https://www.xbdsm.sk/poviedky/ Latest poviedkys https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/352korpi-243n/ Za ľadovou maskou žeravý krb bije,ja jediná viem, aká vášeň v ňom žije.
Neotvár...]]> Za ľadovou maskou žeravý krb bije,ja jediná viem, aká vášeň v ňom žije.
Neotvára sa ľahko, múr si stavia z tehál,rozum s jeho srdcom ťažký boj zas prehral.

Škorpiónie srdce ako oheň páli,vstane, aj keby sme obaja v popol spadli.
Keď jeho duša padá, viem, že zvíťazí,túto hrdú silu nikto neporazí.

Ak miluje, tak navždy, do morku svojich kostí,no ak ho niečo bolí, nepozná súcitnosti.

Aj bez rúk vylezie na najvyšší štít,v tej najväčšej búrke vie ma ochrániť.
Neverí prázdnym slovám, iba činy platia,v jeho ostrom zraku sa všetky klamstvá tratia.

Je verný, kým vernosť prúdi mojou krvou,no zradu by spálil tou najhoršouko vlnou.
Je Škorpión, v ktorom hlboké more drieme,niet na svete muža, čo zlomil by ho k zemi.

Hnev a jed ho spália, keď osud ho raní,no z popola vstane, môj Pán nevídaný.

Urobí krok vpred skôr, než ja vôbec tuším,poznám jeho myseľ, splývam s jeho dušou.Žiarlivosť ho chytá, keď ma stratiť hrozí,skrýva sa za hradby, kde vládnu len bohovia

Z hlbokého ticha rodí sa jeho svetlo,uctievam ho navždy – moje krásne peklo.

Vaša Nana]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/352korpi-243n/ Fri, 24 Jul 2026 05:33:36 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-6/ Pípnul budík a předepsala jsem povinnou polohu.
Paní Gábina přišla vys...]]> Pípnul budík a předepsala jsem povinnou polohu.
Paní Gábina přišla vyspaná do růžova a s úsměvem na tváři.
"Tak co, malá klokanice? Jak se hojíš?"
Prohlédla si své dílo a spokojeně zamručela.
Teď ještě nech nádobíčko venku, ale na cestu si ho schováš."
"Na jakou cestu, Paní Gábino?"
"No přece domů. Dnes je čtvrtý den."
"Ale jak to?"
"Skoro celý den jsi prospala, Dášo. Nejdřív dvě hodiny elektromasáž, pak příprava a operace a pak jsem tě nechala pár hodin dospat. Tobě to nedošlo?"
"Ne, Paní Gito. Nedošlo."
"Škoda samičích darů pro přitroublého samečka..." Zadeklamovala Paní a nechala mě obléknout. Snídaně byla opět skvělá.
Kuchař chodil poněkud toporně, ale zářil radostí.
Zeptala jsem se na to Paní.
"On byl taky oběť šílené Doktorky. Slíbila jsem mu, že až někdo pochválí ty jeho připálené tousty, pokusím se opravit Doktorčino řádění. A předevčírem se to povedlo. Jen ho to ještě trochu pobolívá. Ale to brzy přejde."
"Jsem opět mužem jako dřív, Paní Gábino. A nadosmrti Vám budu vděčný."
Kuchař se uklonil, políbil Paní Gábině obě ruce a odešel.
Při slovech "mužem jako dřív" mě píchlo u srdce. Já už nikdy nebudu jako dřív.
"Vím na co myslíš. Ale s Madam Cat máte to, co já nikdy neměla a mít nebudu. Rodinu. Přeju vám to a je mi z vás hezky u srdce. I když si o mě myslíš že jsem bezcitná domina, není tomu tak."
Podívala se kamsi do dálek a hlubin svého života.
Pak sebou trhla, pohladila mě po tváři a řekla, že až dojím snídani, mám si jít sbalit věci.
Přesně v devět hodin a patnáct minut jsme odjížděly směr Tvrz.
Trochu jsme se zdržely před restaurací, kde bydlel a pracoval pan vrchní.
Bylo tam živo.
Dva muž právě nakládali do sanitky kopající postavu, připoutanou k lůžku.
Paní Gábina stáhla okénko a zeptala se procházejícího člověka co se stalo.
"Pan vrchní se nám zbláznil. Rozmlátil půl restaurace i svůj byt. Prý mu někdo ukradl koule a nějaký opasek. On byl vždycky divnej, ale teď už je mimo. No, snad se mu uleví."
"Snad..." Řekla Paní Gábina. Zavřela okénko a rozjela se.
"A já mu dala spoustu dobrot pro růst prsní tkáně. Nevděčník!"
Cestou jsme s Paní Gábinou probíraly všechny aspekty převýchovy vrchního.
Dozvěděla jsem se, že není jediný, koho Paní vychovává a že čekala nějakou křivárnu, když jim doporučil a donesl tak drahé víno. Tak ho vypila jen trošku a zbytek nalila do květináče.
"Až provedeš nějakou moc velkou hloupost, Dášenko, bude mi ctí vést tvou převýchovu. K paní se pak vrátíš jako beránek. Tedy spíš jako krotký klokánek!" A rozesmála se.
Mně však zamrazilo v zádech. Raději jsem si ani nepředstavovala, co by mi udělala.
Zastavily jsme před tvrzí. Odemkla jsem vrata a otevřela je. Paní Gábina zajela do dvora. V autě totiž měla několik těžkých balíků.
Než stihla vystoupit, vyšla jí naproti Alice a Paní Gita, následované Nánou a Blonďákem, kteří mi pomohli se zavazadly. Vše jsme nanosili dovnitř a za chviličku už mě Paní Gábina předávala zpět Lady Cat.
"Máš moc šikovnou čubku, drahá." Pochválila mě Paní Gábina a šibalsky mrkla. Já jí poděkovala za pohostinnost a políbila jí ruku. Pak jsem přešla k Madam Cat a poklekla před ní. Vzala mě za copy a zvrátila mi hlavu dozadu.
"Nezlobils?"
"Ne, Madam Cat. Nezlobil."
"To jsem ráda. K noze!"
Zaujal jsem místo u její nohy.
"A jak to vypadá s mou Hančou?" Zeptala se Paní Gábina.
"Čeká na tebe v pokojíčku, Gábino." Odpověděla jí Paní Gita.
Paní Gábina spěchala za Paní Gitou a my všichni ostatní za nimi.
Paní Gábina otevřela dveře a vešla dovnitř.
Hanička se na ní doslova vrhla. Ale nebyl to útok. Objímala ji, hladila a prosila za odpuštění. Vyváděla jako pes, který dlouho neviděl pána."
Paní Gábina trpělivě počkala, dokud se Hanička trochu neuklidnila. Potom jí kolem krku zapnula řetízek s malým medailonkem.
"Je tvůj, viď."
"Ano, Paní doktorko. Je můj. Kde jste ho našla?"
"V bytě člověka, který ti nejspíš ublížil. Už z něho nemusíš mít strach. Potom ti řeknu víc."
"Děkuji Vám, Paní Gábino. Všem moc děkuji za pomoc. Já se málem zbláznila."
Přesunuli jsme se tentokrát už všichni zpět do obýváku.
Slovo si vzala Paní Gita.
"Haničku jsme podrobili psycholéčbě a ona nám pak řekla, co se jí stalo. Ale myslím, že by ti to měla říct sama. Bude to pro ni definitivní osvobození."
Paní Gábina pobídla Hanču k řeči.
"Jednou jsem byla na nákupu a cestou z něj mě někdo zezadu chytil a strhl na zem. Zavázal mi oči a odvedl mě někam do studené místnosti.
Tam ... Hrozně to bolelo... Řekl mi, že mi dá prášky, které Vám mám dát do pití. A že jestli neudělám co chce, budu toho litovat. Nechtěla jsem a neudělala to. Potom mě chytil znova. Bála jsem se, že mě zabije, protože věděl kde co v domě máme a jak to tam chodí. Pak mi sundal řetízek po babičce a prý mi ho dá jen když..."
Hanička se rozplakala.
Paní Gábina se ji snažila utěšit.
Hanička přestala vzdychat a otřela si slzy.
"Řekněte mi, kdo to byl. Ráda bych mu oplatila jeho něžnosti."
"To bude těžké, děvče. Musela bych tě nechat zavřít do blázince."
Na udivený Hančin pohled vyprávěla vše s panem vrchním.
Když skončila, nastalo ticho, které přerušila Paní Gita: "Co tu tak sedíme? Oběd je připravený ve velkém sále. Alou!"
Oběd byl skvělý a všichni seděli u stolu. Zábava byla skvělá a jídlo ještě lepší.
Úklid po obědě však už znamenal i mé přičinění, protože jak řekla Madam Cat, prázdniny skončily.
Odpoledne bylo hravé a v jednu chvíli Paní Gábina kývla na Madam Cat. Ta se napřímila a postavila.
Do ztichlého sálu pronesla: "Vážené Dámy a ostatní tvorové. Po dohodě s Paní Gábinou jsem nechala Daga trochu upravit. Rozhodně mu to neublíží, naopak mu to rozšíří možnosti."
Otočila se na mě.
"Dagu, vylez na ten malý stůl a ukaž píču!"
Ač se mi to zdálo nemožné, zrudnul jsem jako pivoňka.
Vylezl jsem na stůl, lehl si na záda a chytil roztažené nohy pod koleny.
Ozvalo se obdivné zahučení Dam a soustrastné od otroků.
Paní Gábina přistoupila ke mně a vytáhla mi vercajk z kapsičky.
Dámy začaly tleskat a otroci zbledli
Paní Gábina ochotně odpovídala na každou otázku a vrcholem bylo, když mi do pochvy zasunula malé dildo.
Byl to divný pocit. Nevzrušující, jen pocit, že mi něco vyplnilo část břicha.
Paní Gábina to zmínila s tím, že nemám opravdovou pochvu, ale jen koženou díru do břicha, kterou bude možné plně využívat asi za dva až tři týdny.
Byla odměněna potleskem.
Na její žádost pak Nána s Blonďákem přinesli velký balík a velkou krabici.
"Jelikož mi Dag prozradil výjimečnost tohoto dne, dovolte, abych jako upomínku dala všem v této tvrzi několik dárků."
Rozbalila krabici a z ní vytáhla sadu bicích nástrojů s luxusními držátky, kterou předala Paní Gitě. Pak krabici plnou hraček na týrání mužských přirození pro Paní Jil a nakonec ukázala na balík.
"Tohle je elektromasážní vakuový pytel.
Dag si ho už vyzkoušel a nemohl se ho nabažit. Krásně se v něm kroutil..."
Paní Gita vstala podívala se na mě a houkla: "Jaká zase vyjímečnost? Co je to za ptákovinu?"
Postavil jsem se a prohlásil: "Vážené Dámy. Omluvte prosím Paní Gitu, že v záplavě svých starostí zapomněla na drobnou událost, která přesně před rokem začala lahví vína a skončila mým příchodem do tohoto domu. Nemohu říct, že bych zde prožil jen příjemné okamžiky, ale i tak jsem nucen říct, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat."
Uklonil jsem se a obdržel aplaus.
Paní Gita zamáčkla slzu a prohlásila, že je čas na pořádnou zábavu.
Poslala Nánu pro víno a zákusky, vytáhla jednu ze zdobených plácaček a obrátila se na Lady Cat:
"Dovolíš, drahá? Jen symbolicky."
Lady se uchichtla a vypískla: "Jak symbolicky? Jen mu dej co proto, aby zase měl rok na co vzpomínat!"
Paní Gita mě ohnula přes trestnou kozu a začala mi zpracovávat zadek.
Nenechala toho, dokud jsem nezačal slzami kropit podlahu.
Na řadu pak přišli všichni otroci a Dámy byly velmi hravé.
Nadešel čas večeře.
Večerní zábava už byla mírnější, až Madam Cat vstala, připnula mi vodítko a s omluvou, že musíme řešit soukromé záležitosti mě odtáhla nejdřív do koupelny, kde jsem absolvoval kompletní očistu a pak do našeho bytu.
Tam mi přikázala, abych se opřel o postel a odešla za má záda.
"Víš, Dagu, strašně jsi mi chyběl. A já mám pro tebe taky překvapení."
Ucítil jsem, jak mi promazává zadek.
Pak do mě začala zasouvat něco moc velkého. Byl jsem roztažený na maximum.
"Tak vítej doma, čubko!" A zarazila do mě celého uměláka, až jsem hekl.
Začala přirážet.
"Pěkně hekej a sténej, ty kurvo! Slyšíš?! Chci to slyšet!"
Splnil jsem příkaz a hekal a kňoural potom i sténal bolestí. To Lady rozvášnilo ještě víc.
Strhla mě na zem na záda a sedla mi na obličej. Lízal jsem jako o život a odměnou mi byl její bouřlivý orgasmus, po kterém dlouho vydýchávala.
Vstala ze mě a poručila mi ať si stoupnu a dám ruce za hlavu.
Vzala skleničku a vytáhla ovladač.
Skleničku dala pod mého ptáka a stiskla tlačítko.
Okamžitě ze mě začalo téct sperma.
Byla ho nakonec polovina skleničky.
Podala mi skleničku.
"Na zdraví, Dagu!"
Vypil jsem všechno a pak jsem byl nahnán do klece.
"Dobrou noc, můj milý. Ráno chci topinky!"]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-6/ Fri, 24 Jul 2026 05:33:35 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/LADYFOOTFETISH/poviedky/cuckold-otrok-u-nas-na-hoteli/ https://www.xbdsm.sk/LADYFOOTFETISH/poviedky/cuckold-otrok-u-nas-na-hoteli/ Sun, 19 Jul 2026 07:05:40 +0000 LADYFOOTFETISH https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/d-244vera/ Ako každý iný v mojom monotónnom živote. Hneď po prebudení mechanicky zapínam Instagram, aby som zistila, či mi napí...]]> Ako každý iný v mojom monotónnom živote. Hneď po prebudení mechanicky zapínam Instagram, aby som zistila, či mi napísal, alebo či aspoň videl moju poslednú správu.
Niežeby som odpoveď nepoznala vopred, no ten moment kontroly vo mne zakaždým prebúdza rovnaké, elektrizujúce chvenie. Sladká neistota.
To je tá nedočkavá, impulzívna Ruža vo mne.
Na druhej strane, Líška v mojom vnútri vie svoje.
Chápe, že sa ozve – možno o týždeň, možno o pár dní, ale ozve sa.
Líška sedí ticho v kúte a trpezlivo čaká.
Telo Ruže je však spurné, netrpezlivé a chvíľami až nahnevané z toho vákua.

Otvorila som aplikáciu a našla len prázdno. Správa nebola ani prečítaná. Keď už som mala čet otvorený, pustila som si na dobré ráno aspoň naše staré hlasové správy – závislosť si žiadala aspoň minimálnu dávku. Nakŕmila som tú netrpezlivú Ružu v sebe, zišla dole do kuchyne a začala pripravovať raňajky.S rannou kávou som vyšla na terasu.
Vonku bolo nádherné, hrejivé teplo, vzduchom sa niesol štebot vtákov. Koža nasávala ranný chlad a ja som sledovala stereotypný ruch ulice, každodenný rituál prebúdzajúceho sa sveta. V momente, keď som sa zamyslene pristihla pri úvahách o živote susedov, ma z letargie vytrhlo ostré pípnutie telefónu.Pozriem na displej a tam svietilo jeho meno. Správa od Neho.

Ten pocit by som priala zažiť každej žene. Moment, kedy sa vám žalúdok prevráti naruby, dlane sa okamžite zvlhčia, srdce splašene udiera do rebier a do žíl sa vyleje čisté, detské šťastie.
A pritom? Netušíte, čo v tej správe stojí. Teší vás samotný fakt, že si na vás spomenul. Že existujete v jeho svete
Otvorila som správu .„Ránko, smieško. Poteš Pána hneď zrána. Pamätáš si, čo si mi hovorila do telefónu? O tom zrkadle? Máš hodinu. Ukáž, že si moja kurva. A iba moja.“

Po prečítaní týchto slov vo mne obe identity poskočili od vzrušenia. Pán prehovoril a niečo od nás žiada. „Hlavne to nepokaziť,“ zašepkala opatrná Líška.
Ruža ju však okamžite umlčala: „Ako by sme to mohli pokaziť? Čo je zlé na tom, splniť mu fantáziu? Chce to náš Pán, nič nie je príliš ťažké.“

Ibaže jedna vec je rozprávať o svojich najtemnejších sexuálnych predstavách do telefónu a druhá vec je reálne ich zhmotniť. V tom momente sa ma zmocnil paralyzujúci ostych.Pozbierala som zvyšky odvahy a vyšla hore do šatne. Obliekla som si čipkované samodržiace pančuchy a transparentné negližé – jeho najobľúbenejšie. Vzhľad som doplnila sýtočerveným rúžom a obojkom. Na veľké zrkadlo v šatni som pripevnila stredne veľké dildo s prísavkou. Kľakla som si na kolená tak, aby bol umelý falus v dokonalej výške mojich úst. Telefón som oprela vedľa seba a spustila nahrávanie.

Priblížila som sa k zrkadlu a zatvorila oči. Predstavila som si, že tá chladná hmota predo mnou je On. Môj Pán. Jazykom som pomaly prešla od koreňa až po žalúď, jemne a s rozvahou, presne tak, ako to miluje. Počas toho som sa nútila hľadieť priamo do objektívu kamery. Postupne som pridávala prácu rúk a zrýchľovala tempo. Zrazu sa reality rozplynula. Zabudla som, kde som a čo robím. Úplne som sa odovzdala ilúzii orálneho sexu pred zrkadlom.Keď nahrávanie skončilo, pozrela som sa na displej. Môj vlastný obraz ma šokoval: tvár som mala pokrytú slinami, oči hladné, neukojené a priam nadržané. No zároveň v nich bolo vidieť hlboké zahanbenie. Líška vo mne je totiž nesmelá a čistotu tohto aktu niesla ťažko – celú túto scenériu odtiahla divoká Ruža. Líška sa len červenala, potila v kúte a čakala, kedy to skončí. Bez toho, aby som si video pozrela, som ho odoslala Pánovi. Pocítila som nesmiernu úľavu a hrdosť, že som splnila jeho príkaz.Prezliekla som si do pohodlného domáceho oblečenia a vrátila sa k bežným domácim prácam. Okolo obeda však telefón pípol znova.
Dostavil sa rovnaký telesný zásah ako ráno, no tentoraz bola Líška extrémne nervózna a Ruža priam neovládateľne nadržaná.

Správa znela stroho: „Za 5 minút poď von. Ideme preč.“Nič viac. Čo sa dá stihnúť za päť minút? Absolútne nič. Vybehla som pred dom presne tak, ako som bola – neupravená, v domácom úbore, bez akejkoľvek prípravy. Len som rýchlo zamkla dvere.

Jeho auto už stálo na ceste. Naozaj tam bol. V celej svojej dominantnej kráse.Vykročila som k autu a otvorila predné dvere.
Strohý povel ma však zastavil: „Nie, smieško. Dozadu, na kolená a daj si na oči masku.

Bez váhania som poslúchla. Kľakla som si na podlahu zadných sedadiel a nasadila si nepriehľadnú masku. Okamžite ma obklopila jeho silná, vzrušujúca vôňa. Moje vnútro bolo v plameňoch – kľačala som v idúcom aute, absolútne bezbranná, nepripravená, ponížená a šialene nadržaná. Celú hodinu sme išli v absolútnom tichu. Nepovedal ani slovo a ja som sa neodvážila vydať žiadny zvuk.V tom tichu sa však rozprávali tie dve vo mne. Dohadovali sa, čo ma čaká. Na jednej veci sa však zhodli: obe boli vo vytržení, pretože sme boli v prítomnosti Pána.Auto konečne zastavilo. Motor stíchol.

Pocítila som, ako ma chytil za ruku a vyviedol von. Slepá a vedená jeho pevnou rukou som z okolitých hlasov pochopila, že vchádzame do hotela. To neopísateľné teplo a vlhko medzi nohami hraničilo s bolesťou. Cítila som, že moje nohavičky sú kompletne premočené. Hanbila som sa za svoju telesnú reakciu, no moje telo odmietalo poslúchať racionálnu myseľ.

Vo výťahu som zacítila jeho ruku na svojom zadku. Hladil ma, zatiaľ čo mi na krk tlačil horúce bozky. Jeho stisk bol drsný, no zároveň paradoxne bezpečný.„Páči sa ti to, smieško?“ zašepkal.
Zo mňa vypadlo len slabé: „Áno, páči.“V tom momente ma zrazu len tak capol po zadku. Nebolo to silno, no mňa to predsa prekvapilo.
„Prosim? Zle som rozumel,“ ozval sa jeho prísny hlas.
„Áno, Pane, páči sa mi to,“ okamžite som sa opravila a podriadila hierarchii.
Výťah zastavil.

Prešli sme chodbou, v sprievode pípania hotelovej karty sa otvorili dvere a hneď ako sa za nami zabuchli, Pán ma obrovskou silou pritlačil o stenu. Jeho bozky boli vášnivé, surové a deštruktívne. Zahryzol sa mi do pier tak intenzívne, až som ucítila kovovú chuť vlastnej krvi. Jeho ústa sa presunuli nižšie, na krk a dekolt. Jedným prudkým pohybom na mne roztrhol tielko a zacal mi drsne, no s citeľným rešpektom k môjmu telu, bozkávať prsia. Bradavky okamžite stvrdli. Začala som stonať. Vedela som, že ma od orgazmu delia sekundy.Začala som prosíkať, aby som sa ho mohla dotknúť, aby som mohla aspoň trochu kontrolovať tú záplavu vzrušenia.

Jeho odpoveď bola nekompromisná: „Nie. Si moja kurva a robím si s tebou, čo chcem a kedy chcem. Stoj a ani sa nepohni!“Stiahol zo mňa šortky aj s tými beznádejne mokrými nohavičkami. Ticho sa zasmial: „Niekto je tu nadržaný... Mám pocit, že tie nohavičky sú nejako mokré. Nehanbíš sa?“ Prv než som stihla odpovedať, natlačil mi moju vlastnú spodnú bielizeň do úst ako roubík.

Zdvihol mi jednu nohu a vyložil si ju na rameno. Začal ma lízať. Robil to tak neuveriteľne jemne, až tá intenzita hraničila s mentálnou bolesťou. V duchu som kričala o pomoc, chcela som, aby to mučenie ukončil a nechal ma vyvrcholiť. Jeho jazyk krúžil s neopísateľnou precíznosťou. Pridal prsty.

„Nezabudni, že...“ začal hovoriť, no v tom momente moje telo explodovalo v prudkom orgazme.

Usmial sa, kým mnou zmietali kŕče: „Nezabudni, že si musíš vypýtať povolenie na orgazmus. Ale to je už asi neskoro, však?“

Cez látku v ústach som zo seba vysúkala: „Prepáčte, Pane... neovládla som sa.“

„Vidím, vidím. Čo s tebou?“ pokarhal ma a konečne mi dal dole masku z očí.Konečne som ho videla. Jeho výraz bol prísny, no hlboko v očiach mu hralo vzrušenie. „Ty nevieš, aká je tvoja úloha predtým, než sa opovážiš urobiť?“

„Viem, Pane. Cítim sa veľmi zahanbená.“
„Čo s tým urobíme?“ spýtal sa s chladným pokojom.„Prijmem akýkoľvek trest, Pane. Prosím, naučte ma toto pravidlo.“Usmial sa.

„Dievčatko, ani netušíš, o čo ma žiadaš. Ale v poriadku, naučím ťa to.“ Odišiel k taške a vytiahol kovové putá. Spútal mi ruky za chrbtom a odviedol ma k posteli, na ktorú ma bez rituálov hodil. Následne vytiahol vibračný kolík. Bez varovania ho do mňa vsunul a zapol na najnižšiu frekvenciu.

Ľahol si ku mne, jeho dych ma pálil na uchu: „Takže, dievčatko. Ideme sa učiť, ako sa ovládať a ako si pýtať povolenie.“„Áno, Pane, prosím. Túžim sa to naučiť. Budem dobrá žiačka.“ Netušila som však, aké peklo bude nasledovať.Už po prvých sekundách jemných vibrácií som cítila, že sa blížim k vrcholu. V panike som vykríkla: „Pane, prosím, môžem?!“„Nie, nemôžeš. Vydrž,“ odpovedal chladne, zatiaľ čo mi hral s bradavkami a jemne ma hrýzol do kože. Moje telo bolo v jednom ohni.

Bola som absolútne bezmocná, spotená, uväznená na hranici extázy. „Prosím, Pane, môžem? Už to nevydržím!“ vykríkla som znova.Pán kolík vypol. V izbe ostalo hrobové ticho.„Pane, prosím, pokračujte...“ zamrnčala som.Iba sa usmial: „Popros.“„Prosím, Pane... Vaša kurva je nenasytná, potrebuje cítiť orgazmus!“„V poriadku.“ Zapol vibrátor na najvyššie obrátky.

To, čo nasledovalo, sa nedá opísať slovami. O pár sekúnd som opäť kričala, žobrala o uvoľnenie.Na moje prekvapanie Pán zrazu zavelil: „Urob sa pre mňa! Poď! Poď!“ kričal, priam reval mi do tváre, a v tom istom momente ma rázne udrel otvorenou dlaňou priamo cez rozkrok. Bolesť bola taká ostrá, že som vykríkla.No táto bolesť v kombinácii s vibráciami spustila masívny, nekontrolovateľný orgazmus. Pán neprestal. Začal mi prstami intensivne masírovať klitoris, zatiaľ čo kolík vo mne stále kmital na maximum. Moje telo reagovalo ejakuláciou.

Striekala som pod jeho rukami, kým ma zaplavovali ďalšie a ďalšie vlny orgazmov, jedna za druhou, bez prestávky.

Moje vedomie sa začalo trieštiť. V tej tme za zavretými viečkami, uprostred kŕčov a stonania, sa tie dve vo mne ocitli zoči-voči.

Už sa neskrývali.„Dosť, preboha, už dosť! Ja toto neunesiem, umriem tu!“ kričala v panike Líška. Bola schúlená do klbka, úplne ochromená tou surovou intenzitou. Cítila čistú, paralyzujúcu bezmocnosť. Všetka jej opatrnosť bola preč, zostal len strach zo straty kontroly.„Už drž hubu, Líška!“ zrevala Ruža, hoci sama sotva lapala po dychu. Bola divoká, spotená, s očami dokorán. „Nič sa nezastaví! Pozri sa na Neho! On ťa vlastní. Presne toto si chcela, toto je to, po čom si v noci plakala! Prijmi to!“„Ale to bolí... tá rozkoš bolí, ja už nevládzem!“ plakala Líška, kým mnou preletel ďalší prúd extázy, ktorý ma prinútil prehnúť sa v chrbte.„Bolesť je len brána, ty hlúpa,“ smiala sa Ruža cez slzy a triasla sa v kŕčoch spolu s mojím telom. „Rozpusť sa v tom. Poddaj sa mu. Nemáš žiadnu hrdosť, nemáš žiadne meno. Si len Jeho hračka. Pusť to kormidlo a spadni na dno.“A Líška v tom momente naozaj pustila. Pod tlakom ďalšieho orgazmu sa zlomila. Jej strach sa zmenil na absolútnu, čistú úľavu. Uvedomila si, že už nemusí nič predstierať, nemusí sa chrániť. Pán mal všetko pod kontrolou, on niesol zodpovednosť za jej telo aj myseľ.„On ma nenechá zomrieť, však?“ zašepkala Líška, tentoraz už s odovzdaným, až posvätným pokojom, zatiaľ čo sa jej po tvári liali slzy.„Nenechá. On ťa len pretvára,“ odpovedala Ruža, ktorej hlas sa už pomaly strácal v hmle vyčerpania.

Moje vedomie sa definitívne rozplynulo. Už som nevládala ani kričať. Začala som len slabo prosíkať o opak – aby ma už nechal, aby to zastavil, lebo moje fyzické telo to už nedokázalo uniesť. On však pokračoval s chladnou vytrvalosťou a orgazmy ma trhali v nekonečnej, vyčerpávajúcej slučke.Pán napokon kolík z môjho tela vytiahol. Vibrácie ustali, no moje vnútro sa stále nekontrolovateľne chvelo. Ležala som bezvládne, dolámaná tou šialenou vlnou extázy. Pán sa nado mňa naklonil, zovrel mi čeľusť v prstoch a prinútil ma pozrieť sa mu priamo do očí. Jeho pohľad bol temný, uhrančivý a absolútne dominantný.„Pozri sa na mňa, smieško,“ prehovoril hlbokým, pokojným hlasom, z ktorého mi prebehol mráz po chrbte. „Si moja. Patríš mi. A toto si dobre zapamätaj, pretože toto bol len začiatok. Chcem, aby si vedela, že pri mne sa musíš a budeš cítiť bezpečne. Moje ruky ťa chránia, no zároveň ti vedia spôsobiť bolesť – trest, ktorý už nikdy v živote nebudeš chcieť zopakovať. Ale tie isté ruky ti vedia dať aj najčistejšiu rozkoš. Je len na tebe a na tvojej poslušnosti, čoho z toho dostaneš viac. Rozumela si mi?“„Áno, Pane... rozumiem,“ zašepkala som a slzy mi tiekli do vlasov. Cítila som absolútny, posvätný rešpekt.Bez ďalších slov ma rázne otočil na brucho. Počula som zvuk rozopínania jeho nohavíc a vzápätí som na svojom zadku zacítila horúčavu jeho nahého tela. Vytiahol svoj tvrdý penis a bez akéhokoľvek varovania ho do mňa vsunul.Zalapala som po dychu. Urobil to tak silno, tak surovo a hlboko – presne tak, ako to obaja šialene milujeme.

Rýchlosť a tvrdosť, s akou do mňa vrážal, hraničila s čistou bolesťou, no táto bolesť bola pre mňa palivom. V mojom vnútri sa znova prebudili tie dve hádavé ženy, no teraz nekričali. Našli dokonalý konsenzus. On udal vražedné tempo a ja som sa naň chcela za každú cenu nakalibrovať. Chytila som rytmus jeho bokov a začala som prirážať spolu s ním, akoby sme boli jeden dokonalý, primitívny stroj.„Páči sa ti, ako si ťa beriem, ty moja kurva?“ zavrčal mi do krku a s plnou silou ma udrel dlaňou po zadku. Raz. Druhýkrát. Tretíkrát.

Boli to rany, z ktorých sa mi okamžite tvorili tmavé modriny, no vo mne to nespustilo plač, ale hysterický, nadržaný smiech. Ten zvuk na mojej koži ma privádzal do šialenstva.

Zrazu mi jednou rukou zovrel moje čierne vlasy pri koreňoch a potiahol ich dozadu s takou brutálnou silou, až ma hlavou a hruďou zdvihol z postele. Moja hlava bola zvrátená dozadu, v tele sa mi nahromadilo toľko napätia, že som to neustála. Prišiel ďalší masívny orgazmus.

Moje svaly sa stiahli tak prudko, až som znova začala nekontrolovateľne striekať. Prúd mojej vlastnej šťavy vystrelil na posteľ a zasiahol aj jeho telo, kompletne som ho omočila.Pán sa hlboko zasmial, vytiahol sa zo mňa a v sekunde ma otočil na chrbát. Prstami prešiel po mokrom plátne plachty, nabral moju tekutinu a bez váhania mi ju s divokým pohľadom rozotrel po celej tvári a perách.„Cítiš to, smieško?“ opýtal sa, kým ma držal pritlačenú k matracu.

„Čo tam cítiš?“„Vás, Pane... a seba,“ vykoktala som zmätene.„To je šťava mojej kurvy. A iba mojej,“ zasyčal. Chytil ma za krk a pritiahol moju tvár k svojmu rozdráždenému penisu. „Uprac to. Vyfajči ma.“S radosťou som sa podriadila. Oblizovala som ho a sala, zatiaľ čo som na jeho tele cítila chuť a vôňu seba samej. Bolo to nesmierne zvrátené, ponižujúce, no zároveň to najvzrušujúcejšie, čo som kedy zažila.

Po chvíli ma od seba odtiahol. Pozrel sa na moju rozmazanú tvár a na perách sa mu objavil ten špecifický úsmev – úsmev, ktorý ma zakaždým desil aj priťahoval, lebo znamenal, že má pre mňa pripravené niečo hraničné.„Mám pocit, že máš špinavú tvár, smieško.
Mala by si sa umyť, nemyslíš?“Zostala som prekvapená, srdce mi opäť podskočilo strachom, no moje vzrušenie dosahovalo vrchol.

Chytil ma za ruku, postavil ma na nohy a odtiahol ma do hotelovej kúpeľne. Na moje prekvapanie tam bola vaňa napustená studenou vodou až po úplný okraj. Pán ma postavil pred ňu, chytil ma pod bradou a zdvihol mi hlavu, aby som sa mu musela pozrieť hlboko do očí.

Výraz jeho tváre zvážnel. Bol nebezpečný.„Veríš mi, smieško?
Ale chcem počuť pravdu! Pretože práve teraz to zistím.“Tá veta visela vo vzduchu ako rozsudok smrti.

Líška vo mne chcela utiecť, triasla sa hrôzou, no Ruža v kombinácii s mojou absolútnou oddanosťou vedela, že niet cesty späť. Ja som mu verila celou svojou dušou.

On bol môj bezpečný prístav, aj keď ma práve vystavoval nebezpečenstvu.„Áno, Pane. Verím Vám. Absolútne Vám verím,“ odpovedala som pevným hlasom.

„Dobre. Nadýchnuť!“ vykríkol na mňa rázne.Sotva som stihla nasať vzduch do pľúc, jeho ruka ma drsne schmatla za vlasy a zatlačila moju hlavu pod hladinu vody.Svet okolo mňa stíchol. Okolo tváre sa mi rozprestreli čierne vlasy a ja som bola uväznená v chlade pod vodou.

Netrvalo to dlho, bolo to len pár sekúnd, no pre moju psychiku to bola večnosť. Bol to moment absolútnej straty kontroly nad vlastným dýchaním, nad vlastným životom.Trhla som sebou, keď ma za vlasy prudko vytiahol von. Lapala som po vzduchu, voda mi stekala z tváre.„Nadýchnuť!“ zreval znova bez súcitu.A znova som skončila pod vodou.

Tento rituál, tento krst čistou dôverou, zopakoval asi desaťkrát. Zakaždým to bolo rovnaké – strach, chlad, sekundy absolútnej odovzdanosti a potom spásny nádych na jeho povel. Bola som tak neskutočne nadržaná a vzrušená z toho, ako hlboko dokážem zájsť. Tá totálna bezmocnosť a slepá dôvera, ktorú som k nemu prežívala, mi spaľovali mozog. Vedela som, že ma neutopí. Vedela som, že ma drží pevne.Keď ma vytiahol naposledy, nechala som sa ním bezvládne viesť.

Vzal mäkký hotelový uterák, jemne osušil mi vlasy aj tvár a bez slova ma obliekol.

O pár minút neskôr sme už sedeli vonku na balkóne. Nočná obloha bola tichá. Pán sedel na stoličke s roztiahnutými nohami a ja som sedela na zemi, chrbtom opretá o jeho hruď, schúlená medzi jeho stehnami. Zapálili sme si spoločnú cigaretu. Dym stúpal k hviezdam.

Jeho veľká, teplá ruka ma pomaly a nežne hladila po ramene a mokrých vlasoch.
Nikto z nás nič nehovoril. Ticho liečilo ten prežitý šok.Táto lekcia bola pre mňa tou najdôležitejšou v živote. Nebolo to o sexe. Bolo to o absolútnej, hraničnej dôvere.

To, čo som v tej chvíli na balkóne cítila medzi jeho nohami – to bezpečie po búrke, tá emocionálna čistota a prepojenie dvoch duší – bolo také silné a hlboké, že na to len veľmi ťažko hľadám ľudské slová. Ostala som len ja, môj Pán a vedomie, že odteraz som v jeho rukách kompletne pretvorená.

Vaša Nana

Ps: Chcela by som sa vám všetkým veľmi pekne poďakovať za množstvo krásnych správ k mojim poviedkam. Ste všetci úžasní! Nikdy by mi nenapadlo, že mi kvôli mojim príbehom napíše toľko z vás. Ďakujem vám a sľubujem, že každému odpíšem. Nesmierne si vážim, že ste tu a čítate moju tvorbu.]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/d-244vera/ Thu, 16 Jul 2026 04:13:44 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-5/ A znova a znova.
"Dášo, vstávat! Už ses vyspala dost!"
Proč mě Paní gábina fackuje? Ptala jsem se sama sebe.
Protože může a c...]]> A znova a znova.
"Dášo, vstávat! Už ses vyspala dost!"
Proč mě Paní gábina fackuje? Ptala jsem se sama sebe.
Protože může a chce. Naskočila ihned odpověď.
"No tak! Mám ti pomoct rákoskou?"
Otevřela jsem oči.
"Co se stalo, Paní Gábino?"
"Trochu sis zdřímla, holka. No nečum a koukej se posadit. Když už tě tu mám, udělala jsem pár oprav na tvém těle, aby si tvá Paní nestěžovala.
Ale neboj. Většina byla jen oprava jizev, které jsi měla po svém výcviku.
Jediné dva větší zásahy jsou vytvoření falešné vulvy, pochvy a klokaní kapsy, jak tomu říkám.
V rozkroku jsem ti vytvořila kapsu, do které můžeš zasunout koule a ptáka, takže budeš vypadat jako holka i bez plastu. Celá kapsa se pak uzavře falešným piercingem."
"Ale proč, Paní Gábino?" Otázala jsem se se slzami v očích.
"Protože jsme se na tom včera ráno dohodly s tvou Paní. Chce si tě zachovat jako muže, manžela a chovného samce, ale zároveň tě chce mít i jako děvku se všemi otvory, které děvka má mít. Vše, co jsem na tobě dělala, je už slepené a za pár dní zmizí i drobné čárky po řezech. Tak vstaň a pomalu půjdem do ordinace."
Opatrně jsem vstala a přitom se podívala mezi nohy. Byl tam pták i koule. Pomyslela jsem si, že je to asi nějaký žert.
Paní Gábina mě raději cestou podpírala.
Došly jsme do ordinace a Paní mi pomohla na gynekologické křeslo. Záda a podhlavník nastavila tak, abych viděla mezi své nohy. Ještě nad můj rozkrok dala zrcadlo.
"Tak podívej. Otočíš těmito třemi kamínky a otevře se kapsa. Pak do ní strčíš nejdřív koule a mezi ně ptáka.
Žalud se ti opře o stěnu pochvy, takže se ti na něj budou přenášet vibrace.
Pak vezmeš konec kapsy a otočením kamínků ji zapneš těsně nad kořenem ptáka. Voilá a máme místo ptáka pěknou buchtu!"
Nevěřila jsem svým očím.
"Proč? Proč já? Nejdřív kozy, pak tohle. Co jsem udělal?" Zeptal jsem se nahlas.
"Stal ses otrokem a zároveň otrokyní. Podepsal jsi dobrovolně, že za tebe může rozhodovat tvá Paní.
Tvá Paní tedy rozhodla.
A jestli máš námitky, můžeš si stěžovat třeba na lampárně.
Vstaň a oblékni si vycházkové šaty. Jdeme na oběd a kávu za panem vrchním."
Opět jsme šly jako dvě kamarádky courem městem.
Paní Gábinu zdravili lidé jak velmi váženou osobu a mě si zvědavě prohlíželi.
Usadily jsme se opět na zahrádce.
Pan vrchní přiběhl prakticky okamžitě.
"Dobrý den dámy, zde prosím jídelní a nápojový lístek, račte si vybrat."
Při pohledu na jídelní lístek mi zakručelo v břiše.
Vybrala jsem si nadívaná kuřecí prsa s vařenými bramborami.
Paní Gábina si vybrala stejk.
A k jídlu nám pan vrchní doporučil prý skvělé víno.
Víno bylo skvělé a oběd taky. Sluníčko svítilo a já ucítila, že se mi chce spát.
Podívala jsem se na Paní Gábinu. Měla hlavu svěšenou na prsa, ale jedno oko otevřené.
"Dělej že usínáš." Sykla a zavřela oko.
Pomalu jsem předvedla usínající dámu a také sklonila hlavu na prsa.
Netrvalo dlouho a přišel pan vrchní s nějakým dalším mužem a jednu po druhé nás "odvedli" do malého pokoje.
"Nemám je svázat?" Otázal se cizí muž.
"Není třeba. To je vyzkoušený. Holky budou chrápat až do zejtra. A to už se neprobuděj. Mám s nima velký plány na večer!"
"Tak jo. Zatím čau."
Ozval se tupý úder a pád těla.
"Já ti dám čau." Řekl hlas vrchního a hekl, protože uklízel tělo druhého muže pod postel.
Pak se zavřely dveře a kroky zmizely v dáli.
"Dášo, honem!"
Obě jsme vyskočily a vytáhly muže zpod postele.
Paní Gábina ho prohlédla a zjistila že dýchá.
Po chvíli se jí ho podařilo přivést k vědomí.
Mně bylo trochu špatně. Motala se mi hlava. Paní to uviděla a sykla: "Dášo, vzchop se. Teď tě potřebuju!"
Kývla jsem hlavou.
"Ouuuu! Má hlava! Ten haj... A sakra!"
Muž nevěřícně koukal na nás dvě.
Najednou sebou trhl a chtěl utéct.
Strhla jsem ho na zem a lehce mu přiklekla ohryzek.
"Tak povídej. Co ti vrchní slíbil, co ti dal a proč."
Muž zakoulel očima a zasípal: "Dlužil jsem mu prachy. Takhle jsem je splatil. Ten prevít mě chtěl zabít a to jsem mu včera sundal to železo, co měl na sobě. Chtěl se vám pomstít."
"Kam dal ten pás?"
"Je támhle ve skříni."
Paní Gábina opatrně otevřela skříň a prohlížela její obsah.
Našla i malou krabičku otevřela ji a tiše hvízdla. Krabičku zavřela a vrátila na místo. Pak se vrátila k nám.
"Hmmm, chceš mu jeho laskavost vrátit?"
"Jo! Chci a moc!"
"Tak sežeň auto a pomůžeš mi s ním ke mně."
"Auto mám za barákem. Co se mnou potom uděláte?"
"Nic. Potom nám ho pomůžeš vrátit sem na postel a zmizíš."
Paní Gábina se škodolibě usmála a dodala: "Neboj. Nezabiju ho. Jen mu vrátím jeho vtípek."
Chlap kývl hlavou a paní Gábina mi řekla, abych ho pustila.
"Zalez zpátky pod postel a ani muk. A my si zahrajeme na šípkové Růženky."
Položily jsme se tak, jak nás položili oba chlapi. Netrvalo ani hodinu a přišel pan vrchní.
"Tak co s vámi, děvenky? Hmmm... Slečna má přednost."
Roztrhl mi halenku a začal osahávat prsa. Hnusák jeden. Pak se zarazil a přestal. "Kozeny pěkný, ale podíváme se ti pod sukni."
Přejel mi rukou po podbřišku a ...
Paní Gábina mu stiskla krk. Pár vteřin se zmítal a pak zvadnul.
"Honem!"
Vzali jsme s chlapem pana vrchního za ruce a za nohy a odnesli ho do auta.
Chlap nastartoval a dovezl nás k vile Paní Gábiny.
"Položte mi ho na kozu a jděte s kuchařem. Nebojte se, uvidíte co je podle mě dobrý vtip."
Kuchař nás odvedl do jídelny a předložil nám večeři.
Potom jsme u stolu seděli všichni tři a čekali.
Trvalo to dvě a půl hodiny.
Rozrazily se dveře a unavená Paní Gábina vešla do jídelny.
"Hotovo. Pojďte se podívat."
Šli jsme za ní.
Vrchní na gynekologickém křesle byl přikrytý pachtou a spal.
Paní Gábina cirkusácky strhla plachtu a prohlásila: "Tramtadadá!"
Zírali jsme na klín pana vrchního.
Nebylo tam nic kromě malé dírky a několika růžových čárek.
"Vyplácala jsem na toho šmejda skoro všechno lepidlo." Zašeptala mi Paní.
"Tak honem, musíme ho dostat zpět do jeho postele." Zavelela nahlas a my se dali do díla.
Za půl hodiny už ležel vrchní na své posteli a v ruce třímal rozpitou láhev vína. Toho, které dal předtím nám.
Pečlivě jsme zametli stopy a než jsme odešli, sebrala Paní Gábina ze skříně pás cudnosti a několik drobností, včetně krabičky. Vše dala do kabely, kterou mi podala. Pak píchla vrchnímu do stehna malou injekci.
"Honem pryč." Zavelela a my se vyplížili před dům. Tam se s námi chlápek rozloučil a zmizel ve tmě, protože už byl pozdní večer.
My jsme se schovaly do stínu lípy a pozorovaly okna pokoje pana vrchního.
Rozsvítilo se světlo a klátivá postava přešla za oknem. Pak se rozsvítilo světlo na záchodě a po pár vteřinách se ozval srdceryvný výkřik, následovaný naříkáním.
"Tak to bychom měly, Dášenko. Jdeme na kutě."
Došly jsme domů a já si sama musela vyndat "vercajk z kapsy" a pak mě opět Paní uložila v kóji číslo jedna.
"Dobrou noc, Dáší. A nezapomeň, že vercajk do kapsičky můžeš dát jen na dvanáct hodin. Pak musí ven, DAGU!"
Usmála se a nechala mě mým myšlenkám.]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-5/ Thu, 16 Jul 2026 04:13:43 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/f-233nix-a-skroten-225-ru-382a/ Vzduch bol presýtený známou vôňou včelieho vosku, no zá...]]> Vzduch bol presýtený známou vôňou včelieho vosku, no zároveň v ňom visela horkosť vecí, ktoré zostali dlho nevypovedané.
Na zápästiach ju chladili široké kožené putá, pevne upevnené k ťažkému drevenému rámu. Okolo krku mala obojok – pevný, nekompromisný kruh, ktorý bol jej jedinou kotvou v prítomnosti, keď ju tiene z detstva začali sťahovať do tmavej, chladnej priepasti.
Pozrela sa na neho.

V jeho prísnom pohľade sa zračila búrka, no pod ňou videla niečo, čo pred ňou doteraz tak úporne tajil. Vedela, že posledné týždne boli pre neho kruté. Jeho myseľ bola unavená a jeho vlastné telo ho bolelo pod ťarchou sveta, ktorú nosil na ramenách.

Poznala jeho mechanizmus – celý život poznal len jeden spôsob, ako prežiť.
Schovať sa, keď je slabý. Utiecť do absolútnej temnoty, zaliezť do kúta, kde ho nikto neuvidí zraniteľného, a ukázať sa svetu až vtedy, keď znova nadobudne masku neotrasiteľnej sily.
Utekal aj pred ňou, zatváral pred ňou dvere, lebo vo svojom vnútri umieral od strachu, že ak ho uvidí zlomeného, stratí ju. Že subinka nedokáže rešpektovať kráľa bez koruny.

No ona bola jeho verná líška.
A líška nečaká len na svetlo. Ona ho z tej temnoty ťahala naschval, provokovala ho svojou drzosťou a temperamentom, nútila ho vstať, aj keď vedela, že ten proces návratu bude bolieť oboch.
Vedela, že ak ho prinúti vziať do ruky bič a znova prebrať moc, pomôže mu to vstať z popola ako fénix. Lebo len spolu boli skutočne silní.

Pristúpil k nej bližšie. Prsty mu jemne, takmer neznateľne prešli po obojku, no jeho pohľad okamžite stvrdol na kameň.
Masku sily mal znova pevne nasadenú.„Stále hľadáš únik v tme, však?“ spýtal sa hlbokým, prísnym hlasom, v ktorom nebol priestor na zľutovanie. „Myslíš si, že tvoja dnešná drzosť ti prejde len tak? Chceš, aby som tie tiene z teba vyhnal?“„Áno, môj Pane,“ zašepkala a pozrela sa mu priamo do očí, hoci sa jej triasla brada.

Všetok jej denný vzdor bol preč. Zostala len čistá, nahá pravda. „Prosím. Už ma to vnútri príliš bolí. Nedokážem pred tým utiecť sama.“„Vieš, že to nebude zadarmo. Tvoja neposlušnosť si žiada čistku,“ povedal a spoza chrbta vytiahol ťažký bič. Kožený remeň ticho a hrozivo švihol o vzduch. „Znesieš to?“

„Znesiem čokoľvek, čo mi dáte. Len ma tu nenechávajte samu,“ odpovedala s roztraseným výdychom.

Prvý úder prerezal ticho miestnosti. Ostrá, spaľujúca bolesť jej v sekunde preletela celým telom.
Trhla sebou tak prudko, až koža na putách zavŕzgala. Z hrdla sa jej vydral tichý, prerušovaný výkrik a po tvári jej okamžite stiekla prvá horúca slza.

No on neprestal. Vedel, čo robí.
Hneď za ním prišiel druhý úder, presne na to isté miesto.
Koža začala okamžite červenať a navierať. Pod povrchom sa začala liať krv a pred očami sa jej tvorila jedna modrina za druhou – tmavé, fialové mapy jej vlastného utrpenia a očisty.

„Plač, ak potrebuješ,“ rozkázal prísne, no v jeho hlase bolo počuť to hlboké sústredenie. „Pusť to von. Všetok ten starý hnus, čo v sebe dusíš. Nechaj ho zhorieť.“

„Pane... prosím... milosť,“ vzlykala medzi údermi, keď na jej rozhorúčený chrbát dopadol prúd spaľujúceho horúceho vosku zo sviečky.
Pálil ako tisíce rozžeravených ihiel, ktoré sa jej zabodávali hlboko pod kožu.

Chcela uhnúť, chcela sa skryť, prosila o chvíľu dychu, no on bol prísny.
Pokračoval ďalej, tvrdohlavo a vytrvalo, ranu za ranou. Každý ďalší úder dopadal na čerstvé modriny, bolesť sa stupňovala do neznesiteľných rozmerov, až mala pocit, že odpadne.No hlboko vo vnútri vedela, že si to zaslúži – nie preto, že by bola zlá, ale preto, že toto bola jediná daň, ktorú jej myseľ akceptovala za pokoj.

Pod každým novým úderom, pod každou tou fyzickou agóniou cítila, ako z nej odchádza tá špinavá, stará bolesť z detstva. Tie rany na tele prekričali rany na duši.
On tie rany nespôsoboval, aby jej ublížil – on ju tými ranami zachraňoval.
Pomáhal jej dýchať.Keď bič nakoniec utíchol, zostala bezvládne visieť v putách, spotená, roztrasená, s telom posiatym fialovými stopami a stuhnutým voskom.

Plakala tak úpenlivo, až lapala po dychu.
Odopol jej putá a ona sa ako zlomená bábika zosypala na zem k jeho nohám, schúlená do klbka na studenej podlahe.Nastal ten najdôležitejší moment celej noci.
Zvuk biča vystriedalo hlboke, takmer posvätné ticho.
Počula jeho ťažký, unavený krok. Kľakol si k nej na zem.
V tej chvíli z neho spadla maska neporaziteľného dominanta.

Jeho silné ruky, ktoré pred chvíľou držali bič, ju teraz s nesmiernou, priam božskou nehou zdvihli zo zeme a pritisli si ju k hrudi.Jeho dotyk bol zrazu taký jemný, až ju to zabolelo viac ako tie údery. Začal jej pomaly prechádzať prstami po pálivých modrinách, jemne fúkal na miesta, kde ju vosk bolel najviac, a držal ju tak pevne, akoby sa bál, že sa mu rozpadne v dlaniach.

„Pozri sa na mňa,“ zašepkal hlasom, ktorý sa zrazu triasol.

Keď zdvihla uplakanú tvár, videla v jeho očiach všetku tú zraniteľnosť, únavu a strach, ktorý pred ňou doteraz skrýval v tme.

„Dnes si ma zachránila, ty moja malá drzá ruža. Vytiahla si ma von. Keď padám do svojej vlastnej tmy a bojím sa, že ťa stratím... tvoja oddanosť a to, ako ma prinútiš byť silným, je to jediné, čo ma drží nad vodou.“Pritúlila sa k nemu ešte bližšie, pričom jej horúce slzy zmiešané so potom stekali na jeho hruď.
„Aj vy mňa, Pane.
Sme obaja tak strašne rozbití.
No ja sa Vás nebojím, keď ste slabý.
Chcem Vás celého.“„Sme,“ priznal potichu a pritisol si pery na jej čelo, zatiaľ čo ju kolísal vo svojom náručí.

„Dva kusy črepu. No pozri sa na nás teraz.“V tom pevnom, tichom objatí sa ich dve nedokonalosti definitívne spojili.
Zapadli do seba ako dva kúsky rozbitého zrkadla a vytvorili obraz, ktorý bol síce popraskaný, no absolútne čistý a dokonalý. Ležala v jeho náručí, plakala od nesmiernej úľavy, bolesti a hlbokej, nezlomnej dôvery.

Bola to tá najsmutnejšia balada ich životov, no končila sa v tom najbezpečnejšom prístave na svete, kde bolesť premenili na spásu.

Vaša Nana]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/f-233nix-a-skroten-225-ru-382a/ Tue, 14 Jul 2026 04:21:04 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-4/ Otevřela jsem oči.
Pokyny pro ráno jsem měla už z večera.
Stisknout zelené tlačítko jako potvrzení že jsem vzhů...]]> Otevřela jsem oči.
Pokyny pro ráno jsem měla už z večera.
Stisknout zelené tlačítko jako potvrzení že jsem vzhůru, opřít se zády v polosedu o zeď a široce roztáhnout pokrčené nohy. Ruce samozřejmě za hlavou.
Zaujala jsem pozici a čekala.
Netrvalo dlouho a přišla Paní Gábina.
"Tak jak se nám naše holčička vyspala?"
"Dobře, Paní Gábino." Odpověděla jsem.
"Tak to je skvělé. Nasnídáš se a pak ti vysvětlím, co bude tvá dnešní práce."
"Tvoje Paní mi řekla, že prý jsi zvyklá na krmítko, ale tady budeš jíst normálně u stolu."
Při tom, co si se mnou povídala, si hrála s mým přirozením, které osvobodila z klícky, kterou jsem měla, protože Madam Cat odmítla dát Paní Gábině ovladač.
Obzvlášť ji bavilo natahování šourku a mačkání koulí.
Pak mi osobně nasadila ženský klín, podala mi oblečení a vyzvala mě ať ji následuji.
Odepla mi řetěz z oka ve zdi a odvedla mě na něm do jídelny.
Tam mě čekaly čerstvě upečené tousty a krásně vonící káva.
Po svolení, že můžu snídat, jsem snědla a vypila vše, co bylo na tácu.
"Chutnalo ti to, Dášenko?"
"Ano, Paní Gábino. Bylo to moc dobré."
"To jsem ráda." Řekla Paní Gábina a směrem k otevřeným dveřím pronesla: "Slyšels, Roberte? Dnes dostaneš odměnu!"
Ve dveřích se ukázal muž v kuchařském oblečení.
Vypadal opravdu vylekaně.
"Už dnes, Paní?"
"Ano, dnes. Slíbila jsem ti to."
"Já se bojím, Paní."
"To mě nezajímá!"
"Omlouvám se, Paní. Děkuji Vám."
"V pořádku. Dej si záležet na obědě. Nic nejez a pij jen vodu."
"Provedu, Paní."
Paní se otočila ke mně.
"Jsi najedená?"
"Ano, Paní Gábino."
"Tak jdeme."
Dovedla mě do ordinace ve sklepě, kde začala připravovat věci na dopolední setkání.
"Vrchní je ve speciálním programu. Budeš stát tady a budeš mi podávat nástroje. Za to ti slibuji zajímavou podívanou."
Potom mi vysvětlovala na co který nádtroj je a vyrušil ji až zvonek u domovních dveří.
Na chvilku odešla a vrátila se s panem vrchním.
Chvíli s ním něco probírala a pak mu přikázala, aby se svlékl.
Nahý vrchní měl jen pás cudnosti. Ale velký, s pevným ocelovým pásem kolem boků.
Bylo vidět, že se přede mnou stydí.
Paní Gábina si toho všimla.
"Ó, dnes tu máme stydlivku. To to bude o to zajímavější!"
Sundala si z řetízku klíček a odemkla pás cudnosti.
Sundala ho a mě překvapil kovový terčík na žaludu.
"Hned uvidíš, Dášenko. Připoutej ho na kozu, aby se necukal. Teda on se bude cukat stejně, ale nebude blbnout. Jo a dej mu ten velký roubík. A moc se s ním nemazej."
Připoutala jsem vrchního tak pevně, jak jsem uměla a Paní mě pochválila.
"No, je vidět, že máš dobrou školu! Teď vezmi tyhle kleště a ten kolík zasuň do jeho ptáka. Až na doraz. Nenech si do toho kecat." Šibalsky na mě mrkla.
Vzala jsem složité kleště, na kterých byla malá nádobka a začala jejic centimetr silný a šest centimetrů dlouhý kolík zasouvat do otvoru v kovové čepičce na žaludu.
Chyběly ještě asi dva centimetry, když se vrchní napnul.
"Zaber, děvče. Tenhle čůrák si slitování nezaslouží. Pěkně ho chytni za žaludem a zaber!"
Provedla jsem příkaz a i přes huhlavé sténání jsem dostala celý kolík dovnitř.
"Teď začni pumpovat. Pomalu, nespěchej."
Sevřela jsem pomalu kleštiny a znovu a znovu.
Vrchní křičel do roubíku.
Asi po osmém stisknutí se ozvalo slabé mlasknutí.
"Výborně. Opatrně vytahuj kleště a trochu jimi pootáčej."
Netrvalo to dlouho a kleště byly venku.
Ale i s kovovou pukličkou, která předtím pokračovala dovnitř ptáka kovovou trubicí.
"Teda Dášo, bylo to krásné. Teď mu ptáka zevnitř i zvenku ošetři desinfekcí." A podala mi sprej s krátkou hadičkou.
"Tak pane vrchní. Na základě naší smlouvy jste dosáhl prvního stupně úpravy. Chcete pokračovat? Pro souhlas zdvihněte oba ukazováčky. Výborně. Začneme s druhým stupněm."
Vzala cosi, co připomínalo onen velký pás cudnosti a přidělala na jeho vnitřní část podivně tvarovaný kolík, od něhož vedly kabely.
Podsunula pás pod záda vrchního a kolík mu zatlačila do zadku tak, že jen hekl. Pak celý pás uzavřela a pevně stáhla popruhy.
Přirození vrchního však z něj volně viselo.
Paní Gábina vzala silnou rouru, kterou provlékla ptáka pana vrchního a zajistila lepící páskou proti zpětnému vyjetí.
Pak začala otáčet spodní částí roury, až byl pták natažen mnohem víc, než byla jeho přirozená velikost.
Ukázala mi na domluvené místo a začala pracovat. Zasouvala mu do ptáka různé dilatátory a jiné nástroje, podobné malým lžičkám tak, že jsem si ani nechtěla představovat tu strašnou bolest.
Vrchní křičel do roubíku, pak hekal a nakonec jen sípal.
Z očí mu tekly proudy slz a kapaly na podhlavník.
"Tak to bychom měli!" Řekla Paní Gábina a ukázala mi cosi v malé skleněné mističce. Osm močových kamínků, ten největší velký jako hrášek.
"A teď něco, abych se mohla příště bavit!"
Vzala asi dvaceticentimetrový váleček, který pomocí čtyř ramen připevnila na konec roury. Kabely vedoucí z válečku i z kolíku zapojila do přístroje vedle sebe. Nastavila nějaké hodnoty a stiskla zelené tlačítko.
Ozvalo se tiché zabzučení a ruce vrchního se zatnuly v pěsti.
Bzukot změnil tón a začal být v pravidelném rytmu střídán klepnutím.
"Dášenko, tohle je roztahovač čehokoliv. Od močových cest, přes nosní dírky, až po anál. Záleží jen na tom, jak velká se použije pracovní hlavice.
Uvnitř válce jsou kleštiny, které teď zajely panu vrchnímu do močové trubice. Šest kleštin je kolem kuželu, do kterého klepe malé kladívko. Tím se kužel posouvá a roztahuje močovou trubici. Ten kolík v zadku způsobuje silnou erekci, takže je jeho pták silně prokrvený, zvlhčený, ale také citlivý."
Podívala jsem se na vrchního. Potil se, plakal a měl bílé klouby na rukou.
"Dáš si kávu, Dášo?" Zeptala se Paní Gábina.
"Ano, Paní. Děkuji."
Paní Gábina stiskla zvonek a za chvilku tu byl kuchař s tácem.
Káva příjemně voněla.
Vypily jsme pomalu kávu a snědly zákusek.
Ozvalo se pípnutí. Paní něco nastavila na přístroji a pan vrchní se začal kroutit jak had.
Trvalo to asi patnáct minut, než se ozvalo další pípnutí.
Paní vstala a začala z něho sundávat roztahovák.
Pan vrchní křičel znova jako šílený.
Když byla dole i roura, natáhla si Paní latexovou rukavici, prsty namočila do nějaké žluté masti a poručila mi, abych vrchního zbavila roubíku.
"Tak, pane vrchní. Teď tady Dášence řekneš co jsi provedl. A taky co tě čeká."
Vrchní vypadal zaraženě. Ve zpocené tváři s kruhy pod očima bych nepoznala toho vrchního ze včerejška.
"Tak bude to?!"
"Ano, Paní. Já jsem znásilnil dívku. Byla mladá a krásná..."
"To prase jí vrazilo celou pracku do pochvy a ona z toho má trauma na celý život!"
"...Paní to zjistila. Prý mě neudá, když mi bude moct ošukat ptáka palcem. Při tom mě zbavuje mých kamínků..."
"Víš, jak se šuká pták, Dášo? Takhle!"
Pevně vzala ptáka do ruky a vrazila malíček do močové trubice. Zajel tam snadno celý. Vrchní hekl a zatnul zuby.
Paní ho začala malíčkem šukat. Vrchní tiše sténal. Pak změnila prsty. Postupně tlustší a tlustší. Když došlo na ukazovák, už se vrchní kroutil jako kdyby se chtěl z pout vyplížit.
"Moc se necukej. Tohle je zatím jen ukazováček."
Najednou se zarazila a koukla se na mě.
"Tady Dášenka si chce taky zašukat!"
Bradou ukázala na postroj s obrovským dildem na zdi.
"To bude akorát. Sundej mu to železí a hezky si to užij, Dášenko."
Sundala jsem postroj z vrchního a navlékla si ten s dildem.
Namazala jsem dildo i zadek a nasadila. Vrchní se chtěl bránit.
"Copak? Vždyť tvoje prdel taky potřebuje protáhnout."
Pomalu jsem začala přirážet. Dvě ženy šukaly chlapa, ale tomu se to nelíbilo.
Dokonce trochu křičel.
Pak křečovitě zavřel oči a začal těžce dýchat. Paní ho bedlivě pozorovala a včas mi poručila, že mám vytáhnout.
Sama též vytáhla, neuvěřitelně rychle nahradila svůj prst trubičkou s terčíkem a vrchnímu uzamkla pás cudnosti.
Vrchní brečel jako malá holka.
"Už je v mé péči dva roky. A do konce léčby má zakázaný orgasmus. Odpoutej ho."
Odpoutala jsem vrchního a ten mi políbil nejdřív ruce a pak nohy.
"Děkuji Vám, Slečno." Zašeptal a šel poděkovat Paní Gábině.
Ta se na něj bez úsměvu podívala a řekla: "Další kontrola za týden, pane vrchní!"
Potom ho ubrečeného a strhaného vyprovodila ven.
Když se vrátila, ukázala na mě.
"Dášo, teď jsi na řadě ty. Svléknout úplně všechno, včetně gumiček do vlasů."
Svlékla jsem se a Paní mi odemkla klín, který jsem také sundala.
"Do dvojky." Zavelela úsečně a šla za mnou.
V kóji číslo dva bylo lůžko, na kterém ležel gumový pytel, do kterého jsem musela vlézt.
Zajímavé bylo, že pytel byl uvnitř vybaven rukávy, takže jsem měla ruce oddělené od těla.
Paní někudy sáhla dovnitř a já cítila, jak mi cosi nasazuje na ptáka a koule. Potom jsem dostala velký kolík do zadku.
Slyšela jsem, jak Paní zapíná nějaké zipy. Potom vzala do rukou kuklu, která stála na stolku. Na zadní části rozepla zip a roztáhla ji. Uviděla jsem uvnitř dvě dvě dírky pro dýchání nosem a roubík.
"Hezky vem roubík do pusinky a nedělej fóry, Dášo. Až ti kuklu zapnu, nic neuslyšíš, ani neuvidíš. Spojím ji s pytlem a do nosu ti zastrčím dvě hadičky. Neboj, bude to jen nepříjemné.
Roubík se pak automaticky nafoukne a už nevydáš ani hlásek.
S tím mi doslova narvala kuklu na hlavu.
Otevřela jsem pusu a roubík mi do ní zapadl.
Cítila jsem, jak Paní uzavírá kuklu. Ta mi pevně obepnula obličej.
Zasouvání hadiček bylo opravdu nepříjemné, protože je strkala dost hluboko.
Do uší se mi ozval hlas: "Začni dýchat nosem! Teď!"
Nadechla jsem se a roubík v mých ústech zbytněl a já měla určitě tváře jako sysel.
"Užij si masáž, Dášenko. Ozval ze znovu hlas Paní ve sluchátkách a já měla pocit, že mě pohladila po těle.
Pytel se najednou zmenšil a já cítila, jak mě těsně a silně obepíná.
Najednou přišel drobný výboj do prstů u nohou. Pak do lýtek, stehen, přirození, břicha, prsou a vůbec postupně všude, jako vlna malých mravenců. Druhá vlna byla silnější, třetí zase slabší.
A pak už to šlo ráz na ráz. Střídaly se směry vln i jejich intenzita. U těch silných už jsem sténala do roubíku.
Tedy spíš mručela, protože při roubík fungoval perfektně.
Trvalo to dlouho a bylo to čím dál horší. Navíc přibylo mačkání koulí.
Ale nejhorší byla ta absolutní bezmoc.
Cítila jsem, jak se potím a jak se tvoří loužičky potu kolem mě.
Pak jsem ucítila sladkou vůni a ... nic.]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-4/ Tue, 07 Jul 2026 06:14:40 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-3/ Intuitivně jsem se za ně chytil.
"To ti nepomůže, otroku." Ozval se hlas Madam Cat. Seděla na židličce a pozorovala...]]> Intuitivně jsem se za ně chytil.
"To ti nepomůže, otroku." Ozval se hlas Madam Cat. Seděla na židličce a pozorovala mě jako rybičku v akvárku.
"Víš co je zajímavé? Můžu tady nastavit i časovač. To je paráda. Nemuset se starat o dobití baterií - teda kromě ovladače - a mít hračky stále funkční!"
Zvedla se a přešla k nočnímu stolku, aby mi odemkla klec.
"Polez ven a jdi udělat snídani."
Rozkaz byl řečen mírným a klidným hlasem. Využil jsem toho a poklekl před ní.
"Madam Cat, pokorně žádám o pomoc pro tu nešťastnou Haničku. Myslím, že trpí příliš."
"No jo. Rytíř až do smrti. Po pravdě s tebou souhlasím, ale jak to navléct? Co když situaci buď zhoršíme, nebo to odskáčeš ty?"
"Madam, asi bych netaktizoval a vybalil to na Paní Gábinu rovnou. Ale přemýšlím, jak Haničce i pomoct. Zdá se mi, že má nějaké psychické trauma.
Možná by se dala použít scifárna, nebo psychokukla."
"No, to by se dalo. Víš co? Já Tě hodím do tenat Paní Gábiny a nedám jí stopku, aby se necítila přitlačená ke zdi a půjčím si od ní Haničku. Ty to na ni vybalíš, až budete spolu sami. Možná to bude bolet, ale chtěl jsi to sám."
Suše jsem polkl.
"Rozumím Madam Cat. To zvládnu."
Pohladila mě. "Ty můj galantní pitomečku. Miluju tě!"
Dala mi pusu a přitom mi sáhla mezi nohy.
"Tak bude ta snídaně, nebo ne?"
Omluvil jsem se a rychle udělal snídani.
Najedli jsme se, já dostal klícku a vzal si na krk řetízek s klíčkem.
Paní Gábinu s Haničkou jsme potkali V jídelně.
Madam Cat přímo vyrazila na Paní Gábinu, že má na ni velkou prosbu. Hanička stála jako socha a s třesoucí se bradou hypnotizovala klíček na mém krku.
Dámy si nás vyměnily jak koně na trhu.
Paní Gábina byla trochu překvapená, ale vzala moje vodítko, namotala si ho na zápěstí a vedla mě k sobě do pokoje.
Posadila mě na židli a vytáhla rákosku.
"Tak, ty filištíne. Teď mi řekni, co je tohle za komedii."
Co nejpokorněji jsem Paní vše vysvětlil a poprosil ji o slitování pro Haničku.
Paní Gábina nervózně procházela po pokoji a švihala rákoskou.
Vrátila se ke mně.
"Víš, že mám volnou ruku a můžu si s tebou dělat co budu chtít?"
"Ano, Paní Gábino. Vím to."
"Co myslíš, že s tebou udělám?"
"Nevím, Paní Gábino."
"Já ano. Svlékni se a lehni si na postel, na záda."
Z kufříku vytáhla ampulky, jehly, stříkačky...
"Pokud trváš na svém, zaplatíš místo ní. Trochu podpoříme růst tvých koziček, aby stály za to."
Došla ke mně, sklonila se a pohlédla mi do očí.
"OPRAVDU?"
"Ano, Paní Gábino."
"Tak zatni zuby..."
Zavřel jsem oči a uvolnil se. Co se má stát, to se stane.
"Ty potvoro. Vyhráls."
Otevřel jsem oči.
"Co, Paní Gábino?"
Sedni si a řekni mi co máte v plánu.
Vše jsem jí vysvětlil.
"Tak jdeme."
Po chvilce hledání jsme Madam Cat našli u postele Nány.
Ta už vypadala mnohem líp.
Hanička seděla na židli v koutě a snažila se být neviditelná.
" Tak co, spiklenci? Co jste vymysleli?"
Zahlaholila Paní Gábina.
"Vymysleli jsme, že by bylo dobré zbavit Haničku mentálního traumatu a bloku. Sama s tím souhlasí. Bude to ale trvat několik dní, abychom jí nezničili mozek." Odpověděla jí Madam Cat.
"No, to je problém. Musím dnes odjet a vrátím se až za čtyři dny. A Hanču potřebuju." Znervózněla Paní Gábina.
"A nemůže ji zastoupit Dášenka?"
"Hmmm, mno... když se ustrojí, učeše a nebude mluvit, tak jo. Hanička dělá sanitářku. Holí pacienty a pacientky, převáží je, přebaluje... Ale jo. To by šlo."
Paní Gábina se na mě obrátila.
"Vyhrálas výlet. Tak mazej balit. Vše v ženském provedení. Za hodinu vyrážíme."
Rozeběhl jsem se do našeho bytu. Rychle jsem si sbalil tašku a kabelku a ohlásil jsem se Paní Gábině.
"Máš s sebou i umělé ženské přirození?"
"Ano, Paní Gábino."
"Výborně. Jedeme."
Rozloučili jsme se a Paní Gábina mi ukázala na dva kufry, které jí patřily.
Vzal jsem je a šel za ní k autu. Cestou jsem si všiml auta Paní Gity.
Bylo bez oken a stálo na předním nárazníku, opřené o zeď.
Paní Gábinu to také zaujalo.
"No, kdyby to bouchlo uvnitř, asi by nebylo co řešit." Řekla pochmurně a zahnula za roh, kde stál její vůz.
Odemkla ho a otevřela kufr.
Naskládal jsem do něj její i má zavazadla.
Zavřela kufr a řekla mi že si mám sednout na pravé zadní sedadlo.
Usadil jsem se a čekal.
"Máš dost vysoko opěrku hlavy?" Zeptala se zcela prakticky.
Zkusmo jsem opřel hlavu o opěrku. Ozvalo se cvaknutí a kolem krku se mi uzavřela pevná obruč.
"To aby tě nenapadaly blbé nápady."
Chtěl jsem něco říct, ale předešla mě.
"Od této chvíle jsi TA Dáša. Budeš mlčet a jen odpovídat na otázky. Promluvit smíš, jen kdyby byl nějaký problém. U mě se tresty nepočítají na rány, ale na vteřiny na mém vyšetřovacím lůžku. Pokud tvůj trest přesáhne hodinu, budeš strašně svého rozhodnutí litovat. Jasné?"
"Jasné, Madam Gábino."
"Před pacienty mě oslovuj Paní doktorko."
"Provedu, Paní doktorko."
"Šikovná."
Jely jsme asi hodinu a zastavily u krásné prvorepublikové vily. Paní Gábina mě pustila z auta s upozorněním, že pokaždé, když si sednu na své místo, opřu se hlavou o opěrku. Vzala jsem její i své věci a nesla je do domu.
"Nech mé kufry tady a pojď se mnou." Řekla mi a vykročila přede mnou ke schodům do sklepa.
Ve sklepě byla prfektně vybavená ordinace, přípravna, koupelna a několik kójí s lůžky.
"Bydlet budeš v jedničce. Dej si tam věci a převlékni se do služebního. To je vždy oblečení služky. Pokud bys mi měla pomáhat, vezmeš si sesterský mundůr z Hančiných věcí. Začni. Chci vidět, jak se převlékáš."
Sedla si do křesla a udělala si pohodlí.
Začala jsem se svlékat.
"Pěkně kruť prdelkou! Nooo... Krása! Až do naha a zase se oblíkneš."
Začala jsem při svlékání předvádět "Liščí tanec".
"Ták, pěkně ty kozy zmáčkni k sobě a pomuchlej si je. Ty to umíš!"
Začala si hrát sama se sebou.
"Vezmi si ženský klín!"
Oblékla jsem si tu příšernou věc, včetně zasunutí hadičky do močové trubice a uzavřela spoj.
"Tanči, tanči. Ukaž mi, jak lovíš chlapa!"
Vzala jsem ze stolku velkou výplachovou stříkačku a vložila si ji mezi ňadra. Začala jsem stříkačku muchlovat.
"Honem! Honem! Pojď mi vykouřit pošťáka ty kurvo!"
Klesla jsem na čtyři a zabořila hlavu mezi její nohy.
Měla poštěváka snad osm centimetrů dlouhého.
Začala jsem jí ho olizovat a pak opatrně kouřit.
Tělo Paní Gábiny se roztřáslo.
Měla obrovsky silný orgasmus.
V jednu chvíli mě chytla za copy a přitáhla si mě vší silou.
"Jó, ty kurvo, jó, kuř! Ještěéééé-e-e-e... Ugh."
Pustila mé copy a její tělo zgumovatělo.
hned jsem vyskočila a zkoušela jestli dýchá.
Začala se probírat.
"Co... co se... uffff, tys mi dala. Takhle mě odpálit."
Znovu mě chytla za copy, přitáhla mě k sobě a políbila. Líbala mě vášnivě, divoce a její tělo se zase začalo třást.
Začala jsem jí hladit stehna a zajela mezi nohy.
"Joooo-o-o-o!
Pustila mé copy, rozervala na sobě halenku i podprsenku a zamáčkla mi hlavu mezi svá prsa.
Nemohla jsem dýchat a začala se bránit.
"Bojuj, mám ráda, když kurva bojuje o život!"
Vrazila jsem jí ruku do kundy.
"Uááááááá!"
Odhodila mě jako panenku a svíjela se na křesle, jako v posledním tažení.
Nakonec zvláčněla a skoro ležela rozvalená na křesle s hlavou zvrácenou dozadu.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se sebrala, podívala se na své zničené oblečení a obdivně na mě pohlédla a zatleskala.
"To bylo perfektní. Takhle už jsem si to dlouho neužila."
Potom zvážněla.
"Poznalas moje tajemství, které zná jen Hanča. Jestli to někomu vyslepičíš, postarám se, abys na tu svini Doktorku vzpomínala jako na milou stařenku!"
"Paní Gábino, nemusíte se obávat, nic nikomu neřeknu."
"Fajn. Svlékni si tu falešnou frndu a jdeme do koupelny."
Nechala se ode mě umýt a osušit.
Chvíli si hrála s mým ocasem.
Vzrušila mě a nechala zvadnout.
Znovu a znovu. Pak ji to přestalo bavit a musela jsem ji obléknout.
Poručila mi, ať si místo mundůru vezmu vycházkové šaty a namaluju se, že půjdeme na oběd.
A tak za hodinu seděla v jedné restauraci vážená dáma středního věku a její mladší přítelkyně.
Najedly se, daly si pohár a kávičku a pomalu se chystaly k odchodu.
Paní kývla a vedle ní se zhmotnil. vrchní.
"Pane vrchní, budete platit!"
"Ehmmm, ano, zajisté, madam. Vše je v pořádku, zde je účtenka."
"Co vaše vyrážka, pane vrchní?"
"Svědí, paní doktorko."
"Zítra otvíráte v jedenáct?"
"Mám odpolední až od tří hodin, paní doktorko."
"Výborně, pane vrchní. Tak v devět vás budu čekat."
"Děkuji, paní doktorko. To svědění je hrozné."
"To chápu. Tak zítra."
Vrchní se uklonil a odešel.
Zvedly jsme se a pomalým krokem šly k parku, kde jsme si sedly na lavičku.
"Jsi dobrá, Dášo. Vrchní z tebe nespustil oči. Zítra asi budeš muset pár věcí překousnout. Ale to ti povím doma. Bylo krásně, sluníčko svítilo a bylo teplo. Něco mi to připomnělo.
"Paní Gábino, jaké je dnes datum?"
"Dvacátého druhého června. Proč? Máš něco důležitého?"
"Takže dvacátého šestého se budeme vracet?"
"Jestli tě nezabiju za ignoraci, tak ano."
"Promiňte, Paní Gábino. To je jen..."
"Jen co?"
"Dvacátého šestého to bude rok, co jsem se ocitl na Tvrzi."
"Fakt? Tak to mi musíš vyprávět! Jdeme a otevřeme si lahvinku červeného."
Došly jsme pomalu zpět do vily.
Paní Gábina mě poslala, abych se převlékla do služebního kostýmu a pak přišla za ní.
Našla jsem ji v obývacím pokoji.
Pokynula mi, abych si sedla do křesla, před kterým stála láhev vína s dvěma skleničkami a otvírák.
"Otevři to a nalej nám oběma." Přikázala a já rozkaz rychle splnila.
Přiťukly jsme si a já začala vyprávět.
Paní Gábina se občas přeptávala na detaily, ale jinak poslouchala klidně a soustředěně.
Když jsem skončila, bylo už pozdě večer.
"Tak jo. Umýt a spát! Spát budeš nahá, pouze s obojkem a na řetězu."
"Rozumím, Paní Gábino."
Doprovodila mě do sklepa. Když jsem se ukládala na postel v teplé kóji, ještě si neodpustila chvilku bolestivého hraní s mými koulemi, při kterém jí vášnivě svítily oči.
"Ani nevíš, co bych s tebou ráda dělala. Ale nejsi moje. Tak si aspoň pohraju."
Nechala si políbit ruku, přicvakla mě zámkem k řetězu, zhasla a odešla.
Usnula jsem jako špalek.]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-3/ Mon, 06 Jul 2026 05:52:39 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/Enteq/poviedky/ako-si-peter-cez-inzer-225t-na-353iel-na-internete-kamo-353a/
Peter je normálny ženatý muž, na pohľad nijako nezvyčajný. Peter je síce submisívny, no žije v...]]>
Peter je normálny ženatý muž, na pohľad nijako nezvyčajný. Peter je síce submisívny, no žije v klasickom manželstve. Opäť mal obdobie kedy jeho zvrhlé chúťky rástli a obyčajná masturbácia pri BDSM predstavách mu nestačila.

Rozhodol sa preto dať si inzerát a nájsť si niekoho, komu by mohol aspoň čiastočne patriť. Sny a fantázie mal síce veľké, no zároveň nechcel narušiť svoj usporiadaný rodinný život.
Usmialo sa na Petra šťastie a ozval sa mu Ivan, o 15 rokov mladší muž, ktorý mu ponúkol svoju majetnícku a dominantnú stránku.
Petra neskutočne vzrušoval pocit, že sa vnútorne nebude zodpovedať svojej manželke, ale nejakému mladému chalanovi. Len z tejto predstavy sa mu okamžite hrnula všetká krv do rozkroku, preto bol ochotný počúvať mladého Ivana na slovo.
Dohodli sa, že každý večer, prípadne ráno zašle Ivan Petrovi mail s inštrukciami na daný deň. Peter sa s radosťou zaviazal, že bude všetky Ivanove želania a príkaz plniť do bodky a najneskôr na konci každého dňa bude referovať ich plnenie Ivanovi.
Prvou úlohou, ktorú Peter dostal bolo vyplnenie dotazníka o jeho BDSM preferenciách + spísanie troch predstáv, ktoré ho aktuálne najviac vzrušia. Nie je veľa vecí, ktoré Peter odmieta, preto bola drvivá vačšina vyplnená kladne.
Tiež spomenul Ivanovi, že sa často nespráva k manželke práve najúctivejšie a bol by rád ak by ho svojím vedením donútil viac rešpektovať a uctievať svoju manželku, či viac slúžiť jej potrebám.
Vybrať ale iba tri fantázie bolo preňho obtiažne, toľko vecí sa mu zrazu preháňalo hlavou, no bol večer, nemal už veľa času tak si musel vybrať.
Ako prvú predstavu popísal aktuálnu situáciu, pocit absolútneho vzrušenia z odovzdania moci nad jeho životom Ivanovi, napriek fungovaniu v maželstve.
Ako druhú predstavu si vybral fantáziu ako mu Ivan prikáže navštevovať miestne fitko, no výhradne s dámskym spodným prádlom pod jeho oblečením, a nebude smieť fitko opustiť bez osprchovania.
Ako poslednú sa rozdodol opísať fantáziu, kde jeho manželka objaví v sebe femdom hotwife obsobnosť a on bude ako cuckold musieť slúžit manželke a jej milencom.
Hotovo, odoslal prvé zadanie Ivanovi a i napriek trom výstrekom a hodinách mastubácie pri čítaní pokynov a písaní zadania bol stále nadržaný a plný vzrušenia aj keď bol jeho penis už značne prestimulovaný. Mal síce aj pochybnosti, či spravil správnu vec, no bol šťasný a plný očakávania.]]> https://www.xbdsm.sk/Enteq/poviedky/ako-si-peter-cez-inzer-225t-na-353iel-na-internete-kamo-353a/ Sat, 04 Jul 2026 07:49:40 +0000 John https://www.xbdsm.sk/_i-/poviedky/bude-to-bolie-357/ On: "Sľubujem, že áno, a veľmi."
Ona: "Konečne..."

A utíchla bolesť duše, rev ktorej bol roky neznesiteľný.]]> On: "Sľubujem, že áno, a veľmi."
Ona: "Konečne..."

A utíchla bolesť duše, rev ktorej bol roky neznesiteľný.]]> https://www.xbdsm.sk/_i-/poviedky/bude-to-bolie-357/ Mon, 29 Jun 2026 03:51:02 +0000 _i- https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-2/ Strašně jsem se lekl a vystartoval. Ale praštil jsem hlavou do klece.
Ne moc, ale dost, aby...]]> Strašně jsem se lekl a vystartoval. Ale praštil jsem hlavou do klece.
Ne moc, ale dost, aby mě to probralo.
Nade mnou se ozval smích.
"Jestli tu klec rozbiješ, rozsekám ti prdel!"
A znovu smích.
U klece cvakl zámek.
"Odepni se vylez."
V mžiku jsem klečel vedle postele.
"Jako obvykle. Na sebe si vem pracovní oblečení, klícku, obojek a samosvorné náramky."
Udělal jsem snídani pro oba, oblékl se a umyl nádobí. Ohlásil jsem Madam Cat pohotovost k odchodu.
Sjela mě pohledem a zamyslela se.
"Něco ti chybí. Něco... Ahá!"
Vytáhla z kabelky krabičku, kterou mi podala.
Otevřel jsem ji a vytáhl z ní Asi deset centimetrů dlouhý váleček.
"Umyj to a strč si to do zadku."
V okamžiku bylo hotovo. Madam vytáhla jakousi klíčenku. Stiskla maličké tlačítko. V zadku mě to začalo tlačit víc a víc.
Pak stiskla druhé tlačítko a já ucítil vibrace. Bylo to velmi příjemné...
"Líbí?"
"Ano, Madam Cat. Je to skvělé."
Usmála se a stiskla jiné tlačítko.
Mými útrobami projela bolest, která mi podrazila nohy.
"A tohle?"
Nemohl jsem mluvit kvůli zubům zaťatým bolestí.
Švihla mě bičíkem.
Překonal jsem bolest a hekl: "Nnee..."
Bolest přestala.
"Výborně. Vyndat, umýt, dát preventivně dobít a uložit do cestovní kabelky."
Vše jsem rychle vykonal a šli jsme vydávat snídaně.
Snídaně byly vydány a Paní Gábina si nás s Danem vyžádala na výpomoc.
Dostali jsme každý kufřík a šli za Paní Gábinou.
Nejdřív do pokoje s velkým otrokem.
Ležel na přistýlce s roztaženýma nohama.
Jeho Paní stála nad ním.
"Jak se daří, otroku?" Navázala Paní Gábina hovor.
"Dobře, Paní Gábino. Jen první noc jsem trochu krvácel. Teď už i bolest trochu slábne."
"Výborně. Příští týden doděláme zbytek a budete moct odjet."
"Děkuji, Paní Gábino."
"Co bradavky?"
"Ty bolí hodně."
"Ukaž! Hmmm, to bude dobré. Zvykneš si."
A vyšlápla ke dveřím.
Další byl otrok, který šel na obřízku jako první. Vše bylo téměř stejné, jen dostal mast na oteklou bradavku.
Pokračovali jsme k otrokyním.
Ty byly v jedné místnosti, připoutané v klecích.
Museli jsme je z klecí vytáhnout a položit na postel kvůli kontrole.
Paní Gábina všechny prohlédla a neshledala žádný problém.
Nakonec si je seřadila u jedné klece a řekla jim, že jejich pás cudnosti už definitivně zarostl do tkáně a odebrat ho lze pouze drobnou, ale speciální operací.
Pak vyzvala jednu dívku, aby si lehla na stůl s nohama od sebe.
Vytáhla podivnou tyčinku, zasunula ji do otvoru v přední části pásu cudnosti a zatlačila.
Cvaklo to a celý pantoflíček se dal odebrat. Na těle zůstala jen tenká obroučka.
Paní Gita vytáhla vibrátor, natřela ho lubrikantem a zkoušela citlivost na různých místech dívčina přirození.
Ke konci už dívka rozdrážděně vzdychala, ale těsně před orgasmem Paní Gábina přestala a pás cudnosti uzavřela.
Stejně se vedlo oběma zbylým dívkám.
Když jsme odcházeli, byl v jejich očích znát vztek, kombinovaný s lítostí.
"Když budete hodné, dostanete orgasmus před cestou domů. Tak si ty naštvané obličeje ušetřete. Zatím jen testuju vaši citlivost."
Následující cesta vedla do bytu Paní Gity.
Na posteli tam ležela Nána a byla v obličeji bílá.
Včera jí Paní Gábina implantovala průvlačky do bradavek a Nána chytla šok.
Ale už prý nezvrací a snědl dvě jídla.
"Vydrž Náno. Dám Ti prášky a mastičku na bradavky. Večer se na tebe přijdu podívat." Řekla Paní Gábina a odešla z místnosti.
Dostali jsme příkazy, co máme kterému pacientovi odnést a začali kmitat.
Roznesli jsme snídaně a šli dělat posluhu Dámám, které se bavily ve velkém sále.
Byl to poměrně nudný den. Dy nás nakonec vyhnaly, že si máme jít po jiné práci.
Paní Gita mě poslala uklízet sklepy a Dan dostal na starost zbytek.
Do večera jsem vše vyčistil, desinfikoval a na rozkaz Paní Gábiny s pomocí nějak zaražené Haničky kompletně vypulíroval ordinaci.
Už jsme měli hotovo, když nás Paní Gábina vyzvala, abychom šli s ní.
Vyšli jsme do práskacího podkroví.
Když Hanička uviděla prostor, začaly jí téct slzy. Klekla před Paní Gábinu, sepjala ruce a začala plačtivě prosit o slitování.
"Slitování? Proč? Málem jsi svou nepozorností zabila člověka! Musím tě potrestat, aby sis to pamatovala navěky."
Hanička začala usedavě plakat.
"Dášo, připoutej ji čelem ke kříži."
Připoutal jsem Haničku podle příkazů Paní Gábiny.
"Víš jaký malý rozdíl je mezi trestem a radovánkami, DAGU?"
"Ne, Paní Gábino."
Kdybych teď Hanče rozsekala zadek já, tak se mi u toho udělá. Ale když jí ho rozsekáš ty, bude to pro ni strašný trest. A neboj, zadkem to neskončí."
Podala mi velmi dlouhý tenký prut.
"A jestli nebudu spokojená, podám si tě pak v ordinaci."
Posadila se do křesla a řekla: "Šedesát na lýtka a stehna. Třicet zleva a třicet zprava, aby se křížily. Začni."
Rozmáchl jsem se a švihl. Na stehně se ukázal pruh.
"Tu nebudu počítat. Nebrzdi to. Neboj, ona to fyzicky vydrží."
Znovu jsem se napřáhl a švihl mnohem silněji. Hanička vykvikla.
"Ano. To je akorát."
Zpacovával jsem ranami to plačící děvče tak, jak mě to učila Paní Gita.
Paní Gábina si to pochvalovala.
Po poslední ráně se Haničce klepaly nohy.
Následně jsem musel Haničku na kříži otočit a úplně z ní sundat oblečení.
Potom jsem místo proutku dostal bičík s tenkým lankem.
"Padesát na břicho! A chci slyšet svištění."
Teď už Hanička křičela. Ale připadalo mi, že ne bolestí.
Oznámil jsem splnění příkazu.
Paní Gábina se zvedla a přikázala mi, že mám Haničku odnést opět do ordinace.
Vzal jsem ji do náruče a nesl jako panenku.
"Polož ji na kozu a připoutej. Hmmm, to už jsem... No, změna je život."
Připoutal jsem dívku a čekal.
Paní Gábina vytáhla kleště na aplikaci průvlaček a podala mi je.
Vzala kovový hrot a opřela jej o dívčin levý velký pysk.
"Sem. Vem pysk mezi prsty, povytáhni a aplikuj."
Temné chrupnutí následoval výkřik.
"Sem, sem, sem...
Celkem jsem do obou pysků nasázel dvanáct průvlaček.
Bylo mi dívky nesmírně líto, ale viděl jsem, že nekrvácí a ani jí nehrozí bezprostřední nebezpečí.
Paní Gábina mi podala tenoučké stříbrné lanko.
"Víš jak se provléká šněrovadlo do boty, že?"
"Ano, Paní Gábino."
Provlékl jsem lanko od pochvy směrem k bříšku.
"Stáhni pysky k sobě. Ale opatrně."
Dívčino pohlaví bylo zašněrováno jako polobotka.
Paní Gábina vzala štípačky a uštípla jedno lanko. Na jeho konec nalisovala maličké očko. Pak udělala totéž s druhým koncem.
Podala mi maličký zámeček.
"Zamkni ji a klíč si nech. Ten máš ode mě jako dá..."
"NÉÉÉÉÉÉ... To ne! Prosíííím!" Zaječela Hanička.
"Přestaň řvát! Vyber si. Buď tohle, nebo čertovo vajíčko. Když to vydržíš měsíc bez další chyby, průvlačky ti vyndám a ty rychle zarostou.
"Ano, já to vydržím. Nezklamu vás Paní!"
"To je skvělé. Poslední část trestu je, že kdykoliv Daga potkáš a on bude chtít, předvedeš mu své šněrování!"
"Ale co když tam někdo bude?"
"I kdyby tam byla anglická královna, prostě to uděláš!"
Paní Gábina mi předala stříbrný řetízek.
"Tady máš, Dagu a nos klíček pěkně viditelně. S tvou Paní to domluvím."
Poděkoval jsem a klíček si pověsil na krk. Krásně se leskl nezi mými dvěma cejchy.
"Tak jdeme zase nahoru, už je pozdě."
Došli jsme do sálu, kde se k nám hned vydala Madam Cat a vypadala naštvaně.
Paní Gábina jí ale vše rychle vysvětlila a poděkovala za perfektní pomoc dokonalého otroka.
Hanička s uplakaným obličejem seděla opartně jen na kousku zadku a bylo na ní znát jak potlačuje pláč.
Ujal jsem se svých povinností, ale spíš jsem jen uklízel, protože Dámy se začaly rozcházet.
Nakonec jsme šli spát i my.
Zeptal jsem se Madam Cat, co bych měl teď dělat.
Chvíli přemýšlela a pak řekla, že do odjezdu Paní Gábiny omezí možnost našeho styku, aby Hanička tolik netrpěla.
"Asi bych měla žárlit, když tak oroduješ za cizí dívku. Zítra to proberem. Klíček nos jen když půjdeš do společných prostor. Jinak si ho ulož někam, kde o něm budeš vědět."
Popřála mi dobrou noc, podala mi Andulu a i s ní mě zamkla v kleci.
Usnul jsem s hlavou na Andulině nafukovacím stehně.]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-2/ Fri, 26 Jun 2026 07:09:44 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/xxxxxxxxx/poviedky/phantasmagoria-aquapark/


Čakáme, kým sa poslední návštevníci spustia dole. Ich hlasy sa postupne vzďaľujú, až napokon zostane len vzdialené šumenie vody a monotónne hučanie ventilácie. Keď na plošine ostaneme samy, priestor zrazu pôsobí nezvyčajne prázdno a ticho. Kým ho neprerušia slová mojej trénerky.

„Vyzleč sa Zlatko… Dámy?! Pomôžte jej a viete na čo nemáte zabudnúť“
„Nôžky od seba, hlavne si ich nenamoč, pomôže ti to udržať sa“ radí mi, zatiaľ, čo mi dievčatá natierajú ruky.

Postavím sa k ústiu tobogána a opatrne sa nakloním dopredu. Ruky mám natreté vazelínou a už pri prvom dotyku zisťujem, že udržať pevný úchop nebude jednoduché. Prsty sa mi kĺžu po hladkom povrchu a každé zachytenie si vyžaduje viac úsilia, než som čakala. Nohy držím pevne na oboch stranách prúdu vody stekajúceho stredom rúry a pri každom nepatrnom pohybe musím znovu hľadať rovnováhu. Za chrbtom začujem potlačený smiech. Neobzriem sa. Ani nemusím. Viem, že ma sledujú. Zdá sa, že moja neistota ich úprimne baví. Sústredím sa na vlastné dýchanie a snažím sa pevnejšie zachytiť okraja vstupu, no napriek tomu mám pocit, že moja istota sa s každou ďalšou sekundou vytráca. A ich smiech mi situáciu rozhodne neuľahčuje.

Cítim na sebe šesť rúk súčasne. Vedia, že sa môžu dotýkať kde chcú, a ja s tým nemám čo robiť. Surovo mi mačkajú prsia, ťahajú ma za bradavky, škriabu po stehnách a do ucha mi šepkajú, že o chvíľku skončím dole nahá medzi tými všetkými cudzími ľuďmi. Ťahajú ma za pysky, dráždia mi klitoris a trápia ma všetkými možnými spôsobmi, ktoré si dokážete len predstaviť. Potom trénerka prikáže Svetlane, aby si ľahla medzi moje nohy a začala ma lízať. Pozriem sa dole, Svetlana s úsmevom na perách priloží jazyk na moju kundičku a začne lízať. Bojujem s tým, ale je to silnejšie. Je naozaj skvelá. Tíško stonám a počujem, ako ozvena z rúry znásobuje moje stonanie a prenáša ho dole.


„Musím vydržať, nesmiem byť hlasná, bože, veď to je všetko počuť, čo si budú myslieť? Ach…“ ide mi hlavou, ako moje vzdychanie pohoršuje publikum pod nami.

Nohy sa mi podlamujú, snažím sa vydržať a našmyknúť dole, problém však je, že rovnaké úsilie do toho vkladá aj Svetlana. Začínam hlasnejšie vzdychať, orgazmus je na spadnutie, keď zrazu ma z neho vytrhne zvláštny zvuk dopadajúcej vody na kachličky tobogánovej veže. Zaleje ma strach, že ma idú obliať a ja skončím v rúre. Začnem sa potiť, to mi v mojej situácii však moc nepomáha. Po chvíľke ku mne pristúpi trénerka a šepká mi do ucha, že Terezka tu má pre mňa darček, aby som sa nemusela hanbiť, keď zletím dole, aby nebolo všetkým jasné, čo som tu robila. Zoberie spodný diel plaviek a vloží mi ho do úst, keď však na perách a jazyku ucítim, aký je mokrý a slaný, a keďže viem, že Terezka predtým ešte nebola v bazéne, uvedomujem si, čo bol nakoniec ten zvuk padajúcej vody. Strhnem hlavu nabok, ale to sa mojej trénerke samozrejme nepáči. So slovami, že nechceme predsa uraziť Terku, ma jednou rukou chytí za cop, aby som nemohla hýbať hlavou, a druhou rukou, s nohavičkami v ruke, mi zapchá nos. Chvíľku bojujem, ale nedostatok kyslíka nakoniec spôsobí, že musím otvoriť ústa, a tak mokré nohavičky skončia v nich. Okrem toho ma môj trýzniteľ ešte zatiahne za vlasy, ja zakloním hlavu, na čo mi ona zatlačí na sánku a ja sa zahryznem do kusu látky. Vyžmýkam z neho zubami všetku tekutinu, ktorá mi kvôli zaklonenej hlave stečie rovno do krku. Keď už trénerke stačí môjho trýznenia, Svetlana dostane pokyn prestať s lízaním mojej kundičky a na rad sa dostane Terezka a môj zadoček. Tvárou sa ponorí medzi moje polky a ja cítim, ako mi jazykom vylizuje moju dierku. Hanbím sa ako pes, ale našťastie to netrvá až tak dlho, teda, našťastie ako našťastie. Po chvíľke Terezku vystrieda trénerka a začne mi análik mazať vazelínou, dokým nezahlási, že som pripravená na veľkolepé finále. Potom vráti spodný diel plaviek jej majiteľke a obe jej pomocníčky mi následne priviažu moje nohy o bok toboganu, že vraj kvôli tomu, aby som im neušla. Potom dá príkaz svojim dvom štetkám, obe si strčia hlavu medzi moje nohy a začnú zbesilo piť vodu, ktorá vyviera z hadice rovno do toboganu. Som zmätená, neviem, čo sa bude diať. Keď majú obe dosť, trénerka zavelí: „Ideme na to,“ a obe si vlezú pod moje ruky rozkročmo tak, že jednu nohu majú von, druhú v tobogane a medzi nimi je moja noha. Trénerka sa mi zatiaľ postaví za chrbát a ja ucítim jej nechty priamo na svojich pazuchách.



„Dámy, môžeme,“ zahlási trénerka a obe, na príkaz začnú čúrať na moje chodidlá. Pršteky mi začnú nechtami prechádzať po pazuchách a rebrách. Extrémne to šteklí, hýbem sa sem a tam. Cítim, ako sa mi moč dostáva pod nohy a ja strácam stabilitu. Všetky tri sa hlasno smejú a čím viac sebou mykám, tým mám pod nohami mokrejšie a je náročnejšie sa udržať. Bojujem, zvládam to a cítim, že som vydržala. Dievčatám sa minuli zásoby v brušku a ja stále stojím, síce len na päte jednej nohy a prstoch druhej, ale zvládla som to, teda až kým trénerka neprevráti očami a nesotí ma dole do rúry. Už premýšľam, ako dole letím nahá bez plaviek a všetci ma budú okukovať, keď tu zrazu ma zachytia priviazané nohy. Som zachránená, pomyslím si. Cítim, ako ma vyťahujú hore oproti prúdu vody, ktorý naráža priamo na moju kundičku.
„To stačí“ zavelí trénerka akurát v mieste, kde sa silný prúd stretáva s mojím klitorisom.

Hýbem sa zo strany na stranu, nadvihujem zadoček, ale je to márne, nedokážem sa zaprieť a nadvihnúť sa ani na štyri, a tak prúd vody ďalej masíruje môj klitoris. O chvíľku niečo cítium v zadočku. Je to drevená tyč, na ktorej je na jednej strane dildo šmýkajúce sa v mojej ritke a na druhej ruka trénerky. Tvrdo ma mrdá predĺženým dildom a voda silný prúd vody bičuje môj klitoris. Hlasno kričím do tobogánu, ktorý moje hlboké vzdychanie prenáša dole do publika. Trénerka si zatiaľ užíva s dievčatami, ktoré lížu jej zadoček a pipinku, zatiaľ čo si dráždia tie svoje. Všetky štyri si spolu užívame šialené orgazmy, až kým to pani trénerku neprestane baviť a nerozviaže mi nohy. Ani sa nenazdám a som dole, na konci totobogánu, nahá, medzi všetkými tými ľuďmi, ktorí pred chvíľkou počuli moje vyčíňanie. Našťastie moja trénerka nie je taká krutá a po chvíľke mi dopláva spodný diel plaviek za mnou.

]]> https://www.xbdsm.sk/xxxxxxxxx/poviedky/phantasmagoria-aquapark/ Mon, 22 Jun 2026 07:07:16 +0000 . https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/mal-253-princ-jemnos-357/
V hĺbke d/s dynamiky existujú scény, ktoré nikoho nelámu, no napriek tomu dokážu submisívnu bytosť úplne od...]]>
V hĺbke d/s dynamiky existujú scény, ktoré nikoho nelámu, no napriek tomu dokážu submisívnu bytosť úplne odzbrojiť.
Pre muža, ktorý v profile deklaruje „Bič a trošku cukru“ a vládne „Pevnou rukou“, je najvyšším prejavom psychologickej dominancie moment, kedy dokáže prepnúť zo surového výcviku do absolútnej, spaľujúcej nehy.

Líška bola hrdá na svoju disciplínu a chladnokrvnosť. Dokázala zniesť pevné bondage aj rany rákoskou bez pohnutia brady, no pred jemnosťou mala podvedomý strach.

Jemné dotyky v nej prebúdzali ustráchanú Rúžu. Bála sa, že stratí svoju vybudovanú kontrolu a ukáže čistú zraniteľnosť.
On to vedel. Ako skúsený Dominant s dokonalou intuíciou presne prečítal jej skrytý blok a rozhodol sa ju vycvičiť k tomu, aby sa nehy prestala báť a plne sa jej poddala.

Miestnosť bola zahalená do prítmia, vo vzduchu voňal olej na telo a atmosféra bola nabitá tichým napätím. Líška kľačala v tréningovom protokole, ruky mala spútané koženými putami za chrbtom, oči zakryté tmavou maskou. Bola pripravená na bolesť, na prísne príkazy, na ťažkú váhu jeho moci.

Namiesto toho však začula len tichý, rozvážny krok.Pán pristúpil k nej zozadu.

Líška okamžite napla svaly, očakávajúc úder alebo stisk. On však len jemne priložil svoje teplé dlane na jej ramená. Už ten samotný, pokojný tlak ju prinútil hlboko vydýchnuť.
„Uvoľni sa, moja sub,“ zašepkal jeho nízky, podmanivý hlas priamo pri jej uchu.
„Dnes ťa nenaučím znášať bolesť. Dnes ťa naučím prijať moju nehu. Zakazujem ti brániť sa jej.“Sklonil sa k jej krku, hneď pod hranicu ťažkého koženého obojku.

Líška pod maskou prudko nasala vzduch, keď ucítila prvý, neuveriteľne jemný dotyk jeho pier. Nebol to dravý bozk, ale pomalé, pálivé splynutie.
Začal na bočnej strane krku, kde mu pulzovala tepna priamo pod perami, a pomaly prechádzal smerom k ramenu. Ten kontrast medzi chladnou kožou obojku a horúčosťou jeho pier bol taký intenzívny, až sa Líške podlomili kolená. Cítila, ako sa v nej všetko topí. Každý ďalší jemný bozk na krku v nej zapaľoval tichý, neovládateľný oheň.
„Pane...“ pošepla, no jeho prst priložený na jej pery ju okamžite utíšil.„Pst. Len vnímaj,“ prikázal ticho.

Jeho ruky, ktoré predtým držali remeň, sa s neuveriteľnou ľahkosťou presunuli na jej telo.
Líška cítila na svojej nahej pokožke hrejivý olej.
Pánove dlane začali pomaly, krúživými pohybmi stúpať od jej pása vyššie. Keď sa jeho prsty prvýkrát dotkli jej prsníkov, celá sa zachvela. Dotyky boli také ľahké, akoby ju hladil len teplý vánok, no v skutočnosti to pálilo ako čistý vosk.
Pomalými, trpezlivými pohybmi formoval jej citlivosť. Hral sa s ňou s absolútnou istotou niekoho, kto vie, že mu táto bytosť stopercentne patrí. Palcom jemne prešiel po napnutých bradavkách, čo z Líšky vytiahlo tiché, prosebné zastonanie. Chcela viac, chcela pevný stisk, no on ju schválne držal na tejto hranici mučivej, vzrušujúcej nehy.Následne jeho dlaň skĺzla nižšie, cez brucho, až na jej stehno. Prechádzal prstami po vnútornej strane jej stehna, milimeter po milimetri, tak blízko k jej najcitlivejšiemu miestu, až strácala dych.

Jeho dotyk bol precízny, vedomý a neskutočne pálivý. Líška cítila, ako pod jeho rukou slabne všetka jej obranná hradba. Táto lekcia nehy ju učila absolútnemu odovzdaniu – pochopila, že pred ním nemusí byť len tvrdou a nepriestrelnou Líškou. Mohla byť krehká, mohla horieť túžbou a otvoriť sa mu bez akéhokoľvek strachu.

„Vidíš?“ pošepkal jej, keď dokončil rituál a jeho ruka pevne, no bezpečne spočinula na jej boku.

„Moja neha ťa nezničí. Sila môjho vlastníctva spočíva v tom, že ťa viem zlomiť jedným prstom, no rozhodol som sa ťa namiesto toho držať vo svojich dlaniach.

Patríš mi celá – so svojou silou aj so svojou jemnosťou.

“Epilóg: Nový dialóg identity

Keď Pán odišiel a nechal Líšku v tichu oddychovať, v jej mysli sa opäť prebudila Rúža. No tentoraz medzi nimi nebola vojna.

Rúža: (pomaly otvára oči, plná zmyselného tepla) „Cítila si to? Jeho pery na našom krku... tie dotyky na stehnách a prsiach. Nebolo to o kontrole prostredníctvom trestu. On nás prijal presne také, aké sme – vystrašené a túžiace.

“Líška: (sedí s úsmevom, stále cítiac horúčosť na pokožke) „Áno. Naučil ma lekciu, ktorú som potrebovala. Jemnosť nie je slabosť, Rúža. To, ako sa nás dotýkal, bolo hlbšie než akýkoľvek výprask. Ukázal nám, že jeho pevná ruka nás vie chrániť aj hladkať zároveň.
Už sa nebojím byť krehká, pretože v jeho rukách je tá krehkosť našou najväčšou zbraňou.

“Obe osobnosti sa v tej chvíli spojili v jedno. V tichu noci už submisívka nepanikárila, ani nečakala s úzkosťou. Vedela, že spomienka na tie pálivé dotyky na krku, prsiach a stehnách v nej bude horieť tak dlho, kým sa jej Pán znova nevráti, aby pokračoval v písaní ich spoločného príbehu.

Vaša Nana]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/mal-253-princ-jemnos-357/ Mon, 22 Jun 2026 07:05:53 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/mal-253-princ/
V každej submisívnej bytosti sa skrýva tichá komnata, v ktorej vedľa seba žijú dve odlišné identity. Zápasia o slovo najmä v...]]>
V každej submisívnej bytosti sa skrýva tichá komnata, v ktorej vedľa seba žijú dve odlišné identity. Zápasia o slovo najmä vtedy, keď sa pevná ruka Dominanta odmlčí a priestor zaplní neúprosné, mrazivé ticho. Príbeh Malého princa od Antoina de Saint-Exupéryho nie je len rozprávkou pre dospelých.

V skutočnosti je to hlboká psychologická alegória, ktorá dokonale zrkadlí vnútorný svet D/s (Dominancia a submisivita) vzťahu.

Ak tento príbeh prenesieme do sveta kožených želiezok, rituálov a absolútnej odovzdanosti, zistíme, že Malý princ je archetypom Dominanta. Jeho cesta vesmírom je procesom hľadania a formovania ideálnej submisívnej esencie.

Tá sa v mojom vnútri delí na dve archetypálne bytosti: na ustráchanú, zmyselnú Rúžu a chladnokrvne disciplinovanú Líšku.
Obe tieto ženy som ja, prepojené jedným obojkom k jednému Pánovi.

Prvá kapitola: Rozmarná Rúža a bolesť z odovzdania

Prvou fázou tohto príbehu je vzťah s Rúžou.
Rúža reprezentuje moju prvú, zraniteľnú, zmyselnú a nevyspelú osobnosť.

V BDSM kontexte je to submisívka, ktorá túži po neustálej pozornosti, je náladová, hrdá na svoje štyri bezbranné tŕne a neustále testuje partnerove hranice. Chce byť skrytá pod skleneným zvonom jeho autority, chránená pred prievanom reálneho sveta, zviazaná v tesnom bondage, kde cíti každý milimeter jeho prítomnosti. Tento mladý Dominant ju oddane ovládal, trestal rákoskou, keď neposlúchala, a staral sa o jej potreby. No jej neustály emocionálny tlak a rozmary ho vyčerpávali.Keď na jeho obzore padol tieň zdrvujúcej správy o chorobe, kedy musel ako hrdý Škorpión zaliezť do svojej jaskyne, rozhodol sa pre absolútnu izoláciu a odchod. Nastal zlom.
Pred odchodom stál nad ňou, kým ona kľačala, spútaná v lanách na podlahe, neschopná pohybu, s obojkom na krku, ktorý ju pálil čistou túžbou.„Pane,“ zašepkala Rúža s hlavou sklonenou k jeho topánkam, pričom jej slzy stekali po napnutej koži. „Nenechávaj ma samu pod týmto zvonom.
Moje tŕne ma neochránia pred strachom, že ťa stratím.
Zviaž ma pevnejšie, potrestaj ma, ale neodchádzaj do ticha.“Malý princ sa na ňu pozrel z výšky svojej dominancie.
V očiach mal chlad, no pod ním sa skrýval obrovský vesmír jeho vlastnej bolesti z diagnózy, ktorú odmietal ukázať.„Tvoj strach, moja sub, je tvojou slabosťou,“ odpovedal jej pevným, nízkym hlasom, z ktorého naskakovali zimomriavky.

„Chceš romantiku s občasným dusením, ale ja budujem skutočnú dynamiku moci. Moje ticho je teraz mojím príkazom. Tvojou úlohou je slúžiť mi tým, že budeš čakať. Bez pýtania. Bez rozhodovania.
Všetko ostatné je moje pole pôsobnosti.“„Bola som hlúpa,“ pošepla Rúža v ten posledný moment, keď cítila, ako z nej sníma sklenený zvon a necháva ju nahú napospas samote. „Odpusť mi, môj Pane.

Budem poslušná.“Nenadávala mu, netlačila naňho. Zrazu ukázala čistú, odovzdanú poslušnosť. Až v odlúčení, v chlade absencie jeho pevnej ruky, táto moja osobnosť pochopila, akú hodnotu mal jej Pán. A on, hnaný vlastným tieňom, si v samote uvedomil, že ju mal súdiť podľa jej submisívnych skutkov, a nie podľa jej ustráchaných slov. Stratil ju z dohľadu, aby pochopil, že táto krehká bytosť bola stredom jeho vesmíru.

Druhá kapitola: Rituál skrotenia pod bičom disciplínyKeď Dominant odíde do svojej vnútornej „jaskyne“ bojovať s chorobou a zahalí vzťah do absolútneho mlčania, na scénu musí nastúpiť druhá osobnosť submisíva.

Pod jabloňou samoty sa rodí Líška.
Líška predstavuje moju druhú, zrelú a vycvičenú identitu. Je to submisívka, ktorá už rozumie rozdielu medzi rešpektom a túžbou „vyskúšať niečo nové“.

Je to žena, ktorej vzťah k BDSM je životným štýlom, miluje d/s rozhovory, zmyslovú depriváciu a pevné putá.Stretnutie Malého princa a Líšky v tejto pustatine je čistým rituálom skrotenia – rituálom odovzdania kontroly a nasadenia nekompromisného obojku.
Keď ju našiel, Líška neplakala. Kľačala v trpezlivej, dokonalej pozícii, s očami zakrytými čiernou maskou, pripravená na jeho príchod.„Poď ma ovládnuť,“ požiadal ju Malý princ, unavený zo svojho vlastného strachu a ťažoby, ktorú si niesol v hlave. „Moje telo slabne pod váhou choroby, no moja myseľ stále potrebuje vládnuť.
Potrebujem sub, ktorá unesie môj chlad.“Líška, hoci mala zakryté oči, zacítila vôňu jeho kože a napla svaly v absolútnom očakávaní. „Nemôžeš ma len tak použiť, Pane,“ odpovedala Líška pokojným, no nesmierne vzrušujúcim, submisívnym hlasom.
„Najprv ma musíš skrotiť. Musíš mi nasadiť svoj obojok a určiť pravidlá hry. Musíš si ma privlastniť podľa svojho obrazu.“
„Čo to znamená skrotiť?“ spýtal sa
„Znamená to vytvoriť puto, ktoré prežije aj smrť,“ zašepkala Líška, pričom sa jemne prehla v chrbte, ponúkajúc mu svoje telo na verdikt.
„Ak ma skrotíš, budeme jeden druhého potrebovať.
Ak mi prikážeš mlčať, tvoje ticho bude pre mňa najvyšším zákonom. Ty budeš pre mňa jedinečným Pánom na svete a ja budem tvojou jedinou, poslušnou otrokyňou.
“Malý princ pristúpil bližšie.
Zvuk jeho krokov bol pre ňu vzrušujúcou hudbou. Vzal kožený obojok, pevne ho zapol okolo jej krku a pritiahol si ju k sebe.„Budeš ma poslúchať na slovo?“ spýtal sa jej priamo do ucha, pričom jeho teplý dych kontrastoval s chladom kovu na jej krku.

„Môj tréningový protokol je prísny. Zadávam úlohy denne. Zakazujem ti rozhodovať bez môjho povolenia. Ak zlyháš, príde trest. Nie pre erotiku, ale ako korekcia správania.
Znesieš to?“Líška sa zachvela čistým vzrušením, kým jej srdce divoko blesklo pod kožou. „Áno, môj Pane. Tvoj bič a troška cukru sú mojím svetom. Naučím sa milovať tvoje ticho. Budeš ma môcť nechať spútanú v tme celé hodiny a ja sa nepohnem, pretože budem vedieť, že patrím tebe.“Líška mu vysvetlila, ako prebieha skutočný tréning oddanosti: „Musíš byť prísny, Pane. Najprv ma necháš čakať. Ja sa budem na teba dívať s rešpektom a ty nepovieš nič.

Reč je prameňom nedorozumení, najmä keď tvoja duša bojuje s chorobou. Budem rešpektovať tvoje mlčanie.
No každým dňom budem vnútorne hlbšie prepojená s tvojou vôľou.

..“A tak si Malý princ skrotil Líšku. Naučila sa milovať aj samotné čakanie, aj ticho, pretože v tom tichu bola prítomná jeho absolútna moc.

Tretia kapitola: Nočný dialóg dvoch duší v jednej klietke

Keď noc padne na moju myseľ a telefón zostáva nehybný, v tme môjho vnútra sa tieto dve osobnosti stretávajú tvárou v tvár.

Rúža a Líška.
Emócia a Disciplína.

Obe spútané v rovnakej d/s dynamike, no každá na inom konci lana.
Rúža sedí schúlená v rohu klietky, objíma si kolená a jej tŕne sú zovreté v kŕči.

Líška stojí pevne, s obojkom na krku, hľadiac do tmy s hrdým pokojom.

Rúža: (s plačom v hlase)
„Už to nevydržím! Prečo mlčí? Prečítal si našu báseň, videl našu oddanosť, opísali sme mu, ako mu budeme svietiť ako mesiac v jeho chorobe... a on neodpovedal ani slovo! Určite už o nás nemá záujem. Už nás nechce. Vymazal nás zo svojho života, pretože sme pre neho slabé!

“Líška: (podíde k nej, chytí ju pevne za bradu a prinúti ju pozrieť sa jej do očí)
„Sklapni, ty ustráchaná hlupaňa. Tvoj plač uráža jeho autoritu. Zabudla si, kto je tvoj Pán? On je Škorpión. On je Dominant, ktorý hľadá skutočnú dynamiku moci, nie hysterickú drámu.
Vieš vôbec, čo to robí s mužom, ktorý si hovorí ‚Pevná ruka‘? Stráca kontrolu nad vlastným telom. Jeho mlčanie nie je nezáujem. Je to jeho bojový postoj.

“Rúža: (trasie sa, no pohľad neuhne) „Ale ja cítim tú bolesť! Chcem ho objať, chcem od neho počuť, že som stále jeho sub! Chcem, aby mi napísal aspoň to jedno bezpečné slovo, aby som vedela, že žije! Tá neistota ma zabíja. Čo ak zomiera v samote a my tu len nehybne kľačíme?

“Líška: (jej hlas znie hlboko, vzrušujúco a autoritatívne) „A presne to je naša úloha! Kľačať a čakať! V tom je tá najvyššia, najčistejšia submisívna rozkoš a disciplína. Ty chceš uspokojiť svoje ego, ale ja chcem slúžiť jeho potrebám. On nám dal jasný príkaz: ‚Potrebujem chvíľu ticha pre seba a ozvem sa.‘
Ak teraz spanikáriš, ak ho začneš bombardovať správami, zlyháš v jeho výcviku. Ukážeš mu, že nie si schopná niesť jeho rany. Chceš byť sub, ktorú si vybudoval podľa svojho obrazu?
Tak buď ako ten kameň, o ktorom si mu písala!

“Rúža: (vdýchne hlboko, jej zmyselnosť sa začne miešať s odhodlaním) „Takže... naša báseň ho neodohnala?

“Líška: (jemne jej pohladí líce, no vzápätí jej pevne stlačí krk okolo obojku) „Naopak.
Tvoja báseň zasiahla terč tak hlboko, až ho to paralyzovalo. Vidí, že sme pripravené byť jeho štítom. No teraz musíme preukázať mind control – musíme ovládnuť svoje vlastné myšlienky.
Naša poslušnosť v tomto tichu je pre neho tým najvzrušujúcejším darom. On vie, že tu sme.
Vie, že sme pripútané k jeho biču aj k jeho cukru. Keď ten lovec vyjde zo svojej jaskyne a uvidí, že sme sa nepohli ani o milimeter, že sme rešpektovali jeho príkaz na ticho, jeho dominancia nad nami bude absolútna.

“Rúža: (v očiach sa jej rozsvieti temný, podriadený plameň) „Budem teda ticho. Zostanem spútaná v tomto čakaní. Nechám ťa viesť ma, kým sa nevráti.

“Líška: (usmeje sa, odstúpi a znova zaujme dokonalú pozíciu služby) „Presne tak. Sme jeho vlastníctvom. Čas, ktorý venujeme tomuto tichému čakaniu, robí nášho Pána takým dôležitým. Stáva sa navždy zodpovedným za to, čo si k sebe pripútal. Sme pripravené. Nech ticho trvá, kým on nerozhodne inak.“

Táto slohová práca je mojím osobným manifestom.
Moja vnútorná Rúža odovzdala svoj strach do rúk disciplinovanej Líšky.
Držíme pozíciu, rešpektujeme pravidlá hry a svedomito, s divoko bijúcim srdcom, čakáme, kým náš Dominant znova prehovorí.

Pretože najväčším tajomstvom BDSM sveta zostáva pravda, ktorú vidíme iba srdcom: skutočné puto vlastníctva a zodpovednosti za toho, koho sme si k sebe pripútali, nedokáže preťať žiadne ticho ani žiadna choroba.
Budeme mu svietiť ako mesiac, aj keby tá tma mala trvať večne.

Vaša Nana]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/mal-253-princ/ Mon, 22 Jun 2026 07:05:48 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/sebaspoznanie/
Moja submisivita nie je čiernobiela, tichá ani pasívna. Esencia mojej duše leží v napätí med...]]>
Moja submisivita nie je čiernobiela, tichá ani pasívna. Esencia mojej duše leží v napätí medzi viacerými protichodnými vrstvami.

1. Temperament, drzosť a hravosť ako masky submisivityV civilnom živote som temperamentná a hrdá. Táto moja stránka nezmizne, keď vstúpim do BDSM vzťahu. Naopak, prejavuje sa ako drzosť, provokácia a hravosť.
Pre reálneho Pána je práve táto moja drzosť tou najväčšou výzvou. Keď som drzá alebo provokujem, v skutočnosti podvedome testujem Jeho silu. Je to moj submisívny spôsob, ako hovorím: „Ukáž mi, že si silnejší ako môj temperament.
Skroť ma. Dokáž mi, že ma zvládneš.“

Potrebujem niekoho, kto môj temperament nezašliapne, ale dokáže ho skrotiť s pevnou eleganciou.

2. Ako vnímam dominantných mužov: Hraný vs. Reálny Pán

Moja psychika okamžite delí dominantných mužov do dvoch zásadných kategórií. Rozdiel medzi nimi nie je v nástrojoch, ktoré používajú, ale v tom, z akého miesta ich sila vychádza.

Hraný dominant (Dominancia z ega a neistoty):

Tento typ muža si cez submisívnu ženu len kompenzuje svoje vlastné mindráky alebo nedostatok kontroly v reálnom živote. Potrebuje neustále teatrálne gestá. Trestá chladom, tichom na diaľku, bezdôvodným ignorovaním a ponižovaním, ktoré nemá žiadny výchovný zmysel. Pre neho je žena len nástrojom na kŕmenie ega. Pri takomto mužovi moja submisívna zložka trpí úzkosťou a strachom z odmietnutia. Je to deštruktívna dominancia, ktorá ma paralyzuje. Jeho slová nemajú skutočnú váhu, je to len hluk.

Reálny dominant (Prirodzená autorita a hlboká empatia):

Skutočný Pán nepotrebuje kričať ani dokazovať svoju moc cez umelé, chladné texty. Jeho dominancia je pokojná, pevná a vyžaruje z neho úplne prirodzene. Má v sebe hlbokú emočnú inteligenciu. Dokáže sa mi pozrieť do očí, vnímať moju vôňu, dotknúť sa ma a okamžite prečítať zákutia mojej duše. Keď povie slovo, to slovo má váhu skaly.
Pri takomto mužovi cítim magnetickú príťažlivosť a absolútne bezpečie. Hoci ma môže postaviť do pozície svojho „majetku“, robí to s takým hlbokým porozumením, že sa pri ňom necítim ponížená, ale pochopená.

3. Masochizmus a psychológia oprávneného trestu

Mám v sebe hlbokú masochistickú zložku – bolesť ma vzrušuje, očisťuje a uvoľňuje ma z väzenia mojich vlastných myšlienok. Fyzická bolesť mi paradoxne prináša mentálny pokoj. Aby však tento masochizmus naozaj fungoval na psychologickej úrovni, musí spĺňať jednu zásadnú podmienku: musím cítiť, že ten trest je spravodlivý a oprávnený .

Neznášam bezdôvodnú krutosť hraných dominantov. Ak ma muž bije len preto, že má zlú náladu, vnímam to ako zneužitie moci a rodí sa vo mne odpor. Ja si bolesť chcem a potrebujem užiť, no musím vedieť, že som si ju reálne zaslúžila niečím naozajstným, čo som voči Pánovi urobila. Trest pre mňa musí byť zavŕšením viny a odpustenia. Keď urobím prehrešok, vtedy chcem cítiť váhu Jeho ruky. V tom momente ma tá bolesť čistí od viny a vracia ma späť do bezpečia pod Jeho ochranu.

V. CLINICKÁ ILUSTRÁCIA: Príbeh o lekcii, ktorá prelomila masku

(Tento fiktívny príbeh slúži ako praktická ukážka toho, ako horeuvedené mechanizmy fungujú v mojej hlave.)

Na lekciu som prišla vo svojej klasickej civilnej zbroji – hrdá a vzdorovitá. Môj nový Pán ma čakal vo svojom priestore. Nevítal ma hlukom, len na mňa pozrel tým svojím skenujúcim, empatickým pohľadom. To ticho bolo naplnené Jeho autoritou. Moja vnútorná obrana znervóznela, a tak som urobila to, čo robievam vždy, keď sa bojím straty kontroly: začala som provokovať.Pán mi dal jasný, jednoduchý príkaz: „Nana, kľakni si k mojim nohám, skloň hlavu a čakaj.“

Namiesto okamžitej poslušnosti som sa mu pozrela priamo do očí a s hravým, drzým úsmevom som povedala: „A čo ak sa mi dnes nechce kľačať hneď, Pán?“Bol to ten vedomý prehrešok.

Test, či cúvne. On však zostal úplne pokojný. Pristúpil ku mne, bez jediného hrubého slova ma chytil za vlasy – nie aby mi ublížil, ale aby zafixoval moju hlavu – a prinútil ma pozrieť sa na Neho.

Jeho hlas bol nízky a pevný: „Tvoj temperament je Tvoj dar, Nana, ale Tvoja drzosť voči mojim slovám je prehrešok. A každý prehrešok má v mojom svete svoju váhu. Teraz si ten trest vezmeš.“V tej chvíli ma položil na stôl. Vedela som, čo príde. Moje srdce udieralo ako zbesilé, no tá úzkosť bola zrazu preč.

Vedela som, že to, čo príde, je oprávnené. Zaslúžila som si to. Prišiel precízny, sadistický, no hlboko vnímaný trest za moju vlastnú drzosť. Každý úder bolel tak, že mi vyrážal dych.

No v mojej psychike sa v tej istej sekunde dial zázrak. Fyzická bolesť mi paradoxne čistila hlavu. Plakala som, ale nebol to plač strachu – bol to plač obrovskej úľavy. Moja masochistická duša si tú bolesť užívala, pretože bola spravodlivá. Pán presne vedel, kedy pridať a kedy ma nechať dýchať. Dokonale spravoval môj majetok.Keď trest skončil, zostala som ležať zbavená všetkej drzosti a hrdosti. Pán ma vtedy nenechal chladne samú. Vzal ma do náručia, zdvihol ma a držal ma pevne, kým sa mi neupokojil dych. V tom momente sa môj temperament zlomil do absolútnej, čistej oddanosti. Pocit viny z mojej drzosti bol spálený tou bolesťou. Táto lekcia bola hlbokým psychologickým chirurgickým zákrokom. Zničil moju drzosť, aby oslobodil moju schopnosť bezhranične rešpektovať Jeho vedenie. Odišla som odtiaľ očistená.

Vaša Nana]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/sebaspoznanie/ Thu, 18 Jun 2026 07:08:04 +0000 Nana