ho se slovy "ať se vysere na tu namyšlenou kozu" odtáhli k baru.
Vrátila jsem se k Dámám. Všechny potlačovaly smích.
"Dášo, mělas ho sbalit. Měla bych náhradu za tebe. Špitla Paní Gita.
Dámy se rozesmály.
"Ahoj Gito. Teda, takhle tě neznám!"
Nad námi se tyčil velitel mé bývalé roty roty.
"Jak se máš, Petře?"
"Ale jo, jde to. Mám volno, tak jsem šel na trochu vína. Můžu tebe a tvé kamarádky na něco pozvat?"
Paní Gita se vymluvila, že jsme tu jen na skok a budeme muset jet.
"Tak jo. Někdy se zastav. Rota pořád stojí. Jen nový výkoňák za moc nestojí."
"No, spíš z něho nestojí vám." Zasmála se Paní Gita.
Velitel se zasmál, ukázal palec nahoru a odešel. My jsme zaplatily a šly k autu.
Paní Gita se zeptala, jestli nechceme ještě někam zajet, ale Dámy se rozhodly pto návrat.
"Honem domů, než Dáša poblázní půlku městečka!" Komentovala to Alice.
"Jo, i Petr z ní nemohl spustit oči. A to byl rok a půl jejím velitelem roty."
"No nazdar!" Vypískla Paní Jil.
"On ji nepoznal?" Podivila se Alice.
"Před sedmi měsíci viděl naposled Dášu jako hubenýho, šlachovitýho kluka. Ukážu vám jeho fotky."
Vrátili jsme se do Tvrze.
Paní Gita nechala Nánu uvařit kávu a vytáhla několik alb.
"Tady je Dáša jako vojín. Těsně po tom maléru."
Sám sebe bych už nepoznal. Tedy vlastně nepoznala.
Paní Gita vytahovala fotku za fotkou.
Vytáhla k tomu malý demižon vína a další alba.
Dlouho po večerce jsme šli s Alicí do postele.
Přitulila se ke mně a objala mě.
"Tak ty svádíš chlapy na ulici! Asi si na tebe budu muset dát pozor, Dášo!"
"Určitě, Alice. Aby ti mě nepřivedli do jinýho stavu!" Zachechtal jsem se.
"Pitomečku." Odsekla Alice a se smíchem mě políbila.
"Nikomu tě nedám. Ani ženský, ani chlapovi!"
A usnula mi v náručí.
