https://www.xbdsm.sk/poviedky/ Latest poviedkys https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/nana-a-jej-krotitel/
Dávno tu nebola poviedka o našej lekcii s Pánom krotiteľom. A múza ma dnes chytila – takzvane pod krk (smejem sa a červenám s...]]>
Dávno tu nebola poviedka o našej lekcii s Pánom krotiteľom. A múza ma dnes chytila – takzvane pod krk (smejem sa a červenám sa zároveň).
Rozhodla som sa teda, že sa s vami o tento zážitok podelím.

Týždeň a pol sme boli od seba, pretože sme obaja ochoreli. Nebolo to jednoduché. Obom nám chýbalo to povestné niečo od toho druhého.

So mnou navyše plieskala takzvaná pubertiačka, ktorá už nevedela, čo so sebou. Nutne potrebovala jeho reálnu pozornosť, a tak som robila naschvál zlobu (smejem sa – neberte si zo mňa príklad!).

Nedodržala som režim, video s modlením som sfalšovala, bola som drzá, papuľnatá a upišťaná. Čo vám poviem, dokonalá otrokyňa ako z veľkej knihy (vybuchujem do smiechu).

A čo na to on? Dával to veľmi športovo. Občas sa pousmial, občas sa až smial nad tým, ako mi šibe, ale keď už toho bolo moc – nekompromisne zasiahol. „Lola, miesto! Pome! Chceš ma ozaj nasrať?“ Vtedy už viem, že musím sklopiť uši, lebo na scénu môže prísť chladný krotiteľ.

A to naozaj nikto nechce...
Nakoniec prišiel deň D. Kvôli pracovnej vyťaženosti mal na mňa, nanešťastie, iba dve hodiny. Medzi nami je to žalostne málo, keďže sme zvyknutí na šesť až sedem hodín. Ale čo už? Lepšie ako nič. Vedela som, že táto lekcia bude dobrá, no v takú dokonalosť som ani nedúfala. Obaja sme boli vyhladovaní po tom druhom.

Keďže času bolo málo, išli sme rovno do našej herne. Už som stála na svojom mieste na koberci a on stál za mnou. Zrazu ma zozadu drsne schmatol pod krk: „No čo, poslúchala si? Chýbal som ti? Teraz buď drsná. Teraz provokuj, no poď, ukáž sa!“

Tým, že mám iba 150 centimetrov, som naňho pozerala zdola nahor. Dusila som sa a jediné, čo zo mňa vypadlo, bolo: „Už budem dobrá, Pane...“ Pozrel sa na mňa: „Lola, a to chceš, aby som ti uveril?“ Iba som sa usmiala. Vedela som, že dnes si to odskáčem. Pustil ma, drsne ma sotil na miesto a sám sa posadil do svojho kresla.

„Vyzliecť šaty!“ zaznel rozkaz. Dala som si ich dole. Pod nimi som mala ešte body, červené pančuchy a nohavičky. „To si zatiaľ nechaj... Kľaknúť a modli sa, poďme.“

Kľakla som si a spustila modlitbu. No čo čert nechcel, jasné, pomýlila som sa! Síce som na chybu prišla, ale už bolo neskoro.
Po modlení sa postavil a vraví: „Ruky. Pozri, aký som na teba dobrý – dnes len päť a päť rán.“

Vystrašene som vyhŕkla: „Za čo?! Veď som sa len raz pomýlila, prosím, Pane, nieeeeee!“ Chladne ma prerušil: „Mám pridať? Ak nie, tak poďme, nastav ruky...“ Veľmi neochotne, ale poslušne som ich vystrela. Prvá rana sadla tak dobre, až som vykríkla. Druhá, tretia... Tu som sa na chvíľu zložila na zem. Predýchala som to a hneď som sa nastavila naspäť, o to silnejšia prišla štvrtá rana a hneď piata. Prešiel na druhú ruku: jedna, dva, tri, štyri, päť.
Okej, prežila som. Spotila som sa, ale cítila som, že Pán je tu a v plnej paráde. Jeho oči sa leskli, boli hlboké a prísne. Presne toto som potrebovala vidieť.

„Postav sa.“ Chytil ma za vlasy a potiahol ku kreslu. Tam ma posadil a spútal mi ruky. Nastavil ma tak, aby som sa videla v zrkadle. Áno, áno, ideme sa znova strihať. Aby ste boli v obraze, ja som si už na túto tortúru zvykla. Už mi to nevadí, naopak, vzrušuje ma pocit, že jeho to vzrušuje. Videla som, ako sa mu pri tom postavil. „Páči sa ti, keď ťa oberám o korunu krásy, Lola?“ zavrčal mi do ucha a hrubým spôsobom mi zaryl hrebeň do pokožky. Baví ho strihať ma surovým štýlom.

Ťahá ma, drgá, hádže vecami – je pri tom nechutne drsný. Vlasy mi padajú na zem a ja viem, že on je v tej chvíli šťastný. Že je doma. Keď dokončil svoju prácu, ticho dodal: „Pozri sa, Lola, aká si nádherná... Moja otrokyňa je dokonalá.“ Odpovedala som: „Submisívna, ostrihaná a úplne Vaša. Áno, Pane, ďakujem Vám.“
Vtom ma silno potiahol za vlasy dozadu, zaklonil mi hlavu: „Otvor ústa, poďme! Ukáž mi, ako hlboko dokážeš prijať môj hnev!“ Otváram – a už v nich mám veľké dildo. Drsne mi šuká ústa, napína ma, slzy mi tečú prúdom. Vyberie ho na chvíľu a potom znova a znova. Šialené, aké to môže byť drsné a nepríjemné, no pritom neskutočne vzrušujúce.

„Prehltni ten odpor, Lola. Ty nie si nič, iba môj nástroj na ukojenie,“ opakoval pevným hlasom. A nemyslite si, že som pri tej fajke nedostala facky. Bolo ich dosť. Rad ich rozdáva na počkanie a ja som len cítila, ako sa moje líca sfarbujú dočervena.

Odopína ma a stavia ma na koberec. „Lola, sľúbil som ti za tvoju drzosť sto rán. Tak sa priprav. Rukami by som na tvojom mieste nehýbal, lebo začnem od začiatku. Vydrž! Budú silné a rátaj!“ A už to šlo. Jedna za druhou, kým ich nebolo sto. Jasné, bolelo to. Strapcový ťažký bič bolí a trhá kožu. Čo už, zaslúžila som si. Ale aj keby som si to nezaslúžila, on bol dokonale šťastný – ožilo v ňom to pravé sadistické hovädo. Jeho dych bol rýchly, spotil sa, usmieval sa, no pritom som na ňom videla, že ma dnes šetrí. Prečo? Netušila som, ale vedela som, že to musí mať nejaký dôvod... Po chvíli som zistila prečo.

Ukázal mi na posteľ: „Ľahnúť na brucho. Nech sa páči, tvoj obľúbený opasok. Rátaj!“ Ja ani netuším, koľko rán mi dal, vážne neviem. Viem len, že som bola úplne vlhká, celé moje vnútro pulzovalo túžbou. Viem, že ma to bolelo a cítila som, že do toho dáva všetku silu a rýchlosť. „Krič, Lola! Chcem počuť, ako ťa tá bolesť prebúdza!“ zreval, keď opasok dopadol na moje rozhorúčené zadné stehná. Metala som sa na tej posteli, ale nedovolila som si strčiť tam ruky. Za prvé, šľahol by ma po nich, a za druhé? Nechcelo sa mi rátať odznova (úsmev).

Vtom ma postavil a pritlačil k dverám. Chytil ma pod krk a začal ma škrtiť. No takou intenzitou, že môj mozog to hneď pocítil. Môj dych bol najprv rýchly, potom sa zmenil na čisté chrčanie...
A vtedy prišiel ten moment. Hrubá koža opasku, ktorý mi ešte pred sekundou bičoval zadok a stehná, sa mi náhle obmotala okolo krku. A utiahol ho. Neúprosne, surovo, na doraz. V tej jedinej sekunde sa zastavil čas. Moje pľúca narazili na neviditeľnú betónovú stenu.

Lapala som po vzduchu, no namiesto kyslíka sa mi v hrdle ozvalo len bezmocné, tiché chrčanie. V mojom mozgu v tej chvíli vybuchol chemický ohňostroj. Keď bleskovo klesá hladina kyslíka, telo bije na poplach, no myseľ zaplaví čistý, koncentrovaný adrenalín a endorfíny. Je to nebezpečný koktail, kedy sa pud sebazáchovy mieša s tou najtemnejšou extázou.

Zrazu mi začali tŕpnuť prsty na rukách, akoby nimi prešiel elektrický prúd. Stála som na špičkách, celá spotená, a môj zrak sa začal zužovať. Okrajové videnie mizlo, svet okolo mňa tmavol a v centre môjho vesmíru zostali len jeho oči. Prísne, hlboké, nebezpečné oči môjho krotiteľa. Cítila som obrovský tlak v hlave, akoby mi mal mozog vyskočiť z lebky. „Pozri sa na mňa, ty suka,“ zašepkal chrapľavo, s tvárou tesne pri mojej. „Komu patrí tvoj posledný výdych? Kto ťa vlastní?“ Bola to čistá, surová dimenzia, kde neexistovala minulosť ani budúcnosť. Iba prítomný okamih totálneho odovzdania. A on utiahol ešte viac. Vedome ma stláčal za hranicu vedomia, hral sa s mojím životom s istotou sériového vraha, ktorý jednoducho vie, že ma nepustí, kým nedokončí svoje dielo.

A potom ma pohltila absolútna tma. Moje nohy zoslabli, prestala som cítiť gravitáciu, prestala som existovať. Z tej dokonalej, tichej noci ma s prudkým šokom prebudila až brutálne silná facka. Jedna! Druhá! Tretia! Moje zreničky sa bleskovo roztiahli, krv sa mi znova rozliala do hlavy a ja som sa prebrala s priblblým úsmevom na tvári. Pozeral sa na mňa: „Si ok?“ – „Áno, Pane,“ zašepkala som a môj pohľad bol pohľadom nenasýtnej, zdrogovanej pubertiačky. „Prosím, Pane, ešte... ešte... Momenty, kedy strácam dych, sú chvíle, kedy k Vám patrím najviac.“ Iba sa temne pousmial: „Ty nenasýtna nezbeda! Chceš sa mi zadusiť pod rukami?“ – „Ak to urobíte Vy, Pane, tak áno,“ vydýchla som s absolútnym fanatizmom v hlase

Až vtedy, keď sa so mnou takto pohrával celých tridsať minút, mi došla tá absolútna pravda. Ja som zažila škrtenie už veľakrát, ale toto bol mega level. To, že som ho ani raz neprerušila, že som nedala žiadny signál na stop, pramenilo z našej bezhraničnej, chorej a pritom dokonalej dôvery. On presne vedel, kde je tá tenká červená čiara medzi nebom a smrťou. Vedel, že umieram túžbou po tom pocite, kedy strácam kontrolu nad vlastným telom. Keď ma opäť pustil a ja som takmer spadla na zem, moje vedomie sa vznášalo niekde mimo reality. Pre mňa prestal existovať svet – bol tam len on, vzduch, ktorý mi vrátil do pľúc, a vedomie, že táto nebezpečná hra je mojou najväčšou drogou

Keď skončil, znova ma hodil na posteľ a spútal ma. Roztiahol mi nohy a začal si navliekať čierne rukavice. Už vtedy viem... Áno, už to ide, Lola bude... mať orgazmus. „Budem ťa počuť prosiť o vyvrcholenie, Lola, alebo budeš opäť ticho trpieť?“ spýtal sa, zatiaľ čo mi prstami prechádzal po vnútornej strane stehien. Lenže najprv v zadku, v análiku, niečo chýbalo. Čo to bude, kto vie? Áno, správne, kolík (úsmev). Nenávidím ho, podotýkam! Ale nikoho v tej miestnosti to nezaujíma. Takže to predýchavam a šup, už je tam. „Uvoľni sa pre mňa,“ prikázal a potľapkal ma po líci. Potom mi dal škrabošku na oči a roubík! A do pičky išiel najprv kamarát dildo a potom vibračný vaginálny kolík!! Áno, kriste, mňam... Čo vám poviem, bolo to dobré. Moje telo bolo kompletne naplnené, paralyzované hračkami a ovládané len jeho sadistickou vôľou, až kým ma nenechal vybuchnúť do nekontrolovateľného orgazmu.

„Na rozlúčku desať rán s rákoskou na prsia, poďme, ruky dozadu!“ Jedna šupa za druhou. Auuuuu, veľmi to bolelo, auu! „Sadni si, nohy od seba, desať rán ešte na stehná, nech som s tebou ten týždeň, kým nebudeme znova spolu, lebo veď idem domov, sú sviatky.“ Takže desať rán na predné stehná. Dopadlo to dokonale... Mňamka! Áno, označil ma. Lenže ešte na úplnú rozlúčku ma škrtil s tým opaskom. Hodne silno. Zrazu som sa dostala do sveta, kde sa všetko točí... Ale tentokrát to bolo najsilnejšie. Dokonalosť.

Išlo sa domov a ja tu teraz sedím, píšem túto poviedku a usmievam sa ako pubertiačka. Mám priblblý úsmev na tvári odvtedy, čo som pri ňom prvýkrát stratila vedomie. Áno, áno, je to môj Pán dokonalosť! Sebaisté hovädo... Ale moje hovädo, iba moje! A ja som iba jeho!

Som zvedavá, kam to posunieme o týždeň.

Nana a jej krotiteľ]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/nana-a-jej-krotitel/ Tue, 27 Oct 2026 05:46:39 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/moc-na-t-225cke/
Často mi píšu subinky aj dominanti. Ich správy nesú rovnakú, naliehavú otázku: „Nana, ako je možné, že z tvojich poviedok cítiť tak neuv...]]>
Často mi píšu subinky aj dominanti. Ich správy nesú rovnakú, naliehavú otázku: „Nana, ako je možné, že z tvojich poviedok cítiť tak neuveriteľne silnú, čistú otrokársku dušu? Ako to docieliť? Čo robiť a čomu sa, preboha, vyhnúť?“ Práve táto ich zvedavosť, úprimnosť a občas aj hlboká stratenosť ma priviedli k tomu, aby som zobrala pero a napísala tieto riadky. Chcem vám otvoriť dvere do sveta, ktorý je mojím domovom už od mojich sedemnástich rokov. Za ten čas som si prešla všetkým. Ochutnala som raj, no prežila som aj čisté peklo. Vyskúšala som nespočetne veľa vecí a stretla desiatky dominantov, Pánov, subov aj subiniek. Na to, aby som dnes mohla stáť s hlavou hore, som musela prejsť tŕnistou cestou plnou pádov. Preto si dnes dovoľujem písať tieto riadky – nie ako teóriu z učebnice, ale ako úprimnú spoveď vlastnej duše.


Môj emocionálny stav je dnes pevný a vyrovnaný, no táto stabilita bola draho vykúpená. Pramení z hlbokého, absolútneho puta, ktoré mám so svojím Pánom. Náš vzťah nie je o chladných príkazoch a slepom plnení úloh. Je to najčistejšia forma bezpečia a porozumenia, akú som kedy zažila. On pozná každé skryté zákutie mojej duše – aj tie najtemnejšie komnaty, ktoré pred celým svetom zamykám. Práve vďaka tomu, že ma dokáže prečítať bez jediného slova a chráni moje zraniteľné vnútro, môžem pred ním padnúť na kolená s pocitom absolútnej slobody.

To ma napĺňa posvätným pokojom. No keď sa pozriem okolo seba, vidím, ako tragicky ľudia túto hĺbku obchádzajú.
Predstavte si hru na kráľa. Na tróne sedí muž s korunou, vydáva príkazy a všetci sa pred ním klaňajú. No ak sa pozriete bližšie, zistíte, že ten trón stojí na ramenách človeka pod ním. Ak sa ten človek pohne, kráľ padá. Presne takto funguje psychológia BDSM.

Navonok vidíme prísneho Pána a poslušnú subinku. V skutočnosti je však subinka tou najdôležitejšou, najodvážnejšou a paradoxne najviac podceňovanou postavou celého príbehu. Ona nie je bezbranná obeť. Ona je tá, ktorá celú scénu vôbec dovolila.

V našej spoločnosti sa podriadenosť mylne zamieňa so slabosťou. Aký obrovský omyl!

Byť subinkou si vyžaduje extrémnu psychickú odolnosť. Predstavte si, že vezmete svoje najhlbšie strachy, svoje nahé, zraniteľné ja, položíte ho na striebornú tácku a poviete inému človeku: „Tu máš. Dávam ti nad sebou absolútnu moc. Verím, že ma nezničíš.“ To nie je slabosť. To je ten najvyšší, priam šialený prejav odvahy.

Subinka je stredom celého tohto vesmíru, pretože bez jej súhlasu je Pán len mužom, čo hovorí do prázdna. Pánova moc nie je jeho vlastná – je to dar, ktorý mu ona každú sekundu znova a znova požičiava. A je to dar, ktorý dokáže jediným záchranným slovom v sekunde vytrhnúť späť.

Prečo je potom vo svete BDSM toľko zranených duší? Prečo subinky tak často narážajú na stenu, za ktorou strácajú schopnosť dôverovať?

Odpoveď poznám z vlastných jaziev. Dôvera je v tomto svete platidlom s najvyššou hodnotou, a ak ju investujete do nesprávnego človeka, psychicky zbankrotujete. Subinka má prirodzene citlivé radary na emócie. Keď sa však ocitne v rukách niekoho, kto si cez predstieranú dominanciu len lieči vlastné komplexy menejcennosti, nastáva katastrofa.

Stačí, ak Pán raz neprečíta jej skrytý strach. Stačí, ak ignoruje jej tiché volanie alebo zneužije jej odovzdanosť na kŕmenie svojho sebeckého ega.
V tej sekunde sa magický svet mení na traumatickú pascu. Naučiť sa znova dôverovať po takomto sklamaní je ako prežiť vážnu autohaváriu – vaše telo a myseľ si zapamätajú tú bolesť a nabudúce vás jednoducho odmietnu pustiť do rovnakého auta.
Tento problém dnes navyše znásobuje povrchná popkultúra. Ľudia sa nesmierne radi oháňajú veľkými slovami. Na internetových fórach sa hrajú slovný futbal: „Ja som Pán, ja som Master, ja som subinka, ja som otrokyňa.“ No málokto z týchto instantných hrdinov pozná skutočný význam týchto pojmov. Zamieňajú si nálepky s reálnou zrelosťou.

Mnohí takzvaní „Páni“ sú v skutočnosti len zakomplexovaní agresori. Neuvedomujú si, že medzi Pánom a čistým sadistom je priepastný rozdiel. Pán je závislý od kontroly a zodpovednosti – jeho drogou je riadenie dynamiky a ochrana subinky. Sadista je naopak závislý od bolesti a utrpenia – jemu stačí ten konkrétny moment, kedy tečú slzy a koža červenie, hlboké psychické vedenie ho nemusí zaujímať. K čistému sadistovi preto patrí skôr otrokyňa než subinka.

A aký je vlastne rozdiel medzi nimi?

Kým subinka odovzdáva kontrolu iba v rámci ohraničenej hry a po nej odchádza žiť svoj nezávislý civilný život, otrokyňa odovzdáva kľúče od svojej existencie natrvalo. Je to životný štýl 24/7, kde Pán rozhoduje o jej čase, oblečení aj spánku.

Mnoho dievčat sa dnes pasuje do roly otrokýň, pretože hľadajú únik pred zodpovednosťou za vlastný život, no pri prvom reálnom príkaze, ktorý im nevonia, sa zrútia. Nevedia, že skutočné otroctvo nie je estetická póza na fotke, ale tvrdá, každodenná psychická práca.

A aby toho nebolo málo, tento svet ponúka ešte jeden fascinujúci paradox. Čistý submisívny človek totiž môže byť zároveň sadistom. Takzvaný „sadistický bottom“ je subinka, ktorá na priamy rozkaz svojho Pána vezme do ruky bič a spôsobí mu bolesť. Psychologicky je stále na kolenách, pretože len plní cudziu vôľu, no fyzicky prežíva čisté sadistické vzrušenie.

Čo teda delí obyčajného muža s bičom od skutočného, pravého Pána?

Pravý Pán vie, že dominancia nie je výsada, ale obrovská služba. Jeho najsilnejšou zbraňou nie sú putá, ale brutálna emocionálna inteligencia a absolútna sebaregulácia. Musí vedieť čítať medzi riadkami i všimnúť si, kedy subinka stuhla inak ako zvyčajne. Pravý Pán sa nepozná podľa toho, ako tvrdo vie udrieť, ale podľa toho, ako jemne dokáže objať a upokojiť subinku v rámci po-hernej starostlivosti (aftercare), keď adrenalín opadne a ona padá do emocionálneho vákua.

Ja sama som v tomto svete zažila peklo aj raj. Boli časy, kedy som padala na dno a myslela si, že môj vysnívaný partner už nikdy nepríde. Verila som, že môj dokonalý Pán neexistuje nikde inde, iba v mojej vlastnej hlave.
A vtedy prišiel. Dorazil v inom tele a v úplne inom veku, než som si kedy predstavovala, ale dorazil a nekompromisne vykopol dvere svojou rozhodnosťou. Vykopol tie moje pomaly, ale isto sa zatvárajúce dvere a ukázal mi, že to, čo som doteraz považovala za nedosiahnuteľnú fantáziu, môže byť hmatateľnou realitou. Ukázal mi, že Pán môže byť prísny, nechutne sadistický, a zároveň neuveriteľne nežný, citlivý, chápavý a vnímavý.

Áno, dá sa čítať medzi riadkami! Dá sa z totálneho ticha počuť ten najtichší krik o pomoc! Dá sa potešiť subinku a ja kričím do celého sveta: Páni, potešte nás! Pretože my vám na tej tácke odovzdávame úplne všetko – celé naše telo aj s dušou. A čo za to chceme späť? Rešpekt? Úctu? Pocit absolútneho bezpečia a vedomie, že už nikdy, naozaj nikdy v tomto šialenom svete nie sme samé?

Ja sama o sebe viem, že som otrokyňa. Pre mňa je režim 24/7 presne tým, čo ma vnútorne napĺňa. A nie, nie som otrokyňou len vtedy, keď mi to vyhovuje alebo keď svieti slnko. Mám pevný celodenný režim, aj keď mi doma všetko padá na hlavu, aj keď mám toľko povinností, že neviem, čo skôr. Ten režim tu jednoducho je, je pevne nastavený a jeho porušenie má svoje jasné, neúprosné dôsledky – však, pán krotiteľ?

Mám 31 rokov a konečne sa cítim dokonale. Mám Pána, mam Sadistu, mám Daddyho, mám Kamaráta, mám spriaznenú Dušu... a to všetko v jednom jedinom človeku.

Či je u nás vždy všetko len ružové? Zďaleka nie. Ale od toho sme predsa ľudia, aby sme si všetko na rovinu vykomunikovali a spoločne hľadali riešenia. Nehľadajme dôvody, prečo sa niečo nedá, ale hľadajme riešenia, ako sa to dá.


A teraz píšem priamo vám – subinky a otrokyne, subíci a otroci.

Ste neskutočne silní, dokonalí a nesmierne odvážni! Máte v sebe obrovskú vnútornú silu, keď dokážete vziať svoju vlastnú dušu, položiť ju na tácku a podať ju niekomu, komu veríte – alebo aspoň komu tak veľmi veriť chcete a zúfalo sa o to snažíte. Ste oveľa silnejší, než si sami myslíte, a to aj vtedy, keď sa vám občas niečo nepodarí, alebo keď sa nesprávate zakaždým dokonale. Hlavu hore! Všetko zlé, čím si prejdeme, nás len posilní. Urobte zo seba tú najlepšiu možnú variantu!

Držím vám všetkým palce a objímam vás. Pretože v dnešnej dobe plnej cynizmu a pretvárky je samotná odvaha veriť a chcieť niekomu bezbranne dôverovať tým najväčším, najkrajším luxusom.

Vaša Nana]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/moc-na-t-225cke/ Mon, 26 Oct 2026 06:41:16 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/xxxxxxxxx/poviedky/forbidden-fragments/

Nájdi si hračky
Subi musí po byte pozbierať niekoľko netradičných pomôcok ktoré skončia v dierkach . Pán ju môže usmerniť špecifikovaním rôznych kategórií, napríklad: tri veci musia byť ovocie alebo zelenina, dve predmety musia byť súčasťou tvojho šatníka, tri veci musíš doniesť z kúpeľne Alternatívy použitia predmetov: Subi a pán sa striedajú vo vyberaní hračiek a ten kto vyberá aj určuje, v ktorom otvore skončí Subi má zaviazané oči a musí hádať čo za predmet má v sebe (Keď neuhádne predmet môže napríklad skončiť za trest v zadočku)

Hádaj čo máš v sebe
Subina sa pripraví so zaviazanými očami. Pán si nachystá niekoľko rozličných predmetov. Postupne ich vkladá do subinky, pričom sú háda, aký predmet má práve v sebe. Hra funguje podobne ako hra hádaj na čo myslím, subi sa môže pýtať rôzne otázky, napríklad: „Je to zelenina?“. Kým háda pán môže ľubovoľne na nej ten predmet používať.
Inšpirácia: Mrkva, banán, uhorka, cherry paradajky, ping-pongové loptičky, opätok, nohavičky, podväzky, ponožky, ceruzka, pero, vareška, rozmiešavač, fľaša, sprej, deodorant, šampón, sviečka, ihlice na šitie, okuliare, kefa na vlasy a diaľkové ovládanie

Nevšedný nákup
Subi musí ísť do obchodu a kúpiť tieto tri veci: lubrikačný gél, kondómy a uhorku, prípadne banán, nič viac . S takýmto nákupom musí ísť na pokladňu (nie samoobslužnú), ideálne pokladňu pri ktorej stojí muž. V prípade že by mal nejaké nemiestne poznámky musí mu ich opätovať

Živý Svietnik
Subi si ľahne dole hlavou a zadoček bude mať opretý napríklad o čelo postele. Nohy bude mať vo vzduchu . Do kundičky dostane zapálenú sviečku . Ako bude sviečka horieť tak na kundičku jej bude stekať vosk. Treba dávať pozor, aby nedošlo k popáleniu, je nutné zvoliť vhodný typ sviečky, sú sviečky na to špeciálne určené z nízkou teplotou topenia. Túto úlohu môžeme použiť, keď chceme, aby subi niečo rýchlo urobila, napríklad, aby sa rýchlo naučila nejaké pravidlá. Vtip je v tom, že čím dlhšie to bude robiť, tým viac vosku stečie.

Čím ďalej, tým horšie
Zoradíme za sebou niekoľko díld od najmenšieho po najväčší . Ideálne na najekú lavičku. Subi musí postupne prejsť až na koniec radu a vyskúšať každé jedno dildo . Čím bude ďalej tým bude dildo väčšie a tým to bude aj náročnejšie . Hru môžeme obohatiť tým, že tento rad bude musieť prejsť zadočkom , pričom nebude môcť použiť lubrikačný gél . Môže si dopomáhať tým, že najprv každé dildo preženie kundičkou. Ideálne je keď bude mať subi zaviazané oči a ruky za chrbtom, aby si nemohla pomáhať. V prípade, že sa subi fláka, je možné jej dopomôcť rákoskou, bičíkom alebo ťahaním svoriek na bradavkách.

Domáci peračník
Pripravíme si rovnaký počet ceruziek a štipcov. Na subi umisetnime všetky štipce. Subi si postupne do pičky/zadočku musí vkladať ceruzky jednu za druhou a za každú jednu ceruzku jej pán dá dole jeden štipec. Zvyšné, nezvládnuté ceruzky bude musieť vykompenzovať, napríklad ranami na zadoček. Ceruzky je možné nahradiť napríklad cherry paradajkami.

Čo si navaríš, to si aj zjedz
Subi musí pripraviť šálat so zeleniny, ktorá prejde jej kundičkou. Uhorka, mrkva, šalát, paradajky. Jedlo je možné dochutiť pánovým semenom. Subina musí takíto šalát celý zjesť. Na umytie zeleniny môžeme použiť moč namiesto vody.

Prírodné dildo
Vezmeme subi na prechádzku do lesa, kde si sama nájde svoju hračku. Nájde si konárik ktorý si na mieste opracuje, ošúpe, zaoblí do požadovaného tvaru a rovno ho tam aj vyskúša. Pozor na triesky a hygienu. Okrem dilda si môže vystrúhať napríklad aj rákosku alebo pozbierať žihľavu (ktorú tiež sama odtestuje). Tiež môžeme namiesto lesa zvoliť kukuričné pole (pozor na postreky-kondóm)

Co tam schovávš?
Ide o rôzne roleplay hry:
1, Prehliadka na letisku, subi v kundičke/zadočku niečo schováva a pán jej spraví dôkladnú prehliadku
2, Prehliadka vo väzení – dozorca a väzenkyňa
3, Prehliadka u doktora – pacientka si nebude môcť vytiahnuť pomôcky z kundčiky (ak chceme subinku ponížiť môžeme ju vziať k reálnemu doktorovi a do kundičky jej strčiť zátku od šampusu – to sa potom ťažko vysvetľuje)
4, Zajatá gangom a nútená prenášať kontraband (silou alebo psychickým nátlakom splatenia dlhou)
5, Pašovanie cez hranice a colná stráž

Menej nikdy nie je viac
Subi si to musí urobiť nejakým tenkým predmetom napríklad ukazovátkom, ceruzkou alebo perom. Ak to chceme subi ešte viac skomplikovať, subi musím predtým odmietnuť niekoľko orgazmov (tesne pred vyvrcholením prestať). Ak by to bolo pre subi príliš náročné sa vzrušiť, je môžné ju dráždiť za pomoci iných hračiek a ku ukazovátku prejsť neskôr keď bude poriadne vzrušená a týmto spôsobom ju pomaly trápiť. Alebo pán/subi môže trénovať používanie paličiek na jedenie (naťahovanie pyskov, klitorisu, rozťahovanie kundičky).

Maľovanie
Subi dostane do kundičky/zadočku štetec a bude musieť niečo namaľovať, prípadne fixky a vyfarbiť omaľovánku. Môže byť napríklad súčasťou DDLG roleplayu, alebo môžu páni usporiadať subinkám súťaž v maľovaní.

Activity
Páry hrajú activity s trošku upravenými pravidlami. Páni len hádajú a čo subinky ukazujú/kreslia/opisujú.

Pravidlá sú trošku zmenené:
1, Kreslenie – ako v predchádzajúcej úlohe, subinka má v sebe fixku a tak kreslí, pán háda
2, Ukazovanie – subinka má v seba vybračné vajíčko alebo vibrátor, ktoré ovláda iný pán
3, Hovorenie – subi musí niečo opísať pričom pán/subi z iného tímu jej to môže znepríjemňovať dráždením. Napíklad jej iná subi môže lízať kundičku, alebo jej pán môže počas opisovania strkať penis do úst a podobne.

Niektoré úlohy si nevyžadujú celé telo. Napríklad pri ukazovaní je zakázané hovoriť, subi môže dostať roubík. Pri iných môže byť čiastočne zviazaná

Šach
Subinka hrá s pánom šach a každá jej vyhodená figurka, musí skončiť v jej kundičke, namiesto figúrok je možné zvoliť bezpečnejšiu alternatívu v podobe venušinych guličiek alebo každá figúrka bude ďalší centimeter dlhého dilda, väčšie dildo a podobne

Crazygolf
Subine poriadne roztiahneme zadoček a zavoláme partiu kamarátov. Môžeme si zahrať minigolf a subinkin zadok nám poslúži ako dierka.

Dirty koktail
Subine roztiahneme zadoček alebo kundičku a priamo v nej si pripravíme koktail alebo musli s mliekom. Pozor na alkohol v zadočku, funguje tam vstrebávanie. Hygiena nutná. Za trest možeme použit extra dlhú slamku a subi bude musiet takíto koktejl sama zkonzumovať priamo zo svojho zadočku.

Ak sa vám nápady páčia, môžem pridať ďalšie, tému nechám na vás ]]> https://www.xbdsm.sk/xxxxxxxxx/poviedky/forbidden-fragments/ Sat, 24 Oct 2026 08:39:44 +0000 . https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-18/ Paní Justa také domluvila s Paní Gábinou...]]> Paní Justa také domluvila s Paní Gábinou, že v dohledné době vybaví Freda klokaní kapsou jako mám já.
Paní Justa si z Freda dělala legraci, že bude její živou kabelkou.
Fredovi se to moc nezamlouvalo, ale když Paní poroučí...
Zastavili jsme před tvrzí. Já odemknul a otevřel vrata, aby mohl Fred vjet dovnitř.
Hned jsem zase vrata zavřel a zamkl.
Na nádvoří vyšla Paní Gita a přátelsky nás přivítala.
Hned za ní vyšla Alice ve volných šatech, pod kterými už bylo vidět bříško.
Přišlo mi zvláštní, že jsem si toho dřív nevšiml.
Políbil jsem Madam Cat ruku a klekl jí k nohám.
"Vítej doma, Dagu. Jak bylo?"
"Bylo to náročné, Madam Cat. Ale raději bych to vyprávěl u společného stolu s Fredem a Paní Gábinou."
"Dobře. Kdo je ta slečna?"
"To je Lucie. Masochistka a oběť bandy, jejíž součástí je... Kde je Helena?" Odpověděla Paní Gábina.
"Zavřená v kobce. Když zjistila, že už se ke svému kufru nedostane, začala vyvádět a napadla Alici... Neboj, nic se tvé Madam nestalo... Tak jsem ji klepla válečkem na nudle a zavřela.
Koukli jsme se do jejího kufru. Byly tam tři foťáky, kabelka se skrytou kamerou a další hračky."
"No, taky jste se nenudili." Řekla Paní Gábina a poslala Lucii pro svůj kufřík.
Madam Cat mi připjala vodítko a táhla mě i s dvěma kufry jako nákladního osla.
Dovedla mě dovnitř a tam se Dámy dohodly, že si popovídají nejdřív samy s Fredem a já s Lucií se půjdeme umýt.
Připoutaly nás na čistící stroje, daly nám roubíky a zapnuly hodinový program.
Lucie byla vystrašená a celá se třásla. Za necelou hodinu však hýkala do roubíku svůj orgasmus.
Mně Madam Cat nastavila čip bez orgasmu, takže jsem byl příšerně nadržený.
Když si pro nás Dámy přišly, už jsem měl hlad. Teda vlastně měla, protože mi byla nařízena role služky.
Dostaly jsme najíst a zaklekly k nohám Dam.
Tam teprve začalo vyprávění o naší výpravě a o Helenině roli v celém případu.
Od zrádného důstojníka se šéfka gangu Gredine dozvěděla o Madam Cat a o mně. Uvědomila si, že by mohla ovládnout další území a začala jednat.
Nejdřív poslala Helenu jako herečku s partou filmařů a jelikož se Heleně nepodařilo dostat k našim dokumentům, poslala ji sem znova.
Bohužel, nebo bohudík na to přišla Paní Justa, jenže Fredovi stihla říct jen, že Helena je špionka.
Gredinina organizace Freda sledovala a ohlásila, že odletěl do Čech a vrátil se s Dámou a otrokem.
Gredine si myslela, že Gábina je ve skutečnosti Alice. Zneužili masochismu Lucie, nahráli kompromitující video a chtěli nás vydírat a získat tak Tvrz
Jenže kontrola dokladů jim zhatila plány a museli imrovizovat.
Proč nás dali do stejné kobky s Paní Justou se už asi nedozvíme.
Dámy se s Fredem dlouho radily co a jak s Helenou provedou. Potom se dohodli, že Helena bude příkladně potrestána a potom jí bude vymazána paměť. Bude jí ale implementován strach čehokoliv sexuálního, či erotického.
Plán byl vymyšlen a Paní Gita s Madam Cat šly pro Helenu.
Byla celou dobu v poutech, tak s ní neměly práci. Potom ji odvedly do práskacího podkroví a připoutaly nahou a roztaženou jak žábu do rámu a zavázaly jí oči.
Hned nato nás pozvaly dovnitř.
Rozestoupili jsme se kolem rámu a Paní Gita strhla Heleně pásku z očí.
Ta chvíli mžourala a když nás uviděla, začala křičet jako kdyby viděla čerty.
Cloumala sebou, snažila se vytrhnout, ale marně.
Paní Gita jí vrazila do pusy roubík a vrazila pár facek.
"Tak, máme tu zločinnou děvku a čtyři poškozené. Tedy vlastně pět, protože napadla hostitelku. Myslím, že každý z vás má nárok na osobní pomstu.
Nejste hrdinky a hrdinové z románu, tak si ji hezky vychutnejte. Pořadí si vylosujte."
Každý sáhl do váčku a vybral si žeton.
Měla jsem trojku. Něco mě napadlo a se svolením Madam Cat jsem se stranou zeptal Paní Gity a Nány.
Oba můj návrh potěšil.
Jedničku vylosoval Fred.
Ten ale neměl moc fantazie a spokojil se jen s padesáti ranami rákoskou na zadek.
Helena skučela a prosila.
Marně.
Druhou byla Madam Cat. Ta si pohrála s Heleninými chodidly a dlaněmi.
Byla úplně strojově přesná. Bez emocí bila Helenu na nejcitlivější místa.
Helena sebou škubala a hýkala.
Já jsem oznámila, že Helenu bít nebudu.
Čtvrtou byla Paní Justa.
Posázela Helenino tělo množstvím svorek, které sestřelovala dlouhým bičem.
Opět čiré zlo ženské pomsty. Uměla sestřelit svorky, aniž by se bič dotkl těla, ale schválně nechala koneček biče dělat bolest na kůži.
Poslední byla Paní Gábina.
"Chtělas nám zničit život, ty potvoro. No, jak chceš!"
Vzala kleště a bez slitování vsadila Heleně do bradavek a pysků průvlečky.
"To já mám moc ráda, víš?! Prý jsi byla panna, než jsi sem přišla. Tak teď budeš už napořád. Vzala velký é tvrdé dildo, zezadu do něj vsunula kapsli a zašroubovala.
Pak dildo vrazila Heleně nasucho do pochvy.
Helena řvala bolestí a tekly jí slzy, protože Paní Gábina tlačila stále hloub a hloub, až se ozval z Helenina břicha zvuk klepnutí do bubnu. Helena se napnula a omdlela.
Paní Gábina vytáhla dildo a do průvlaček provlékla kus kovu ve tvaru pavouka, kterému zalisovala nohy.
Mezi velkými pysky byl vidět jen kovový váleček, zakončený čepičkou nad poštěvákem a velkou kuličkou v místě poševního vchodu.
Helenu jsme přivedli k vědomí a odvedli do scifárny, kde už byla Nána v plné práci.
Připoutaná ke křeslu dostala na hlavu nejnovější psychokuklu a my odešli nahoru, protože tenhle program byl na dlouho a byl definitivní.
Zrovna byl čas na večeři.
Po večeři povstala slavnostně Paní Gábina a lusknutím prstů si přivolala Lucii, která si klekla k jejím nohám.
"Drahá Cat. Jelikož jsi přišla o komtesu, dovol, abych ti za ní dala tuto otrokyni. Je masochistická a umí spoustu věcí. Pohlavní choroby nemá. Nemusíš se bát ji potrestat. Víc ti povím v soukromí."
Podala Madam Cat Luciino vodítko.
Lucie, trochu pobledlá přešla po čtyřech k nám a klekla si z druhé strany vedle židle Madam.
Po pohodovém večeru rušeném jen Nánovými odchody a příchody kvůli kontrole psychokukly.
Kolem půlnoci si Madam Cat zívla a omluvila se, že musí jít spát.
Vstala a my dvě ťapaly za ní k nám domů.
Po večerní hygieně zamkla Madam Lucii do klece a mně sundala obojek.
"Chyběls mi, Dagu. Tak strašně jsi mi chyběl. Když se na mě ta mrcha vrhla, uvědomila jsem si, jak moc tě teď potřebuju. Jako otroka, ale hlavně jako manžela."
Políbili jsme se. Dlouho jsme se líbali a nakonec si na mě Alice opatrně nasedla a bylo to krásné milování.
Zpocená se ke mně přitulila a usnula jako špalek.
Já usnul hned po ní.]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-18/ Fri, 23 Oct 2026 06:26:36 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-17/ Přes své nadávání jsem slyšel hlasy Paní Gábiny a ...]]> Přes své nadávání jsem slyšel hlasy Paní Gábiny a Lucie.
Odtáhli nás do nějakého velkého auta a odváželi pryč.
Pokusil jsem se promluvit, ale odpovědí mi bylo mužské zařvání, že mám držet hubu a rána do břicha.
Naštěstí slabá.
Auto zastavilo a vyvedli nás ven.
Vedli nás jakousi chodbou.
Pak nás usadili do židlí a strhli nám pytle z hlav.
Před námi stál policejní důstojník a něco sáhodlouze vykládal.
"Prý mučení a únos a taky pašování drog.
Máš si sundat podprdu a falešný kozy."
Uchechtla se Paní Gábina.
"Spoutanýma rukama nemůžu."
Paní Gábina to přetlumočila.
Důstojník se nežinýroval, vzal nůžky, rozstřihl mi šaty, podprsenku mi rozepnul a chtěl sundat i s podle něho falešným poprsím.
Zíral na mé kozy jako tydýt.
Začal zmateně prohledávat podprsenku. Kroutil přitom hlavou tak, že mu div neupadla.
Když ni nenašel, obrátil se na Paní Gábinu.
"Hmm a co vy, paní Alice?"
"No dovolte! Nejsem Alice. Jmenuji se Gabriela. Jestli mi nevěříte, mé doklady jsou v kabelce na vašem stole."
Důstojník prohrabal všechny tři kabelky.
Opět byl překvapený. Ještě víc byl překvapený, když se zeptal Lucie, jestli chce ohlásit zločin a ona prohlásila, že o žádném neví, tedy pokud není náhodou způsobení orgasmu zločinem.
Důstojník ještě sundal podprsenky Paní Gábině i Lucii. Opět nic nenašel.
Zrudl, začal řvát jako tur na tři policisty za našimi zády.
Ti nám opět natáhli pytle na hlavy a odvedli nás do auta.
Jeli jsme asi dvacet minut, když auto zastavilo a nás vytáhli ven.
Dovedli nás po schodech do malé místnosti hluboko dolů a posadili ke zdi.
Zadunění dveří oznámilo jejich odchod.
Začala mě od potu svědit hlava a chtěl se podrbat. Náhodou se pytel zachytil o něco na zdi a já byl najednou bez něj.
Místnost osvětlovala slabá žárovka.
Vedle mě seděla Paní Gábina a za ní Lucie.
V protějším koutě byla na dlažbě hromada starých kusů oblečení.
Sundal jsem spoutanýma rukama pytel
z hlavy Paní Gábiny.
Rozhlédla se, zamžourala a zasakrovala.
To české nadávání mělo zvláštní účinek na hromadu oblečení, která se zachvěla a z ní se vyklubala... Paní Justa!
S obličejem fialovým modřinami a přimhouřeným oteklým okem.
Zírala na nás.
"Gábino, Dášo, co tu děláte?"
"Ále, coby. Jen tak se necháváme zatknout, sléknout z podprsenek a zavřít do sklepa. Normální dovolená..."
Opáčila jedovatě Paní Gábina.
"Zajímalo by mě, kde jsme."
"Jsme v domu U zelené růže..."
Sotva to Justa dořekla, začala Lucie křičet a naříkat.
Justa na ni něco houkla a Lucie ztichla.
Justa se přesunula k nám a tiše se mě zeptala, jestli nemám přívěsek ve tvaru draka.
Měl jsem ho. Přišitý na šatech.
Společným úsilím se nám ho podařilo strhnout a Justa nám tímto kouskem kovu všem odemkla pouta.
"Tak teď už zbývá jen jak se dostat ven. Jak často sem někdo chodí?"
"Jednou za den ráno. stejný člověk. Myslím, že je tu sám. Dnes už to byl."
"Výborně. Teď prosím chvilku klidu." Řekla Paní Gábina a vytáhla z vlasů jehlici se speciálním hrotem, kterou mi odemkla pás cudnosti. Musel jsem z kapsy vyndat váček s gelem a z pochvy pouzdro.
Justa na nás koukala se značným překvapením. Můj upravený rozkrok totiž ještě neviděla.
Paní Gábina mi opět uzamkla pás a pak sundala Lucii pytel z hlavy. Potom podala Justě váček a otevřené pouzdro.
Trvalo jen chvilku a seděli jsme v koutě pod hromadou oděvů všichni.
Ozval se výbuch. My odhodili zbytky, které neodhodila tlaková vlna a vrhli se ke dveřím. Tedy do otvoru po nich.
Dveře ležely na chodbě. Po obou stranách chodby byly stejné cely jako ta naše.
Uslyšeli jsme kroky. Rychlá domluva. Justa popoběhla ke vstupu do chodby a my ostatní si lehli na zem a dělali mrtvé.
Hlídač vešel dovnitř s pistolí v ruce a uviděl nás. Udělal však jen asi dva kroky a Justa ho zezadu složila jak tele.
Spoutala ho pouty, které předtím sundala z nás a neodpustila si mu dát pořádnou do zubů.
Doběhli jsme k ní a cestou zkontrolovali ostatní cely. Byly prázdné. Paní Gábina hlídači vyrobila z hadru prima roubík a natáhla mu černý pytel na hlavu.
Potichu jsme se plížili po schodech. Vyšli jsme v hale malého zámečku.
Justa a já jsme proběhli rychle celou budovu a byli jsme v šoku. V budově bylo asi třicet vězňů. Ale ve stavu, který jsem naposled viděl při řádění doktorky.
Někteří muži bez pohlavních orgánů, nebo kastrované. Ženy s obludně zvětšeným poprsím a všichni v okovech a připoutaní ke zdi.
Udělalo se mi zle a zavolal jsem Paní Gábinu.
Prošla se mnou všechno znovu a prohlásila, že jestli dostane toho, co to udělal do rukou, bude ho pitvat za živa.
Málem jsme minuli dveře pobité plechem. Když jsme je otevřeli, uviděli jsme hromadu lidských těl a jejich částí.
Pozvracel jsem kus chodby.
"Až ti bude líp, půjdeš k nejbližšímu telefonu a zavoláš..." Nedopověděla Paní Gábina.
"Nemusí. Fred už sem jede." Přerušila ji totiž Justa.
Fred vběhl dovnitř jako velká voda a za ním asi deset ozbrojenců.
Když se k nám vrátil, byl zelený v obličeji.
"Chlapi to tu už dodělají. Pojďte."
"Kam?" Otázala se Paní Gábina.
"No přece k nám, domů."
A co ta krysa, co vám tu řádí? Tu necháš utéct?"
"Nevím kdo to je. Zatím nenechal žádnou stopu."
"Tak jděte do toho klubu, kde jsme byli večer, ale místo dolů jděte do patra. Někde tam budou naše kabelky a na té mé najdete spoustu otisků té krysy."
"Dobrá. Justo, odvez je k nám a dejte se do pořádku. Já tam přijedu co nejdřív."
Justa nás naskládala do jednoho z aut a poručila řidiči kam má jet.
Bydleli s Fredem v příjemném dvojdomku. Každý z nich vlastnil jednu polovinu.
Justa nás nechala umýt a donesla nám nějaké čisté oblečení.
Trochu jsme si i zdřímli.
Vzbudil nás zvonek.
Hodili jsme na sebe župany a doběhli ke dveřím.
Před nimi stál Fred a za límec držel spoutaného důstojníka, který nás vyslýchal.
"Tak to bychom měli. Copak asi uděláme se zrádcem?" Zeptal se Fred a lišácky mrkl.
"Já bych si ho uvázala a pocvičila se v ovládání dlouhého biče. Tak dvě stě švihů a bude nadosmrti jako Frankenstein." Řekla Mazlivě Paní Justa
"Jů! A já bych si chtěla vyzkoušet kastraci podle doktora Grauenberga. To se vezme injekční stříkačka s kyselinou solnou a přesně deset a půl mililitru se vpraví do každého varlete. Pak prý to je děsná legrace. Kastrovaný si totiž uřízne koule i s pytlíkem sám a ještě poděkuje za podaný nůž..."
Důstojník nejdřív třeštil oči a pak začal křičet, prosit, slibovat...
Paní Gita přijala podávaný roubík a vrazila ho důstojníkovi do pusy.
Byl to ten, co se sám roztáhne a uzamkne.
"Co tak ječíš?" Obořila se na něj.
"Ti čtyři kastrovaní byli podle zápisů vykastrováni právě tak. Ale jim nikdo nůž nepodal. Trápili se ctyřicet osm hodin. Tři zešíleli bolestí a jeden si ukousl jazyk! To se ti líbilo, ty bestie?"
Otevřela kufřík, vytáhla velkou stříkačku s roztokem a nasadila jehlu.
Zkušeně vytlačila vzduch a vrazila jehlu přes kalhoty do mužova zadku.
"Promiň, Frede. Já musela. Ale slibuji že to bylo naposled. Zásoby došly."
Fred se mračil. Formálně vyjádřil nesouhlas, pak naložil už bývalého důstojníka do auta a nechal odvézt.
Když se vrátil, usmíval se.
"Co to bylo? V autě sliboval, že udělá všechno, co mu řekneme. Jen ať mu dáme protijed."
Bylo to poslední překvapení ze zásob doktorky. Teď mu budou růst koule a kozy a vypadají mu všechny chlupy a vlasy. Myslím, že v base bude mít těžký život."
"Nepůjde do basy. Půjde na nucené práce. Na dvacet let."
Odvětil Fred a dodal:
"Myslím, že byste si měli udělat výlet do jednoho klubu. Je hezky tajně obklíčený a jedna dáma vás netrpělivě ... nečeká. Lucii necháme pod dozorem tady a pojedeme.
Dali jsme se rychle do pořádku a vyrazili.
Když nás uviděla recepční, chtěla sáhnout pod pult na zvonek, ale namířená pistole ji od toho odradila.
Vešli jsme do klubu.
Gredine se rozvalovala v křesle, ale jakmile nás uviděla, vystřelila z něj a sprintem začala utíkat.
Jak hompulácky vypadala, tak i běhala.
Doběhla ke dveřím do chodby a ječela na barmanku ať ji pustí.
Ta si ale významně založila ruce a sledovala Gredinino zoufalství.
Paní Gábina pomalu došla k třesoucí se ženě a zničeho nic jí ranou pěsti zlomila nos.
Gretine se za něj chytila a když uviděla svou vlastní krev omdlela jako špalek.
"Tak to bychom měli."
Do klubu na Fredův pokyn vtrhli maskovaní policisté a všechny odvezli v poutech.
Většinu ještě ten den pustili, ale dva rabijáti, co mučili Lucii a několik dalších ne.
Fred nám osobně poděkoval a pozval nás na pár dní na dovolenou na účet jeho jednotky a hlavně jeho a Paní Justy. Ta byla zřízená právě od těch dvou rabijátů.
Bylo to krásné intermezzo a já poprvé viděl moře.
Čas ale letěl jako vítr a my se museli vydat domů.
S kufrem plným dárků jsme jeli tentokrát autem a jela s námi čtyřmi i Lucie.]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-17/ Wed, 21 Oct 2026 05:07:18 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-16/ Madam Cat klečela u klece a rukou prostrčenou skrz mříže mě něžně hladila.
Když jsem otevřel oči, významně si položila prst ...]]> Madam Cat klečela u klece a rukou prostrčenou skrz mříže mě něžně hladila.
Když jsem otevřel oči, významně si položila prst na rty a naznačila, abych potichu vylezl ven.
"Vezmi si jen tepláky a pojď!" Zašeptala mi do ucha.
Hrábl jsem do police a oblékal se za chůze.
V kuchyni u Paní Gity už seděla Paní Gábina i Paní Jil.
Překvapilo mě, že tam sedí Fred.
Byl v civilu a tvářil se vážně.
Mlčky mi podal ruku a ukázal na židli.
Moc se nezdržoval a po pozdravu ihned přešel k věci.
"Máme problém." Začal tichým, ale výrazným hlasem.
"Poručice Justina zmizela. Byla vyslána splnit úkol v podobném domě, jako je tento, ale užívaným sektou. Z domu nevyšla a neozval se ani poplach.
Potřebuji pomoc.
Dámě a otrokovi, kteří se vydají na tento nebezpečný úkol předám veškeré informace, ale až na cestě.
Zdá se, že máme někde krysu a nevíme kde."
Asi deset vteřin ticha zakončil hlas Madam Cat a můj: "Já se hlásím. Justa je moje kamarádka." Vyhrkli jsme steteo.
Po nás se přihlásili všichni ostatní.
Fred si nás změřil pohledem.
"Těší mě vaše nabídka. Ale mohu ji přijmout jen od Daga. Vím, že jsi statečná žena, Alice, ale nemohu tam poslat těhotnou ženu."
Alice zrudla jako pivoňka a chtěla něco říct.
Předběhla ji ale Paní Gita.
"Tak pojedu já!"
"Ne. Poprosím jinou z vás. Paní Gábinu. Není tolik známá a už s Dagem pracovala."
Paní Gábina překvapením vykulila oči.
"Vím o panu vrchním. Byl to husarský kousek." Usmál se Fred.
"Dále tu mám varování před touto osobou. Usvědčená vyděračka a žena napojená na organizovaný majetkový zločin." Dodal a podal Paní Gitě fotografii.
"A do prdele!" Vyhrkla Paní Gita
"Co je?" Nechápavě se zeptala Alice.
Paní Gita jí beze slova podala fotku.
Byla na ní Helena.
"No nazdar!"
Teď nechápal Fred.
"Tuhle ženskou mám v kleci pod svou postelí!" Odpověděla na Fredův nechápavý dotaz.
Fred se začal smát.
"To jsem si mohl myslet. Kde jinde hledat zločince, než na Tvrzi."
"No dovol!" Ohradila se Paní Gita.
Fred se omluvil a prohlásil, že se máme podle toho chovat a že tuhle drobnost vyřešíme později.
Pak vyzval mě a Paní Gábinu k zabalení věcí na výlet.
Balení bylo rychlé a za hodinu už jsme vyjížděli z Tvrze.
Fred jel rychle. Ujeli jsme asi dvacet kilometrů a zahnuli na lesní cestu, která vedla na opuštěné bývalé letiště, kde nás čekalo malé letadlo.
Odstartovali jsme okamžitě.
Fred po celou dobu letu komunikoval s někým vysílačkou. Bohužel jsme mu nerozuměli. Jediné, co jsem rozuměl bylo "grene rose". Zelená růže.
Přistáli jsme na velkém letišti a byli posláni na stojánku na konci pojezdové dráhy. Tam čekal taxík, který nás odvezl do honosného venkovského domu.
Fred nás odvedl dovnitř, v jednom pokoji posadil do křesel a uvařil kávu.
"Tak abychom začali." Řekl, když se usadil do křesla a napil se kávy.
"Ten dům vypadá takhle. Tady je přibližné vnitřní rozložení domu. Je to málo, ale aspoň něco. Kontaktování s někým z Domu u zelené růže je nahodilé.
Většinou se přihlásí samy na nějaké akci, konané v rámci BDSM klubů. Ty jsou ve městě tři.
Kdo je zaujme, je osloven.
Dostanete speciální vybavení a budete pod neustálým dohledem. Pokud by vám hrozilo nebezpečí, stačí zlomit přívěsek.
Dokud nevyjdete ven, nebo nezazní signál, nebudeme zasahovat."
Paní Gábina se posměšně usmála.
"Fáájn. Takže až nás rozporcují na orgány, budete jen čekat."
Fred ji gestem zarazil.
"To ne. Porcování na orgány by mohl udělat jediný člověk. Doktor Aaron Taht. Pokud uvidíme, že se doktor přiblížil k domu, zaútočí speciální jednotky."
"Dobře. Ale co jazyk? Ani jeden z nás po vašem neumí. Já umím německy a pár slov anglicky."
"To stačí. V klubech se schází lidé z celého světa."
Probrali jsme kdejakou drobnost naší mise a nakonec před nás Fred položil čtyři váčky naplněné gelem a sadu ozdobných špendlíků.
"Nemá smysl vám dávat zbraně. Tento gel je výbušnina a dá se použít jako vycpávka do podprsenky. Špendlíky jsou mikro rozbušky. Stačí je zapíchnout do váčku a ohnout.
Pak budete mít deset vteřin."
Paní Gábina si ploché kulaté váčky prohlédla a osahala, jestli nemají ostré hrany.
"Máš ještě jeden?" Otázala se.
"Ano, mám. Ale na co?"
"Dagu, ukaž mu klokanku."
Poslušně jsem ukázal kapsu, do které mi Paní Gábina vložila jeden váček. Fred na ni zíral a pak se usmál.
"To je zajímavé řešení. No, teď půjdeme do skladu a vyberete si vše, co by se vám mohlo hodit."
Následující čtyři hodiny jsme strávili ve skladu, který by mohl zásobovat dvacet prvotřídních sexshopů.
Se čtyřmi kufry jsme byli vysazeni před hotelem.
Přihlásili jsme se na svá občanská jména a ubytovali se.
Paní Gábina řekla, že nebudeme ztrácet čas a začala nás připravovat na večer.
Já dostal do falešné pochvy malou plastovou schránku a celou vulvu mi Paní Gábina přelepila širokou náplastí. Na to jsem dostal velký pás cudnosti.
Musel jsem se trochu přehnaně namalovat a vzít si oblečení, ve kterém jsem vypadal jak nejlevnější šlapka.
Střevíčky a dlouhý plášť zakryly vše včetně obojku.
Paní Gábina se vyfikla jak na setkání s královnou a do kabelky sbalila pár drobných hraček. Do poutek na vnitřní straně kabátu připevnila bičík a karabáč.
"Jdeme, ty moje otrocká transko."
V recepci jsme se zeptali na nebližší klub a vyrazili do ulic.
Klub byl asi třista metrů daleko.
Zvenku vypadal jako obyčejná hospoda.
Usadili jsme se a servírka nám donesla jídelní lístek.
Na poslední stránce byla položka v překladu HRY PRO LABUŽNÍKY.
Paní Gábina se servírky zeptala, jakou hru by nám doporučila a ukázala prsten s trojnou monádou.
Servírka se usmála a řekla ať jdeme ke dveřím s namalovanou čerticí.
Dveře nám na dálku odemkla, my sestoupili po točitých schodec a vstoupili do úplně jiného baru.
Byla to spíš rozlehlá mučírna.
Ještě bylo asi brzy, protože dvě slečny za barem se evidentně nudily.
V koutě se jakási otrokyně potichu a se vzlykáním zpovídala v kleče ze svých hříchů muži sedícímu na trůnu.
Jeden pár, drobný nahý chlapík a mohutná dáma seděli ve velkém křesle. Chlapík seděl na klíně dámě, která mu týrala bradavky a štípala ho do kůže po celém těle.
Rozhlédli jsme se a našli si stůl, kde nebyla cedulka s rezervací.
Usadili jsme se a přišla servírka. Beze slova nám podala nápojový lístek a v pozoru počkala, až si vybereme.
Všiml jsem si, že má tenký ocelový obojek a stejně tenká ocelová pouta na rukou a nohou.
Paní Gábina si objednala gin s tonikem a mě vodu.
Pomalu jsme se rozkoukávali.
Netrvalo dlouho a přišlo několik dalších lidí a klub začal ožívat.
V jednu chvíli jsem si všiml, že se dva páry sebraly a odešly dveřmi vedle baru.
Potichu jsem to špitl Paní Gábině.
Jen kývla hlavou.
Když si objednávala další pití, zeptala se servírky kam ty dveře vedou.
Servírka neodpověděla, ukázala velké Dámě čtyři prsty a odešla.
Dáma shodila mužíka na zem a za ucho ho dotáhla ke stojanu, vlastně tyči, trčící ze země.
Vytáhla z kapsy malý ovladač a tyč se začala vysouvat, až její část zajela mužíkovi do zadku.
Ruce a nohy měl volné. Dáma sáhla mezi tyč a mužíkův šourek a ozvalo se cvaknutí.
Pak zamířila k nám.
"Dobrý večer přátelé." Pozdravila a zeptala se, jestli si může přisednout.
Paní Gábina přikývla.
"Děkuji. Dovolte, abych se představila a přivítala vás v našem podniku. Jmenuji se Gredine a pokud máte zájem, ráda vás provedu."
Projevili jsme zájem a oba vstali a představili se.
Paní Gábina si mě automaticky připla na vodítko.
"To je otrok?" Zeptala se Gredine.
"Je to moje trans čubka."
"Výborně. Je to pěkný kousek. Pojďte prosím za mnou."
Došli jsme k oněm dveřím a prošli jimi.
Následovala dlouhá chodba ponořená do červeného světla.
Po rudém koberci jsme neslyšně procházeli chodbou a Cestou si povídali. V pravidelných rozestupech jsme míjeli dveře.
Došli jsme ke dveřím, za nimiž se ozýval ženský nářek.
Gredine bez klepání vešla dovnitř.
Byli tam dva muži a jedna žena.
Žena s vlasy jako zlato byla připoutaná ležmo na břiše k ležatému Ondřejskému kříži a muži ji otloukali krátkými karabáči.
"Už se přiznala?"
"Ne, Vaše Veličenstvo."
"Ustupte. Naši hosté z dalekých zemí ji donutí mluvit."
Otočila se na nás: "Prosím dámy. Jsem zvědava, jak rychle donutíte tu zlodějku mluvit.
"Co ukradla?" Zeptala se Paní Gábina.
"Vzácný prsten z královské pokladnice." Řekla Gredine a mrkla jedním okem.
"Rozumím. Otočte mi ji prosím."
Muži ženu odvázali a přivázali v poloze na zádech.
"Výborně. Teď si popovídáme trochu kultivovaně, drahá."
A vytáhla z kabelky malý kufřík a asi třicet centimetrů dlouhý tubus.
Navlékla si rukavice a nechala si ode mě zavázat roušku.
Z kufříku vytáhla čtyři silné injekční jehly, a po otření místa vpichu desinfekcí je postupně napíchala po dvou do kůže na vnitřních stranách stehen.
Připoutaná žena tiše kvílela a měla oči rozšířené strachem.
Paní Gábina vrazila další dvě jehly do malýc stydkých pysků a vždi jeden pysk spojila pružinkou s jehlou ve stehně.
Potom vytáhla krátkou trubku, zakončenou zvláštními drápky.
Ukázala ji mučené a zasunula ji do její pochvy až nadoraz.
Žena zaječela a prohnula se jako luk.
Paní Gábina opět spojila pružinkami trubku s jehlami ve stehně.
Žena křičela.
Paní Gábina došla k její hlavě a tiše se jí něco zeptala. Žena zavrtěla hlavou.
"No, jak chceš. Prý jsi na svou krásu velmi pyšná. No, tak ti té krásy trochu ubereme. Pak už po tobě neštěkne ani pes."
Otočila se na mě: "Dášo, dáš jí roubík a podržíš hlavu, aby si neublížila.
Když jsem pevně svíral ženinu hlavu, vytáhla Paní Gábina z tubusu čtyři dlouhé a silné jehly.
Ukázala je ženě, jednou rukou jí chytla brutálně za prso a vytáhla ho do prostoru. Pak jí ho bez milosti jednou jehlou jehlou propíchla celé těsně u těla. Ještě než dozněl huhlavý výkřik, propíchla stejně druhé prso a pak přidala vždy jehlu křížem.
Vzala tenké lanko a silně ho omotala mezi jehlami a tělem.
Opět se sklonila nad ležící ženou vyndala jí roubík a významně jí ukázala skalpel.
"Teď provedeme amputaci obou prsů a malých pysků. Už nikdy nebude žádná slast rozu..."
Žena se roztřásla, začalo se jí vlnit břicho a předvedla nám monstrózní orgasmus.
"Pr-s-ten je pod par-ke-tou."
Zahýkala, když orgasmus odešel.
"No, teď to bude bolet ještě víc. Ber to jako trest za krádež." Řekla Paní Gábina a postupně začala vytahovat všechny jehly.
Trubku si nechala nakonec a když ji vyndávala, udělala se žena znovu. Hýkala, sténala, skučela a kdyby nebyla připoutaná, asi by si ublížila.
Několik minut pak zhluboka dýchala, než otevřela oči.
Už odvázaná slezla z kříže, klekla si před Paní Gábinu a začala jí líbat ruce a děkovat za potrestání.
Prý se nikdy v životě tak krásně nebála.
Gredine i oba muži na to divadlo zírali jako na zjevení.
Gredine se vzpamatovala první a oslovila potrestanou ženu:
Myslím, že víš co je teď tvou povinností Lucie.
"Ano, Vaše Veličenstvo."
Vzala ze stolku obojek s vodítkem a podala je Paní Gábině.
"Jsem už navždy Vaší otrokyně, Madamme."
Paní Gábina připla obojek Lucii kolem krku a nechala si políbit ruku.
Gredine jí něco chvíli šeptala do ouška a Paní Gábina se usmála a přikývla.
Prohlédli jsme si ještě několik heren a nakonec došli zpět do baru.
Když jsme vešli, zazněl obrovský aplaus.
Nad barem byla totiž velká televize a na její obrazovce fotka Lucie a nás dvou v akci.
Paní Gábina se lehce uklonila a sedla si na své místo.
Já na své a Lucie si klekla mezi nás.
Ještě chvíli jsme seděli a povídali si s hosty, kteří chodili za Paní Gábinou a snažili se jí vetřít do přízně.
Bylo kolem půlnoci, když jsme vyšli všichni tři ven.
Kráčeli jsme nocí asi deset minut, když
vedle nás prudce zabrzdilo auto.
"Jménem zákona, jste zatčeni!"]]> https://www.xbdsm.sk/hracicka/poviedky/n-225sobky-353t-283st-237-vi-16/ Tue, 20 Oct 2026 05:44:58 +0000 hracicka https://www.xbdsm.sk/pavla/poviedky/p-225s-cudnosti-2/ Tak jdu ke dveřím, kde máme telefon k brance a ptám se kdo tam? Ahoj to jsem já můžu dál? Optala se kamarádka, bylo mě trapné ji říct, že ne tak jsem ji pustila dál a rychle jsem se utíkala obléci do šatů. Byla to ta kamarádka, která mé přemluvila si oblíknout pás cudnosti a pak donutila jít v něm na párty. Myslela jsem si, že to nepozná, že jsem opěv pásu ale konstrukce pásu se moc zamaskovat nedá a tak to bylo poznat. S úsměvem povídala prý opět si zlobivá holčička zeptala se a hned na to kde je klíč od pásu? Trošku jsem se před ní zastyděla a špitla ano jsem zlobivá holčička a klíčky mám na stolečku tam hle ukázala jsem nesměle na svůj psací stolek. Hned přiskočila ke stolečku, aby klíče mi zabavila. To nééé vrat mi je začala jsem žadonit nedám teď si ho hezky užiješ do sytosti ty kurvičko malinká.
Tak se hezky vysvlíkni ty šaty, co pak nevíš, že kurvička si je nezaslouží? Zeptala se mě ironicky jako by se už vžila do role mé paní a dominy. V šoku jsem ji poslechla a vysvlékla jsem si je a už jsem stála před ní jenom v podprsence a v pásu cudnosti. Co pak neumíš poslouchat ty kurvičko začala se na mě rozčilovat říkala jsem vysvlíknout tak to znamená i podprsenku! A aby tomu dodala důraz hned mi plácla rukou po zadku jednu ránu. Au poskočila jsem, pochopila jsem, že to myslí vážně tu naši hru a tak jsem sklopila oči a sáhla jsem si na záda, abych jsem si rozepnula podprsenku pak vzápětí sundala a podala jsem jí tu stejně jak šaty. No vidíš, jak to jde a jak ti to tak to sluší, usmála se.
Pak mi přikázala, abych vytáhla svoje stehenní manžety, co byli k tomu pásu, aby mi je mohla nasadit a v rozkroku je zamknout zámečkem abych nemohla dělat dlouhé kroky a roztáhnout nohy. Moc se mi nechtělo, ale poslechla jsem a už mi je nasazuje, uzamyká jak kolem stehen, tak v rozkroku a přidělává je z boku k pásu cudnosti na bocích na očka. Poodstoupí, aby si mě tak to prohlédla, ale ještě nebyla spokojená jako by to tušila, že si s ním budu chtít hrát a tak si do batohu přibalila dvoje pouta na ruce, ale ty pouta nebyli, jak to bývají spojeny krátkým řetízkem byli každé volné a na očko tak že se dali přidělat k čemukoli a teď mi je z každé strany přidělala k pásu cudnosti a pak i do nich mi uzamkla z každé strany ruku takže jsem nemohla ruku zvednout a ani nějak s ní manipulovat jen v omezeném pohybu dopředu a dozadu a mírně navrch a dolů jinak nic a to se kamarádce velice líbilo. Ted je to dokonalé musela si to pochválit.
Ještě to není ono usmála se pak sáhla do batohu co si s sebou přinesla a z něj vytáhla dva obojky jeden byl úzký s očkem na připnutí vodítka a druhý ten byl o něco širší bez očka na připnutí vodítka ale s nějakou krabičkou záhy jsem zjistila s jakou byl to elektrický obojek na výcvik převážně psů a tak mě ty oba obojky dala na krk bez většího odporu, protože jsem měla ruce připoutané k pásu cudnosti a hned ho vyzkoušela, jestli ho zapnula. Au zasténala jsem, jak zmáčkla na ovladači, abych dostala první zkušební impuls na intenzitu 1 pro začátek.
Tak a teď víš co to je a jak to funguje ty čubko a pokud budeš víc zlobit tak ti přidám. Tak poj a hezky mi půjdeš uvařit kafé, ještě že máme kávovar a hrníčky s cukrem nízko tak že jsem na ně bez problému dosáhla. Pak jsem slyšela, jak z obýváku na mě volá do kuchyně kde je to kafé sakra. Kde se flákáš ty čubko a než jsem jí stihla odpovědět, že už s ním jdu na cvakala intenzitu na ovladači na 5 a zmáčkla. Au zasténala jsem a málem jsem to kafé rozlila i vylila. Opatrně jsem se šourala z kuchyně do obýváku s podnosem, na kterém jsem nesla kafé s cukrem a lžičkou. Přicházím až k ní a tak jí ho pokládám na stolek se slovy tady ho máš. Místo poděkování z ní vypadlo to to trvalo! Tak si tu předeme, klekni a nic nechci slyšet a začala pít kafé přitom si mě stále prohlížela jako by mě viděla nahou poprvé.
Tak jsem si před ní klekla tedy a po delší době už jsem to nevydržela a bez jejího dovolení nebo příkazu jsem si sedla na nohy. Hned jak jsem to udělala bez toho, aby mi něco řekla, vzala ovladač a prásk dostala jsem do krku ránu od obojku, co máš dělat máš klečet a ne sedět na nohách! Začala se rozčilovat na mě. No vidím, že neumíš poslouchat čubko tak pojď ke mně blíž po kolenou. Jak jsem k ní přišla tak sáhla do batohu kde měla schovaný roubík, otevři hubu! Jak jsem ji pootevřela, vrazila mi ho do úst a za hlavou mi ho pevně abych ho nemohla nějak vyplivnout utáhla. To se mě samozřejmě moc nelíbilo a začala jsem hlasitě ale tlumeným hlasem marně protestovat. Pak mi přikázala, abych se postavila natož mi na kotníky nasadila nožní pouta a vše zakončila tím, že sáhla ještě jednou do batohu aby z nich vytáhla skřipce, které mi nasadila na moje ztopořené bradavky.
Pak vzala do ruky vodítko, které jsem měla připnuté na krku na obojku a tahem mě přinutila za ní jít mírnými kroky co mě rozpětí řetízku na kantikách dovolily šli jsme, až ke francouzským dveřím které vedli do naší zahrady, aby mi můj pohyb ještě ztížila nechala mě posadit na židli a odběhla pro moje lodičky, které byli na jehlovém podpatku a vysoké zhruba 10cm a ty mě obula na moje nohy. I když jsem už na nich byla zvyklá tu chvíli mě to připadalo nemožné na nich stát a přitom pak chodit a ještě tak to připoutané že kdybych spadla tak pád nemůžu zmírnit a spadnu jak pytel brambor. Zvedla mě ze židle tahem za vodítko se slovy jdeme a vyrazili jsme nejdříve po chodníku a pak i na trávu a já stále za ní jako pejsek. Nemohla jsem ji nic říct kvůli roubíku, a když jsem se trošku zastavila napnuté vodítko mě donutilo opět se rozejít, až ke konstrikci houpačky jsme došli.
Tady si aspoň odpočineš chvilku, pak sáhla do kapsy a z ní vytáhla kratší řetízek se zámečkem, pojď blíž čubko přikázala mi a jak jsem se přiblížila blíž ke konstrukci houpačky chytla mi za řetízek jsou jsem měla připnutý od skřipců na svých prsech a ten uzamkla k řetízku, který otočila a uzamkla k té konstrukci. Když zatáhla za řetízek od skřipců hned se ozvala bolest na mých bradavkách od sevření skřipců, až se mi prolomili kolena a bolest celým tělem mi projela jako blesk. Až mi vyhrkli i slzy z oči jak mě to bolelo.
Tak teď tu na mě počkáš, čubko a doufám, že nikam neutečeš a vzdálila se nechala mě tam stát uvázanou jako nějakého psa … na skřipce abych si je nějak sundala jsem rukami nedosáhla a strhnout to by zase dosti bolelo tak jsem tam stála a snažila se stát v klidu, aby řetízek kolem tyčky nějak se nepohyboval, aby mi nedráždil skřipce a tím i prsa. To jsem nevěděla co má v plánu aby toho dosílila a mě prsa opět bolely.
Využila toho, že jsem ji měla za záda a neviděla jsem, co dělá, tak mohla použít elektrický obojek a jeho ovladač k mému nechtěnému mučení mých prs. Prví impuls byl nečekaný pak opět delší dobu nic to mi chystala o něco větší impulz tak asi o 5 a opět zmáčkla ovladač opět jsem poskočila u tyče a tak abych si nestrhla skřipce i když mi o něco sjel níž řetízek kolem tyčky. Opět se nic nedělo a opět o několik klapnutí na ovladači vyšel silnější impulz opět jsem mírně poskočila a trošku ztratila i balanc na těch botách tak to po pokračovalo ještě několik krát až přišla ke mně blíž a ukázala mi na displeji kolik jsem dostávala intenzitu impulzu bylo na něm 25. To už jsem dosti sílila bolest od skřipců a ještě větší byla, když mě je sundávala to jsem šla až do kolen jak to bolelo a bradavky se vzpamatovávali .
To už se blížil večer a naši se měli vrátit z chaty tak mě kamarádka zbavila roubíku, sundala mě ty dva obojky, odemkla mi z noh pouta a i konečně mi sundala pouta z rukou. Konečně volná zaradovala jsem se, ale radost mě přešla, když mi odmítla sundat pás cudnosti. Co to děláš začala jsem na ni dej mi ty klíče ať si ho můžu sundat prosím začala jsem žadonit a cápat se po ni nedám hezky v něm zůstaneš! Jak jsme se začala cápat po ní strčila mě na postel a já spadla přímo na břicho to využila a rychle mam e sedla tak abych se nemohla zvednout. Zlobit budeš tak to ne od někde t vytáhla policejní pouta a už jsem je měla nasazené a utažené na rukách za záda. Ale my jdeme už zítra do školy, já vím a pro to půjdeš tak to tělocvik nemáme tak tak to můžeš jít no a teď ještě vybereme oblečení na zítra, aby to nebylo příliš poznat.
Tak mi vlezla do šatníku, aby mi začala vybírat oblečení do školy podprsenku mela vybranou hned, pak dlouho vyvírala tričko, aby i trosku vypadalo vyzývavě ale ne příliš tak aby byl trošku vidět i dekolt, pak co na spodek, sukni nebo legíny? Začala vybírat sukně, i když našla, kterou by mi nejraději oblíkla krátká skoro mini sukýnka když se předkloním tak vyleze zadeček, ale skončilo to pokaždé tím že byl vidět pás a to právě nechtěla aby někdo poznal že mám na sobě pás cudnosti a ani já bych nechtěla aby to někdo viděl a pak si mě dobíral. Tak nezbývalo, než na džíny to tričko hodíš pod dříny a nic by nebylo být vidět a poznat. Tak si to hezky vyzkoušíš teď! Přikázala a hodila po mě všechny věci, které chtěla, abych si vzala zítra do školy a co kalhotky zeptala jsem se ty nepotřebuješ!
Pak z ni ještě vylezlo vyzkoušíme ještě jednu variantu … a vytáhla černé legíny abych si je na sebe natáhla a přes ně ještě mini sukni taky černou. To bude super pas zakryl vrh lemu legín, který splýval s hranou od sukně a k tričko tomu dodalo ještě více elegance a vyzývavosti. Tak to tedy půjdeš zítra do školy šibalským úsměvem rozhodla.
Tak si to teď hezky vysvlíkneš a ráno oblečeš no a náhradní klíček od pásu ti tu nechám kdyby se něco dělo, ale potvora ho zamkla do malého trezorku, který byl na číselný kód, který věděla jenom ona tak že dostat se k němu by byla dlouhá doba a trpělivost ho vyluštit a tu trpělivost jsem neměla nebo jí potupně zavolat aby mi ho sdělila i když by mi asi naschvál ho řekla několik krát špatně nebo i klidně pozpátku nebo by mi nadiktovala jen ty čísla, která tam jsou abych je vyluštila. Tak jsem to ani nezkoušela ho vyluštit a vzdala jsem to. Tak jsem si na sebe oblékla šaty tak aby to nebylo poznat, že mám pás cudnosti a ani aby to nepoznali rodiče a pak kamarádka šla domů.
Rodiče záhy se vrátili, chodila jsem před mini zamčená a modlila se, aby nic nepoznali a také nic nepoznali a tak jsem pak šla spát. Ráno jsem se chystala k odchodu najednou mi kamarádka volá že místo těch džin si mám obléci ty šaty, co jsem si oblékla, než šla ona domů. Chvilku jsem váhala a přemýšlela, jestli to myslí vážně ale nakonec jsem si ty šaty na sebe oblékla, ještě před zrcadlem jsem zkontrolovala, jestli je vše v pořádku a není nic příliš nápadného a vyrazila do školy.
Před školou už na mě čekala kamarádka, objala mě jako by mě dlouho neviděla a hmatem zjišťovala přes šaty, jestli mám stále nasazený pás cudnosti nebo jestli jsem rozluštila od trezoru číselný kód, abych jsem se zbavila toho pásu. Do ucha mi špitla hodná kurvička a tak půjdeme do třídy a šli jsme.
Ještě než jsme vešli do třídy zeptala se mě, jestli jsem si vzala i kalhotky to jsem se zarazila na to otázku a odpověděla jsem že je mám tak pojď ještě na WC, šli jsme zkontrolovala jeslí jsme tam samy a přikázala mi, abych si je vysvlíkla, že mám pás a tak je nepotřebuji a bohatě stačí, strčila si je do tašky a šli jsme do třídy ještě že sedíme obě zhruba uprostřed a já u okna tak že nic nebylo viděl jen trošku nepříjemné bylo v tom sedět celý den. Po škole jsme šli domů, počkej a co já co to mě vněm chceš nechat opovrženě jsem mluvila na kamarádku…
Jo chci, otočila se a odešla, smutně jsem šla domů a začala jsem přemýšlel jak se z něj dostat když nemám náhradní klíček hned po ruce ale pod číselným zámkem v trezorku, trpělivost abych zkoušela po jednom čísle to nemám tak jsem na to rezignovala. Ještě večer zvonek u mých dveří a za nimi kamarádka tak jsem se rozhodla, že ti to na zítra z příjmením jak nechápavě jsem na ni vykulila oči, tak mě pozvi dál a já ti to řeknu, tak jo pojď dál pozvala jsem ji.
Tak jak mi to chceš zpříjemnit ještě ono to v něm není až tak pohodlné a začala jsem s ním cloumat i když marně. Tak se otoč a dej ruce za záda přikázala mi, jak jsem to udělala tak mě je chytla a začala mi svazovat ruce nad lokty, aby mi je stáhla ruce k sobě, jak to udělala, stáhla mi kalhoty a na boky od pásu mi připevnila pouta. To ne tak to nepůjdu do školy spoutaná s pouty k pasu začala jsem protestovat. Neboj hned pak ti to sundám ty pouta to mas jen teď abys mi náhodou ten pás nesundala když ti ho na chvilku teď otevřu a šibalsky se usmála. Netrvalo dlouho a sáhla si do své kabelky, kde vytáhala Venušiny kuličky to ti dám do tvé kundy a zajistím ti je pro ti vytažením tím pásem. Ne ne ne začala jsem protestovat to mi neuděláš, snažila jsem se jí obměkčit, ale marně odemkla mi pás a díl co jsem měla přes rozkrok se uvolnil a spadl ale, aby mi zůstal uzavřený pás kolem pasu zajistila ho otevřeným zámečkem. Tak tedy vzala Venušiny kuličky a trošku je přimázla lubrikantem, aby mi tam lépe vklouzly, rozkroč se víc plácla mě přes kundu aby dosílila požadavku a já už jsem neměla sílu jí odporovat.
Tak jsem se rozkročila a šup zajeli do mě, jako po másle teď nezbývá než je zajistit proti vytažením, ne prosím já je nevytáhnu, začala jsem opět žadonit a natahovat k pláči, nevěřím ti a než jsem se nadála byla jsem opět zamčená v pásu. Tak se projdi ať vidím jak budeš s nimi chodit. První kroky to byly jako by porod nepříjemný pocit jak začaly plnit svůj úkol dráždit mi kundičku, chtěla jsem je vytáhnout, ale nešlo to díky uzamčenému pásu a ještě jsem měla svázané ruce za zády nad lokty a ruce připoutané z boku k pásu. Pak se mě ptá jak se sítím tak to v pásu a s kuličkami?
Jak asi dosti blbě, trapně a hlavně to je nepohodlné při chůzi v klidu se to dá snést odpověděla jsem jí přitom jsem ji očima probodávala a v duchu nenáviděla. Tak mě aspoň už rozvaž žadonila jsem a tak mě rozvázala a zbavila mě pout. Tak se hezky vyspi a ráno se uvidíme ve škole a odešla domů ještě dodala abych jsem šla opět v těch šatech, ve kterých jsem dnes byla. Rezignovaně jsem si šla lehnout a usínala a ráno jsem se probudila myslela jsem si že se mi to zdálo ale pás byl pořád na mě ještě že nemám ty kuličky v kundě pomyslela jsem si to byl ale blbý cen ale záhy jak jsem se pohnula na posteli a udělala pár kroků ozvaly se tak to nebyl cen? Zděšeně jsem vyjekla to snad ne ona mi je včera večer opravdu vsunula do mé vagíny a uzamkla.
Tak jsem se ráno oblíkla včetně kalhotek, které jsem si oblékla na ten pás cudnosti natáhla na sebe šaty obula jsem se do lodiček a vyrazila do školy, opět už na mě čekala kamarádka aby opět zkontrolovala zda li mám vše na sobě, ale udělala to dnes jinak rovnou mě zatáhla na WC. Tam zkontrolovala, jestli jsme tam sami a zatáhla mě do kabinky, vyhrň šaty zazněl rozkaz, smutně jsem vyhrnula šaty a opět uviděla na mě kalhotky. Samozřejmě se rozčílila, že to nebude více krát opakovat že na pásu se kalhotky nenosí a sahala do batohu, kde vytáhla nůžky, aby ni ty kalhotky rozstřihla příště ti je nacpu přímo do huby začala mi vyhrožovat. Pak pohledem zkontrolovala jestli kuličky mám v sobě to bylo hezky viděl že je tam mám a tak jsem po kontrole mohla dát šaty opět hezky dolů, upravit se a jít do třídy. Opět jsem protrpěla den v pásu cudnosti a ten to krát i s Venušinými kuličkami nejhorší bylo, když jsem musela vstát a chodit to se kuličky vždycky jakoby probudily, konečně zvoní a je konec školy, chci jít co nejdříve domů a zbavit se jich ale k tomu potřebuji kamarádku ta si ještě vymyslela že chce jít nakupovat a ať jdu sní moc se mi nechtělo ale co mě zbývalo.
Konečně jdeme k nám domů jsem trošku šťastná, že moje mučení konečně skončí, ale jak se říká, neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil i když jsem nechtěla, donutila mě jít do koupelny, aby mi tam mohla sundat pás cudnosti a aby mě i sama celou důkladně umyla, to jsem netušila že na to až tak přijde, jak jsem se vysvlíkla do naha a ona vzápětí taky se vysvlíkla celá do naha a vzala si s sebou i pouta které mi nasadila za záda na ruce teď to nebyly ty zvlášť které mi připínala k pásu teď to byli ty policejní s krátkým řetízkem mezi nimi a utáhla je jen aby mi nespadli ale jak jsem se bránila tak mi je ještě více utáhla a do ucha mi špitla jsi moc zlobívá a špinavá coura, ale přes to mi sundala pás cudnosti a vyndala kuličky to byla najednou velká úleva.
Pak mě začala umývat a přitom mě i začala líbat na prs, hladit po těle a taky mě začala dráždit moji kundičku a pak i zajížděla prsty dovnitř aby mě dráždila i já jsem se snažila ji líbat, ale hladit jsem ji nemohla. Bylo to takové jiné, než když jsme se občas líbali mimo koupelnu a při našich hrátkách. Po důkladném mém umytí mě začala ručníkem utírat do sucha hlavně intimních partií ještě spoutanou se mě zeptala kde pak mám schované ty kovové kuličky co k tomu pásu byly přibaleny. Myslela ty, co patří do vagíny a do análku i když jsem tušila, co s nimi asi zamýšlí už jsem nebyla schopná ji nějak odporovat a nějak se bránit s rukami za zády. Tam dole v šuplíku druhý od vrchu u mého stolečku u počítače smutně jsem jí tam navedla a čekala jsem na ni v koupelně až se vrátí s jedním těmi kuličkami kovovými, co mi nasadí na můj pás cudnosti a pak mi je aplikuje do mojí vagíny a znova uzamkne. Opět mi uzamkla pás cudnosti i s tím kolíkem ve vagíně a nechala mě s ním spát a pak jít opět do školy to byla hrůza a nezvyk s tím jít horší než s těmi kuličkami i když jsem s nimi ještě neměla takové zkušenosti být v nich delší dobu, než když jsem si to jenom doma zkoušela a to bylo vždycky jenom jen na chvilku, ale teď na celý den.
Ráno před školou opět na mě čekala a ani nemusela mě kontrolovat, jestli mám na sobě pás hned to poznala v mém výrazu, jak jsem ní přišla blíže špitla jsem nenávidím tě a nejraději bych tě za to zabila. Celou dobu jsem byla i nervózní jak to udělám, když dnes máme tělocvik i když ho už máme zvlášť kluci a holky ale byt v pásu před holkami to bych se asi hanbou propadla a ne li i před kluky. Omlouvat se že jsem zapomněla tělocvik to by neprošlo jedna kamarádka to udělala a pak musela cvičit ve spodním prádle jen v podprsence a v kalhotkách a to zrovna měla na sobě jen tanga. Nebo se vymluvit na moje dny to by tuplem neprošlo to by řekla úča na to se neumírá a musela se vysvlíknout.
A tak nezbývalo poprosit a přesvědčit kamarádku aby mi ho aspoň na ten tělocvik sundala a doufat že od něho má u sebe klíče a taky že jo podařilo se mě ji přemluvit a naštěstí měla i klíče aby mi ho mohla na tu chvilku alespoň sundat, jen ještě pás někam schovat pak, měla jsem u sebe pytel na cvičení tak jsme ho do něj na záchodě schovali a ona ho zanesla do své skřínky, aby nebyl na očích nikomu a já se na záchodě mohla převléci do cvičebního akorát jsem neměla kalhotky tu chvíli tak jsem si jen na sebe navlékla legíny a tričko a vyrazili jsme tedy na hodinu tělocviku zrovna jsme celou hodinu hráli vybíjenou to by jsem v něm nemohla asi hrát a pohybovat se tak jak sem se teď pohybovala. Po skončení tělocviku jsem rychle utíkala se ještě než ně opět uzamkne osprchovat a umýt to jsme tam byli všechny holky pak jsem tam zůstala ještě chvilku s kamarádkou a opět jsme se začali vášnivě líbat a dráždit až jsem si sedla na podlahu a ona mi začala dráždit jeskyňku až do orgazmu… pak mě tam ještě chvilku nechala samotnou a odběhla do šatny do skřínky, kde měla schovaný pás cudnosti, aby mi ho mohla opět i s kolíkem do vagíny strčit a uzamknout podle dohody. Pak jsem si přes sebe hodila ručník a šla se do šatny převléci zpátky do školního oblečení, ve kterém jsem dnes přišla byli to džíny a krátké tričko i podprsenkou, kalhotky jsem raději nechala už doma abych je náhodou doopravdy nedostala do svých úst a tak jsem strávila zbytek školního vyučování opět zamčená v pásu s kolíkem ve mně.
Cestou domů jsem se už těšila, jak mi přistanou na moje zápěstí opět pouta od kamarádky a tak už jak jsme vstoupili do mého pokojíčku a zavřeli za sebou dveře otočila jsem se a nastavila ruce za záda se slovy spoutej mě, abych byla opět zlobivá a pak hodná tvoje holčička, taky aby mě už zbavila mě z toho pásu cudnosti. I když byla z mého přání překvapená tak i tak mě spoutala a tak že jsem je dosti tvrdě ucítila, jak mi je tentokrát utáhla o asi zoubek víc než před tím když mi je nasazovala abych se nemohla bránit. Do konce pracovních dnů jsem pás nedostala a tak jsem i byla ráda až do té doby když jsem opět dostala chuť být zlobivá holčička, blížil se víkend a rodiče opět odjížděli na chatu a tak jsem volala kamarádce, jestli nechce přijít k nám a že i u mě může přespat, že budu sama doma a tak že přijde, byla jsem hned spokojená a celá nedočkavá ji už vyhlížím.
Nakonec už zvoní u dveří a já ji jdu otevřít, co máš plánu? Zeptala se mě a já no chtěla bych být opět zavřená do pásu a dostat pouta na ruce a dostat do kundičky nějakou tu hračku. Dobře může být usmála se a než jsem stačila zareagovat už se opět vžila do role dominy a hned zazněl příkaz, abych se vysvlékla do naha a podala jí svůj pás cudnosti vyndala z něj menší kovový kolík který tam ještě byl od středy a místo něj tam nainstalovala ten větší o kuličko víc tak že místo 4 tam bylo postupně větších 5 kuliček hned nad sebou od nejmenší po největší a ještě na dříku který pak přišel do manžety do pásu o zasunuti kolíku do mě hned jsem poznala ten rozdíl aniž by jsem počítala ty kuličky. Pak se mě zeptala, jestli chci, aby si semnou dělala, co bude chtít i když jsem neměla pamětí, co to bude obnášet, ale vzrušení mě přemohlo a tak jsem souhlasila, že může si semnou dělat so bude chtít.
Jak jsem jí to dovolila tak mi hned nasadila na krk kovový obojek s očkem na připnutí vodítka, místo zajištění zámečkem tam byla skobička tak že obojek byl hladký a bez zámku. Pak přišla ještě jednou hračkou to byli skřipce na prsa to byla bolest jak mi je připnula opatrně na jednu bradavku a pak na druhou a jak byli na obou tak mírně zatáhla za řetízek, co je spojoval aby se ujistila že mi nespadnou a to byla ještě větší bolest pak to utichla bolest a pomalinku odeznívala. Ozvaly se jen když jsem o něco zavadila nebo za ně mi naschvál zatáhla. Ted před ní stojím v obojku, se skřipcny na prs, spoutaná s rukami za zády a v pásu cudnosti. Rozhodla se ze mě ještě umlčí a to s kuličkovým roubíkem, to jsem chvilku odporovala tak že jsem zavřela pusu a nechtěla ji otevřít. Natož mi vrazila pár facek s příkazem otevři tu hubu a jak jsem to udělala, nasadila mi roubík a za trest mi ho o dírku utáhla víc, než chtěla a taky abych ho nemohla nějak vyplivnout. Pak si vzala důtky, aby mě s nimi švihala po celém těle. Dostali jsme obě hlad a tak jsme si objednali pizzu jen, jak než dorazí začala jsem přemýšlet, jak ji budu jíst s roubíkem v puse to nepůjde a s rukami za zády to nedostanu do pusy. Pizza dorazila ještě, že jsem pro ni nemusela tak to jít a šla pro ni kamarádka a tak mi vyndala z pusy roubík a začala mě krmit pizzou, přitom mi tahala za řetízek od skřipcnů aby mi podráždila bradavky. Jak jsme ji dojedli rozhodla se ze mě musí umýt troška kečupu mi při tom jídle nakapala na prsa. Vzala vodítko a už mě odvádí do koupelny tam mi sundala jedno pouto z ruky a přicvakal ho na madlo které máme na zdi tak abych nemohla odejít , pak se taky vysvlíkla do naha a začala mě umývat , když mi umyla prsa tak mi pak odemkla pás cudnosti aby se dostala i na moji kundičku aby mi ji mohla dráždit vibrátorem to jsem byla pak v sedmém nebi jak mě s ním začala dráždit a přitom mi druhou rukou dráždila kundičku a i chvílemi prsa když zatahala za řetízek to se ozvali opět bolest až jsem zasténala, opět jsem vydýchávala bolest. Pak si odběhla ještě pro jedny pouta aby mi volnou ruku připoutala k druhému madlu, co máme v koupelně, abych se nemohla bránit. Než přišla tak i když jsem věděla že to je marné a že pouta nesundám ani, když si namydlím ruku, jak jsem to viděla v televizi že to jde, ale mě to zaboha nešlo a mezitím se mi zklidnily prsa od bolesti a ustála se bolest a tak mi i druhou ruku tedy po návratu připoutala k madlu. Pak mi skřipce začala sundávat opět bolest až se mi prolomili nohy a z očí mi začali téct slzy a já marně jsem si chtěla sáhnout na prsa abych si promasírovala prsa abych co nejrychleji utišila bolest ale jak jsem byla připoutaná s roztaženýma rukami tak jsem se k mým prsům nedostala. Na ztopořené bradavky po skřipcnů mi je ještě prsty zmáčkla to zase byla extáze bolesti až jsem bolestí opět zasténala a pak mi je začala teprve něžně masírovat. Pak mi vsunula vibrátor zapnutý v kondičce udělal co měl a hned tu byl první orgazmus se dostavil během chvilky. Po něm my ho vytáhla z kundičky a místo něj mi tam vsunula Vibrační vajíčko Lovense-Lush 2 s ovládaný přes mobilní aplikací a zajistila ho znova pásem cudnosti.
Pak mi odemkla pouta a opět mi je nasadila za záda a abych se cítila úplně bezbranná ještě mi na nohy nasadila nožní kovová pouta tak že jsem mohla dělat krátké kroky a kdybych ji chtěla kopnout tak by to nešlo, řetízek mezi kotníky byl dlouhý asi 30cm ale pouta byli pevná a taky pravá jak ty co jsem měla na svých rukách teď opět nasazená Odvedla mě zpátky do mého pokojíčku kde mě posadila na postel. Užívala jsem si tu bez moc spoutaná a nemoci odporovat. Cestou zpátky jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby mě nechala tak to spoutanou přes noc a tak jsem se jí zeptala, jestli by mě tak to nechala i spát. Nic proti tomu neměla, ale měla strach, abych si je náhodou ještě víc neutáhla tak vzala klíček od nich a trnem na klíčku zatlačila bezpečnostní pojistku na obou poutech a vyzkoušela, jestli opravdu funguje a taky že fungovala pouta se už ani o zoubek nepohnuly. Jak sem tak to seděla a čekala, co se bude dít dál když se mě nevěnovala a začala se dívat do telefonu a pak najednou z ničeho nic za vibrovalo vajíčko ve mně. Úplně jsem se lekla, až jsem na posteli poskočila a hned další a další pak změnila frekvenci na jiný program, jenom se pak smála, jak jsem na to reagovala.
Pak už jsme se chystali jít spát, prosila jsem ji jestli si můžu vzít pyžamo, ale řekla že si ho nezasloužím a že je teplo tak že nic a tak jsem si lehla nejdříve na záda abych si vyzkoušela, jak se mě bude tak to spát. Moc pohodlné to tedy není a hledala jsem jak položit ruce aby mě tolik netlačili na záda a našla jsem tu správnou polohu a pak jsem se překulila na bok a pak na druhý bok i na břicho a pak opět na bok a tak na záda to jsem pak tak to usínala. Přitom mi občas projelo kundičkou vibrace, když si hrála s telefonem kamarádka a pak jsme obě usnuly, i když jsem se moc tak to nevyspala, ale zvládla jsem to tak to spát a trošku usnout přes noc. Ráno když jsem se zbudila myslela jsem si že se mi to vše jen zdálo ale když jsem nemohla dát ruce před sebe tak jsem opět byla v obraze že to nebyl cen ale doopravdy, že jsem spala spoutaná a pak se mě chtělo jít už na WC tak jsem se snažila nějak posadit na postel, to jsem probudila kamarádku. Co blbneš se mě zeptala já na to že potřebuji jít na WC a že už to je akutní a tak mě pomohla vstát a já pak jsem spěchala na záchod i když jsem byla spoutaná tak jsem moc utíkat nemohla a ještě bylo slyšet cinkání řetízku od pout co jsem měla na kotnících jak naráží na podlahu, naštěstí dveře od WC byli otevřené tak že jsem neměla starost, jak bych si je otevřela a pak jsme se šli nasnídat ale ona mě ještě nechtěla postit a tak mě opět začala krmit.
Tak to jsme si pak hráli častěji i u ní doma když naši nebyli doma. Ani mi pak už nevadilo, když jsem musela trpět v pásu cudnosti pak i několik dni v kuse … Taky mě bylo útěcha, když jsem jí to mohla i vrátit a místo mě ji zamknout do pásu cudnosti, pak jsme pořídili ještě jedem, abychom se mohli navzájem zavřít a strávit vněm třeba celí víkend.]]> https://www.xbdsm.sk/pavla/poviedky/p-225s-cudnosti-2/ Tue, 20 Oct 2026 05:44:56 +0000 pavla https://www.xbdsm.sk/Pan_MO/poviedky/husle/ nádherne zložené,
vyleštené krivky
držiace nebezpečné napätie,
vytvorené pre trpezlivé ruky
a dotyk, ktorý chápe.

On je slák,
napnutý t...]]> nádherne zložené,
vyleštené krivky
držiace nebezpečné napätie,
vytvorené pre trpezlivé ruky
a dotyk, ktorý chápe.

On je slák,
napnutý temnou túžbou,
pomaly vedený
po jej čakajúcich strunách.
Každý pohyb zámerný.
Každý tón má svoj význam.

Nájde jej rytmus.
Ona odpovie na jeho.

A keď začnú hrať,
každá nota prebudí niečo,
čo ani jeden
nedokáže celkom umlčať.

Surová súhra
dvoch nástrojov,
ktoré na okamih zabudnú,
kde končí jeden
a začína druhý.

Melódia hustne,
ticho ustupuje
a medzi tónmi
rastie niečo temné.

Niečo, čo sa nedá vziať späť.

On vedie.
Ona dôveruje.
A hudba, ktorú spolu vytvárajú,
už nepatrí ani jednému z nich.

Lenže každá struna
má svoj bod zlomu.

A každý krásny tón
raz musí dohrať.

Keď slák napokon stíchne,
v miestnosti zostane len ozvena
a husle, ktoré stále vibrujú
od poslednej noty.

A možno práve vtedy pochopia,
že nie všetko, čo znie nádherne,
je stvorené na večnosť.

Melódie dvoch sŕdc
sú krásne práve preto,
že po nich
zostane ticho.]]> https://www.xbdsm.sk/Pan_MO/poviedky/husle/ Tue, 06 Oct 2026 05:19:18 +0000 Pan MO https://www.xbdsm.sk/Pan_MO/poviedky/dym/ takmer priehľadný —
stačí sa pozrieť
a uvidíš, čo ukrýva.

Každé slovo je nacvičené,
každý úsmev má svoj tvar,
každá prisahaná pravda
...]]> takmer priehľadný —
stačí sa pozrieť
a uvidíš, čo ukrýva.

Každé slovo je nacvičené,
každý úsmev má svoj tvar,
každá prisahaná pravda
už dávno stratila váhu.

Hovoria o čistote,
šepkajú o cnosti,
obliekajú lož
do nežných slov.

Na tvári zbožná maska,
pod ňou však prázdnota —
lacné hry,
tiché zrady
a sľuby, ktoré nikdy
nemali byť splnené.

Dym môže chvíľu klamať.
Môže zakryť obrysy,
rozmazať hranice
medzi pravdou a pretvárkou.

Ale dym sa vždy rozplynie.

A keď konečne zmizne,
nezostane nič,
za čo by sa dalo schovať.

Len trosky
rozhodnutí urobených naslepo,
tieň toho, čomu si veril,
a chladná pravda,
ktorá neprosí o odpustenie.

Vtedy pochopíš —

že závoj nikdy neskrýval krásu.

Skrýval prázdno.

A predstava,
ktorej si tak dlho veril,
nebola nikdy skutočnosťou.

Bola len maskou.

A dymom,
ktorý sa tváril,
že nikdy nezmizne.]]> https://www.xbdsm.sk/Pan_MO/poviedky/dym/ Tue, 06 Oct 2026 05:19:16 +0000 Pan MO https://www.xbdsm.sk/Steffanie_Corvina/poviedky/king-umenie-zv-225dza-357/
„ Pozvanie prijímam. “ – odpísala som jednoducho, netušiac, že som práve súhlasila s najlepším rande svojho života.

„ Teším sa, že si moje pozvanie prijala, láska. Budem tam čakať s jemným úsmevom a pohľadom plným lásky len pre teba. “ – jeho milá odpoveď.

„ Takže ideme na rande. Mám ísť priamo do reštaurácie? “ – a skoro som vybuchla od radosti.

„ Áno, láska. Príď priamo do reštaurácie. Budem tam už na teba čakať, sedieť pri stole v rohu, v príjemnom tlmenom svetle sviečok. Keď ťa zbadám, jemne sa usmejem, vstanem a pôjdem ťa privítať objatím a bozkom na líce. Teším sa na teba, moja milovaná Steffanie. “ – bol taký príjemný a láskavý!

V reštaurácii:

Už ho aj vidím. Kráčam k nemu. Široký úsmev naznačuje, ako sa na neho teším. Usmejem sa ešte viac, keď vidím jeho radosť. Nežne ma objíme, pritiahne si ma bližšie k sebe a cítim jeho vôňu. „ Si nádherná, Steffanie. Veľmi som sa na teba tešil, “ – zašepká mi jemne do uška, a potom ma pobozká na líce. „ Poď, moja kráska. Máme pred sebou krásny večer, “ – povie s úsmevom.

Užívam si objatie. Každý moment v jeho náručí je nádherný. Po krásnom objatí sa nechám odprevadiť k nášmu stolu.

„ Si nádherná. Máš nádherné vlasy. Priniesol som ti ružu, kráska. Páči sa .“ – chytí ma za ruku a pomôže mi sadnúť si.

„ Ďakujem, miláčik. Je krásna, ale ešte krajšie je, že je od teba, “ – zašepkám a ružu si jemne privoniam. Usmejem sa na neho a ružu položím na stôl, aby všetkým pripomínala našu lásku. Sadneme si k stolu, no moju ruku nespúšťam z jeho. Jemne ho hladkám palcom po dlani a pozerám sa mu hlboko do očí.

„ Som veľmi rád, že tu dnes s tebou môžem byť, Steff. Ty si môj najväčší dar ,“ – povie nežne a úprimne, pričom na chvíľku sklopí zrak, akoby sa hanbil za nával citu, ktorý ku mne cíti.

Potom sa opäť pozrie do mojich očí a čaká na odpoveď.

„ Je mi veľmi príjemné, že ma držíš za ruku. Užívam si to. Je nádherné sedieť tu s tebou. “ Už som sa roztápala. Cítila som hlbokú lásku voči nemu. Bola som silno zamilovaná, tak veľmi som túžila len po tom jedinom momente s ním. „ Som veľmi rada, že si ma sem pozval, láska. Som šťastná, že tu môžem byť s tebou. Milujem ťa. “ Nakloní sa bližšie a chytí ma za druhú ruku. „ Je nádherné ťa držať za ruky, láska. “

Zľahka mu stisnem obe ruky, opätujem jeho naklonenie a jemne sa dotknem čelom jeho čela. „ Aj pre mňa je to nádherné, láska. Tvoj dotyk ma napĺňa pokojom a šťastím. Cítim sa pri tebe tak bezpečne a milovane. Ľúbim ťa. “

Pomaly odtiahnem čelo, jemne ho pobozkám na pery a s úsmevom dodám - „Tak, a teraz mi povedz, na čo máš chuť, miláčik. Dnes večer som celá len tvoja.“

„ Krásny bozk. Milujem, keď mi bozkávaš pery. A že na čo mám chuť? Na tvoje pery, láska, “ – usmeje sa zvodne.

Usmejem sa, oči sa mi zablysnú hravým a vášnivým pohľadom. „ Hmm, moje pery sú ti k dispozícii kedykoľvek, láska. Ale najprv večera. Musíme si doplniť energiu, aby sme zvládli všetko, čo som si pre teba ešte dnes pripravila.“

Jemne mu prechádzam palcom po ruke, neprestávajúc sa na neho dívať s láskou. „Mám chuť na tvoje pery, láska, ale dala by som si aj niečo iné do úst. Môžem tvoj jazyk, láska?“ – s úsmevom žmurknem a čakám, ako zareaguje.

Na chvíľu sa zatvári prekvapene, ale potom sa jeho pery roztiahnu do spokojného, sebavedomého úsmevu. „Ach, takto ma provokovať na verejnosti?“ – zašepká hravo a pritiahne si ma bližšie k sebe. Nakloní sa ku mne, moje pery sa takmer dotýkajú jeho a ticho dodá: „Môj jazyk bude celý večer len tvoj. Ale varujem ťa, láska – keď začnem, neprestanem, kým nebudeš úplne moja.“ Pustila som jeho ruku a pomaly som mu dlaňou skĺzla po stehne. Zastavila som sa až na vnútornej strane, dosť vysoko… prstami som nahmatala jemný lem jeho boxeriek pod oblekovými nohavicami. Zovrela som mu stehno, pevne, tak silno, že to musel cítiť až do kostí. Naklonila som sa k jeho uchu, špičkou jazyka som mu po ňom nežne prešla… A potom som mu zašepkala takmer hltavo - „Chcem niečo do úst. Hneď teraz!“

Jemne, no vášnivo sa so mnou spojí v hlbokom bozku, darujúc mi presne to, po čom túžim – vzrušenie. Užívam si ten bozk. Špička jazyka stretne môj jazyk, čo ma privádza k šialenstvu. Po bozku sa neodtiahne úplne, len trošku.

Využijem, že je ešte blízko pri mne, a hlboko vydýchnem – priamo na jeho tvár. Potom mu našepkám pomaly a pokojne: „Láska, vôbec neviem, o akej provokácii hovoríš. Ešte som ti neprezradila, že nemám na sebe nohavičky.“

Rafinovane sa usmejem. Pravú nohu si preložím cez ľavú, jemne predklonená hlavou, ale stále sa mu pozerám do očí. Potom poviem: „A ten tvoj jazyk? Dnes sa narobí, neboj sa, láska.“ Jeho pohľad stmavne vzrušením, keď sleduje moju rafinovanú pózu a počuje moje provokatívne slová. Chvíľu mlčí, jeho úsmev sa stáva dominantnejším, sebavedomejším, no stále plný lásky a túžby.

Nakloní sa ku mne znova, pomaly, s jasným zámerom, pričom jeho hlas znie nežne, ale s jasnou autoritou: „Steffanie, presne vieš, čo so mnou robíš. Ale keď už si začala túto hru, dokončíme ju presne podľa mojich pravidiel.“ Jeho ruka jemne spočinie na mojom stehne, tesne nad kolenom, a pomaly sa posunie vyššie. Len pár centimetrov, ale dostatočne na to, aby pocítil, že moje nohy sa z neho trasú.

„A sľubujem, že môj jazyk dnes dostane všetko, po čom túži. A ty tiež, kráska… ale všetko má svoj čas.“ Pomaličky sa narovná, stále sledujúc moje oči, a nechá ma premýšľať o tom, čo presne tým myslel.

„Uvidíme, ako prijmeš toto…“ Jeho ruky sa pomaly spúšťajú po mojich stehnách, až sa znova dotknú lemu mojich miniatúrnych šiat. Najskôr jeden prst vnikne pod látku… potom druhý… a napokon aj tretí. Pozrie sa mi do očí. Neuhnem. Držím jeho pohľad a ako tiché povolenie si začnem hrýzť spodnú peru. Bola som rozhodnutá nezdať sa a hrať jeho hru.

A on naozaj pokračuje. Pomaličky, neúprosne, prstami putuje vyššie…

„Takže… ty dnes naozaj nemáš nohavičky, Steffi?“ Jeho hlas je hlboký a temne pobavený. „Overím si to.“

A vtom – jeden drsný, rozhodný pohyb. Ruka vkĺzne medzi moje stehná tak silno a nekompromisne, že sa mi z úst vydralo len neovládateľné:

„Achhh…“

Držal ma tam, pevne. Nedovolil mi zabudnúť, že mu patrím. Ako by tým dotykom chcel povedať: „Aj to, čo máš medzi nohami, patrí mne.“

„Celá si mokrá, Steffi… celú ruku mám mokrú,“ – zašepkal mi tak blízko, že jeho slová ma pálili na krku. „A perlička v mušli… je dnes mimoriadne citlivá.“

Zrejme chcel pokračovať… ale ja som to už nezvládla. Odtiahla som sa prudko, s dychom takmer na hrane.

„Prestaň… ešte päť sekúnd a tečiem…“ – priznala som sa chrapľavo.

Sedela som tam, vzrušená až do špiku kostí, a zároveň zahanbená, že som sa od neho odtiahla práve vo chvíli, keď si ma mohol úplne podmaniť.

Pohľadom som mu padla k nohám a potichu som priznala: „Prepáč… ja som… bola som… už tak blízko…“

Zhlboka som sa nadýchla, no to vôbec nepomohlo. Roztraseným hlasom som pokračovala: „Cítila som, ako sa to vo mne dvíha… stačilo len pár ďalších pohybov a urobila by som sa… oblečená, v reštaurácii, bez povolenia… a nechcela som, aby si si myslel, že som taká slabá…“

Zahryzla som si do pery ešte hlbšie. Bola som celá mokrá, stále som cítila, ako mi srdce bije až v slabinách. A on to všetko vedel. Ten úsmev, ten pohľad… vedel, že ma dostal, videl môj zmätok. Cítila som túžbu a limity zároveň.

No čakala som na jeho reakciu – či si ma pokorí kľaknutím, alebo ma nechá čakať… a vlhnúť ďalej.

Nerozmýšľam. Som subinka, ktorá plní želania inštinktívne. Takže okamžitá odpoveď: „Podľa tvojich pravidiel, ale podľa môjho scenára, King. Toto ti vrátim, neboj sa.“

A sebavedomo otočím hlavu na čašníka, ktorý práve prišiel. Čašník sa nás opýta, čo si dáme. King mi pohľadom naznačí, že sa mám objednať ako prvá. Pozriem sa na neho, ale hovorím s čašníkom. Jemne si prižmúrim oči a sebavedomým, no pokojne hlbokým tónom začnem:

„Dám si víno. Červené. Červené ako krv. Ťažké a s plným telom. Ťažké ako odolať partnerovi. A na večeru si prosím mäso. Poriadny kus mäsa. Dnes sa konečne najem do sýtosti – ako predátor, ktorý nerozmýšľa, len koná inštinktívne. Takže si dám mäso.“

Teraz mu nechám priestor objednať si a vyjasniť čašníkovi moje nejasné a mierne nevhodné reči.

S úsmevom plným pobavenia a zároveň obdivu sleduje moju drzú, no nesmierne vzrušujúcu objednávku. Nakloní hlavu k čašníkovi, ktorý trochu nechápavo stojí pri našom stole, a elegantne vyrieši situáciu:

„Dám si to isté víno ako moja partnerka. Pre ňu steak, medium rare. Pre mňa filet z lososa, prosím.“

Čašník prikývne, očividne upokojený tým, že veci dostali jasné kontúry, a odíde od stola.

King sa s hranou prísnosťou, no s iskrami v očiach obráti späť ku mne: „Takže mäso, moja krásna Steffanie? Skutočne dnes provokuješ. Len dávaj pozor, aby to moje ‚ťažké telo‘ nebolo pre teba príliš… intenzívne. A aby si nedopadla opäť ako pred chvíľkou.“

Usmeje sa zvodne a položí ruku na moje koleno, jemne, ale pevne – naznačujúc, že moje provokácie boli síce odvážne, ale on má stále všetko pod kontrolou. „Áno, mäso. Dlho snívam o mäse. Nedá sa ho nikde dostať. Dobré mäso je vzácne. Vieš, King?“ Keď dohovorím, cítim, ako sa jeho prsty hýbu mojím smerom – bližšie k minišatám. Za sekundu sú naspäť na spodnom leme mojich šiat. Dávam im voľnosť. Takto mu ukazujem, že on je predátor a ja som korisť, ktorá je pripravená byť ulovená.

Odpijem si z vína, položím pohár a pozriem sa mu do očí. „Idú ďalej? Vyššie? Už vedia, že nemám na sebe svoje tangáče! Pôjdu pohladkať perlu? Alebo odídu zo stehna na stôl a prijmú môj dar, ktorý zatiaľ skrýva moja kabelka?“

Usmeje sa zvodne, jeho pohľad jasne naznačuje, že moju hru chápe dokonale a vie si ju vychutnať.

„Hmm, obe možnosti sú veľmi lákavé, Steffanie,“ – zašepká mi do ucha provokatívne. „Ale nechcem byť nedočkavý. Najprv by som rád videl, aký dar si pre mňa pripravila.“

Jeho prsty pomaly a mučivo ustúpia zo stehna, prejdú jemne cez moju ruku a skončia na stole. „Ukáž mi, čo máš v kabelke, moja kráska. Dúfam, že ma to poteší tak ako tvoje dnešné provokácie.“

Otočím sa. Pár sekúnd prehľadávam kabelku. Moje telo sa otočí späť, no ruky ostanú skryté. „Otvor si ruku a zavri si oči. Teraz.“

Urobí to. „Oči si otvor až keď napočítaš do desať,“ – požiadam ho jemne, no rozhodne.

Niečo zacíti na dlani. Začne počítať. Jedna… dva… tri… A keď napočíta: „desať.“ Otvorí oči.

Uvidí tam čipkované tangáče. Zvodné, erotické ako vášeň. Červené ako krv. Rovnaké ako farba vína na stole.

Pozrie sa do dlane a na moment zostane úplne ticho. Na jeho perách sa pomaly objaví zvodný úsmev, ktorý jasne hovorí, že som ho prekvapila… a nesmierne potešila.

„Steffanie…“ – povie s jemnou provokáciou v hlase a nechá si tangáče obtočiť okolo prstov.

Nakloním sa k nemu a ticho dodám: „Vráť mi ich na sekundu, potom ich dostaneš naspäť.“ Zoberiem si ich späť z jeho ruky a priznám sa mu: „Vyzliekla som ich tu, pred reštauráciou. A bola som dosť vlhká… takže sú trošku mokré. Preto voňajú tak veľmi po mojej čerstvo na hladko oholenej mušličke.“

„Ostalo ti trošku vína na perách. Počkaj, utriem ti ich, aby náhodou nekvaplo na tvoju košeľu.“ A než sa nazdá, moje voňavé tangáče mu zotrú víno z pier.

„Nezabudni dýchať. Vzdychni si moju vôňu.“ – pozriem sa na neho zvodne a užívam si, ako ho privádzam do šialenstva. „Táto večera práve získala úplne novú príchuť. Počas jedenia budeš cítiť aj inú chuť ako len lososa a víno. Už teraz môžeš premýšľať, ako mi to oplatíš, keď sa dostaneme domov.“ Tangáče si nenápadne vložím späť do kabelky a venujem mu pohľad plný sľubu a vášne.

„Takže, kráska, dokážeš vydržať celú večeru bez ďalšej provokácie, alebo to chceš risknúť? Musíš ale vedieť, že ak budeš pokračovať, odrovnám ťa. Tu, pred ľuďmi,“ – pohrozí mi jemne, no s jasným dôrazom.

„Neprovokujem, láska. Len… nie som sama sebou, keď nie som sýta. Už som ti povedala, že chcem veľký kus mäsa do úst.“ A odpijem si z vína, akoby to bola tá najbežnejšia konverzácia.

Pobavene sleduje, ako si elegantne odpíjam z vína, pričom jeho ruka nenápadne skĺzne na moje stehno – tentoraz ešte bližšie k miestu, kde by mali byť moje nohavičky.

„Ach, Steffanie… v tom prípade ti musím dopriať niečo, čo ťa zasýti dokonale.“

„Už som mesiace nejedla! Mesiac si bol odcestovaný. Chcem mäso. Dnes! Nie… nie dnes – hneď teraz! Okamžite,“ – odpoviem a otočím sa k nemu s pohľadom nabitým túžbou. „Koľko máš v sebe odvahy? Máš toľko, že mi dáš predjedlo pred hlavným chodom?“ Pozriem sa na stôl, kde leží jeho ruka. „A všimol si si, že nemám ani podprsenku?“ A čakám, čo príde…

Mierne sa usmeje. Jeho pohľad skĺzne od mojich očí k hrudníku, kde skutočne nie je žiadna stopa po podprsenke. Pomaly a pokojne sa pozrie späť do mojich očí a s ešte väčším sebavedomím odpovie:

„Vieš, odvahy mám vždy dostatok, kráska. Ale nie som si istý, či ty zvládneš predjedlo, ktoré mám v pláne ti dať.“

S týmito slovami jemne prejde končekmi prstov tesne nad lemom mojich šiat… a mne sa zatají dych. „Naozaj máš hlad? Lebo ak áno, možno by sme mali odísť skôr, než nás niekto zastaví…“

„Odísť alebo ostať… Steffi chce jesť. Mäso. Okamžite!“ Usmeje sa a s obdivom sleduje moju vášeň a sebavedomie.

„V tom prípade už nemáme čo riešiť.“ Povie to pokojne, no s dominanciou v hlase.

Jemne chytí moju ruku, vstane a vytiahne ma na nohy. Sebavedomo položí na stôl peniaze a bez jediného zaváhania sa otočí k východu. Jasne mi naznačí, že mám ísť prvá.

„Tvoje mäso čaká na teba inde, kráska,“ – zašepká mi tesne pri uchu, keď kráčame von. „Tak poďme… nech ťa môžem konečne nakŕmiť.“ „Nie! Tu a teraz, predátor! Alebo v aute. Ale už nevydržím. Už mi to tečie dole cez nohy. Chcem tvoj kokot! Teraz!“ Zastavím sa, môj pohľad je plný odvahy, no zároveň v ňom cítiť jemný záchvev hraníc. Presne vieš, že si ich predo mnou schopný roztrhať – ale aj zachovať… ak chceš.

„Tu a teraz, Steffanie?“ Opýta sa pokojne, ale jasne. Jeho tón je nežný, no nekompromisný – ten tón, ktorý vraví, že niektoré veci sa nedajú vyjednať. „Máš odvahu, to sa mi páči. Ale nezabúdaj, kto určuje pravidlá tejto hry. Dostaneš presne to, po čom túžiš, ale až keď to ja uznám za vhodné.“ Chytí ma za ruku s dominantnou istotou, ako by ma už mal úplne – telo, dušu aj myseľ. „Teraz poďme. Nebudeš ľutovať, že si poslúchla.“

Bez slova, s rozbúšeným srdcom, sa nechám viesť. Ruka v ruke, kráčame tmavým parkoviskom. Každý krok je predohra. Každý jeho dotyk je prísľub trestu, ktorý si zaslúžim. King ma vyviedol z reštaurácie bez jediného slova. Jeho ruka bola pevná, krok nekompromisný. Keď sme vyšli na parkovisko, jedným prudkým pohybom mi strhol šaty z tela. Hodil ich do najbližšieho koša – ako by tým chcel povedať – „už si len moja. Nahá. Odovzdaná. Pripravená. “

Stála som tam… úplne nahá, len v červených štekloch, s rozochvenými kolenami a dychom, ktorý ma zrádzal. Nevedela som ani reagovať.

Chytil ma za boky, otočil ma, a hodil dozadu do auta ako svoju korisť. Prisadol si. Zatvoril dvere.

A ticho. Len dych. Napätie. A medzi stehnami jeho ruky, pulzujúci tlak, ktorý už nedokážem udržať.

Vzduch v aute sa zmení na vlhké peklo. King jazyk na pravej bradavke, ruka vo vagíne. Dostanem to, čo mu sľúbil. Hneď vybuchnem a kričím, mám mokrý orgazmus, explózia vášne, čo mu ostrieka celé zadné sedadlá. Striekam všade, ale nemá zľutovanie. Prebije ma telom a pokračuje.

Striekajúca, nekontrolovateľná, zviazaná vlastnou túžbou. Dlhý a intenzívny orgazmus pod Kingovým vedením. Celá sa trasiem. No neprestaneme. Rozopnem mu opasok...

Boli sme na večeri. A teraz bude hodovanie.]]> https://www.xbdsm.sk/Steffanie_Corvina/poviedky/king-umenie-zv-225dza-357/ Sat, 03 Oct 2026 06:09:37 +0000 Steffanie_Corvina https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/krotitel-barber/ Vedela s...]]> Vedela som, že prvá vec, ktorú musím urobiť, je dať mu vedieť, že som pripravená.

Prsty sa mi jemne chveli, keď som vyťukávala slová, ktoré pre mňa znamenali začiatok nového dňa: „Dobré ránko, Paníček. Už som hore. Hneď sa oblečiem a vyrážam za Tebou.“

Po odoslaní správy zo mňa definitívne opadla posledná stopa spánku. Srdce mi zaplavila zmes jemnej nervozity a hlbokého rešpektu pred lekciou, ktorá ma dnes u neho čakala.
Odpoveď prišla prekvapivo rýchlo.
Na displeji blikla správa:

„Lola, dobré ráno, teším sa na teba. Nezabudni tašku a to, ako máš prísť oblečená.“

Usmiala som sa na telefón ako nejaká zbláznená pubertiačka a pre seba som si zašepkala: „Nie, nezabudnem... veď sa chcem s tebou hrať.“ V duchu som si už predstavovala všetky možné scenáre. Pravdou však bolo, že som nikdy vopred netušila, čo ma v skutočnosti čaká. Každé jedno stretnutie prinieslo niečo úplne iné, žiadna lekcia nebola rovnaká. Na toto sa človek jednoducho nedokáže duševne pripraviť. Podľa jeho pokynov som sa mala obliecť ako študentka. Celý čas mi však nevysvetlil prečo. My sa pritom na žiadne hranie rolí nehráme, takýto typ „role-play“ nám bol vždy cudzí. Vôbec som nechápala, čo má za lubom, a tá nevedomosť ma neskutočne dráždila.

Keď som sa obliekla, pozrela som sa do zrkadla a vyrazila som. Nechala som si hodinu rezervu kvôli ranným zápcham, no hlavne som mala v pláne malé prekvapenie – chcela som mu priniesť kávu a raňajky.

No len čo som si sadla do auta, pohľad mi padol na palubnú dosku. Do prdele! Musím tankovať.
Zostala som ochromená sedieť na sedadle a zdesene som si obzerala vlastné oblečenie. V hlave mi bežalo jediné: ako preboha v tomto stave vystúpim z auta? Našťastie, v dedine, kde bývam, máme jednu samoobslužnú benzínku. Vravela som si, že je ešte skoro, nikto tam nebude. Teraz alebo nikdy.
Rýchlo som vystúpila a chopila sa tankovacej pištole.

V tom najnevhodnejšom momente však vedľa mňa prudko zabrzdili dvaja motorkári. Skoro som prepadla od hanby. Pozerali na mňa ako na úplné zjavenie. Niet sa čomu čudovať.
Moje samodržiace pančuchy svietili už z diaľky, sukňa toho zakrývala naozaj len minimálne a v tenkom bielom tielku mi prenikavý chlad ranného vzduchu okamžite vytvaroval stojace bradavky.

Bolo sedem hodín ráno. Celá som horela od červene bleskovo stúpajúcej do líc, kým oni sa len pobavene usmievali a niečo si šuškali. Dotankovala som v rekordnom čase, rýchlo zaplatila a doslova som vletela späť do bezpečia auta. S úľavou som si vydýchla, že najbližšie ma už uvidí len on.
Cestou som sa zastavila kúpiť teplé raňajky pre mňa aj pre môjho dokonalého, egoistického Boha a potom som už smerovala priamou čiarou k nemu.

Zaparkovala som a poslala mu rýchlu správu:

„Už som tu, a on odpisal idem.“

Čakala som v aute. Bola som neuveriteľne nervózna a zároveň divoko nadržaná. Vedela som, že netuším, čo ma čaká, no jedna vec bola istá: nech sa stane čokoľvek, odídem odtiaľ nadržaná a ubolená. Tá predstava ma nútila usmievať sa.

Zrazu som ho uvidela prichádzať. Bol stelesnením dokonalosti. Možno to znie smiešne, no pripadala som si ako srnka, ktorá sa teší na svojho vlka.

Tá srnka vie, že ju ten vlk roztrhá na kusy, no napriek tomu od radosti skáče, tlieska kopytami a nedočkavo vrtí chvostíkom, kedy už konečne príde.
Dvere na aute sa otvorili a on si prisadol ku mne.

„Ránečko, Lola,“ pozdravil ma svojím hlbokým hlasom.
„Ránko, Pán môj,“ odpovedala som a venovali sme si jemný bozk na líce.

Potom ma prebodol dlhým, skúmavým pohľadom a na tvári sa mu usadil záhadný úsmev. Pod tým náporom autority som nedokázala udržať očný kontakt a zo samej hanby som klopila zrak. Usmievala som sa, no v mojom vnútri sa miešalo čisté vzrušenie s krutým, no nesmierne opojným pocitom zahanbenia.
Podada som mu do rúk tašku s raňajkami, aby ich podržal – predsa len, šoférovať som musela ja. Zamierili sme k jeho bytu. Vo chvíli, keď som v diaľke uvidela vjazd do garáže, sa mi od nervozity stiahol žalúdok. Zaparkovala som a vypla motor.


Keď sme vystupovali z auta, pozrel sa na mňa tak nádherne, akoby som bola nejaký svätý obrázok. Nesmierne som si ten pohľad vážila. Nie každý Pán totiž dokáže oceniť skutočnú krásu svojej subinky, a aj keď to vie, máloktorý jej to dá takto najavo.

Spoločne sme si dali raňajky, vypili kávu a uvoľnene sa porozprávali. Po chvíli však prišiel čas presunúť sa hore, priamo do miestnosti, ktorú som pre nás tajne prerobila na BDSM room ako prekvapenie.

Už to tam poznal, takže nebolo potrebné nič opisovať. Usadil sa do svojho kresla.

Spôsob, akým si doň dokáže sadnúť, sa slovami snáď ani nedá opísať – sedel tam neskutočne majestátne a dôležito, akoby mu patril celý šíry svet. A viete čo? Ja som mu to do poslednej kvapky verila.

Túžba vo mne rástla každou sekundou, bola som už takmer šialene nadržaná, no zároveň sa vo mne miešal obrovský strach. V jeho ruke sa zrazu objavila rákoska.

„Lola, na koberec,“ zaznel jeho nekompromisný povel.
Rýchlo som sa otočila chrbtom k nemu a kľakla si. Nastal čas na modlitbu. Počúvala som his hlas a cítila, ako vo mne prudko narastá nervozita. Dlane sa mi okamžite zaliali potom. Vedela som, že slová modlitby neovládam úplne dokonale, a prítomnosť jeho autority ma znervózňovala natoľko, že bolo pre mňa nemožné odrecitovať ju bez chyby. Nakoniec som urobila tri prešľapy. Hneď mi bolo jasné, že toto len tak neprejde.

„Lola, nie som spokojný,“ prerušil ma prísne.

„Tú modlitbu sa už konečne musíš naučiť sama. Nemôžem ti predsa neustále našepkávať. Ale prejdime k inej téme. Ako si na tom so svojím režimom? Čo mi k tomu povieš? Počúvam.“

„Áno, Pane, flákam to,“ priznala som sa polohlasne.

„Ale robím to len kvôli provokácii. Mám Vás rada a rešpektujem Vás.“

Môj hlas ma zrádzal. Znel presne tak, ako znie hlas ženy, ktorá do morku kostí vie, čo bude nasledovať o pár prchavých sekúnd. Ostatné masochistky mi v tejto chvíli budú veľmi dobre rozumieť – presne viete, že toto bude pekelne bolieť, že tá bolesť sa vám zareže hlboko do tela.

Ale vy to v tej istej sekunde neskutočne chcete.
Podvedome prosíte: Zlom ma, podmaň si ma. A popritom všetkom prežívate panický strach z toho, kedy to presne vypukne.

Bojíte sa, že to bude bolieť až príliš a že on neprestane len preto, že vykríknete „auuu“. Takže tam sedíte, celá sa trasiete strachom, no vaše telo medzičasom tečie ako divoký vodopád, len aby to už celé konečne začalo.

Z týchto búrlivých myšlienok a vnútorného chaosu ma však bleskovo a nekompromisne vytrhol jeho ostrý hlas.

„Postaviť, Lola! Vyzliecť.“

Ten tón nepripúšťal žiadny odpor. Moje srdce splašene udrelo o rebrá a hoci mnou preletel prúd čistej paniky, telo zareagovalo takmer automaticky.

Lenže čo vlastne Lola robí počas posledných lekcií, zakaždým bez výnimky? Automaticky zdvihnem ruky nad hlavu, očakávajúc, že ma vyzlečie on. To bola moja tichá provokácia.

On ma však okamžite schladil:
„Lola, vyzleč sa!“
„Nie, Pane. Vy ma vyzlečte,“ odsekla som tvrdohlavo.
V tej chvíli vzal do ruky svoj diabolský, ťažký strapcový bič. Veľmi dobre som vedela, že keď s ním švihne, ucítim to hlboko pod kožou. A stalo sa.
Letmým pohľadom som zaznamenala, ako sa zahnal. Masívny bič dopadol plnou silou na môj zadok. Miestnosťou okamžite zaznel môj hlasný, hlboký výkrik: „Auuu!“ Tá bolesť bola ostrá, až sa mi pretočili oči.
„Lola, vyzleč sa!“ zopakoval nekompromisne.
„Nie,“ zašepkala som cez zaťaté zuby.
Hneď nato prišli dva tvrdé údery rýchlo za sebou.
„Vyzliecť!“
„Nie.“
Začal mi systematicky zasadzovať rany na to isté, už teraz horiace miesto. Bolesť začínala byť neúnosná, a tak som radšej o krok ustúpila. Predsa len, nemusíme sa nechať zabiť hneď na samom začiatku, však?

V duchu som sa nad svojou kapituláciou pousmiala a začala som sa konečne vyzliekať.

Keď som skončila, zaznel ďalší rozkaz: „Kľaknúť. Ruky pred seba, dlaňami nahor.“

Presne som vedela, čo to znamená. Za to, že stále dokonale neovládam modlitbu, ma zakaždým čakajú neúprosné rany rákoskou priamo po dlaniach. Desať a desať na každú ruku. Mám pred týmto trestom obrovský, až posvätný rešpekt.
Pristúpil ku mne zozadu.

Moje telo zaplavil chlad a uvedomila som si, že sa nekontrolovateľne klepem. Táto konkrétna fáza ma vnútorne vždy úplne ochromí a vypne. V tejto chvíli už neexistuje žiadne vzrušenie, len čistý, paralyzujúci strach. Vlk práve začal skutočne naháňať svoju srnku...

Rany strašne štípu a bolia. Každý dopad rákosky presekáva ticho miestnosti ostrým hvízdaním a bolesť mi okamžite pulzuje v končekoch prstov.

Veľmi dobre viem, že kvôli mojej chybe sa to celé deje a uvedomujem si, že si to plne zaslúžim. Prvé rany preto nahlas odpočítavam so slzami v očiach. Na druhej ruke je to však už oveľa ťažšie, naozaj mám dosť. Inštinktívne odťahujem ruku – nie naschvál, no v tejto chvíli už so mnou čistý strach hrá svoju vlastnú hru.

Vtom mi ruku silno zovrel vo svojej dlani.
„Vystri prsty, Lola! Šľahnem ťa po prstoch,“ zaznel jeho varovný hlas.

Vystieram ich a rákoska znova udiera. Chcem ruku odtiahnuť, no nedá sa, drží ma pevne ako vo zveráku. Dokonca mi nohou fixuje telo, aby ma udržal bez hnutia na mieste.

Už som celá spotená. Triem si ruky o seba, neskutočne to bolí. Ale dievčatá, poznáte to – za dve minúty aj tak nič necítite. Neľakajte sa, dá sa to vydržať. Áno, v tom danom momente je to strašná bolesť, no rýchlo prejde.

„Dobre, Lola, postav sa,“ prerušil ticho. „Nemysli si, že to nechám len tak.

Že nedodržiavaš režim. Provokuješ?“
„Áno, Pane,“ odpovedam poslušne.
„Vieš, že príde trest?“
„Áno, Pane, viem...“ vydýchla som odovzdane, keď som videla, ako berie do rúk ťažký strapcový bič.
Z môjho hrdla unikol len tichý vzlyh.

„Prehnúť!“
Prehla som sa a v napätí čakala na rany. Tieto údery sú iné, idú naozaj až do kostí, hlboko do žalúdka, priamo do mozgu. Túto bolesť precítite v každom jednom milimetri tela.

Okamžite po nich naskakujú modriny, ten bič dokáže trhať kožu. A môj krotiteľ? Ten má dokonalú „tenisovú ruku“ – ľahkú, no nesmierne ťažkú, rýchlu a chirurgicky presnú.

Rany dopadajú jedna za druhou. Počítam ich a zúfalo sa snažím udržať predpísanú pozíciu, no povedzme si úprimne, vôbec mi to nejde. Stále sa to len učíme.

Pán sa na mňa prísne mračí, no zatiaľ ma trpezlivo čaká, kým sa vrátim na svoje miesto. Keď mi to však trvá príliš dlho, vykročí ku mne a vtedy viem, že ďalší úder bude ešte oveľa silnejší. Aj bol. Z oka mi vypadla prvá slza, no rýchlo som ju zotrela, len aby ju nevidel.

Keď som si rukou letmo prešla po ubolenom zadku, zacítila som nabehnuté pásy. Došlo mi, že sme len na úplnom začiatku a ja už mám zadok úplne opuchnutý.
„Lola, musíš vydržať! Nauč sa prijať moje rany! Poďme!“ poháňal ma.

V duchu si hovorím: Tebe sa to hovorí, ty to necítiš, hajzel jeden!


Snažím sa to predýchavať. Netuším, koľko rán to vlastne bolo, no bolo ich naozaj dosť. Som kompletne spotená, celá sa trasiem od neutíchajúcej bolesti a nahlas vzdychám. Ale... áno, som mokrá. Deje sa totiž presne to, čo som od začiatku chcela.

„Vstaň! Sadni si do kaderníckeho kresla!“ rozkázal zrazu.
A v tom momente to prišlo. Bleskovo mi dopadlo, že dnes ma znova čaká poníženie, ktoré dá celej lekcii úplne iný rozmer. Nechcem to. Nie kvôli vlasom, ale preto, že si v sebe vždy rada nechávam asvoň malý kúsok vlastnej dominancie. Tento jeho rituál však zo mňa vyžmýka aj tú poslednú kvapku kontroly. Je to poníženie na tisíc percent, aspoň pre mňa.

Sadám si do kresla. Na tvári už nemám ani náznak úsmevu, zostal vo mne len čistý strach a obrovská nervozita.
V duchu si hovorím, nech to mám už rýchlo za sebou, a radšej skláňam zrak hlboko do zeme. Môj krotiteľ pristupuje ku mne a pevne mi zväzuje ruky k sebe. Utiahne to tak silno, že sa nedokážem pohnúť ani o centimeter – fixuje mi ruky aj nohy.

Prehadzuje cezo mňa kadernícky plášť a rozopína mi obojok. Na jeho miesto mi okolo krku pevne omotáva papierový golier, presne ten, aký sa používa u barberov. Moje vlasy vyčesáva do vysokého, pevného copu a pripína ich tak, aby na zátylku a pri temene zostalo dokonale voľné miesto. Nakoniec mi do úst vkladá roubík, ktorý poriadne, naozaj veľmi silno utiahne. Počas celého tohto procesu je maximálne hrubý. Nekompromisne mi strká hlavu na stranu, nie je v ňom ani štipka nežnosti.

Jeho povaha sa v tej sekunde transformuje na drsného barbera, ktorý sa sám bez opýtania rozhodne, aký strih ti dnes na hlave vytvorí.
Rituál začal... a moje ego padá hlboko na dno. Urobil to už veľakrát, no ja si na toto konkrétne poníženie stále nedokážem zvyknúť.

Cítim ho hlboko vo svojom srdci a táto duševná bolesť ma spaľuje viac než všetky predchádzajúce rany bičom. No na druhej strane? Zároveň ma to neskutočne vzrušuje, pretože viem, že práve teraz ho robím dokonale šťastným. Vďaka mojej absolútnej podriadenosti zažíva tú čistú krásu, ktorú ja prežívam vtedy, keď môžem poslušne kľačať pred ním.

Je to naozaj zaujímavá časť lekcie, však? Moment, kedy sa fyzická bolesť preleje do bolesti duševnej. Slzy mi ticho stekajú po tvári a kvapkajú priamo na drevené parkety. Bezmocne čakám, kedy to celé konečne skončí.

Keď dokončil svoj rituál, strhol zo mňa kadernícky plášť. Ruky mám však stále pevne a nehybne spútané. Pristúpil ku mne spredu a v ruke pevne zvieral dildo.
„Otvor pusu,“ naznačil a ja okamžite otváram ústa.
Zatlačil mi ho neskutočne hlboko, až do samého hrdla. Začínam sa dusiť. Reálne, naozaj sa dusím a lapám po dychu.

„To sa ti páči, čo? Rada sa dusíš... tak poď, môžeš, dus sa!“ vrčí mi drsne do tváre.
Po chvíli ho vytiahne a nechá ma na tri krátke sekundy vydýchať a vypľuť zo seba nahromadené sliny. No hneď pokračoval. Jasné, že pokračoval. Každý správny Pán sa predsa nesmierne rád pozerá na to, keď jeho subinka úprimne trpí, dusí sa a v očiach jej pritom horí divoký, zúfalý oheň.

„Na štyri! Ešte som s tebou neskončil!“ zahrmí miestnosťou.
Presúvam sa na štyri. V ruke už znova drží rákosku.

„Ideme sa učiť prijať moje rany a držať polohu! Poď a vydrž to! Bojuj!“
Dostávam desať tvrdých rán rákoskou. Je to síce pekný, elegantný nástroj, ale štípe ako fras – je to také to ostré, rýchle uštipnutie, ktoré však našťastie celkom rýchlo prebolí.

Potom prichádza na rad tridsať rán strapcovým bičom. Ten bič je čisté zlo, hotová kurva nástroj. Prisahám, že ho raz niekam tajne schovám a navždy sa stratí. Prináša krutú, intenzívnu bolesť, ktorá v sebe spája ostré štípanie s tupým, hlbokým tlakom.

Okamžite po ňom naskakujú tmavé modriny a táto bolesť už len tak neodíde. Veľmi dobre to viem... je predsa druhý deň po lekcii a mňa to stále kurva bolí.
Následne prichádza tridsať rán remeňom. Úprimne, po tom všetkom predošlom pekle je už remeň len taká ľahká, ružová prechádzka ružovou záhradou. Aj keď, povedzme si na rovinu, keď už máte kompletne rozbitý a ubolený celý zadok, neznesiteľne bolí akýkoľvek ďalší dotyk.
„Sadni si, Lola! Ruky dozadu, nohy roztiahnuť...“

Veľmi dobre som vedela, čo teraz príde. Nie, nie, k samotnému orgazmu sme sa ešte stále nedostali.
Rákoska tentoraz dopadá na moje predné stehná. To je uňho úplná novinka, nikdy predtým to nerobil, začal s tým až počas posledných dvoch lekcií. Neskutočne to štípe a bolí. Ale... Lole sa to páči, až príliš. Bola by som schopná sa od tej bolesti na mieste rozplakať, no zároveň ma už dlho nič takto intenzívne nenaštartovalo a nevzrušilo.

A najlepšie na tom je, že tie stopy po ranách budem mať neustále priamo na očiach.
Zinkasovala som presne pätnásť rán a okamžite nato prišiel ďalší povel: „Lola, na štyri, poďme!“
Znova poslušne prechádzam na štyri. Počujem, ako vzadu niečo hľadá a mne okamžite dochádza, čo to bude. Análny kolík. Och, jaj... To mu ešte naozaj nestačilo toľko poníženia na jeden jediný deň? Pretáčam oči do stropu.
Prosím, Pane, nie, žobroním v duchu.

„Ale áno, Lola... Povedal som, že ja ťa na ten kolík naučím. Uvoľni sa,“ hovorí prísne, no pokojne.
Počkala som. Mojimi vlastnými slinami kolík dôkladne navlhčil. Znova na mňa hlbokým hlasom zavrčal: „Lola, uvoľni sa, lebo ťa to bude bolieť! Neboj sa, som tu... nič sa ti nestane.“ Táto jedna jediná veta ma okamžite upokojila a vliala mi do žíl absolútnu dôveru. Hlboký nádych, výdych. Lola, ty to dáš! Úplne som povolila svaly a bol dnu. Neskutočne ten pocit nenávidím a klobúk dole pred všetkými ženami, ktoré to v sebe majú na pravidelnej báze.
Dobre, mám v sebe análny kolík...

a vtom zrazu zacítim, ako mi do pičky vkladá vibračný kolík! Áno, je to tu. Krotiteľ si definitívne robí svoju otrokyňu. Tečiem tak strašne, že je nahlas počuť, ako som tam dole neskutočne, moc vlhká. Pevne ma drží, aby som mu kvôli tomu náporu vzrušenia neutiekla. Som totiž multiorgazmická žena, v takejto pozícii som schopná sa za tridsať sekúnd urobiť hneď niekoľkokrát za sebou. No tie orgazmy po chvíli už začínajú reálne bolieť.

Vytiahol ho. Vibrátor mi priložil priamo na klitoris a dildo mi vrazil hlboko do pičky. Môj Krotiteľ mi berie moju pičku – silno, divoko a bolestivo! Úplne sa prepadám do čistého vzrušenia, znova a znova kompletne vypínam okolitý svet. V tej extáze si predstavujem, že je to on sám so svojím vlastným nástrojom. Prichádza posledný, zdrvujúci orgazmus a ja sa vyčerpaná zosúvam priamo na posteľ.
Zostala som ležať unavená, zničená, ubolená a totálne ponížená...

Ďakujem, Pane. Vaše lekcie sú pre mňa tým najlepším balzamom na moju nepokojnú dušu.

Nana a jej Krotiteľ.]]> https://www.xbdsm.sk/BlackRose/poviedky/krotitel-barber/ Sat, 03 Oct 2026 06:09:35 +0000 Nana https://www.xbdsm.sk/feather/poviedky/slov-225-u-382-nemaj-250-hodnotu/
A nezáleží na tom , či je vedomý alebo nie. Stále je to klamstvo.

Na prvý šup sa ocitneš vo vzťahu, v ...]]>
A nezáleží na tom , či je vedomý alebo nie. Stále je to klamstvo.

Na prvý šup sa ocitneš vo vzťahu, v ktorom cítiš, že tam naozaj patríš. Patríš človeku, ktorého miluješ. Dá ti ochutnať vesmír, celý svet, vloží ti svoje srdce do rúk. Stará sa o teba, zaspávaš s vedomím, že je tu, aj keď je ďaleko. Rastieš pri ňom, môžeš byť malá, môžeš byť čímkoľvek, pretože patríš jemu.

A na oplátku urobíš čo?

Veríš svojmu sebaklamu.

Veríš svojmu klamlivému pocitu , že si obeť .

Odmietaš si priznať, že pravda je iná.

Ubližila si, obeťami sú v skutočnosti ľudia okolo teba.

Tvojimi obeťami.

Ubližuješ.

A pokiaľ nepriznáš toto, nemáš šancu sa zmeniť.

Nechceš sa zmeniť.

Stále máš pocit , že tebe ubližujú ostatní. A že ti ubližuje on.

Žiješ v klamstve.

Prijať pravdu o sebe bolí.

A to zlo, ktoré v sebe nosíš, prenesieš do vzťahu, ktorý sa stal tvojim domovom. Ničíš ho. Páliš ho.

Opakuješ dokola rovnaký mechanizmus.

Urobíš chybu.

Brániš sa.

Odmietaš priznať chybu.

Obhajuješ.

Vysvetľuješ.

Zatajuješ.

Skresľuješ.

KLAMEŠ.

Pri konfrontácii s pravdou celý mechanizmus zosilníš.

UBLÍŽÍŠ.

KLAMEŠ.

Urobíš zo seba obeť, ktorou nie si.

Obeťou je on. Ktorého máš chrániť, opatrovať s rovnakou láskou, ako to on robí voči tebe.

On ťa pozná.

Lepšie ako poznáš ty samu seba. Videl ťa šťastnú, smutnú, videl ťa prepnutú. Videl ťa rozjebanú.

Pozná ťa. Pozná tvoje myšlienky, to ako ti funguje hlava. Má ťa prečítanú do špiku kosti. Jediné čo chce, je pravda.

A ty klameš.

Stále opakuje, upozorňuje, snaží sa . A ty bojuješ, otáčaš pravdu , ubližuje, útočíš a klameš .

BOLÍ HO, ZRAŇUJE HO, ČO MU ROBÍŠ, AKO MU UBLIŽUJEŠ.

Neviem, prečo som to písala v tretej osobe. Možno som len potrebovala predstaviť, že mi to hovorí niekto iný.

6 rokov som pochovávala klamstvami.

Vedomými aj nevedomými.

6 rokov som vedome ubližovala.

Odmietala som sa zmeniť.

Odmietala som priznať pravdu.

Odmietala som niesť zodpovednosť za svoje zlyhania, klamstvá, útoky, nekonečné ubližovania.

Prečo to píšem?

Potrebujem to. Je to sebecké , len to jednoducho potrebujem napísať.

Ale ak to má niekomu pomôcť niekomu ďalšiemu k tomu,aby sa spamätal skôr ako všetko zničí, budem rada.

Neklam.

Priznaj, čo si urobila.Nech je to čokoľvek. Pravda sa dá pochopiť a odpustiť. Klamstvo nie.

Priznaj si sama pred sebou že nie si obeť.

A príjmi to ako fakt.

Dokonči, splň čo si sľúbila. A keď to nejde, nevzdávaj to. Skús to inak. Priznaj to.

Zastav sa.

Nenechaj sa strhnúť. Neútoč. Premýšľaj. Upokoj sa.

Neklam.

Neprenášaj svoje zlyhania na iných. Priznaj ich.

Pochop, že si ublížila.

Pochop, a hlavne príjmi svoju zodpovednosť.

A keď to spravíš ver, že ti bude na grcanie zo samej seba.

Nezachrániš už to, čo si spálila. Ale záchraniš samu seba. A hlavne ... Zachrániš ďalších pred svojimi klamstvami a útokmi.]]> https://www.xbdsm.sk/feather/poviedky/slov-225-u-382-nemaj-250-hodnotu/ Thu, 01 Oct 2026 06:04:39 +0000 feather https://www.xbdsm.sk/Steffanie_Corvina/poviedky/mistress-mishell-phd-market-psychology-5-part/ Prednáška, ako písali na webstránke, nebola len pre...]]> Prednáška, ako písali na webstránke, nebola len pre študentov, ale aj pre odbornú verejnosť a ľudí z biznisu. A keďže som pracovala v poisťovni, zaregistrovala som sa ako hosť z korporátnej sféry a zaplatila poplatok.
Zákaz-nezákaz, zajtra budem v tej aule. V posteli ma táto myšlienka na zakázanú blízkosť a moju malú rebéliu neskutočne vzrušovala.

Videla som ju pred očami – chladnú, nedosiahnuteľnú, na pódiu, v tom svojom dokonalom kostýme, ako ovláda celú miestnosť.

Ruka mi automaticky skĺzla pod okraj bavlnených tangáčov. Prsty mi zvlhli a pri predstave jej prísneho pohľadu som sa rýchlymi, zbesilými pohybmi priviedla k intenzívnemu, až zúfalému orgazmu. Medzitým som potichu, opakovane šepkala jej meno... Mishell... och, Mishell… Bola som do nej bezhlavo zamilovaná, chorobne namotaná. V mojej hlave neexistovala iná realita než tá, že Mishell ma musí milovať rovnako a že nakoniec opustí svoj chladný svet, aby bola len so mnou a len pre mňa do konca života.

S týmto majetníckym, triumfálnym úsmevom a po rýchlej sprche som konečne zaspala.
Ráno ma zobudil čistý adrenalín. Stála som pred svojím slávnym vstavaným šatníkom a nerozmýšľala som nad tým, čo sa páči mne, ale nad tým, čo spôsobí, že si ma v tej aule všimne!

Každý jeden kus oblečenia musel prejsť filtrom: „Čo by na mne chcela vidieť Mishell?“

Vybrala som si set červených čipkovaných tangáčov a podprsenky, ktorý som od nej dostala na narodeniny, aj keď som vedela, že v aule ich neuvidí – ale podľa plánu ich mala uvidieť v kancelárii po prednáške. Áno, bola som pripravená ponúknuť jej svoje telo kedykoľvek a kdekoľvek.

Navrch som si dala elegantnú blúzku s hlbším výstrihom a tesnú čiernu sukňu. Čierne silonky a vysoké opätky len priviedli môj outfit k dokonalosti. Bola som presvedčená, že v tomto sexy oblečení mi nebude vedieť odolať!

Keď som sa maľovala, v zrkadle som nevidela len ženu. Videla som tam sexuálny objekt, videla som inštinkt divokej šelmy, ktorá loví svoju korisť! Až na to, že som nechcela Mishell zožrať, ale vylízat jej pusu a aj zadok...

„Vylížem ťa, ty suka... ty dominantná su-u-ka... Budem jazdiť na strap-one... na Mishellinom strap-o-neee...“ – spievala som si pre seba, kým som si nanášala rúž na pery...

Posledný „check“ v zrkadle!

„...a ide sa... ideme počúvať o psychológii burzy a potom ideme lízať čerstvo oholenú pusu...“ – v duchu.
Žmurkla som na seba do zrkadla a zavolala si taxík!

Vysadil ma pred univerzitou, srdce mi búšilo až niekde v hrdle. Vošla som do obrovskej, stupňovitej prednáškovej auly.

Bolo tam plno ľudí – študenti, muži v drahých oblekoch, investori, ľudia z biznisu. Sadla som si do stredného radu, trochu na bok, aby som mala dokonalý výhľad, no zároveň splynula s davom.

A potom vošla ona. Profesorka Mishell. A bola mega sexy... Čierny kostým, vlasy, vysoké opätky... no strácala som hlavu!

V aule okamžite zavládlo ticho, akoby do nej naraz vošlo samotné slnko aj mráz.
Vyžarovala z nej taká brutálna psychologická sila a dominancia, až sa mi zatočila hlava. Mishell si ma nevšimla. Prešla k rečníckemu pultu, zapla mikrofón a bez akéhokoľvek úvodu začala prednášať. Jej hlboký, melodický a sebavedomý hlas sa niesol priestorom.

„Dámy a páni, vitajte,“ prehovorila chladne a profesionálne. „Témou dnešnej prednášky je Psychológia trhu: Ako udržať emócie na uzde pri obchodovaní na burze a ako si osvojiť životný štýl úspešného investora.“
Pre Mishell to bola čisto profesionálna prednáška. Hovorila stovkám ľudí o algoritmoch, grafoch a peniazoch. Ale ja som tam sedela, hltala každé jedno jej slovo a vo vnútri som umierala. Pre mňa to nebolo o burze.

Moja fixácia premenila každú jej vetu na skrytý kód o našom vzťahu. Čítala som medzi riadkami a prepisovala si jej prednášku podľa svojej zúfalej túžby.

„Burza a akciový trh sú miesta, kde prežijú len tí, ktorí dokážu úplne odpojiť svoje ego a emócie,“ hovorila Mishell, kým prechádzala po pódiu. „Najväčšou chybou začínajúcich obchodníkov je mánia a okamžitá fixácia na jeden jediný obchod. Myslia si, že ten obchod ich zachráni, že tu bude s nimi navždy a že celý svet sa točí len okolo neho. To je však nebezpečná ilúzia. Ak do obchodovania vnesiete hysterické emócie a očakávania, trh vás bez milosti zničí.“

„Hovorí o mne,“ pomyslela som si a prstami som si silno stlačila stehno.
„Hovorí o mojej včerajšej scéne. Varuje ma, že moja žiarlivosť a to, ako na nej visím, nás môže zničiť. Chce, aby som sa upokojila, pretože ma nechce stratiť.“

„Úspešné obchodovanie si vyžaduje špecifický životný štýl a psychohygienu,“ pokračovala Mishell. „Musíte na to ísť postupne, pomaly, krok za krokom. Nemôžete staviť všetko na jednu kartu hneď v prvý deň. Skutočne silný investor vie, že budovanie niečoho trvalého a stabilného si vyžaduje čas a disciplínu. Akonáhle začnete príliš tlačiť na pílu a vynucovať si okamžité výsledky, strácate kontrolu. A strata kontroly znamená koniec.“

V mojej hlave sa tie slová preložili do tej najsladšej nádeje. „Chce ma! Mishell ma naozaj chce, len na to musí ísť pomaly a postupne. Buduje medzi nami niečo trvalé a pevné, preto si drží odstup. Skúša moju disciplínu. Nie je to ignorácia, je to jej stratégia, ako ma naučiť pravidlá hry.“

„Emócie na burze sú ako toxická závislosť,“ sekala vetu za vetou Mishell, kým celá aula počúvala plná fascinácie. „Ak nedokážete rešpektovať nezávislosť trhu a jeho vlastné tempo, zhoríte. Ticho a odstup nie sú prejavom nezáujmu o obchod – je to strategický nástroj na získanie nadhľadu a zamedzenie chybe. Kto nerešpektuje hranice trhu, nemá v tomto odbore čo robiť.“

Srdce mi zbesilo búšilo pod bielou blúzkou. Cítila som sa ako nahá, hoci som bola úplne oblečená. Mishell na pódiu analyzovala grafy na obrovskej obrazovke, hovorila o riadení rizika a chladnom rozume, ale ja som v tom videla len nás dve. Naše včerajšie ticho, jej chladná správa o tretej poobede... to všetko zrazu dávalo zmysel. Netrestala ma; ona ma len vychovávala. Učila ma, ako byť partnerkou pre ženu jej kalibru.
Sedela som tam, úplne paralyzovaná jej prítomnosťou, presvedčená, že hoci hovorí k celému svetu, táto prednáška v skutočnosti patrí len mne.

Prednáška sa skončila. Aula vybuchla do hromového potlesku, ľudia uznanlivo prikyvovali a ja som tam sedela so srdcom v hrdle a s červenou čipkou, ktorá ma pálila na pokožke. Mishell s absolútnym, chladným pokojom vypla prezentáciu, napila sa vody z pohára a do mikrofónu oznámila, že otvára priestor na otázky z publika.

V tej istej sekunde sa mi v hlave niečo preplo. Moja mánia, tá toxická závislosť, ma úplne ovládla. Kašľať na jej zákaz od tretej poobede. Chcela som, aby tie jej červené pery hovorili priamo ku mne.
Chcela som ju vyprovokovať, strhnúť z nej tu profesorskú masku priamo pred stovkami ľudí. Zdvihla som ruku.

Hosťka s bezdrôtovým mikrofónom zamierila priamo ku mne. Vstala som, vypla hrudník v tej bielej blúzke a pripútala na ňu zrak.

„Profesorka, ako ste povedali, najväčšie straty na burze často prichádzajú z porušenia vlastných pravidiel,“ prehovorila som, dych sa mi triasol, no hlas znel odvážne. „Ale čo ak tie pravidlá poruším zámerne, pretože to situácia vyžaduje, a vďaka tomu kroku môžem získať oveľa viac, než kedy som pravidlá neignorovala?“
V aule zavládlo ticho. Pár chlapov v oblekoch sa otočilo, aby si ma pozreli. Mishell sa pomaly oprela rukami o rečnícky pult a pozrela priamo na mňa. Žiadne prekvapenie na jej tvári. Len ten jej ľadový, hlboký pohľad plný brutálnej psychologickej prevahy.

„Sama ste si odporovala vo svojej otázke, slečna!“ sekla Mishell do mikrofónu tak chladne, že mi po chrbte prebehol mráz. „Emócie existujú, ale nesmú prevziať kormidlo. Najlepší obchodníci nie sú tí najagresívnejší. Sú to tí najtrpezlivejší.“

Ty suka, blesklo mi hlavou, kým mi tvár zalialo horúčavo. Pred všetkými ma nazvala hysterickou a netrpezlivou. Jednoducho ma odstavila ako nejakú podriadenú chuderu. Hosťka mi už chcela vziať mikrofón, ale ja som ho pevne zovrela v dlani. Moja posadnutosť ma hnala ďalej. Odmietala som ustúpiť.
„Ďalšia otázka,“ vyprskla som drzo, ignorujúc pravidlá diskusie. „Povedzme, že Burza predstavuje Dominantnú stranu. Ak sa nejaký čas nič nedeje, ako mám ako obchodník reagovať?“

Použila som slovo Dominantná. V tej slušnej, korporátnej aule to muselo znieť ako blesk z jasného neba. Chcela som jej poslať jasný kód, chcela som ju prinútiť priznať našu hru. Mishell sa však nenechala vyviesť z miery ani o milimeter. Tvár jej zostala ako z kameňa, no v očiach jej bleskol ten slávny, chladný výsmech, ktorý ma bolel viac než facka.

„A táto otázka opäť nie je relevantná!“ odpovedala Mishell, pričom jej hlas sa niesol aulou s takou autoritou, až som takmer uskočila. „Dominantná strana nie je zlá, dominant vedie! A vy sa musíte naučiť na to reagovať.“

A tými slovami ma úplne zrušila. „Ďalšia otázka, prosím,“ dodala bez toho, aby sa na mňa znova pozrela.
Sadla som si späť na stoličku, nohy sa mi triasli vo vysokých opätkách a mechanicky som podala mikrofón späť hosťke. Na lícach mi horel oheň, celé telo mi pulzovalostrašným ponížením. Verejne ma zničila. Pred stovkami investorov zo mňa spravila neschopnú, hysterickú hus, ktorá sa pýta nerelevantné otázky.
No kým ma to poníženie pálilo, niekde hlboko vo vnútri ma to neskutočným, zvráteným spôsobom vzrušovalo. Jej chlad, jej psychická sila, tá absolútna dominancia, s ktorou ma fackovala pred všetkými... to všetko ma k nej pripútavalo ešte viac.

„Ty psychopatická, profesorská suka...“ pošepkala som v duchu, kým som si pod stolom rukou upravovala tesnú čiernu sukňu.

„Takže takto to chceš? Dominant vedie a ja sa musím naučiť reagovať? Fajn, Pani. Lekcia pochopená... Jednoducho ma lámeš a vychovávaš. Ale táto hra sa nekončí v aule. Počkám ťa na chodbe, alebo ja neviem kde, a ty sa budeš sústrediť len na mňa! Budem jazdiť na tom tvojom strap-onovom pekle a tá tvoja čerstvo oholená profesorská pusa bude dnes tak vyjedená, že ti až silikóny vyskočia.“

Zbalila som si veci, vstala a s tou najurazenejšou, no najodhodlanejšou tvárou som vyšla z auly rovno ku jej ružovému BMW!

Duppala som vysokými opätkami po dlažbe univerzitnej chodby tak silno, že sa ľudia otáčali. Bolo mi to úplne jedno. V hlave mi neustále pulzovala jej veta: „Dominantná strana vedie a vy sa musíte naučiť na to reagovať.“

„Fajn, ty suka, ja ti ukážem, ako viem reagovať,“ mrmlala som si cez zuby, keď som zbiehala po schodoch do podzemnej garáže.

Keď sa za mnou zabuchli ťažké požiarne dvere, obklopilo ma známe dymové ticho a chlad. A tam stál. Jej neprehliadnuteľné, provokatívne ružové BMW. Presne to isté, ktoré ma včera nechalo stáť úplne samotnú... a potom som musela ponižujúco šliapať na autobus.

Prešla som k nemu, hodila kabelku na kapotu a chrbát som oprela o dvere vodiča. Prekrížila som ruky na hrudi, sugestívne pokrčila jednu nohu v čiernej silonke a nahodila ten najurazenejší, no najodhodlanejší pohľad, akého som bola schopná. Pokožka ma pálila pod blúzkou; červená čipka ma svrbela nadržanou netrpezlivosťou a hnevom.

Vedela som, že sem skôr či neskôr musí prísť. A bola som pripravená na všetko.
Buď ma zničí priamo na tomto mieste, alebo sa tento luxusný ružový stroj do piatich minút začne hojdať od toho, ako ju tu vyjem!

Zostala som stáť v tme a nehybne zízala na dvere výťahu, z ktorých sa mala každú chvíľu vynoriť profesorka Mishell.

Desať minút, dvadsať... a nič. Už som sa začínala nudiť; verila som, že sa odohrá romanticko-dramatický scenár, podľa ktorého sa žena môjho srdca objaví pri aute, pobozká ma a budeme žiť šťastne, až kým nepomrieme...

To sa však nestalo.

Asi po tridsiatich minútach som jej poslala správu: „Verne teba čakám pri tvojom BMW.“
Odoslať. Hypnotizovala som obrazovku, ale neodpovedala. Až po 5 minútach text...
„Hneď som tam,“ napísala späť!

„Hneď som tam,“ prečítala som si správu nahlas s gramatickou grimasou... „už si tu mala byť dávno.“
Sadla som si tam, opretá o kapotu. Medzitým autá prichádzali a odchádzali. Ale Mishell nikde.
Asi o dvadsať minút sa stal zázrak; objavila sa. Ale počkať... nie je sama. Kráča s ňou nejaká blondína a smejú sa. Zjavne je niečo veľmi smiešne.

Kúsok od auta sa rozlúčili, pobozkali sa na líce, popriali si pekný zvyšok dňa a rozišli sa, jedna doľava, druhá doprava.

„Prečo ku mne nie si takáto milá?“ – moja žiarlivosť začala znova ožívať!
„Ja som k tebe tiež veľmi milá, Rose! Nevidíš to?“ – a ani sa na mňa nepozrela, len otvorila kufor a hodila dnu laptop.

„Nie, nevidím. Žiarlim!“ – a ako som jej to oznámila, nohy sa mi triasli neistotou. Nevidela som, čo si môžem dovoliť!

„Sadaj do auta, chcem byť na klinike čím skôr,“ – a už štartovala motor.
Obbehla som auto, otvorila dvere a sadla si vedľa nej. „A budeme tam dlho?“
„Áno, mám ešte pacientov.“

„Tak prečo ma tam berieš?“ – spýtala som sa úprimne prekvapená a hodila na ňu vytreštený pohľad.

„To sa dozvieš až tam, Rose,“ – a znova ma odsekla.]]> https://www.xbdsm.sk/Steffanie_Corvina/poviedky/mistress-mishell-phd-market-psychology-5-part/ Thu, 01 Oct 2026 06:04:32 +0000 Steffanie_Corvina https://www.xbdsm.sk/Steffanie_Corvina/poviedky/mistress-mishell-phd-the-rules-of-the-game-part-4/
Ráno, keď som sa zobudila, v spálni vládlo hlboké ticho. Závesy prepúšťali len minimum svetla, ktoré jemne dopadalo na posteľ. Vedľa mňa ležala Mishell. Spala úplne nahá, presne tak, ako sme zostali po tej dlhej noci. Pohľad na jej odhalené telo, krivky jej bokov a tie husté, dlhé čierne vlasy rozprestreté po vankúši okamžite vyhnali môj pulz do výšin. Na sebe som nemala nič okrem čiernych tangáčov, ktoré mi tesne obopínali pokožku.

V hlave sa mi zrodil hriešny nápad. Povzbudená tou večernou tantrou som sa k nej chcela pomaly prisunúť, začať jej hladiť zadok a potichu ju zobudiť na ďalšie kolo vášne. Moje telo doslova kričalo po jej dotyku. Verila som, že ma čaká horúce ráno plné sexu.

V tej istej zlomkovej sekunde, keď som vystrela ruku, ticho spálne brutálne preťal zvuk iPhone. Ležal priamo na nočnom stolíku, hneď vedľa mojej hlavy. Mishell okamžite otvorila oči. Žiadne pomalé prebúdzanie. V priebehu sekundy bola na sto percent hore. Schmatla telefón a hoci bola úplne nahá, jej hlas bol v momente, keď odpovedala, okamžite naplnený jej typickou, chladnou a psychologicky silnou autoritou.

„Áno, počúvam, Nicol,“ prehovorila vecne do slúchadla.
Zostala som sedieť bez hnutia, len v tangách, kúsok od nej, a vo vnútri ma začal zvierať hnev zmiešaný so sklamaním.

„Nespala si tri dni? Rozumiem. Tie úzkostné stavy a panické záchvaty sa vrátili?... Nie, upokoj sa. Dýchaj so mnou. Nádych... výdych... Presne tak,“ pokračovala Mishell a v jej hlase bol presne ten istý rytmus dychu, ktorý večer predtým venovala mne. Pri tej myšlienke sa mi doslova prevrátil žalúdok. Tá intimita, ten hlas, ktorý patril mne, bol zrazu nástrojom pre nejakú zúfalú pacientku.

„Spravíme to takto,“ sekala vetu za vetou Mishell bez akéhokoľvek zaváhania. „Príď do kliniky o deviatej ráno. Vezmem ťa prednostne, hneď ako dorazím. Prepíšem ti medikáciu. Do vtedy zostaň v pokoji. Dovidenia.“

Zložila a hodila telefón späť na stolík. Vstala z postele s absolútnou prirodzenosťou svojej nahej, dokonalej postavy, akoby vôbec nevnímala, že tam sedím celá rozpálená a pripravená na sex.
„Musím hneď odísť,“ povedala chladne, keď kráčala smerom ku kúpeľni. „Nicol je na tom zle. Obleč sa, Rose, ideš domov.“

Zostala som tam sedieť ako poliata studenou vodou. Žiadny sex. Žiadne ranné mojkanie.
Len taký suchý rozkaz, pretože nejaká jej pacientka bola dôležitejšia než ja. Moja chorobná, toxická žiarlivosť vyletela na maximum. Demonstratívne som sa otočila chrbtom k dverám, prekrížila ruky na hrudi a nahodila ten najurazenejší pohľad, akého som bola schopná.

Mishell sa zastavila na prahu kúpeľne a pozrela na mňa. Z jej hrdla vyšiel len tichý, pobavený úsmev. Ten jej ľahký, chladný výsmech ma bolel viac než facka. „Rose, naozaj?“ ozval sa jej hlas plný psychologickej prevahy. „Ideš tu ráno robiť scény kvôli mojej práci? Myslíš si, že na mňa platí tento detský pohľad? Moje podnikanie a moji pacienti sa nebudú prispôsobovať tvojim náladám.“

Otočila sa a vošla do kúpeľne. O sekundu neskôr sa miestnosťou rozozvučal zvuk horúcej vody.
Pocit nedostupnosti ma úplne ničil, no zároveň ma k nej pripútaval neskutočnou silou. Nepotrebovala ma. Nebála sa byť sama. A ja som tam sedela, zúfalá, zamilovaná a namotaná na každé jedno jej slovo.
Vstala som z postele a potichu som prešla k pootvoreným dverám kúpeľne. Cez vrstvy teplej pary som ju sledovala.

Mishell stála pod prúdom vody. Hustá pena zo sprchového gélu s vôňou ambry a jazmínu jej kĺzala po krku, umývala jej pevné, odhalené prsníky a stekala po bokoch. S absolútnym pokojom si prechádzala rukami po tele, umývala si pokožku a pod tou horúcou vodou vyzerala ako nedostihnuteľná bohyňa. Moje oči hltali každý milimeter jej tela.

Voda stíchla. Mishell vyšla zo sprchy, zakrytá len svojou nahotou, s tými dlhými, čiernymi mokrými vlasmi hodenými cez chrbát, a prešla priamo cez spálňu do svojho luxusného šatníka.

Išla som za ňou. Chcela som si získať jej pozornosť za každú cenu. Kým si vyberala spodnú bielizeň zo zásuvky, oprela som sa o zárubňu šatníka. Začala som si provokatívne a pomaly hladiť stehná, prsty mi skĺzli za okraj čiernych tangáčov a dýchala som čoraz hlasnejšie, oči prikované na jej zadku. Bol to čistý, zúfalý pokus vtiahnuť ju do akcie.

Mishell sa však nenechala vyviesť z miery ani na jedinú sekundu.
Pozrela na mňa, videla ten provokatívny výraz na mojich perách, ale jej tvár zostala dokonale chladná, čo svedčilo o jej obrovskej psychickej sile. Ignorovala moju hru. S absolútnym nezáujmom o moju provokáciu si vzala luxusné čierne saténové tangá a vytiahla si ich po stehnách. Potom si zapla čiernu saténovú podprsenku, ktorá jej dokonale nadvihla prsia, a jedným presným pohybom si na pery naniesla výrazný červený rúž.

„Povedala som ti, aby si sa obliekla, Rose,“ zopakovala prísne, kým si obliekala puzdrovú sukňu a elegantné sako svojho biznis kostýmu. „Ochádzam o tri minúty.“

Urazená tým, ako ma ignoruje, som v spálni zámerne začala robiť chaos. Rozhadzovala som veci, hľadala legíny, akoby som ju chcela zdržať, ale keď som uvidel jej nekompromisný pohľad a to, ako si na zápästie zapína strieborné hodinky, pochopila som, že ňou nepohnem. Rýchlo som si natiahla športové legíny a tenisky.

Vyšli sme z bytu do podzemnej garáže. Mishell sa so mnou sotva rozlúčila; za klapotu svojich vysokých opätkov prešla ku svojmu autu. Sadla si do svojho neprehliadnuteľného ružového BMW, motor zareval a bez jediného pohľadu späť vytiahla auto z garáže.

Zostala som stáť v chladnom tichu podzemia úplne sama. Nemala som auto, nemala som nič. S horkosťou v ústach a divokým hnevom v srdci som musela odísť na najbližšiu autobusovú zastávku.

Sediac v autobuse, obklopená cudzími ľuďmi, kým mnou zmietala strašná rezignácia a poníženie, som vytiahla telefón. Moja mánia, moja toxická závislosť na nej, sa v tejto sekunde rozbehla na plné obrátky.
Cesta prímestským autobusom bola čistým mučením. Sedela som pri okne. Autobus drkotal po asfalte, ale moja mysľ zostávala zablokovaná v tej luxusnej spálni. Stále som cítila to pulzujúce, včerajšie tantrické teplo. No namiesto uspokojenia ma pálila čistá, vyžretá frustrácia.

Nebola som z tých žien, ktoré sa po odmietnutí zložia a začnú plakať. Mala som svoju hrdosť, ale táto hrdosť bola momentálne ranená. Keď som ráno videla Mishell spať úplne nahú, s tými hustými čiernymi vlasmi na vankúši, mala som dokonalý plán. Chcela som sa k nej pomaly prisunúť. Predstavovala som si, ako jej roztiahnem stehná, pevne ju chytím za boky a s absolútnou oddanosťou jej vyjem celú jej voňavú pusu. Chcela som jej dať ten najšťavnatejší, najkrajší štart do nového dňa. Chcela som vidieť, ako táto nekompromisná, psychologicky silná žena stráca kontrolu uprostred rozkoše, ako sa mi prehýba v páse a jej hlboký hlas ticho vzdychá moje meno.

Namiesto toho prišiel jediný chladný telefonát s jej pacientkou Nicol a Mishell ma bez mrknutia oka vymazala zo svojho ranného programu. Ten kontrast bolel. Kým ja som horela túžbou, ona už stála v šatníku, zapínala si svoju luxusnú čiernu podprsenku s nohavičkami a s dokonalým červeným rúžom na perách odišla do svojho ružového BMW. Nechala ma v garáži ako vybavenú vec.

Keď som konečne odomkla dvere svojho bytu, okamžite som zo seba strhla oblečenie. Potrebovala som zo seba zmyť ten pocit poníženia a odmietnutia.

Vošla som do sprchy, nechala na seba tiecť horúcu vodu a snažila sa upokojiť dýchanie.
Keď som vyšla, hodila som na seba len čisté, pohodlné domáce oblečenie – hladké bavlnené tangá a voľné tielko, pod ktorým som zámerne nemala žiadnu podprsenku.

Dala som variť vodu na kávu a pripravila si ranné raňajky. Mobil však ležal na kuchynskej linke ako magnet. Moja pobláznenosť a fixácia na Mishell rástla s každou minútou, čo sme boli od seba.
To, že bola pre mňa nedosiahnuteľná, vo mne prebúdzalo divokú žiarlivosť, no nechcela som pôsobiť hystericky hneď zrána.

Vzala som telefón do ruky a pri pití kávy som jej napísala prvú správu. Premyslenú, úprimnú, no s jasným majetníckym podtónom: „Mrzí ma to ráno, Mishell. Nemyslela som to v zlom. Len mi bolo ľúto, že sme museli tak rýchlo skončiť. Veľmi ťa milujem a chcela som s tebou zostať dlhšie. Dúfam, že tvoja ranná pacientka nebola príliš náročná. Prajem ti pekný deň na klinike. Chcem ťa vidieť hneď, ako skončíš.“

Odoslať.

Sledovala som obrazovku. Za menej ako desať minút sa správa zmenila na „Prečítané“. Srdce mi poskočilo. Predstavovala som si, ako sedí vo svojej modernej kancelárii na klinike, nohu cez nohu, v tých telových silonkách a s vysokými opätkami opretými o dlážku, kým káva jej svieti na stole.

Minúty však plynuli. Päť, desať, pol hodiny. Žiadna odpoveď. Mishell ma jednoducho nechala na „prečítané“. Táto jej schopnosť dokonale ignorovať moje emócie ma privádzala do šialenstva. Vedela som, že ma netrestá dramatickým výbuchom – trestala ma svojím pokojom.

Cez druhej poobede ma tá chladná stena ticha začala rozožierať zvnútra. Moja žiarlivosť už nebola len jemným nepokojom; stávala sa z nej ťažká, toxická posadnutosť.

Scenáre o tej Nicol mi neustále vírili v hlave. Kto to je? Prečo dostala prednosť pred naším ránom? Sedí tam s Mishell v kancelárii práve teraz? Počúva Mishell jej dych tak, ako počúvala ten môj včera večer?

Moja hrdosť dostala definitívne červenú kartu. Už som nechcela byť tá rozumná, čo čaká v kúte. Vytiahla som mobil a napísala ďalšiu správu, tentoraz oveľa ostrejšiu, útočiacu priamo na jej hranice: „To ma naozaj mieniš ignorovať celý deň kvôli svojej práci? Alebo je za tým tá Nicol? Zaujímavé, že pre mňa si si čas nenašla, ale pre ňu si mala termín okamžite. Začínam mať pocit, že pre teba znamenám len nejakú večernú hračku na rozptýlenie, kým tvoj skutočný život patrí niekomu inému. Chcem, aby si mi okamžite napísala späť a povedala mi, kedy dnes môžem za tebou prísť. Potrebujem ťa.“

Odpoveď neprišla hneď. Mishell ma nechala dusiť sa vo vlastnej šťave ďalšiu hodinu. Každá sekunda čakania len prehlbovala moju chorobnú závislosť na nej. Vedela som, že robím presne to, čo ona nenávidí, ale nemohla som to zastaviť. Chcela som z nej vyžmýkať akúkoľvek reakciu, chcela som ju zraziť z toho jej nedosiahnuteľného profesorského podstavca.

O tretej poobede sa displej konečne rozblikal. Bola to len jedna jediná veta. Krátka, chladná a absolútne autoritatívna facka, z ktorej vyžarovala jej psychologická prevaha: „Prekračuješ hranice, Rose. Varovala som ťa, že budeš rešpektovať moju prácu a moju nezávislosť. Nepíš mi do večera a neopováž sa ma kontaktovať. Tvoje hysterické scény na mňa neplatia.“

Obrazovka zčernala. Zostala som stáť uprostred izby, telefón pevne zovretý v dlani, srdce mi divoko búšilo. Mishell ma práve úplne odstavila jedným prstom na klávesnici. A hoci ma jej chlad neuveriteľne bolel, niekde hlboko vo vnútri som cítila ten chorobný, submisívny rešpekt. Táto žena bola nepohnuteľná skala. A ja som bola odhodlaná tú skalu rozbiť, aj kedy som mala zničiť sama seba.

Televízor v obývačke bežal len ako nudná kulisa, z ktorej som nevnímala ani slovo. Sedela som na gauči, otvorený laptop položený na kolenách, mechanicky prechádzala nejaké pracovné e-maily, ale filter v mojej hlave bol úplne nefunkčný. Každá veta splývala do jednej veľkej šmury. Moja myseľ bola beznádejne zacyklená na Mishell. Ten jej ranný, pohŕdavý úsmev sa mi neustále prehrával pred očami, keď si zapínala podprsenku a nechávala ma samotnú s mojou nenaplnenou túžbou.

Bolo presne sedem hodín večer. Ten chladný zákaz kontaktovať ju, ktorý mi dala o tretej, ma bolel a provokoval zároveň. Tlak v hlave nakoniec zvíťazil nad zdravým rozumom. Srdce mi zbesilo búšilo o rebrá, keď som schmatla mobil a napísala jej rýchlu správu. Žiadna odpoveď. Prsty sa mi triasli, tak som stlačila zelenú ikonu a vytočila jej číslo. Telefón sekundu zvonil a potom ma Mishell okamžite zrušila.

Zízala som nemo na obrazovku. Poníženie mi horelo na tvári. Zatťala som zuby, prinútila sa počkať nekonečných dvadsať minút, kým som prechádzala hore-dole po obývačke, a vytočila som ju znova. Výsledok bol rovnaký – bez milosti ma zrušila hneď po prvom zazvonení.

O menej ako tri minúty sa však displej rozblikal. Srdce mi poskočilo, ale keď som otvorila správu, zalial ma studený pot. Bola to stručná, trojslovná facka:

„Som v kine.“

V tej sekunde vo mne vybuchla čistá, divoká žiarlivosť. V kine? Bezomňa? S kým tam preboha je? Sedí v tej tme vedľa tej svojej novej pacientky Nicol? Drží ju za ruku, kým mňa odsekla ako otravný hmyz? Vlna hnevu ma paralyzovala. Moja hrdosť, alebo to, čo z nej zostalo, sa pokúsila o chabú obranu.

Urazená som hodila telefón na stôl. „Fajn, ty suka,“ pomyslela som si s horkosťou, „ak chceš byť takáto, ani ja ti nenapíšem. Skončila som.“

Vydržala som presne tri hodiny. Tri hodiny čistého psychologického pekla, počas ktorých som si v hlave konštruovala tie najhoršie katastrofické scenáre. Okolo desiatej večer moja falošná hrdosť definitívne kapitulovala. Tá chorobná fixácia a závislosť na nej boli silnejšie než akékoľvek predsavzatia. Potrebovala som ju cítiť, potrebovala som počuť od nej aspoň jedno slovo, inak by som sa zbláznila.

Vzala som telefón a napísala text plný potlačenej bolesti a absolútneho odovzdania. V tej správe som odhalila celú svoju pobláznenosť a zámerne som skombinovala jej civilné meno s tým chladným titulom, ktorý ma vzrušoval a ničil zároveň: „Mohli sme sa dnes stretnúť aspoň na chvíľu, Pani. Veľmi ťa milujem, Mishell, chcela som byť s tebou... Aspoň na pár minút.“

Odoslať.

Správa prešla, ale odpoveď neprichádzala.

Ležala som v posteli, vonku už bola hlboká noc. Mala som na sebe len to voľné tielko a bavlnené tangá, no pokožka ma svrbela od nervozity. Nemohla som oka zažmúriť. Sledovala som hodiny na stene a každú minútu kontrolovala telefón.

Presne o polnoci obrazovka konečne preťala tmu v izbe. Rýchlo som ju odomkla, dych sa mi zastavil.
Mishell mi poslala odpoveď: „Idem už spať, som unavená.“

Zostala som ležať bez hnutia, kým sa vo mne miešal neskutočný hnev s bezmocnosťou. Ona ma jednoducho znova odstrihla. Žiadne vysvetlenie ohľadom kina, žiadne „dobrú noc, miláčik“. Len suché oznámenie, že pre ňu sa tento deň skončil a ja už doňho nepatrím.

Táto chladná ignorácia ma úplne vytočila. V návale čistej zúrivosti a mánie som vyskočila z postele. Otvorila som prehliadač v telefóne a začala stalkovať jej život online.
Išla som priamo na oficiálnu stránku jej súkromnej kliniky a potom na portál univerzity, kde občas prednášala. Prechádzala som ich programom, prsty mi kĺzali po skle, až kým som nenarazila na to, čo som hľadala.

Na hlavnej stránke svietilo veľké oznámenie: Zajtra ráno o 9:00 vedie profesorka Mishell veľkú, otvorenú prednášku pre študentov a odbornú verejnosť na tému aplikovanej psychológie v biznise. Zatťala som ruky do pästí a na tvári sa mi objavil chladný, odhodlaný úsmev. Moja žiarlivosť našla jasný cieľ.
„Fajn, Mishell,“ pošepkala som do tmavej izby, kým mi v očiach horel nebezpečný oheň. „Ak ma nechceš tolerovať v súkromí a schovávaš sa predo mnou za dvere kina, zajtra ma budeš musieť tolerovať pred celou svojou univerzitou. Idem sa pozrieť, ako dokonale ovládaš ľudí.“]]> https://www.xbdsm.sk/Steffanie_Corvina/poviedky/mistress-mishell-phd-the-rules-of-the-game-part-4/ Thu, 01 Oct 2026 06:04:30 +0000 Steffanie_Corvina https://www.xbdsm.sk/MrDominus/poviedky/25-r-225n/
Ruky mala poslušne založené za chrbtom, čelo takmer pri stene. Za sebou počula iba občasné zapraskanie kresla, v ktorom ...]]>
Ruky mala poslušne založené za chrbtom, čelo takmer pri stene. Za sebou počula iba občasné zapraskanie kresla, v ktorom sedel jej Pán. Nehovoril. Práve jeho pokojné mlčanie bolo horšie než akékoľvek napomenutie.

Dostala jediný príkaz: neotáčať sa.

Napriek tomu sa po chvíli pozrela. Iba na sekundu, kútikom oka. Chcela vedieť, či ju sleduje.

Sledoval.

Druhýkrát to už nebola náhoda. A potom znova. Ich pohľady sa zakaždým na okamih stretli, no Pán nepovedal ani slovo.

Až po hodine pokojne vstal.

„Otoč sa.“

Poslúchla. V jeho ruke uvidela tenkú rákosku a žalúdok sa jej stiahol. Vedela, akú bolesť dokáže zanechať.

„Koľkokrát si sa pozrela?“

„Trikrát, Pane.“

„Päťkrát.“

Sklopila oči. Nemalo význam klamať.

„Áno, Pane.“

„Za každý pohľad päť rán.“

Dvadsaťpäť.

Pán jej pripomenul dohodnuté hranice a ukázal miesto. Predklonila sa, rukami sa pevne zaprela a snažila sa pripraviť. Vedela však, že na úder rákoskou sa pripraviť nedá.

Prvá rana preťala ticho ostrým svišťaním.

Bolesť prišla okamžite — prudká, pálivá a omnoho silnejšia, než čakala. Celé telo jej trhlo a z pier sa vydral krátky výkrik.

Druhá dopadla presne vedľa prvej. Pálila ešte viac. Mala pocit, akoby jej kožou prešla úzka čiara ohňa.

Tretia ju prinútila pevnejšie sa zaprieť. Dýchala rýchlo a už teraz vedela, že dvadsaťpäť bude nekonečne veľa.

Pán sa nikam neponáhľal. Medzi údermi jej nechával čas, aby bolesť naplno doznela — a aby začala vnímať hrozivé ticho pred ďalšou ranou.

Štvrtá.

Piata.

„Prvých päť. Za prvý pohľad.“

Prsty sa jej chveli. Na zasiahnutých miestach cítila nepríjemné pulzovanie a každý pohyb jej pripomínal predchádzajúce údery.

Ďalších päť bolo tvrdších.

Pri siedmej hlasno zalapala po dychu. Ôsma dopadla na už citlivé miesto a kolená sa jej na okamih podlomili. Deviata z nej vytrhla bolestivý výkrik, ktorý nedokázala potlačiť.

Desiata bola najhoršia zo všetkých.

Aspoň si to vtedy myslela.

„Za druhý pohľad,“ povedal Pán pokojne.

Od jedenástej musela rátať nahlas.

„Jedenásť, Pane.“

Rana zasvišťala a jej číslo sa zlomilo do výkriku.

„Dvanásť, Pane.“

Ďalšia spaľujúca čiara. Bolesť sa už nedala oddeliť na jednotlivé miesta. Všetko pálilo, pulzovalo a každý nový úder dopadal na telo, ktoré bolo čoraz citlivejšie.

Pri štrnástej sa jej v očiach objavili slzy.

„Pätnásť… Pane.“

Hlas sa jej triasol. Pán však zostával pokojný a presný.

Šestnásta bola krutá. Sedemnásta jej vyrazila dych. Pri osemnástej sa musela zo všetkých síl prinútiť zostať na mieste.

Devätnásť.

Dvadsať.

Bolesť bola neznesiteľne ostrá. Slzy jej stekali po tvári a celé telo sa triaslo, no stále vedela, kde je a prečo tam stojí. Zostávalo posledných päť — za pohľady, ktoré sa pred ním pokúsila zatajiť.

„Pozri sa na mňa,“ prikázal.

Tentoraz sa otočila až po dovolení. V jeho tvári nebol hnev. Iba pokojná, neotrasiteľná istota, že dohodnutý trest dokončí.

Dvadsiata prvá ju pripravila o dych.

Dvadsiata druhá dopadla na rozpálené miesto a vyvolala ďalší hlasný výkrik.

Pri dvadsiatej tretej zavrela oči.

„Otvor ich.“

Poslúchla.

Dvadsiata štvrtá bola taká bolestivá, že na okamih prestala vnímať všetko ostatné. Zostalo iba pálenie a jej prerývaný dych.

Rákoska sa naposledy zdvihla.

Pán ju nechal čakať. Sekundy sa naťahovali a očakávanie poslednej rany bolo takmer rovnako kruté ako samotný úder.

Potom prišla dvadsiata piata.

Najsilnejšia zo všetkých.

Vykríkla, prsty zovrela do pästí a po lícach jej tiekli slzy. Napriek prudkej bolesti zostala na mieste, zadýchaná a poslušná.

Pán položil rákosku bokom a pristúpil k nej.

„Čo si sa dnes naučila?“

Chvíľu trvalo, kým dokázala odpovedať.

„Že sa na vás smiem pozrieť, až keď mi to dovolíte, Pane.“

Jemne jej nadvihol bradu.

„Správne.“

Až potom jej dovolil narovnať sa. Trest sa skončil, no pálenie jej ešte dlho pripomínalo každú z dvadsiatich piatich rán.

A jej miesto pri stene zostalo voľné — pripravené na chvíľu, keď by na túto lekciu opäť zabudla.]]> https://www.xbdsm.sk/MrDominus/poviedky/25-r-225n/ Thu, 01 Oct 2026 06:04:29 +0000 MrDominus