Tentokrát Paní Gita vstala s námi.
Hygiena, snídaně a vrhli jsme se i s pomocníky na úklid všech prostor. Nána tentokrát zůstala u snídaní pro hosty.
Zjstili jsme, že tentokrát bylo opravdu "veselo".
Ve sklepě jsem našla stopy krve a dvě zkrvavené rákosky. Další byla zlomená.
Přemýšlela jsem, kdo tu mohl tak řádit.
Napadlo mě, že některá z Dam, co odešla ze sálu, když jsem ukládal k spánku zrzavou Paní.
Celou místnost jsme desinfikovali a rákosky jsem vzala s sebou nahoru.
Naštěstí nebylo použitých hracích místností moc. Ale i tak jsme si mákli.
Alice zatím uklízela sál. Když v mé ruce uviděla rákosky zčervenala.
Zeptala jsem se proč.
Zavrtěla hlavou a že prý mi to řekne někdy jindy. Tím mi nasadila brouka do hlavy.
Raději jsem šla připravit recepci na odjezd hostů.
Dámy opět dlouho vyspávaly a pak se nahrnuly jako příval do jídelny. Stejně tak houfně začaly odjíždět.
Zdržela se jen Paní Justa a Lady Anna.
Sešli jsme se u oběda a Lady si náramně rozuměla s Alicí.
Dokonce ji Dámy vzaly ke stolu a mě nechaly u misky na zemi.
Po obědě se Dámy rozhodly, že se přesuneme do sálu na malou soukromou párty.
Připravili jsme podle rozkazu Paní Gity stůl pro pět Dam a pět otroků.
Nanosili jsme pohoštění, nápoje a vůbec vše, co bylo potřeba. Potom Paní Gita přikázala Blonďákovi, aby nás ostatní zavřel do kobek.
Seděla jsem na pryčně a čekala co bude dál. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky.
Otevřely se dveře a Blonďák mi podával vycpávanou kuklu, že si ji mám nasadit a předtím se svlèknout do naha.
Svlékla jsem se, rozvázala jsem šněrování a kuklu si natáhla na hlavu. Blonďák mi ji zavázal a vedl mě do sálu. Bez zraku a sluchu jsem byla do schodů hrozně pomalá, ale neupadla jsem. Chvilku jsem volně stála. Někdo mi zmáčkl koule a já vykřikla bolestí.
Asi díky tomu mi kdosi začal brutálně utahovat kuklu. Nakonec jen nemohla na případný výkřik ani otevřít pusu.
Silná rána do koulí byla zřejmě zkušební. Poslala mě na kolena.
Slyšela jsem jen šumění a tep svého srdce v ucpaných uších. Místo křiku jsem mohla jen hučet a dýchat jsem mohla dvěma hadičkami v nose.
Malá a něžná ruka mě vzala za zápěstí a odvedla několik kroků.
Připoutala mě břichem ke kříži. Dvě ňadra se mi přitiskla na záda a dvě něžné ruce mě začaly přejíždět po břiše, prsou, bradavkách a vůbec skoro všude. Pak vše zmizelo.
Někdo mi lehounce oplácával záda měkkými důtkami. Cítila jsem teplo. Najednou TO přišlo.
Do zad se mi zakousla rána, zřejmě bičem. Nečekaná, krutá bolest mě donutila zahučet do kukly. Další rána a další. Dáma, která mě bila, to uměla moc dobře. Přesně vždy vystihla chvíli, kdy jsem bolest z rány uvědomila a zasadila mi další.
Nemohla jsem křičet ani utéct a kromě srdce jsem nic neslyšela. Ta bezmoc byla strašná. Napočítala jsem třicet ran.
Ruka mi začala hladit rozpálená záda.
Chladná ruka na horkých zádech... Připadalo mi, že cítím polibek.
Přiletěla široká rána a hned na to druhá.
Pak nečekaně rána důtkami mezi nohy. Zasáhla mi stehna, stydkou oblast, zadek a hlavně koule.
Vyšponovala jsem se na špičky.
V tu chvíli jsem dostala ostrou ránu přes zadek.
A začal kolotoč. Záda - záda - rozkrok - zadek a pořád dokola. Moje "MMMMM HMMM MMMMM!" asi nikdo nebral v potaz. Cítila jsem, jak se začínám chvět, jak mi horko stoupá do hlavy, jak...
Najednou se něco stalo.
Byla pryč bolest, starosti, problémy a v duši se mi uhnízdil neskutečný klid a mír. Tam kdesi daleko někdo něčím ťukal do něčeho, co bylo jakoby ne-moje.
Bylo to jako vejít do ráje. Přála jsem si, aby to tak zůstalo navždy.
Ale nezůstalo.
Přišla obrovská únava, malátnost a kdybych nebyla připoutaná, upadla bych na zem.
Nikdo už mě nebil. Opět něžné ruce. Hlazení, něžné dotyky všude, polibky na zbitá místa. Má pouta povolila.
Povolila i kukla. Zase jsem dýchala volně. Uvědomila jsem si, že kukla je nasáklá mým potem.
Čísi ruce mi kuklu sundaly.
Přede mnou stála Paní Gita.
"Jak bylo v ráji, Dášeňko?"
"Krásně, Paní Gito. Děkuji, tohle jsem nikdy nezažila. Nechtělo se mi zpět."
"To mě těší. Alice s Blonďákem ti pomůžou do pelíšku v kleci v mé ložnici a zítra si jen přejdeš do vaší ložnice. Zítra a pozítří budete mít s Alicí volno."
Poděkovala jsem a s pomocí se dostala nejdřív do sprchy a pak do pelíšku.
Ještě jsem ucítila Alicin polibek na dobrou noc a pak už nic.
Hygiena, snídaně a vrhli jsme se i s pomocníky na úklid všech prostor. Nána tentokrát zůstala u snídaní pro hosty.
Zjstili jsme, že tentokrát bylo opravdu "veselo".
Ve sklepě jsem našla stopy krve a dvě zkrvavené rákosky. Další byla zlomená.
Přemýšlela jsem, kdo tu mohl tak řádit.
Napadlo mě, že některá z Dam, co odešla ze sálu, když jsem ukládal k spánku zrzavou Paní.
Celou místnost jsme desinfikovali a rákosky jsem vzala s sebou nahoru.
Naštěstí nebylo použitých hracích místností moc. Ale i tak jsme si mákli.
Alice zatím uklízela sál. Když v mé ruce uviděla rákosky zčervenala.
Zeptala jsem se proč.
Zavrtěla hlavou a že prý mi to řekne někdy jindy. Tím mi nasadila brouka do hlavy.
Raději jsem šla připravit recepci na odjezd hostů.
Dámy opět dlouho vyspávaly a pak se nahrnuly jako příval do jídelny. Stejně tak houfně začaly odjíždět.
Zdržela se jen Paní Justa a Lady Anna.
Sešli jsme se u oběda a Lady si náramně rozuměla s Alicí.
Dokonce ji Dámy vzaly ke stolu a mě nechaly u misky na zemi.
Po obědě se Dámy rozhodly, že se přesuneme do sálu na malou soukromou párty.
Připravili jsme podle rozkazu Paní Gity stůl pro pět Dam a pět otroků.
Nanosili jsme pohoštění, nápoje a vůbec vše, co bylo potřeba. Potom Paní Gita přikázala Blonďákovi, aby nás ostatní zavřel do kobek.
Seděla jsem na pryčně a čekala co bude dál. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky.
Otevřely se dveře a Blonďák mi podával vycpávanou kuklu, že si ji mám nasadit a předtím se svlèknout do naha.
Svlékla jsem se, rozvázala jsem šněrování a kuklu si natáhla na hlavu. Blonďák mi ji zavázal a vedl mě do sálu. Bez zraku a sluchu jsem byla do schodů hrozně pomalá, ale neupadla jsem. Chvilku jsem volně stála. Někdo mi zmáčkl koule a já vykřikla bolestí.
Asi díky tomu mi kdosi začal brutálně utahovat kuklu. Nakonec jen nemohla na případný výkřik ani otevřít pusu.
Silná rána do koulí byla zřejmě zkušební. Poslala mě na kolena.
Slyšela jsem jen šumění a tep svého srdce v ucpaných uších. Místo křiku jsem mohla jen hučet a dýchat jsem mohla dvěma hadičkami v nose.
Malá a něžná ruka mě vzala za zápěstí a odvedla několik kroků.
Připoutala mě břichem ke kříži. Dvě ňadra se mi přitiskla na záda a dvě něžné ruce mě začaly přejíždět po břiše, prsou, bradavkách a vůbec skoro všude. Pak vše zmizelo.
Někdo mi lehounce oplácával záda měkkými důtkami. Cítila jsem teplo. Najednou TO přišlo.
Do zad se mi zakousla rána, zřejmě bičem. Nečekaná, krutá bolest mě donutila zahučet do kukly. Další rána a další. Dáma, která mě bila, to uměla moc dobře. Přesně vždy vystihla chvíli, kdy jsem bolest z rány uvědomila a zasadila mi další.
Nemohla jsem křičet ani utéct a kromě srdce jsem nic neslyšela. Ta bezmoc byla strašná. Napočítala jsem třicet ran.
Ruka mi začala hladit rozpálená záda.
Chladná ruka na horkých zádech... Připadalo mi, že cítím polibek.
Přiletěla široká rána a hned na to druhá.
Pak nečekaně rána důtkami mezi nohy. Zasáhla mi stehna, stydkou oblast, zadek a hlavně koule.
Vyšponovala jsem se na špičky.
V tu chvíli jsem dostala ostrou ránu přes zadek.
A začal kolotoč. Záda - záda - rozkrok - zadek a pořád dokola. Moje "MMMMM HMMM MMMMM!" asi nikdo nebral v potaz. Cítila jsem, jak se začínám chvět, jak mi horko stoupá do hlavy, jak...
Najednou se něco stalo.
Byla pryč bolest, starosti, problémy a v duši se mi uhnízdil neskutečný klid a mír. Tam kdesi daleko někdo něčím ťukal do něčeho, co bylo jakoby ne-moje.
Bylo to jako vejít do ráje. Přála jsem si, aby to tak zůstalo navždy.
Ale nezůstalo.
Přišla obrovská únava, malátnost a kdybych nebyla připoutaná, upadla bych na zem.
Nikdo už mě nebil. Opět něžné ruce. Hlazení, něžné dotyky všude, polibky na zbitá místa. Má pouta povolila.
Povolila i kukla. Zase jsem dýchala volně. Uvědomila jsem si, že kukla je nasáklá mým potem.
Čísi ruce mi kuklu sundaly.
Přede mnou stála Paní Gita.
"Jak bylo v ráji, Dášeňko?"
"Krásně, Paní Gito. Děkuji, tohle jsem nikdy nezažila. Nechtělo se mi zpět."
"To mě těší. Alice s Blonďákem ti pomůžou do pelíšku v kleci v mé ložnici a zítra si jen přejdeš do vaší ložnice. Zítra a pozítří budete mít s Alicí volno."
Poděkovala jsem a s pomocí se dostala nejdřív do sprchy a pak do pelíšku.
Ještě jsem ucítila Alicin polibek na dobrou noc a pak už nic.
