Brzo ráno se sešla parta spiklenců v naší kuchyňce.
Paní Gita, Paní Justa, Fred, my dvě s Alicí a Nána.
Protože jindy nebyl čas, vytáhla nás Paní Gita ve čtyři ráno z pelechu.
Při snídani jsme probrali výlet do Maďarska i všechno co následovalo.
Paní Justa konstatovala, že za "Bílé" neměla Paní Aleně co vytknout, protože při pohovorech s nimi si ani jeden na nic nepostěžoval. Naopak, mají teď slušnější zacházení, než "svobodní" zaměstnanci na okolních farmách.
Podivila se ale proč byla přijata do Sesterstva ona i Fred.
"To ti jednoduše vysvětlím, Justo. Sesterstvo je ve své podstatě něco jako rytířský řád. Tajný řád.
Jsme panovačné, někdy kruté a chtivé, ale svých otroků a otrokyň si vážíme a snažíme se je podporovat, mají-li nějaké zvláštní vlohy.
Poslední dobou nás však ohrožují bandy, nebo jednotlivci, jako byla Doktorka, nebo tlupa ke které patřil Čubka.
Je to tedy oboustranně výhodný obchod - vy se dozvíte o každé nekalosti, kterou zjistíme a zároveň máte právo azylu u kterékoliv ze Sester.
Máte dokonalé krytí a nikdo mimo Sesterstvo se o něm nedozví.
Paní Justa kývla pomalu hlavou. Potom jako by se chtěla zeptat, ale Paní Gita ji předběhla: "To samozřejmě neznamená, že my bychom byly nepostižitelné. Vše co děláme, děláme s plným vědomím možných následků. Takže pokud by se mě Dášeňka rozhodla žalovat, skončím ve vězení jako každý jiný smrtelník."
Paní Justa se usmála. "To je fér. Co, Frede?" Otočila se na svého otroka.
Ten jen horlivě pokýval hlavou a něco Paní Justě naznačil.
"Aha!" Řekla Paní Justa a vytáhla z kabelky čtyři malé krabičky a rozdala nám je.
"Tohle jsou pohotovostní hlásiče. Stačí na ně šlápnout, nebo je zlomit a budeme vědět že jste v potížích."
Uvnitř krabiček byly kovové přívěsky.
"Zjistili jsme, že chobotnice, které byla součástí i Doktorka je rozlezlá po celém světě a je riziko, že se s nimi ještě setkáte." Dodala.
Uklidily jsme pozůstatky hostiny v sále a připravily snídani pro hosty.
Postupně se začali trousit po osmé hodině a prakticky hned po snídani začali odjíždět.
Zůstala tu jen Paní Jil.
Oběd byl tedy komorní záležitost dle vnitřních pravidel Tvrze.
Po obědě měly Dámy rozvernou náladu a tak jsme skončili v herně.
Paní Gita dostala několik nových hraček a chtěla je vyzkoušet.
První na řadu přišly nové svorky. Měly speciální systém, takže nespadly ani se sebevětší zátěží.
Paní Gita mi zkoušela svorky na všechny možné části těla a připínala na ně závažíčka až do váhy jednoho kila.
Musela jsem pak skákat, abych vyzkoušela, jestli spadnou. Nespadly. Ale mě přibylo nělolik modřin.
Paní Gita přinesla kazeťák, mně připla svorky se závažíčky na šourek, Alici na pysky a musely jsme spolu tančit.
Navzájem jsme se snažily jedna druhou podpořit, když se závaží hodně rozkývala. Paní Gitě se zdálo, že jsme pomalé a švihala proto bičíkem střídavě nás a závaží. Nakonec se mi Alice zhroutila do náruče a vzlykala bolestí.
Schovala jsem Alici a nastavila svá záda a ... kulky. Paní Gita mě začala švihat do koulí. Vlna bolesti za vlnou.
"Vstaňte! Obě." Pomalu jsme se vydrápaly na nohy, aby se závažíčka moc nezhouply.
"Rozkročit!"
Sáhla nám každé do rozkroku a sundala postupně svorky. Obě jsme sténaly bolestí.
"Vytáhněte si žíněnku. Poloha 69 a pěkně si budete navzájem lízat rány. Kouření povoleno, orgasmus je žádaný!"
Než jsme stačily donést žíněnku, sedla si Náně na obličej a týrala jí ještě velmi citlivé bradavky.
Lehla jsem si na záda a Alice na mě. Začala jsem jí jemně olizovat velké pysky. Ale měla je tak bolavé, že u toho kníkala bolestí. Mně její jazyk, rejdící po mém šourku taky bolel, ale zvládla jsem to jen s několikerým zasyčením.
Postupně jsem začala zajíždět dovnitř pukliny a Alice krásně zvlhla. To vzrušilo i mě a postavil se mi pták. Začala mi opracovávat žalud jazykem a kouřit mě. Já jí oplácela pečlivým lízáním.
Udělaly jsme se téměř současně.
Cítila jsem na sobě pulzující Alicino břicho a pak jsem začala stříkat.
Jen pár vteřin potom se s hlubokým zamručením, kombinovaným tlumeným výkřikem Nány, udělala i Paní Gita.
Paní Jil rajtovala na umělákovi, kterého měl Blonďák připevněného na zádech a přitom mu rejdila zvláštním, zahnutým umělákem v zadku. Byl velmi dlouhý a Paní Jil ho postupně zatlačovala dál a dál, až tam byl celý. Slezla z Blonďákových zad, nechala ho sednout na tvrdou židli a nasedla na jeho tvrdého ptáka.
Ještě chvíli a zhroutila se mu na hrudník. Blonďákova hlava se zvrátila dozadu a tiše zasupěl.
Paní Jil ho vášnivě políbila.
Najednou tu bylo šest vyčerpaných a šťastných lidí. Šest, protože Paní Gita zatím udělala Nánu rukou.
"Děcka, pojďte si dát trochu vína..." Navrhla Paní Gita a dodala:
"A otroci ho dostanou do krmítek! Po čtyřech pochodem vchod!"
Opravdu jsme dostali víno do krmítek.
Paní Gita se dobře bavila, když si ťukla s Paní Jil a my museli trochu upít z krmítek.
"Víte co teď oslavujeme, otrůčci moji?" Zeptala se Paní a pohladila nás prsty u nohou ve vlasech.
"Nevíme, Paní Gito." Odpověděly jsme v akordu.
"Slavíme toho víc, ale to hlavní je, že se budete zítra stěhovat!"
Obě jsme zbledly a Dámy se rozesmály.
"Budete se stěhovat k Paní Jil. Tedy správně do našeho starého bytu a Paní Jil upravíte dva pokoje vedle skladu, aby to ke mně neměla daleko, když už tu bude napořád. Ode dneška je naší společnicí."
Poděkovaly Jsme Paní Gitě a políbily jí nožky.
Byla to krásná oslava. Paní nám dopřála do misek spoustu dobrot.
Když jsme ji ukládaly do postele, zabručela jen: "Už abyste bydlely samy. Maminku nenecháte bez dozoru ani zašukat..." A usnula.
KONEC TŘETÍHO DÍLU
Paní Gita, Paní Justa, Fred, my dvě s Alicí a Nána.
Protože jindy nebyl čas, vytáhla nás Paní Gita ve čtyři ráno z pelechu.
Při snídani jsme probrali výlet do Maďarska i všechno co následovalo.
Paní Justa konstatovala, že za "Bílé" neměla Paní Aleně co vytknout, protože při pohovorech s nimi si ani jeden na nic nepostěžoval. Naopak, mají teď slušnější zacházení, než "svobodní" zaměstnanci na okolních farmách.
Podivila se ale proč byla přijata do Sesterstva ona i Fred.
"To ti jednoduše vysvětlím, Justo. Sesterstvo je ve své podstatě něco jako rytířský řád. Tajný řád.
Jsme panovačné, někdy kruté a chtivé, ale svých otroků a otrokyň si vážíme a snažíme se je podporovat, mají-li nějaké zvláštní vlohy.
Poslední dobou nás však ohrožují bandy, nebo jednotlivci, jako byla Doktorka, nebo tlupa ke které patřil Čubka.
Je to tedy oboustranně výhodný obchod - vy se dozvíte o každé nekalosti, kterou zjistíme a zároveň máte právo azylu u kterékoliv ze Sester.
Máte dokonalé krytí a nikdo mimo Sesterstvo se o něm nedozví.
Paní Justa kývla pomalu hlavou. Potom jako by se chtěla zeptat, ale Paní Gita ji předběhla: "To samozřejmě neznamená, že my bychom byly nepostižitelné. Vše co děláme, děláme s plným vědomím možných následků. Takže pokud by se mě Dášeňka rozhodla žalovat, skončím ve vězení jako každý jiný smrtelník."
Paní Justa se usmála. "To je fér. Co, Frede?" Otočila se na svého otroka.
Ten jen horlivě pokýval hlavou a něco Paní Justě naznačil.
"Aha!" Řekla Paní Justa a vytáhla z kabelky čtyři malé krabičky a rozdala nám je.
"Tohle jsou pohotovostní hlásiče. Stačí na ně šlápnout, nebo je zlomit a budeme vědět že jste v potížích."
Uvnitř krabiček byly kovové přívěsky.
"Zjistili jsme, že chobotnice, které byla součástí i Doktorka je rozlezlá po celém světě a je riziko, že se s nimi ještě setkáte." Dodala.
Uklidily jsme pozůstatky hostiny v sále a připravily snídani pro hosty.
Postupně se začali trousit po osmé hodině a prakticky hned po snídani začali odjíždět.
Zůstala tu jen Paní Jil.
Oběd byl tedy komorní záležitost dle vnitřních pravidel Tvrze.
Po obědě měly Dámy rozvernou náladu a tak jsme skončili v herně.
Paní Gita dostala několik nových hraček a chtěla je vyzkoušet.
První na řadu přišly nové svorky. Měly speciální systém, takže nespadly ani se sebevětší zátěží.
Paní Gita mi zkoušela svorky na všechny možné části těla a připínala na ně závažíčka až do váhy jednoho kila.
Musela jsem pak skákat, abych vyzkoušela, jestli spadnou. Nespadly. Ale mě přibylo nělolik modřin.
Paní Gita přinesla kazeťák, mně připla svorky se závažíčky na šourek, Alici na pysky a musely jsme spolu tančit.
Navzájem jsme se snažily jedna druhou podpořit, když se závaží hodně rozkývala. Paní Gitě se zdálo, že jsme pomalé a švihala proto bičíkem střídavě nás a závaží. Nakonec se mi Alice zhroutila do náruče a vzlykala bolestí.
Schovala jsem Alici a nastavila svá záda a ... kulky. Paní Gita mě začala švihat do koulí. Vlna bolesti za vlnou.
"Vstaňte! Obě." Pomalu jsme se vydrápaly na nohy, aby se závažíčka moc nezhouply.
"Rozkročit!"
Sáhla nám každé do rozkroku a sundala postupně svorky. Obě jsme sténaly bolestí.
"Vytáhněte si žíněnku. Poloha 69 a pěkně si budete navzájem lízat rány. Kouření povoleno, orgasmus je žádaný!"
Než jsme stačily donést žíněnku, sedla si Náně na obličej a týrala jí ještě velmi citlivé bradavky.
Lehla jsem si na záda a Alice na mě. Začala jsem jí jemně olizovat velké pysky. Ale měla je tak bolavé, že u toho kníkala bolestí. Mně její jazyk, rejdící po mém šourku taky bolel, ale zvládla jsem to jen s několikerým zasyčením.
Postupně jsem začala zajíždět dovnitř pukliny a Alice krásně zvlhla. To vzrušilo i mě a postavil se mi pták. Začala mi opracovávat žalud jazykem a kouřit mě. Já jí oplácela pečlivým lízáním.
Udělaly jsme se téměř současně.
Cítila jsem na sobě pulzující Alicino břicho a pak jsem začala stříkat.
Jen pár vteřin potom se s hlubokým zamručením, kombinovaným tlumeným výkřikem Nány, udělala i Paní Gita.
Paní Jil rajtovala na umělákovi, kterého měl Blonďák připevněného na zádech a přitom mu rejdila zvláštním, zahnutým umělákem v zadku. Byl velmi dlouhý a Paní Jil ho postupně zatlačovala dál a dál, až tam byl celý. Slezla z Blonďákových zad, nechala ho sednout na tvrdou židli a nasedla na jeho tvrdého ptáka.
Ještě chvíli a zhroutila se mu na hrudník. Blonďákova hlava se zvrátila dozadu a tiše zasupěl.
Paní Jil ho vášnivě políbila.
Najednou tu bylo šest vyčerpaných a šťastných lidí. Šest, protože Paní Gita zatím udělala Nánu rukou.
"Děcka, pojďte si dát trochu vína..." Navrhla Paní Gita a dodala:
"A otroci ho dostanou do krmítek! Po čtyřech pochodem vchod!"
Opravdu jsme dostali víno do krmítek.
Paní Gita se dobře bavila, když si ťukla s Paní Jil a my museli trochu upít z krmítek.
"Víte co teď oslavujeme, otrůčci moji?" Zeptala se Paní a pohladila nás prsty u nohou ve vlasech.
"Nevíme, Paní Gito." Odpověděly jsme v akordu.
"Slavíme toho víc, ale to hlavní je, že se budete zítra stěhovat!"
Obě jsme zbledly a Dámy se rozesmály.
"Budete se stěhovat k Paní Jil. Tedy správně do našeho starého bytu a Paní Jil upravíte dva pokoje vedle skladu, aby to ke mně neměla daleko, když už tu bude napořád. Ode dneška je naší společnicí."
Poděkovaly Jsme Paní Gitě a políbily jí nožky.
Byla to krásná oslava. Paní nám dopřála do misek spoustu dobrot.
Když jsme ji ukládaly do postele, zabručela jen: "Už abyste bydlely samy. Maminku nenecháte bez dozoru ani zašukat..." A usnula.
KONEC TŘETÍHO DÍLU
