Spaly jsme jako na vodě a budil nás sebemenší hluk.
Ráno jsme už po páté strašily v kuchyni. Připomínaly jsme zombice.
Paní Gita poručila všem půllitrák kávy a pořádnou snídani.
S Alicí jsme udělaly míchaná vajíčka, ohřály párky a já chleba raději svěřila elektrickému kráječi.
Vůně snídaně přilákala i pana kapitána.
Nakoukl mlsně do kuchyňky. Alice mu nabídla snídani a na jeho tváři se rozlil vděčný úsměv. Prý od včerejšího oběda nejedl.
Alice to přeložila a Paní Gita se chytla za hlavu. "No jo! Teď bych jako špatná hostitelka měla dostat rákoskou, že?"
Alice její slova přeložila kapitánovi.
Ten se rozesmál a prohlásil že nikoliv. A když už, tak něžně rozehřát zadeček holou rukou.
Paní Gita zčervenala. Málem jsem se udusila párkem. Viděla jsem ji už všelijak, ale červenat se ne.
Kapitán do sebe hrnul snídani pod tlakem.
A rovnou porci jak pro slona.
Najedl se, a dostal čerstvou kávu.
Postupně se trousili zbylí obyvatelé Tvrze. Najedli se a opět se rozprchli.
Paní Jil a Lady Anně bylo totiž doporučeno Fredem, že se do toho nemají plést a na rozkaz Paní Gity jsme je vybavily velkými piknikovými koši pro "Tour de mučírna".
Zůstala jen trojice andělů strážníčků, Paní Gita a já.
Venku už bylo světlo, když kdosi otevřel dvířka ve vratech.
Postupně jimi vešli tři muži a dvě ženy. Týna, její dva otroci, Paní Soňa a Otto.
Rychle jsme se s Paní Gitou schovali do kumbálu na nářadí. Byl vedle naší kuchyně, takže jsme mohli slyšet vše, co se zde řekne.
Fred šel příchozím naproti.
Trochu se zarazili, když ho viděli, ale vysvětlení, že přijeli, aby sepsali majetek a zabránili rabování, jim stačilo.
Týna předvedla divadelní kus s názvem Pláč sirotka a Paní Justa ji utěšovala.
Přitom se jako mimoděk zeptala, jestli po cestě jedli.
Paní Soňa řekla, že snědli jen malou svačinu, protože tu chtěli být co nejrychleji.
Paní Justa nabídla Týně i ostatním, že jim ohřeje párky.
Přijali to s povděkem.
Paní Justa zašla pro párky a jako zkušená servírka donesla pět talířků najednou. Položila je postupně před Paní Soňu, všechny muže a nakonec před Týnu.
Na talíři však byly místo párků nařízlé brzdové hadičky.
Pozorovaly jsme scénu škvírou v nepřiléhajících dveřích.
Týna vytřeštila na "párky" oči, pokusila se odtáhnout, ale převrátila se i se židlí. Vydrápala se na nohy a couvala až narazila zády na zeď.
Paní Gita to nevydržela a rozrazila dveře.
"Copak? Takové párky ti nejdou pod nos?"
Týna obrátila oči v sloup, ukázala bělma a omdlela jako špalek.
Toho využili oba její otroci a zkusili proběhnout kolem Paní Gity.
Ta prvnímu z nich dala takovou ránu pěstí, že otrokovi ustřelily nohy a dopadl na záda, chudší o pár zubů.
Druhý využil chviličky, kdy se Paní Gita snažila zkrotit bolest v naražené pěsti a proběhl jako lasička kolem ní.
Doběhl jen ke dveřím, kde ho potkal stejný osud jako prvního, jen k vyraženým zubům přibyla ještě přeražená čelist.
Vyskočila jsem přes paní Gitu, která se pokoušela narovnat si prsty mezi koleny a zalehla otroka, kterého tak bravurně sestřelila, protože se snažil zvednout ze země.
To už tam ale byl i Fred a sténajícího muže spoutal. Kapitán už táhl druhého jako chcíplého kocoura a dost nešetrně jím hodil do kouta.
Vytáhl vysílačku a něco do ní řekl.
Za chviličku se v kuchyni objevili muži v černých kombinézách a v kuklách.
Odtáhli oba zpacifikované a jeden z nich ukázal na Týnu, která právě přicházela k sobě.
Fred ale odmítl.
Muž zasalutoval a odešel.
Kapitán došel k Paní Gitě. Posadil ji na židli a prostřednictvím Paní Justy jí řekl, ať uvolní svaly v ruce a zatne zuby.
Paní Gita kývla a kapitán jí zručným chvatem nasadil vykloubené prsty.
Paní Gita jen zamručela a nahlas poděkovala.
Fred se zatím věnoval Týně. Posadil ji ke stolu a nalil jí do hrnku čaj.
Paní Justa se postavila přes stůl proti Týně a zadívala se na ní.
Týna jí však nevnímala. Koukala na Paní Gitu a z očí jí tekly slzy.
"Mami. Já... já jsem..." Popadla dech.
"Já jsem byla hrozně naštvaná. Heni mi řekl co mám udělat. Chtěl si mě vzít..."
Rozbrečela se.
"A pár týdnů po svatbě byste se potkala s matkou na obláčku." Ucedil trochu neobratně Fred.
Podívala se na něj, otřela si slzy a nevěřícně ze sebe vyhrkla: "Co?"
"Heni a Toni už tohle jednou provedli.
Přišli si tak na půl milionu marek. Jenže pak zmizeli. A kde je nejlepší schovka? No tam, kde by je nikdo nehledal. A kde by nikdo nehledal dva vrahy? No pod nohama mladé dámy."
Paní Soňa na Freda zamračeně koukala a překládala Ottovi. Ten jen zatínal pěstě a skřípal zuby.
"Co se mnou bude?" Odhodlala se Týna k otázce.
"Vzhledem k tomu, že i ty jsi byla vlastně oběť, tak s tebou sepíšeme protokol, dostaneš na nohu slušivý náramek a do soudu se nebudeš vzdalovat z klubu, protože tam máš trvalé bydliště. Jak si to s tebou vyřídí Paní Gita, do toho já mluvit nebudu."
Týna pokývala hlavou a poděkovala.
Podívala se na mámu.
Oči obou se setkaly.
"Mami, já... Už budu hodná. Vím, že jsem provedla strašnou věc. Ať mě potrestáš jakkoliv, poděkuju ti."
Paní Gita si ji dlouho měřila a bylo vidět, jak se v ní pere zlost s lítostí.
"No, už ses vlastně potrestala a nevíš o tom. Když jsem zjistila, co jsi provedla, prodala jsem svou polovinu Tvrze. Už mi tady patří jen hrníčky a pár rákosek."
Na ta slova vyvalila oči nejen Týna, ale i já. Okamžitě mi došlo, proč to udělala.
Paní Gita se nadechla, jako by jí spadla z ramen ohromná tíže.
"A co se týče trestu. Soňo, nabízím ti pracovní otrokyni a jednou měsíčně figurínu na trénink práce s karabáčem. Za stravu a ubytování. Na pět let."
Paní Soňa se naklonila k Ottovi a vyměnili si pár vět. Pak se podívala na Gitu a Týnu a kývla.
"Co bude s těma dvěma?" Otázala se Paní Gita.
"Oba už byli odsouzeni, jen se vyhýbali trestu. Dostali doživotí." Odpověděla Paní Justa.
"Tak ať vám neutečou..." Řekla se smíchem Paní Gita. Fred i Justa se omluvně usmáli.
"No, tak bychom se mohli najíst. Párky už jsou studené. Dášo, uděláš oběd? A zavolej ostatní do obýváku." Odporoučela jsem se a šla vykonat rozkazy.
Měli jsme dost zásob zmražených hotovek a tak za půl hodiny už voněl oběd půlkou Tvrze.
Najedli jsme se a Paní Soňa se na chvíli zavřela s Paní Gitou do jednoho z pokojů. Co tam probíraly, jsem se nikdy nedozvěděla. Vyšly ale ven jako přítelkyně a to bylo dobré.
Paní Soňa potom prohlásila, že domů je daleko a musí jet.
Týna se tiše rozloučila s Paní Gitou a poděkovala jí. Pak odešla za Soňou a Ottou.
Rozloučili se i naši andělé strážní a též odjeli. Kapitán ovšem s příslibem, že se ještě zastaví, protože ženu s tak bravurním knock outem ještě nepotkal.
Políbil zrudlé Paní Gitě zavázanou ručku a odešel.
Paní Gita stála ve dveřích a koukala za ním. Když zmizel se zamáváním za vraty, otočila se na všechny. Přejela nás pohledem a tiše řekla: "Jdu si lehnout. Kdyby něco, obraťte se na Alici, nebo Dášu. Těžce odešla. Vypadala jako by celý den nosila trámy.
Také jsme se rozešli.
S Alicí jsem chtěla probrat co a jak dál.
Ale Alice nebyla ve sdílné náladě a obě jsme brzo usnuly.
Ráno jsme už po páté strašily v kuchyni. Připomínaly jsme zombice.
Paní Gita poručila všem půllitrák kávy a pořádnou snídani.
S Alicí jsme udělaly míchaná vajíčka, ohřály párky a já chleba raději svěřila elektrickému kráječi.
Vůně snídaně přilákala i pana kapitána.
Nakoukl mlsně do kuchyňky. Alice mu nabídla snídani a na jeho tváři se rozlil vděčný úsměv. Prý od včerejšího oběda nejedl.
Alice to přeložila a Paní Gita se chytla za hlavu. "No jo! Teď bych jako špatná hostitelka měla dostat rákoskou, že?"
Alice její slova přeložila kapitánovi.
Ten se rozesmál a prohlásil že nikoliv. A když už, tak něžně rozehřát zadeček holou rukou.
Paní Gita zčervenala. Málem jsem se udusila párkem. Viděla jsem ji už všelijak, ale červenat se ne.
Kapitán do sebe hrnul snídani pod tlakem.
A rovnou porci jak pro slona.
Najedl se, a dostal čerstvou kávu.
Postupně se trousili zbylí obyvatelé Tvrze. Najedli se a opět se rozprchli.
Paní Jil a Lady Anně bylo totiž doporučeno Fredem, že se do toho nemají plést a na rozkaz Paní Gity jsme je vybavily velkými piknikovými koši pro "Tour de mučírna".
Zůstala jen trojice andělů strážníčků, Paní Gita a já.
Venku už bylo světlo, když kdosi otevřel dvířka ve vratech.
Postupně jimi vešli tři muži a dvě ženy. Týna, její dva otroci, Paní Soňa a Otto.
Rychle jsme se s Paní Gitou schovali do kumbálu na nářadí. Byl vedle naší kuchyně, takže jsme mohli slyšet vše, co se zde řekne.
Fred šel příchozím naproti.
Trochu se zarazili, když ho viděli, ale vysvětlení, že přijeli, aby sepsali majetek a zabránili rabování, jim stačilo.
Týna předvedla divadelní kus s názvem Pláč sirotka a Paní Justa ji utěšovala.
Přitom se jako mimoděk zeptala, jestli po cestě jedli.
Paní Soňa řekla, že snědli jen malou svačinu, protože tu chtěli být co nejrychleji.
Paní Justa nabídla Týně i ostatním, že jim ohřeje párky.
Přijali to s povděkem.
Paní Justa zašla pro párky a jako zkušená servírka donesla pět talířků najednou. Položila je postupně před Paní Soňu, všechny muže a nakonec před Týnu.
Na talíři však byly místo párků nařízlé brzdové hadičky.
Pozorovaly jsme scénu škvírou v nepřiléhajících dveřích.
Týna vytřeštila na "párky" oči, pokusila se odtáhnout, ale převrátila se i se židlí. Vydrápala se na nohy a couvala až narazila zády na zeď.
Paní Gita to nevydržela a rozrazila dveře.
"Copak? Takové párky ti nejdou pod nos?"
Týna obrátila oči v sloup, ukázala bělma a omdlela jako špalek.
Toho využili oba její otroci a zkusili proběhnout kolem Paní Gity.
Ta prvnímu z nich dala takovou ránu pěstí, že otrokovi ustřelily nohy a dopadl na záda, chudší o pár zubů.
Druhý využil chviličky, kdy se Paní Gita snažila zkrotit bolest v naražené pěsti a proběhl jako lasička kolem ní.
Doběhl jen ke dveřím, kde ho potkal stejný osud jako prvního, jen k vyraženým zubům přibyla ještě přeražená čelist.
Vyskočila jsem přes paní Gitu, která se pokoušela narovnat si prsty mezi koleny a zalehla otroka, kterého tak bravurně sestřelila, protože se snažil zvednout ze země.
To už tam ale byl i Fred a sténajícího muže spoutal. Kapitán už táhl druhého jako chcíplého kocoura a dost nešetrně jím hodil do kouta.
Vytáhl vysílačku a něco do ní řekl.
Za chviličku se v kuchyni objevili muži v černých kombinézách a v kuklách.
Odtáhli oba zpacifikované a jeden z nich ukázal na Týnu, která právě přicházela k sobě.
Fred ale odmítl.
Muž zasalutoval a odešel.
Kapitán došel k Paní Gitě. Posadil ji na židli a prostřednictvím Paní Justy jí řekl, ať uvolní svaly v ruce a zatne zuby.
Paní Gita kývla a kapitán jí zručným chvatem nasadil vykloubené prsty.
Paní Gita jen zamručela a nahlas poděkovala.
Fred se zatím věnoval Týně. Posadil ji ke stolu a nalil jí do hrnku čaj.
Paní Justa se postavila přes stůl proti Týně a zadívala se na ní.
Týna jí však nevnímala. Koukala na Paní Gitu a z očí jí tekly slzy.
"Mami. Já... já jsem..." Popadla dech.
"Já jsem byla hrozně naštvaná. Heni mi řekl co mám udělat. Chtěl si mě vzít..."
Rozbrečela se.
"A pár týdnů po svatbě byste se potkala s matkou na obláčku." Ucedil trochu neobratně Fred.
Podívala se na něj, otřela si slzy a nevěřícně ze sebe vyhrkla: "Co?"
"Heni a Toni už tohle jednou provedli.
Přišli si tak na půl milionu marek. Jenže pak zmizeli. A kde je nejlepší schovka? No tam, kde by je nikdo nehledal. A kde by nikdo nehledal dva vrahy? No pod nohama mladé dámy."
Paní Soňa na Freda zamračeně koukala a překládala Ottovi. Ten jen zatínal pěstě a skřípal zuby.
"Co se mnou bude?" Odhodlala se Týna k otázce.
"Vzhledem k tomu, že i ty jsi byla vlastně oběť, tak s tebou sepíšeme protokol, dostaneš na nohu slušivý náramek a do soudu se nebudeš vzdalovat z klubu, protože tam máš trvalé bydliště. Jak si to s tebou vyřídí Paní Gita, do toho já mluvit nebudu."
Týna pokývala hlavou a poděkovala.
Podívala se na mámu.
Oči obou se setkaly.
"Mami, já... Už budu hodná. Vím, že jsem provedla strašnou věc. Ať mě potrestáš jakkoliv, poděkuju ti."
Paní Gita si ji dlouho měřila a bylo vidět, jak se v ní pere zlost s lítostí.
"No, už ses vlastně potrestala a nevíš o tom. Když jsem zjistila, co jsi provedla, prodala jsem svou polovinu Tvrze. Už mi tady patří jen hrníčky a pár rákosek."
Na ta slova vyvalila oči nejen Týna, ale i já. Okamžitě mi došlo, proč to udělala.
Paní Gita se nadechla, jako by jí spadla z ramen ohromná tíže.
"A co se týče trestu. Soňo, nabízím ti pracovní otrokyni a jednou měsíčně figurínu na trénink práce s karabáčem. Za stravu a ubytování. Na pět let."
Paní Soňa se naklonila k Ottovi a vyměnili si pár vět. Pak se podívala na Gitu a Týnu a kývla.
"Co bude s těma dvěma?" Otázala se Paní Gita.
"Oba už byli odsouzeni, jen se vyhýbali trestu. Dostali doživotí." Odpověděla Paní Justa.
"Tak ať vám neutečou..." Řekla se smíchem Paní Gita. Fred i Justa se omluvně usmáli.
"No, tak bychom se mohli najíst. Párky už jsou studené. Dášo, uděláš oběd? A zavolej ostatní do obýváku." Odporoučela jsem se a šla vykonat rozkazy.
Měli jsme dost zásob zmražených hotovek a tak za půl hodiny už voněl oběd půlkou Tvrze.
Najedli jsme se a Paní Soňa se na chvíli zavřela s Paní Gitou do jednoho z pokojů. Co tam probíraly, jsem se nikdy nedozvěděla. Vyšly ale ven jako přítelkyně a to bylo dobré.
Paní Soňa potom prohlásila, že domů je daleko a musí jet.
Týna se tiše rozloučila s Paní Gitou a poděkovala jí. Pak odešla za Soňou a Ottou.
Rozloučili se i naši andělé strážní a též odjeli. Kapitán ovšem s příslibem, že se ještě zastaví, protože ženu s tak bravurním knock outem ještě nepotkal.
Políbil zrudlé Paní Gitě zavázanou ručku a odešel.
Paní Gita stála ve dveřích a koukala za ním. Když zmizel se zamáváním za vraty, otočila se na všechny. Přejela nás pohledem a tiše řekla: "Jdu si lehnout. Kdyby něco, obraťte se na Alici, nebo Dášu. Těžce odešla. Vypadala jako by celý den nosila trámy.
Také jsme se rozešli.
S Alicí jsem chtěla probrat co a jak dál.
Ale Alice nebyla ve sdílné náladě a obě jsme brzo usnuly.
