Ráno mě probudilo pohlazení. Protáhl jsem se jako kočka a bál se, že se to pokazí.
Nepokazilo.
Alice mě hladila, mazlila se se mnou a při tom jí tekly slzy.
Setřel jsem jí je něžně a ona se usmála.
"Dnes jedu k lékaři do města. Drž nám palce."
"Určitě budu, lásko. Neboj, dobře to dopadne."
"Dejte si s Luckou volný režim. Ukaž jí to tu. Hrát si můžete jak chcete, ale bez orgasmu. Lucku nechám zatím bez pásu. Užijte si to. Jediný, kdo má právo vámi manipulovat je Paní Gábina."
Na chvíli zavřela oči, jakoby chtěla ještě spát. Znovu je otevřela a s povzdechem slezla z postele.
Chtěl jsem vylézt za ní, ale zavrtěla hlavou a podala mi klícku. Počkala až zacvaknu zámeček a mávla rukou.
"Máš volno. Stejně musím na lačno." A odešla z pokoje.
Ještě jsem si užíval její vůně z peřiny, když se ozvalo zaklepání. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to klepe Lucka na spodní stranu postele.
"Copak se děje?" Zeptal jsem se mírně.
"Můžu vylézt Pane Dagu?"
"Jistě, Lucko. Klec máš otevřenou."
Nad pelestí se vynořila hlava.
Mohu udělat snídani, ale nevím kde co je."
Slezl jsem z postele, ukázal jí koupelnu, kuchyň a pak mi došlo, že nevím co si máme vzít na sebe.
Nakonec to vyhrály lehké letní šaty s krátkým rukávem.
Nasnídaly jsme se a šly na prohlídku Tvrze.
Paní Jil jela s Alicí a Nánou po doktorech. Já už měla sice sádru týden dole, ale ruku jsem měla slabou.
Paní Gita seděla u stolu s Paní Gábinou a tiše si povídaly.
Na náš příchod reagovaly pouze pokynutím k židlím u stolu.
Dan seděl v koutě a tvářil se divně.
Paní Gábina postřehla můj pohled a pronesla: "Bála jsem se, že budeš vypadat stejně. Ale asi jsi dostala milost Dášo. Dan totiž posloužil jako cvičná figurína. Dostal asi dvě stovky elektrošoků a má oteklé koule."
Na chvíli se zamyslela a potom dodala: "Máte prý volný den. Tak mazejte kam chcete. Jen nechoďte do scifárny. Helena ještě není hotová."
Vyrazily jsme na obhlídku, stejně jako nedávno s Helenou.
Najednou jsem si uvědomiL, že mi ví vyhovuje ženské oblečení, než mužské. Zastavil jsem se a chvíli nad tím hloubal.
Lucie se zastavila také a zeptala se, co se děje.
Zakroutil jsem hlavou a šel dál. Nejdřív si to musím srovnat sám v sobě.
Ukázal jsem Lucii velký sál, kobky, "divadlo" s polopropustným zrcadlem, a pomalu jsme šli dál.
Najednou jsem stál před závěsem. Za ním byly zaprášené dveře. Tady jsem aspoň půl roku nebyl.
Otevřel jsem pomalu dveře a šel po strmých schodech do staré herny. Byl to jediný sklep mimo systém sklepů.
Sešli jsme dolů.
Popisoval jsem Lucii na co která věc je.
Dokonce jsem tam mezi starými hadry našel tričko, ve kterém jsem poprvé přišel do Tvrze.
"Co je? Jsi nějak smutný." Pípla Lucie.
"To nic. Jen mě přepadly vzpomínky. Víš co? Až projdem celou tvrz, vezmeme si pracovní oblečení a půjdem sem uklidit."
Lucie se na mě podívala.
"Tak jo. Aspoň tu budu co platná."
Jak jsme řekli, tak jsme i udělali.
Když bylo vše umyto a oprášeno, schválně jsem vytáhl věci, které na mě použila Paní Gita první dny ještě s Mínou a Týnou.
Prostě jsem vytvořil malé muzeum.
Pulzy v prsou mi oznámily, že je po nás sháňka.
Vyšly jsme nahoru, kde na nás čekali navrátilci od lékařů.
Naštěstí bylo vše v pořádku a po přivítání se mě Alice ptala co děláme.
Pošeptal jsem jí ať jde za mnou.
Když uviděla vypulírovanou starou hernu se svépomocně vyráběnými hračkami otevřela pusu.
"Téda! Ani ne rok a půl a tady to vypadá jak pravěk. Už jsi to ukazoval Gitě?"
"Ještě ne. Bojím se její reakce. To víš, Mína, Týna..."
"Hmm, no, tak jí to řeknu já. Jdeme nahoru a po obědě ukážeme Gitě její muzeum."
Oběd měl tichou a podivně napjatou atmosféru.
Paní Gita něco vycítila a nakonec to nevydržela. Sjela nás pohledem a zeptala se co se děje.
Alice se kouzelně usmála a vyzvala ji, ať jde za ní.
Došly k závěsu a Alice ukázala na dveře. Gita vzala za kliku. Sestoupila po schodech a my za ní.
Zastavila se ve vstupu do místnosti.
Chvíli se rozhlížela, pak se otočila na nás a zakymácela se.
Honem jsem jí podepřel. Lucie podala židli a Paní Gita si ztěžka sedla.
Podívala se na mě očima plnýma slz.
Pak vytáhla kapesník a usmála se.
"Kdo to vymyslel?"
"Já, Paní Gito. Omlouvám se, jestli jsem Vás tím ranil."
Paní Gita se usmála, vstala, založila si ruce v bok a znovu se rozhlédla.
"A kde budu jako exponát já?"
Chvíli nás nechala podusit a pak se mile zeptala Alice, jestli si mě může na chvíli půjčit.
Alice souhlasila.
"Tak si hezky lehni na břicho na stůl, Dášo..." Řekla hlasem jako med.
Když jsem si lehla, připoutala mě, vyhrnula mi sukni a zničeho nic mi začala opracovávat zadek rákoskou.
"To-má-člo-věk-za-vše-chnu-do-bro-tu. Pip-lá-se-s-tím,-vy-cho-vá-z-to-ho-sluš-nou-služ-ku-a-d ěv-ku-a-ona-ze-mě-u-dě-lá-mu-zej-ní-ex-po-nát.
Co slabika, to rána na zadek. Kroutil jsem se a sténal, ale nepomohl jsem si.
Paní Gita přestala s vyplácením a pohladila mě po vlasech.
"Děkuji ti, moje bývalá čubko. Dám ti ještě jeden exponát. Ale až nahoře."
Odpoutala mě a pak mi podala rákosku. "Je to tatáž, kterou jsem ti seřezala prdel tehdy. Je tvoje."
Rozhlédla se a zvolala: "Tak bando, uděláme si párty a víno ať teče proudem."
A vyrazila po schodech nahoru.
Všichni jsme se utábořili ve velkém sále.
Povídalo se, jedly se dobroty a došlo i na hraní.
Lucie se podivila, že máme všichni průvlečky v bradavkách a Alice jí vše ochotně vysvětlila. Když však řekla, že jí to také čeká, Lucie trochu zbledla.
"Neboj. Ženy mají v tomto domě výsady a dostaneš něco proti bolesti. A abych nezapoměla, tady to si přečti a pokud souhlasíš, podepiš.
Pokud nesouhlasíš, musíš z Tvrze odejít."
Alice položila před Lucii otrockou smlouvu.
Lucie si ji pečlivě přečetla a podepsala.
"Kdy?" Otázala se a ukázala si na prsa.
"Zítra. Všechno. Nejen průvlečky. Aspoň si to odbydeš na jeden ráz."
"Rozumím, Madame Cat."
Paní Gita se najednou zvedla a rychle odešla.
Lekl jsem se, že se jí udělalo zle, ale vrátila se za chviličku s plochým balíčkem, zabaleným ve vánočním balicím papíru.
Podala mi ho.
"Na! Chtěla jsem ti to dát k příštím vánocům, ale myslím, že teď je lepší chvíle."
Opatrně jsem balíček rozbalil.
Byla v něm má otrocká smlouva s Paní Gitou, zasklená a v krásném vyřezávaném rámu.
Teď zase tekly slzy mně.
Paní Gita se usmívala.
"Myslím, že se v to muzeu bude hezky vyjímat na zdi, že?"
Alice mi strouhala mrkvičku.
"Děkuji, Paní Gito. Moc to pro mě znamená."
"Rádo se stalo. Tak na zdraví nás všech!"
Spát jsme šli až k ránu.
Já na postel ke zdi a Lucie z druhé strany Alice.
Usínal jsem s pocitem opravdového domova.
Nepokazilo.
Alice mě hladila, mazlila se se mnou a při tom jí tekly slzy.
Setřel jsem jí je něžně a ona se usmála.
"Dnes jedu k lékaři do města. Drž nám palce."
"Určitě budu, lásko. Neboj, dobře to dopadne."
"Dejte si s Luckou volný režim. Ukaž jí to tu. Hrát si můžete jak chcete, ale bez orgasmu. Lucku nechám zatím bez pásu. Užijte si to. Jediný, kdo má právo vámi manipulovat je Paní Gábina."
Na chvíli zavřela oči, jakoby chtěla ještě spát. Znovu je otevřela a s povzdechem slezla z postele.
Chtěl jsem vylézt za ní, ale zavrtěla hlavou a podala mi klícku. Počkala až zacvaknu zámeček a mávla rukou.
"Máš volno. Stejně musím na lačno." A odešla z pokoje.
Ještě jsem si užíval její vůně z peřiny, když se ozvalo zaklepání. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to klepe Lucka na spodní stranu postele.
"Copak se děje?" Zeptal jsem se mírně.
"Můžu vylézt Pane Dagu?"
"Jistě, Lucko. Klec máš otevřenou."
Nad pelestí se vynořila hlava.
Mohu udělat snídani, ale nevím kde co je."
Slezl jsem z postele, ukázal jí koupelnu, kuchyň a pak mi došlo, že nevím co si máme vzít na sebe.
Nakonec to vyhrály lehké letní šaty s krátkým rukávem.
Nasnídaly jsme se a šly na prohlídku Tvrze.
Paní Jil jela s Alicí a Nánou po doktorech. Já už měla sice sádru týden dole, ale ruku jsem měla slabou.
Paní Gita seděla u stolu s Paní Gábinou a tiše si povídaly.
Na náš příchod reagovaly pouze pokynutím k židlím u stolu.
Dan seděl v koutě a tvářil se divně.
Paní Gábina postřehla můj pohled a pronesla: "Bála jsem se, že budeš vypadat stejně. Ale asi jsi dostala milost Dášo. Dan totiž posloužil jako cvičná figurína. Dostal asi dvě stovky elektrošoků a má oteklé koule."
Na chvíli se zamyslela a potom dodala: "Máte prý volný den. Tak mazejte kam chcete. Jen nechoďte do scifárny. Helena ještě není hotová."
Vyrazily jsme na obhlídku, stejně jako nedávno s Helenou.
Najednou jsem si uvědomiL, že mi ví vyhovuje ženské oblečení, než mužské. Zastavil jsem se a chvíli nad tím hloubal.
Lucie se zastavila také a zeptala se, co se děje.
Zakroutil jsem hlavou a šel dál. Nejdřív si to musím srovnat sám v sobě.
Ukázal jsem Lucii velký sál, kobky, "divadlo" s polopropustným zrcadlem, a pomalu jsme šli dál.
Najednou jsem stál před závěsem. Za ním byly zaprášené dveře. Tady jsem aspoň půl roku nebyl.
Otevřel jsem pomalu dveře a šel po strmých schodech do staré herny. Byl to jediný sklep mimo systém sklepů.
Sešli jsme dolů.
Popisoval jsem Lucii na co která věc je.
Dokonce jsem tam mezi starými hadry našel tričko, ve kterém jsem poprvé přišel do Tvrze.
"Co je? Jsi nějak smutný." Pípla Lucie.
"To nic. Jen mě přepadly vzpomínky. Víš co? Až projdem celou tvrz, vezmeme si pracovní oblečení a půjdem sem uklidit."
Lucie se na mě podívala.
"Tak jo. Aspoň tu budu co platná."
Jak jsme řekli, tak jsme i udělali.
Když bylo vše umyto a oprášeno, schválně jsem vytáhl věci, které na mě použila Paní Gita první dny ještě s Mínou a Týnou.
Prostě jsem vytvořil malé muzeum.
Pulzy v prsou mi oznámily, že je po nás sháňka.
Vyšly jsme nahoru, kde na nás čekali navrátilci od lékařů.
Naštěstí bylo vše v pořádku a po přivítání se mě Alice ptala co děláme.
Pošeptal jsem jí ať jde za mnou.
Když uviděla vypulírovanou starou hernu se svépomocně vyráběnými hračkami otevřela pusu.
"Téda! Ani ne rok a půl a tady to vypadá jak pravěk. Už jsi to ukazoval Gitě?"
"Ještě ne. Bojím se její reakce. To víš, Mína, Týna..."
"Hmm, no, tak jí to řeknu já. Jdeme nahoru a po obědě ukážeme Gitě její muzeum."
Oběd měl tichou a podivně napjatou atmosféru.
Paní Gita něco vycítila a nakonec to nevydržela. Sjela nás pohledem a zeptala se co se děje.
Alice se kouzelně usmála a vyzvala ji, ať jde za ní.
Došly k závěsu a Alice ukázala na dveře. Gita vzala za kliku. Sestoupila po schodech a my za ní.
Zastavila se ve vstupu do místnosti.
Chvíli se rozhlížela, pak se otočila na nás a zakymácela se.
Honem jsem jí podepřel. Lucie podala židli a Paní Gita si ztěžka sedla.
Podívala se na mě očima plnýma slz.
Pak vytáhla kapesník a usmála se.
"Kdo to vymyslel?"
"Já, Paní Gito. Omlouvám se, jestli jsem Vás tím ranil."
Paní Gita se usmála, vstala, založila si ruce v bok a znovu se rozhlédla.
"A kde budu jako exponát já?"
Chvíli nás nechala podusit a pak se mile zeptala Alice, jestli si mě může na chvíli půjčit.
Alice souhlasila.
"Tak si hezky lehni na břicho na stůl, Dášo..." Řekla hlasem jako med.
Když jsem si lehla, připoutala mě, vyhrnula mi sukni a zničeho nic mi začala opracovávat zadek rákoskou.
"To-má-člo-věk-za-vše-chnu-do-bro-tu. Pip-lá-se-s-tím,-vy-cho-vá-z-to-ho-sluš-nou-služ-ku-a-d ěv-ku-a-ona-ze-mě-u-dě-lá-mu-zej-ní-ex-po-nát.
Co slabika, to rána na zadek. Kroutil jsem se a sténal, ale nepomohl jsem si.
Paní Gita přestala s vyplácením a pohladila mě po vlasech.
"Děkuji ti, moje bývalá čubko. Dám ti ještě jeden exponát. Ale až nahoře."
Odpoutala mě a pak mi podala rákosku. "Je to tatáž, kterou jsem ti seřezala prdel tehdy. Je tvoje."
Rozhlédla se a zvolala: "Tak bando, uděláme si párty a víno ať teče proudem."
A vyrazila po schodech nahoru.
Všichni jsme se utábořili ve velkém sále.
Povídalo se, jedly se dobroty a došlo i na hraní.
Lucie se podivila, že máme všichni průvlečky v bradavkách a Alice jí vše ochotně vysvětlila. Když však řekla, že jí to také čeká, Lucie trochu zbledla.
"Neboj. Ženy mají v tomto domě výsady a dostaneš něco proti bolesti. A abych nezapoměla, tady to si přečti a pokud souhlasíš, podepiš.
Pokud nesouhlasíš, musíš z Tvrze odejít."
Alice položila před Lucii otrockou smlouvu.
Lucie si ji pečlivě přečetla a podepsala.
"Kdy?" Otázala se a ukázala si na prsa.
"Zítra. Všechno. Nejen průvlečky. Aspoň si to odbydeš na jeden ráz."
"Rozumím, Madame Cat."
Paní Gita se najednou zvedla a rychle odešla.
Lekl jsem se, že se jí udělalo zle, ale vrátila se za chviličku s plochým balíčkem, zabaleným ve vánočním balicím papíru.
Podala mi ho.
"Na! Chtěla jsem ti to dát k příštím vánocům, ale myslím, že teď je lepší chvíle."
Opatrně jsem balíček rozbalil.
Byla v něm má otrocká smlouva s Paní Gitou, zasklená a v krásném vyřezávaném rámu.
Teď zase tekly slzy mně.
Paní Gita se usmívala.
"Myslím, že se v to muzeu bude hezky vyjímat na zdi, že?"
Alice mi strouhala mrkvičku.
"Děkuji, Paní Gito. Moc to pro mě znamená."
"Rádo se stalo. Tak na zdraví nás všech!"
Spát jsme šli až k ránu.
Já na postel ke zdi a Lucie z druhé strany Alice.
Usínal jsem s pocitem opravdového domova.
