Probudilo mě šlehnutí bičíkem do nohy.
"Vstávej, otroku! Slyšíš? Seš mi nevěrnej s Ančou a ještě zaspíš!"
Vylezl jsem z klece a poprosil o prominutí mého přestupku.
"O prominutí... Hmmmm, nooo...
Víš co? Sám si urči svůj trest. Pokud to bude podle mě slabé, dostaneš 5x tolik."
Polkl jsem na sucho.
"Má Paní. Prosím o trest 25 ran rákoskou na záda, či stehna." Vykoktal jsem ze sebe.
"Hezky! Dvacet pět. Nooo... Brala bych i deset, ale když po tom tak toužíš, dostaneš je. Ale ne teď. Teď chci snídani na talíř pro sebe, do největšího krmítka pro tebe a ať už to je!"
Po snídani jsem na sebe nasoukal totéž co včera a sraz byl opět ve velkém sále.
Tam už bylo plno a Dámy probíraly včerejší zážitky. Nakonec jsme opět s Rajdou měly vodit jednu otrokyni po druhé dolů do ordinace.
První dívka byla celá uplakaná a stěžovala si, že se moc bojí.
Usmála jsem se a pohladila ji po vlasech.
V ordinaci už čekalo gynekologické křeslo a Paní Gábina byla připravena.
Připoutaly jsme dívku, ktetá neprotestovala, jen občas jí z očí odtekly slzy.
Paní Gábina se opět zeptala, jestli byly potíže.
Když jsem řekla že ne, ale že statečně přemohla strach, Paní Gábina mávla rukou.
"Ženská vždycky přemůže strach. Jen chlapi jsou měkoty."
Podívala se otrokyni do obličeje a nahlas řekla: "Tak na rovinu čubko. Trvale tě nepoškodíme. Vše, čím tě upravíme, půjde odstranit. Jasné?"
"Ano, Paní Gábino. Rozumím tomu a děkuji."
"Výborně. Navíc co bude možné, to před zákrokem znecitlivíme. Teď netrestáme, ale upravujeme."
Vytáhla spekula a zasunula je dívce do pochvy.
Pak vzala dlouhou trubičku, zasunula ji také dovnitř, něco s ní udělala a vytáhla ji ven.
Vyndala i spekula.
"Tak, To by byla antikoncepce."
Teď přijde něco proti nepovoleným radovánkám.
Rychle dívce opíchala okolí celého pohlaví, pak vzala cosi, co vypadalo jako malý, na některých místech děrovaný pantoflíček.
Přiložila ho na přirození a bez slitování do něj silně plácla rukou.
Dívka vyjekla a tiše zasténala.
"Protože je pravděpodobné, že budeš někdy kojit, dostaneš do bradavek jen malé průvlečky a na ty nemá smysl tě opichovat."
Chvilku mnula dívčinu bradavku, pak pokývla hlavou, vzala kleště a CVAK!
"Áuuuu!"
"Nono, ještě druhou a máš to za sebou."
Druhé zaječení zvěstovalo, že se tak stalo.
Dostaly jsme pokyn k jejímu odpoutání.
"Teď si támhle sedneš a pustíme ti hudbu na uklidnění."
Obě zbylé otrokyně absolvovaly totéž.
Když si všechny poslechly "hudbu na uklidnění", dostaly jsme příkaz je odvést do "měkké" herny.
Paní Gábina se před ně postavila a řekla: "Čubičky naše, teď máte na dvě hodiny hernu a všechno její vybavení jen pro sebe. Využijte toho co nejlépe."
Zavřela je uvnitř a my se všichni přesunuli do vedlejší místnosti, odkud se dění v měkké herně dalo sledovat přes obrovské jednosměrné zrcadlo.
Otroci seděli u nohou svých Dam a nebo pod jejich nohama.
Otrokyně nejdřív chvíli debatovaly o tom, co vlastně mají dělat.
Až se jedna zvedla a došla ke skříni.
Z ní vytáhla zásuvku s hračkami.
Pak začala zkoušet, čím by si mohla udělat dobře. Ale ať zkoušela co chtěla, nic se nedařilo. Ani vibrační hlavice, ani dildo v análu, nic.
Po dvou hodinách tam místo slečen seděla tři svoření, žalostně plačící nad svým osudem.
Paní Gábina si vzala mikrofon a zapnula ho.
"Milé čubky. Sednout na zadek čelem k zrcadlu. Roztáhnout nohy! ruce za hlavu! To, co máte mezi nohama je speciální ženský pás cudnosti. Máte ho zakotvený hluboko v podkoží, kde je přilepen speciálním lepidlem a je na měkké podložce, která nepřenáší vibrace. Vaše Paní má přirozeně klíč, kterým jde pás sundat, ale to si musíte zasloužit. Jak jste zjistily, anální radovánky taky nefungují.
To půjde zase až po sundání pásu.
Pás je celoroční, dá se nosit neustále.
Speciální vložky do něj dostanete od vaší Paní. Teď si pro vás přijdou děvčata a odvedou vás do vašich pokojů."
Odváděly jsme ty vzlykající uzlíčky neštěstí.
Všimla jsem si dívky, která šla jako druhá. Měla velmi malé ruce a dlouhé ostré nehty.
Trochu mě zalechtala škodolibost, když jsem si vzpomněl na její předvčerejší týrání mých koulí. Ale nic jsem neřekla.
Připoutaly jsme je v jejich pokojích do klecí a šly do sálu.
Dámy už seděly u pozdního oběda a Rajda roznášela.
Ihned jsme jí šly pomoct.
Nasycené Dámy se rozešly do svých pokojů a my po úklidu také.
Nahý a umytý jsem klečel před Lady Cat, sedící na posteli a žužlal její palec u nohy.
"Poznal jsi ji?" Zeptala se Lady.
"Mmm, hmmm." Pokýval jsem hlavou.
"A víš, že si tě užily všechny tři?"
Zvedl jsem oči a údivem otevřel pusu, takže mi v ní přistál druhý palec.
"Jedna ti rajbovala kůži nehty, druhá tě dusila kundou a třetí ti mordovala koule. Já jsem jim totiž řekla, že všechny mučící nástroje při tour de pain jsi napájel ty a věděl jsi to. Dostaly na tebe hroznou žízeň."
Lady se rozesmála.
"Teď by ses měl vidět. Čumíš jako..."
Vyplivl jsem oba palce.
"Jako datel na rampouch." Řekl jsem tiše.
Zvedl jsem se a pod překvapeným pohledem Lady jsem došel ke stolu.
Sebral jsem z něj ovladač, přešel zpět, klekl si před Lady a ovladač jí nabídl na dlaních jako na podnose.
"Má Paní a vládkyně, Lady Cat. Život bez Vás nemá pro mě smysl a omezit jakákoliv Vaše práva nade mnou by poškozením sama sebe.
Klečím před Vámi a pokorně čekám na jakýkoliv trest, či zkoušku a odevzdávám Vám sebe, své tělo i duši."
Lady vzala ovladač z mých dlaní a zamyšleně na mě hleděla.
Pak se napřímila a řekla: "Přines můj spankový pytel, otroku!"
Byl jsem zpět za pár vteřin.
"Vyber z něho nástroj, který ti působí největší bolest."
Chvíli jsem hledal a pak jsem vytáhl tyčku ze speciálního plastu.
Byla to strašná věc dvacet ran rozbilo zadek na padrť a dva týdny se to hojilo.
"Podej mi ji a připrav se. Máš dostat pětadvacet, že?"
Úplně mi zatrnulo při představě té bolesti. Podal jsem jí tu věc stejně jako ovladač, vstal a ohnul se přes okraj postele.
Slyšel jsem, jak přešla za mě a připravil se.
Ale místo rány mi něco začalo jezdit po zadku.
"Hotovo. Vstaň."
Vstal jsem a otočil se.
Lady strčila konec tyčky mezi příčky klece a zapáčila.
Ozvalo se zakřupání a tyčka se uprostřed změnila v chumel vláken.
"Tímhle už ode mě nikdy nedostaneš, lásko. A těch pětadvacet jsi dostal. Tímhle!"
A ukázala mi rtěnku.
podíval jsem se do zrcadla. Na jedné půlce jsem měl namalovanou dvojku a na druhé pětku.
Oba jsme se šťastně rozesmáli.
KONEC PÁTÉHO DÍLU
"Vstávej, otroku! Slyšíš? Seš mi nevěrnej s Ančou a ještě zaspíš!"
Vylezl jsem z klece a poprosil o prominutí mého přestupku.
"O prominutí... Hmmmm, nooo...
Víš co? Sám si urči svůj trest. Pokud to bude podle mě slabé, dostaneš 5x tolik."
Polkl jsem na sucho.
"Má Paní. Prosím o trest 25 ran rákoskou na záda, či stehna." Vykoktal jsem ze sebe.
"Hezky! Dvacet pět. Nooo... Brala bych i deset, ale když po tom tak toužíš, dostaneš je. Ale ne teď. Teď chci snídani na talíř pro sebe, do největšího krmítka pro tebe a ať už to je!"
Po snídani jsem na sebe nasoukal totéž co včera a sraz byl opět ve velkém sále.
Tam už bylo plno a Dámy probíraly včerejší zážitky. Nakonec jsme opět s Rajdou měly vodit jednu otrokyni po druhé dolů do ordinace.
První dívka byla celá uplakaná a stěžovala si, že se moc bojí.
Usmála jsem se a pohladila ji po vlasech.
V ordinaci už čekalo gynekologické křeslo a Paní Gábina byla připravena.
Připoutaly jsme dívku, ktetá neprotestovala, jen občas jí z očí odtekly slzy.
Paní Gábina se opět zeptala, jestli byly potíže.
Když jsem řekla že ne, ale že statečně přemohla strach, Paní Gábina mávla rukou.
"Ženská vždycky přemůže strach. Jen chlapi jsou měkoty."
Podívala se otrokyni do obličeje a nahlas řekla: "Tak na rovinu čubko. Trvale tě nepoškodíme. Vše, čím tě upravíme, půjde odstranit. Jasné?"
"Ano, Paní Gábino. Rozumím tomu a děkuji."
"Výborně. Navíc co bude možné, to před zákrokem znecitlivíme. Teď netrestáme, ale upravujeme."
Vytáhla spekula a zasunula je dívce do pochvy.
Pak vzala dlouhou trubičku, zasunula ji také dovnitř, něco s ní udělala a vytáhla ji ven.
Vyndala i spekula.
"Tak, To by byla antikoncepce."
Teď přijde něco proti nepovoleným radovánkám.
Rychle dívce opíchala okolí celého pohlaví, pak vzala cosi, co vypadalo jako malý, na některých místech děrovaný pantoflíček.
Přiložila ho na přirození a bez slitování do něj silně plácla rukou.
Dívka vyjekla a tiše zasténala.
"Protože je pravděpodobné, že budeš někdy kojit, dostaneš do bradavek jen malé průvlečky a na ty nemá smysl tě opichovat."
Chvilku mnula dívčinu bradavku, pak pokývla hlavou, vzala kleště a CVAK!
"Áuuuu!"
"Nono, ještě druhou a máš to za sebou."
Druhé zaječení zvěstovalo, že se tak stalo.
Dostaly jsme pokyn k jejímu odpoutání.
"Teď si támhle sedneš a pustíme ti hudbu na uklidnění."
Obě zbylé otrokyně absolvovaly totéž.
Když si všechny poslechly "hudbu na uklidnění", dostaly jsme příkaz je odvést do "měkké" herny.
Paní Gábina se před ně postavila a řekla: "Čubičky naše, teď máte na dvě hodiny hernu a všechno její vybavení jen pro sebe. Využijte toho co nejlépe."
Zavřela je uvnitř a my se všichni přesunuli do vedlejší místnosti, odkud se dění v měkké herně dalo sledovat přes obrovské jednosměrné zrcadlo.
Otroci seděli u nohou svých Dam a nebo pod jejich nohama.
Otrokyně nejdřív chvíli debatovaly o tom, co vlastně mají dělat.
Až se jedna zvedla a došla ke skříni.
Z ní vytáhla zásuvku s hračkami.
Pak začala zkoušet, čím by si mohla udělat dobře. Ale ať zkoušela co chtěla, nic se nedařilo. Ani vibrační hlavice, ani dildo v análu, nic.
Po dvou hodinách tam místo slečen seděla tři svoření, žalostně plačící nad svým osudem.
Paní Gábina si vzala mikrofon a zapnula ho.
"Milé čubky. Sednout na zadek čelem k zrcadlu. Roztáhnout nohy! ruce za hlavu! To, co máte mezi nohama je speciální ženský pás cudnosti. Máte ho zakotvený hluboko v podkoží, kde je přilepen speciálním lepidlem a je na měkké podložce, která nepřenáší vibrace. Vaše Paní má přirozeně klíč, kterým jde pás sundat, ale to si musíte zasloužit. Jak jste zjistily, anální radovánky taky nefungují.
To půjde zase až po sundání pásu.
Pás je celoroční, dá se nosit neustále.
Speciální vložky do něj dostanete od vaší Paní. Teď si pro vás přijdou děvčata a odvedou vás do vašich pokojů."
Odváděly jsme ty vzlykající uzlíčky neštěstí.
Všimla jsem si dívky, která šla jako druhá. Měla velmi malé ruce a dlouhé ostré nehty.
Trochu mě zalechtala škodolibost, když jsem si vzpomněl na její předvčerejší týrání mých koulí. Ale nic jsem neřekla.
Připoutaly jsme je v jejich pokojích do klecí a šly do sálu.
Dámy už seděly u pozdního oběda a Rajda roznášela.
Ihned jsme jí šly pomoct.
Nasycené Dámy se rozešly do svých pokojů a my po úklidu také.
Nahý a umytý jsem klečel před Lady Cat, sedící na posteli a žužlal její palec u nohy.
"Poznal jsi ji?" Zeptala se Lady.
"Mmm, hmmm." Pokýval jsem hlavou.
"A víš, že si tě užily všechny tři?"
Zvedl jsem oči a údivem otevřel pusu, takže mi v ní přistál druhý palec.
"Jedna ti rajbovala kůži nehty, druhá tě dusila kundou a třetí ti mordovala koule. Já jsem jim totiž řekla, že všechny mučící nástroje při tour de pain jsi napájel ty a věděl jsi to. Dostaly na tebe hroznou žízeň."
Lady se rozesmála.
"Teď by ses měl vidět. Čumíš jako..."
Vyplivl jsem oba palce.
"Jako datel na rampouch." Řekl jsem tiše.
Zvedl jsem se a pod překvapeným pohledem Lady jsem došel ke stolu.
Sebral jsem z něj ovladač, přešel zpět, klekl si před Lady a ovladač jí nabídl na dlaních jako na podnose.
"Má Paní a vládkyně, Lady Cat. Život bez Vás nemá pro mě smysl a omezit jakákoliv Vaše práva nade mnou by poškozením sama sebe.
Klečím před Vámi a pokorně čekám na jakýkoliv trest, či zkoušku a odevzdávám Vám sebe, své tělo i duši."
Lady vzala ovladač z mých dlaní a zamyšleně na mě hleděla.
Pak se napřímila a řekla: "Přines můj spankový pytel, otroku!"
Byl jsem zpět za pár vteřin.
"Vyber z něho nástroj, který ti působí největší bolest."
Chvíli jsem hledal a pak jsem vytáhl tyčku ze speciálního plastu.
Byla to strašná věc dvacet ran rozbilo zadek na padrť a dva týdny se to hojilo.
"Podej mi ji a připrav se. Máš dostat pětadvacet, že?"
Úplně mi zatrnulo při představě té bolesti. Podal jsem jí tu věc stejně jako ovladač, vstal a ohnul se přes okraj postele.
Slyšel jsem, jak přešla za mě a připravil se.
Ale místo rány mi něco začalo jezdit po zadku.
"Hotovo. Vstaň."
Vstal jsem a otočil se.
Lady strčila konec tyčky mezi příčky klece a zapáčila.
Ozvalo se zakřupání a tyčka se uprostřed změnila v chumel vláken.
"Tímhle už ode mě nikdy nedostaneš, lásko. A těch pětadvacet jsi dostal. Tímhle!"
A ukázala mi rtěnku.
podíval jsem se do zrcadla. Na jedné půlce jsem měl namalovanou dvojku a na druhé pětku.
Oba jsme se šťastně rozesmáli.
KONEC PÁTÉHO DÍLU
