Publikováno s laskavým svolením mé úžasné vládkyně Madam Antares.
Probudil mě tah na vodítko. Nechápal jsem co se děje. Sáhl jsem po směru tahu a nahmatal napnuté lanko.
Sakra, vždyť jsem se neodepnul!
Druhou rukou jsem skontroloval ostatní lanka.
Přitom můj pohled zachytil čas na hodinách.
Šest hodin a osm minut! Já zaspal budíka!
Nemilosrdný tah neustával. podařilo se mi přetočit se na všechny čtyři.
Naviják mě táhl k desce v čele klece, ze které vyjel roubík a pomalu mě na něj pusou natáhl jako ponožku. Přímo před očima jsem měl displej hodin.
Roubík se mi v puse nafoukl a na displeji se objevil nápis:
ODPOČET TRESTNÉ ELEKTROLÉČBY
60:00 UVOLNĚTE SE A VYCHUTNÁVEJTE TREST.
Začalo mě mravenčit přirození a bradavky. Zesilovalo se a rozlévalo do okolí. Mravenčení se změnilo na tisíce drobných jehliček, pak na pálivou bolest, až začaly kontrakce svalů.
Ty způsobily, že jsem se nosem trochu odtáhl od desky a tak mi naviják zkrátil lano.
Proud začal slábnout, až zcela zmizel a asi po minutě začal znovu sílit. Už jsem byl sice připravený, ale stejně jsem si nemohl pomoct a zakňučel jsem do roubíku.
Vlny byly čím dál rychlejší a silnější. Poslední vlna došla na maximum, kdy jsem se klepal jak ratlík a huhlal do roubíku výkřiky bolesti a najednou přestala. Současně s ní mi něco zatlačilo na čelo. Pak se na displeji objevil nápis:
OPUSŤTE KLEC!
Roubík splaskl a lanko povolilo. Já se rychle odepnul a vylezl z klece.
Honem do koupelny, osprchovat pot, do kuchyňky, vyrobit snídani...
U postele jsem přistál se spožděním 33 minut.
Madam Cat chrupkala jako o půlnoci.
Sedl jsem si tedy na vyčkávací stoličku, která mi okamžitě připoutala ruce a nohy.
Začal jsem se uklidňovat. S uklidněním přišla bolest. Uvědomil jsem si, že mě bolí svaly, koule a prsa. Bolí a svědí. A já se nemohl podrbat, protože mé ruce byly v poutech na boku opěradla.
Takhle jsem trpěl skoro hodinu, než Madam Cat otevřela oči.
Podívala se na mě. Usmála se, ale hned zvážněla.
"Dobré ráno otroku. Zaspals?"
"Dobré ráno Madam Cat. Ano, zaspal jsem."
"Jaká byla elektroléčba?"
"Bolestivá, Madam Cat."
"Výborně. Roubík funguje zřejmě dobře, protože jsi mě nevzbudil."
"Ano, Madam Cat. Funguje dokonale."
"To jsem moc ráda. Jaké jsi měl spoždění se snídaní?"
"Třicet tři minut, Madam Cat."
"Takže píšu jeden černý puntík a třicet tři." Vytáhla notýsek a zapsala si to.
"Teď tě musí všechno svrbět. Je to děs, co? Chceš podrbat?"
"Ano, Madam Cat. Prosím o podrbání."
"Ale je ti jasné, že kvůli tvému podrbání musím slézt z postele, obout si pantoflíčky, vstát a dojít k tobě!"
"Ano, Madam Cat."
"A čím mi za to zaplatíš? Co může otrok dát své Madam?"
Svrbění bylo tak příšerné, že bych v tu chvíli dal cokoliv a taky jsem to řekl.
"Hmmm, to zní jako výzva. Co bych si tak mohla přát?!" Zamyslela se, aby prodloužila mé utrpení.
"Já nevím, Madam Cat." Přiznal jsem se.
"Ale já už vím. Zaplatíš dvěma černými puntíky. Bereš?"
"Ano, Madam Cat. Beru."
"To se mi líbí. Ukázková smlouva s ďáblem. Neví čím zaplatí, ale podepíše smlouvu!"
Vstala a odemkla mi stoličku.
"Vstaň a rozpaž."
Začala mě drbat. Bylo to úžasně příjemné. Promasírovala mi svaly i prsa a mně začalo být krásně.
"Doufám, že snídaně bude aspoň k jídlu!"
Sedla si na postel a já jí opět dala tác na nožkách přes nohy.
"Tak, koulej taky jíst."
Dal jsem se do své snídaně.
"Myslím, že dnes ta tvá káva není tak kvalitní, jako včera, ale vydrž."
Při vzpomínce na včerejší kávu se mi zahoupal žaludek. Asi to na mně bylo i vidět, protože se Madam Cat zasmála.
Dojedl jsem snídani a čekal na rozkazy.
Stejně jako včera jsem byl odeslán za Paní Gitou.
U Paní Gity už seděla Paní Jil.
Usmály se na mě a Paní Jil se zeptala, jak se mi daří u nové Paní.
Odpověděl jsem, že výborně.
"No ještě aby sis stěžoval!" Ozvalo se za mnou.
Madam Cat stála za mnou.
"Dobré ráno Dámy. Jak jste se vyspaly?"
Obě odpověděly že výborně a Paní Gita mě i Blonďáka poslala s Nánou.
Tentokrát jsme zamířili do podkroví.
Dámy se shlédly v bičovém centru a my ho měli vybudovat.
Prohlédli jsme krov a začali vymýšlet co a jak.
Měřili jsme, kreslili a počítali množství nutného materiálu.
Podkroví bylo plné prachu a tak jsme vypadali jako čerti, když jsme šli k obědu.
Proto jsme nejdřív proběhli koupelnou.
Převlečení a čistí jsme se ohlásili Dámám.
Dostali jsme oběd a po obědě se Dámy rozhodly pokračovat v obýváku.
Usadily se kolem konferenčního stolku a já s Nánou jsme jim vysvětlovali, co jsme vyměřili a zjistili.
Dámy byly spokojené a hned začaly vymýšlet, jak by tam nás a nejen nás potrápily.
Nebylo moc příjemné to poslouchat.
"Hihi, podívejte se na Daga. Vypadá, jako by ho bolely zuby!" Rozesmála se Madam Cat a ostatní dvě Dámy se přidaly.
Paní Jil se poťouchle zakřenila a prohlásila, že tak vypadáme všichni. A kdybychom věděli, co nás zítra čeká, dnes bychom asi neusnuli strachy.
Jsou věci o kterých nemusím vědět ani v náznaku. Tohle byla slušná podpásovka.
"No, myslím, že víme, co jsme potřebovaly vědět a otroci musí pracovat." Ozvala se Paní Gita. Dámy souhlasily a poslaly nás připravit všechny pokoje pro hosty.
Když jsme ohlásili splnění úkolu, přikázaly nám se svléct a dostali jsme poutací opasky, ke kterým nám Dámy připoutaly ruce, na hlavu daly deprivační kukly a položily nás před křesla místo podnožek.
Ticho, tma a teplo od nohou Madam Cat na zádech způsobily, že jsem usnul.
Někdo mě surově vrazil ruce do podpaží a zvedl mě. Mohl jsem se jen dohadovat kam.
Sotva jsem pletl nohama a tam mě spíše nesli, než táhli. Nakonec jsem byl připoután ke křeslu a byla mi sundána kukla.
Mžoural jsem do světla jako krtek.
Byl jsem v našem pokoji, ale to křeslo bylo předtím v jedné z mučíren.
Přede mnou stála Madam Cat a pěkně naštvaná.
"Někdo ti dovolil spát, zmrde?"
"Ne, Madam Cat."
"Tak jak je možné, že jsi usnul?"
"V noci jsem spal dvě ho..."
Facka mi nedovolila větu doříct.
"Chtěl jsi asi říct, že ten pravý důvod je, že jsi otrok k ničemu. Nebo snad na baterky?"
"Ano, Madam Cat."
"Výborně. Teď si na tobě aspoň vyzkoušíme pár novinek."
Otočila se na zbylé dvě Dámy.
"Myslím, že se ještě pořádně neprobudil. Dámy, trochu ho propleskneme." A začala mě fackovat. Pak ji vystřídala Paní Jil a nakonec Paní Gita, která mi řekla, že jí dělám ostudu.
"Když chceš tak moc spát, potřebuješ spacák. Otroci, přineste ho."
Nána s Blonďákem byly zpět v cuku letu. Přinesli jakousi silnou fošnu, na které byl přidělán gumový vak. Odvázali mě z křesla a spoutali mi nohy. Takto spoutaného mě šoupli do vaku, do pusy mi dali náústek s trubičkou a vak zapnuli. Ucítil jsem, jak přes něj utahují řemeny. Jako z dálky ke mně dolehla slova Madam Cat:
"Tohle je dobíjecí vak. Snad ti dobije baterky víc, než ranní elektroléčba. Můžeš u toho klidně spát."
Začal jsem cítit drobné brnění po celém těle. Začal jsem se potit a brnění zesílilo. Pak mi výboj zatnul do křeče lýtka a uvolnil. Následovala stehna, pak bicepsy, záda, břišní svaly, celá prsa a nakonec přirození.
Házel bych sebou jako blázen, ale nešlo to popruhy byly pevné.
Do uší se mi ozval hlas Madam Cat. Někde tu byly malé reproduktory.
"Vidím, že nespíš, když sebou tak házíš. Všichni tu totiž sedíme kolem tebe a koukáme jak se ti daří. Jsem zvědavá, co uděláš až tě vytáhneme. Ale to bude za dlouho."
Další série křečí.
"Vidíš. Teď mě napadlo, že ti stále dlužím deset ran zespodu na kozy. Ale to odložíme. Tvoje tělo sice bojuje, ale nakonec budeš mít cecky jako Čubka. A čím větší cecky, tím větší problémy pro tebe a místa na hraní pro mě, nebo někoho jiného."
Vlna křečí za vlnou. Začínal jsem propadat zoufalství. Tma, horko, pach vlastního potu a k tomu neustálá bolest.
Bylo to nekonečné. Navíc Madam Cat znala mé běsy a touhy a zneužívala toho.
"Dagu, když teď poprosíš o dvacet ran zespoda na kozy, tak to možná vypnu a budeš moct jít spát. Teda až po těch dvaceti."
Zabejčil jsem se. Ne. Nezlomí mě. Vydržím to až do konce.
Ještě že jsem měl kousátko s trubkou v puse.
No jo, kousátko. Jak bych si o těch dvacet asi řekl?
"No, když nechceš, nechceš."
Asi ten pytel nějak ovládala. Impulzy se soustředily na chodidla, přirození a prsa.
Už jsem do trubky ječel jako šílený.
Znovu a znovu, až...
Popruhy povolily a někdo otevřel pytel.
Vemte ho a doneste do koupelny. Pěkně ho pověste za ruce.
Nána s Blonďákem provedli rozkaz rychle a úsporně.
Madam Cat šla za námi. Ve chvíli, kdy Nána s Blonďákem odstoupili, na mě začala stříkat vodu z trysky na skotské střiky. Zase jsem ječel, protože voda bila do mých nervů jako miliony kladiv.
Voda přestala téct.
Přišla ke mně, zvedla mi hlavu za vlasy a políbila mě.
"Tak co? O co si řekneš?"
"O další kolo v pytli, Madam Cat." Zašeptal jsem, protože už jsem neměl sílu.
Usmála se, pohladila mě po vlasech a vlastnoručně mě vyfrotýrovala.
"Opatrně ho doneste do pokoje a položte na postel.
Uložili mě a přikryli dekou. Madam Cat přišla asi za čtvrthodinu. Usměvavá. Sedla si vedle mě a sundala mi obojek.
"Co ti to ta Madam Cat provedla, ty můj miláčku?"
"Trochu mi dobila baterky, lásko."
"To je dobře. Dnes se budeme celou noc tulit, abych ti to vynahradila. Víš že tě miluju?"
"Taky Tě miluju, Alice."
"A co Madam Cat?"
"Tu miluju taky, budeš se se mnou muset o ni dělit, drahá."
"Jen se neboj. My se o tebe popereme."
Alice se ke mně přitulila a obejmula mě. Začal jsem ji hladit, laskat a dráždit. Sundala mi klícku.
"Pojď si trochu užít, ty můj trpiteli. Nebo si lehni na záda."
Pomohla mi se převalit a začala si hrát s mým ptákem. Když ztvrdnul, nasedla si na něj a rajtovala jako husar. Netrvalo to moc dlouho a já se udělal zároveň s ní. Zhroutila se na mě. Oba zpocení a mazlaví jsme vydýchávali a nakonec i oba usnuli.
Probudil mě tah na vodítko. Nechápal jsem co se děje. Sáhl jsem po směru tahu a nahmatal napnuté lanko.
Sakra, vždyť jsem se neodepnul!
Druhou rukou jsem skontroloval ostatní lanka.
Přitom můj pohled zachytil čas na hodinách.
Šest hodin a osm minut! Já zaspal budíka!
Nemilosrdný tah neustával. podařilo se mi přetočit se na všechny čtyři.
Naviják mě táhl k desce v čele klece, ze které vyjel roubík a pomalu mě na něj pusou natáhl jako ponožku. Přímo před očima jsem měl displej hodin.
Roubík se mi v puse nafoukl a na displeji se objevil nápis:
ODPOČET TRESTNÉ ELEKTROLÉČBY
60:00 UVOLNĚTE SE A VYCHUTNÁVEJTE TREST.
Začalo mě mravenčit přirození a bradavky. Zesilovalo se a rozlévalo do okolí. Mravenčení se změnilo na tisíce drobných jehliček, pak na pálivou bolest, až začaly kontrakce svalů.
Ty způsobily, že jsem se nosem trochu odtáhl od desky a tak mi naviják zkrátil lano.
Proud začal slábnout, až zcela zmizel a asi po minutě začal znovu sílit. Už jsem byl sice připravený, ale stejně jsem si nemohl pomoct a zakňučel jsem do roubíku.
Vlny byly čím dál rychlejší a silnější. Poslední vlna došla na maximum, kdy jsem se klepal jak ratlík a huhlal do roubíku výkřiky bolesti a najednou přestala. Současně s ní mi něco zatlačilo na čelo. Pak se na displeji objevil nápis:
OPUSŤTE KLEC!
Roubík splaskl a lanko povolilo. Já se rychle odepnul a vylezl z klece.
Honem do koupelny, osprchovat pot, do kuchyňky, vyrobit snídani...
U postele jsem přistál se spožděním 33 minut.
Madam Cat chrupkala jako o půlnoci.
Sedl jsem si tedy na vyčkávací stoličku, která mi okamžitě připoutala ruce a nohy.
Začal jsem se uklidňovat. S uklidněním přišla bolest. Uvědomil jsem si, že mě bolí svaly, koule a prsa. Bolí a svědí. A já se nemohl podrbat, protože mé ruce byly v poutech na boku opěradla.
Takhle jsem trpěl skoro hodinu, než Madam Cat otevřela oči.
Podívala se na mě. Usmála se, ale hned zvážněla.
"Dobré ráno otroku. Zaspals?"
"Dobré ráno Madam Cat. Ano, zaspal jsem."
"Jaká byla elektroléčba?"
"Bolestivá, Madam Cat."
"Výborně. Roubík funguje zřejmě dobře, protože jsi mě nevzbudil."
"Ano, Madam Cat. Funguje dokonale."
"To jsem moc ráda. Jaké jsi měl spoždění se snídaní?"
"Třicet tři minut, Madam Cat."
"Takže píšu jeden černý puntík a třicet tři." Vytáhla notýsek a zapsala si to.
"Teď tě musí všechno svrbět. Je to děs, co? Chceš podrbat?"
"Ano, Madam Cat. Prosím o podrbání."
"Ale je ti jasné, že kvůli tvému podrbání musím slézt z postele, obout si pantoflíčky, vstát a dojít k tobě!"
"Ano, Madam Cat."
"A čím mi za to zaplatíš? Co může otrok dát své Madam?"
Svrbění bylo tak příšerné, že bych v tu chvíli dal cokoliv a taky jsem to řekl.
"Hmmm, to zní jako výzva. Co bych si tak mohla přát?!" Zamyslela se, aby prodloužila mé utrpení.
"Já nevím, Madam Cat." Přiznal jsem se.
"Ale já už vím. Zaplatíš dvěma černými puntíky. Bereš?"
"Ano, Madam Cat. Beru."
"To se mi líbí. Ukázková smlouva s ďáblem. Neví čím zaplatí, ale podepíše smlouvu!"
Vstala a odemkla mi stoličku.
"Vstaň a rozpaž."
Začala mě drbat. Bylo to úžasně příjemné. Promasírovala mi svaly i prsa a mně začalo být krásně.
"Doufám, že snídaně bude aspoň k jídlu!"
Sedla si na postel a já jí opět dala tác na nožkách přes nohy.
"Tak, koulej taky jíst."
Dal jsem se do své snídaně.
"Myslím, že dnes ta tvá káva není tak kvalitní, jako včera, ale vydrž."
Při vzpomínce na včerejší kávu se mi zahoupal žaludek. Asi to na mně bylo i vidět, protože se Madam Cat zasmála.
Dojedl jsem snídani a čekal na rozkazy.
Stejně jako včera jsem byl odeslán za Paní Gitou.
U Paní Gity už seděla Paní Jil.
Usmály se na mě a Paní Jil se zeptala, jak se mi daří u nové Paní.
Odpověděl jsem, že výborně.
"No ještě aby sis stěžoval!" Ozvalo se za mnou.
Madam Cat stála za mnou.
"Dobré ráno Dámy. Jak jste se vyspaly?"
Obě odpověděly že výborně a Paní Gita mě i Blonďáka poslala s Nánou.
Tentokrát jsme zamířili do podkroví.
Dámy se shlédly v bičovém centru a my ho měli vybudovat.
Prohlédli jsme krov a začali vymýšlet co a jak.
Měřili jsme, kreslili a počítali množství nutného materiálu.
Podkroví bylo plné prachu a tak jsme vypadali jako čerti, když jsme šli k obědu.
Proto jsme nejdřív proběhli koupelnou.
Převlečení a čistí jsme se ohlásili Dámám.
Dostali jsme oběd a po obědě se Dámy rozhodly pokračovat v obýváku.
Usadily se kolem konferenčního stolku a já s Nánou jsme jim vysvětlovali, co jsme vyměřili a zjistili.
Dámy byly spokojené a hned začaly vymýšlet, jak by tam nás a nejen nás potrápily.
Nebylo moc příjemné to poslouchat.
"Hihi, podívejte se na Daga. Vypadá, jako by ho bolely zuby!" Rozesmála se Madam Cat a ostatní dvě Dámy se přidaly.
Paní Jil se poťouchle zakřenila a prohlásila, že tak vypadáme všichni. A kdybychom věděli, co nás zítra čeká, dnes bychom asi neusnuli strachy.
Jsou věci o kterých nemusím vědět ani v náznaku. Tohle byla slušná podpásovka.
"No, myslím, že víme, co jsme potřebovaly vědět a otroci musí pracovat." Ozvala se Paní Gita. Dámy souhlasily a poslaly nás připravit všechny pokoje pro hosty.
Když jsme ohlásili splnění úkolu, přikázaly nám se svléct a dostali jsme poutací opasky, ke kterým nám Dámy připoutaly ruce, na hlavu daly deprivační kukly a položily nás před křesla místo podnožek.
Ticho, tma a teplo od nohou Madam Cat na zádech způsobily, že jsem usnul.
Někdo mě surově vrazil ruce do podpaží a zvedl mě. Mohl jsem se jen dohadovat kam.
Sotva jsem pletl nohama a tam mě spíše nesli, než táhli. Nakonec jsem byl připoután ke křeslu a byla mi sundána kukla.
Mžoural jsem do světla jako krtek.
Byl jsem v našem pokoji, ale to křeslo bylo předtím v jedné z mučíren.
Přede mnou stála Madam Cat a pěkně naštvaná.
"Někdo ti dovolil spát, zmrde?"
"Ne, Madam Cat."
"Tak jak je možné, že jsi usnul?"
"V noci jsem spal dvě ho..."
Facka mi nedovolila větu doříct.
"Chtěl jsi asi říct, že ten pravý důvod je, že jsi otrok k ničemu. Nebo snad na baterky?"
"Ano, Madam Cat."
"Výborně. Teď si na tobě aspoň vyzkoušíme pár novinek."
Otočila se na zbylé dvě Dámy.
"Myslím, že se ještě pořádně neprobudil. Dámy, trochu ho propleskneme." A začala mě fackovat. Pak ji vystřídala Paní Jil a nakonec Paní Gita, která mi řekla, že jí dělám ostudu.
"Když chceš tak moc spát, potřebuješ spacák. Otroci, přineste ho."
Nána s Blonďákem byly zpět v cuku letu. Přinesli jakousi silnou fošnu, na které byl přidělán gumový vak. Odvázali mě z křesla a spoutali mi nohy. Takto spoutaného mě šoupli do vaku, do pusy mi dali náústek s trubičkou a vak zapnuli. Ucítil jsem, jak přes něj utahují řemeny. Jako z dálky ke mně dolehla slova Madam Cat:
"Tohle je dobíjecí vak. Snad ti dobije baterky víc, než ranní elektroléčba. Můžeš u toho klidně spát."
Začal jsem cítit drobné brnění po celém těle. Začal jsem se potit a brnění zesílilo. Pak mi výboj zatnul do křeče lýtka a uvolnil. Následovala stehna, pak bicepsy, záda, břišní svaly, celá prsa a nakonec přirození.
Házel bych sebou jako blázen, ale nešlo to popruhy byly pevné.
Do uší se mi ozval hlas Madam Cat. Někde tu byly malé reproduktory.
"Vidím, že nespíš, když sebou tak házíš. Všichni tu totiž sedíme kolem tebe a koukáme jak se ti daří. Jsem zvědavá, co uděláš až tě vytáhneme. Ale to bude za dlouho."
Další série křečí.
"Vidíš. Teď mě napadlo, že ti stále dlužím deset ran zespodu na kozy. Ale to odložíme. Tvoje tělo sice bojuje, ale nakonec budeš mít cecky jako Čubka. A čím větší cecky, tím větší problémy pro tebe a místa na hraní pro mě, nebo někoho jiného."
Vlna křečí za vlnou. Začínal jsem propadat zoufalství. Tma, horko, pach vlastního potu a k tomu neustálá bolest.
Bylo to nekonečné. Navíc Madam Cat znala mé běsy a touhy a zneužívala toho.
"Dagu, když teď poprosíš o dvacet ran zespoda na kozy, tak to možná vypnu a budeš moct jít spát. Teda až po těch dvaceti."
Zabejčil jsem se. Ne. Nezlomí mě. Vydržím to až do konce.
Ještě že jsem měl kousátko s trubkou v puse.
No jo, kousátko. Jak bych si o těch dvacet asi řekl?
"No, když nechceš, nechceš."
Asi ten pytel nějak ovládala. Impulzy se soustředily na chodidla, přirození a prsa.
Už jsem do trubky ječel jako šílený.
Znovu a znovu, až...
Popruhy povolily a někdo otevřel pytel.
Vemte ho a doneste do koupelny. Pěkně ho pověste za ruce.
Nána s Blonďákem provedli rozkaz rychle a úsporně.
Madam Cat šla za námi. Ve chvíli, kdy Nána s Blonďákem odstoupili, na mě začala stříkat vodu z trysky na skotské střiky. Zase jsem ječel, protože voda bila do mých nervů jako miliony kladiv.
Voda přestala téct.
Přišla ke mně, zvedla mi hlavu za vlasy a políbila mě.
"Tak co? O co si řekneš?"
"O další kolo v pytli, Madam Cat." Zašeptal jsem, protože už jsem neměl sílu.
Usmála se, pohladila mě po vlasech a vlastnoručně mě vyfrotýrovala.
"Opatrně ho doneste do pokoje a položte na postel.
Uložili mě a přikryli dekou. Madam Cat přišla asi za čtvrthodinu. Usměvavá. Sedla si vedle mě a sundala mi obojek.
"Co ti to ta Madam Cat provedla, ty můj miláčku?"
"Trochu mi dobila baterky, lásko."
"To je dobře. Dnes se budeme celou noc tulit, abych ti to vynahradila. Víš že tě miluju?"
"Taky Tě miluju, Alice."
"A co Madam Cat?"
"Tu miluju taky, budeš se se mnou muset o ni dělit, drahá."
"Jen se neboj. My se o tebe popereme."
Alice se ke mně přitulila a obejmula mě. Začal jsem ji hladit, laskat a dráždit. Sundala mi klícku.
"Pojď si trochu užít, ty můj trpiteli. Nebo si lehni na záda."
Pomohla mi se převalit a začala si hrát s mým ptákem. Když ztvrdnul, nasedla si na něj a rajtovala jako husar. Netrvalo to moc dlouho a já se udělal zároveň s ní. Zhroutila se na mě. Oba zpocení a mazlaví jsme vydýchávali a nakonec i oba usnuli.
