Zase ten zvoneček.
Tentokrát jsem byla okamžitě na všech čtyřech. Ještě dřív, než jsem otevřela oči.
Nad sebou jsem zaslechla dívčí smích.
Dina stála těsně přede mnou a chichotala se.
"No, tomu říkám rychlost. Škoda, že máš tu parádu. Tak ráda bych ti za odměnu nakopala do koulí..."
Otřásla jsem se nad tou představou.
"Ty se na to jen třeseš!" Znovu se zasmála Dina.
"Ale můžu ti říct, že doma vás dva čeká také spousta krásné bolesti. Paní si o vás dvou povídaly. Škoda, že u toho nebudu. Tak ráda bych pomáhala..."
Poodstoupila a nařídila mi, abych si lehla na záda.
"Hodný pejsek. Teď zatni svaly!"
Stoupla mi na prsa. Přenášela váhu ze špiček na kramflíčky a zpět. Přesně se trefovala mezi žebra. Ta bolest byla strašná. Hekala jsem a sténala.
Alice už to nemohla vydržet a shodila Dinu na zem.
"Tyyyy..." Zalapala Dina po dechu.
"Ty zákeřná svině! Co si to dovoluješ?"
Rozmáchla se bičíkem, ale já ji strhla a spacifikovala.
Dina začala něco křičet.
Dámy nahoře asi něco zaslechly, protože přišly dolů.
Paní Alena vtrhla do kotce.
"Co se to tady děje?!"
Podívala se na můj hrudník.
"Aha!"
Chytla Dinu za copy a zvedla jako hračku.
"Dino, já tě varovala už minule a něco ti slíbila, když se nepolepšíš. Tak se připrav."
Dina zbledla. "Paní, prosím, ne teď. Prosím zítra..."
"Teď jsi zlobila, teď dostaneš za vyučenou. A přede všemi, aby viděli, že kdo porušuje pravidla, bude potrestán."
Požádala mě... Paní Alena mě POŽÁDALA, ať Dinu dovedu do jízdárny.
Nechala ji přehnout přes zábradlí a spoutat vždy kotník se zápěstím a ty roztáhnout a uvázat.
Pak přivedla čtyři otroky s úplně bílými vlasy.
"Každý z vás se smí třikrát udělat. Před každým číslem dáte Dině deset ran na zadek, záda, nebo stehna.
Díru na šukání si vyberte sami, miláčkové." A podala prvnímu otrokovi kočku.
Ten si sundal krátké kalhoty a odhalil dost velkého ptáka. Nasekal Dinědeset ran na stehna a bez cavyků do ní ptáka zarazil.
Dina vydržela výprask bez hlesu, ale teď kvikla. Otrok ji tvrdě šukal, dokud se do ní nevystříkal. Předal kočku druhému.
Ten zmaloval Dině záda a protáhl jí anál.
A tak to šlo dál. Ke konci už Dina sténala nahlas. Když vše skončilo, měla záda, zadek i stehna zmalovaná jako kraslici. Navíc jí po stehnech a lýtkách tekly proudy semene.
Paní Alena jí rozvázala pouta a pokynula dvěma z těch bílých otroků, aby jí zvedli.
Sama už stát nemohla.
"Tak. Už ti to stačilo? Pokud to uděláš znovu, prodám tě Donu Albertovi. A ty víš, co by tě tam čekalo!"
Dina zavrtěla hlavou, až jí z vlasů odlétly kapky potu.
"Tam ne... Prosím ne... Už to neudělám."
"No proto!"
Pokynula podpírajícím otrokům: "Odvést na ošetřovnu, nechat ošetřit, uložit na samotku."
Otroci kývli hlavami a odnesli Dinu pryč.
Paní Alena se otočila na kolem stojící, včetně nás.
"Až si někdo z vás bude myslet, že může zlobit, ať si vzpomene na Dinu. Teď otroci spát a my půjdeme zpět do sálu."
Podala jednomu bílému otrokovi kočku a řekla: "Máš službu místo Diny. Budíček bude v deset hodin."
Bílý políbil Paní Aleně ruku a odvedl nás zpět do kotců.
V deset hodin už jsme byly obě vzhůru a tak nás zvoneček nepřekvapil.
Koupelna, snídaně, nástup.
Paní Alena všem poděkovala za dva krásné dny a vyslovila naději, že se opět brzy setkáme.
Potom předala slovo Paní Gitě. Ta nám poručila si sbalit věci a bágly dát do vstupní haly. Po obědě vyrazíme.
Paní Soňa a Týna řekly své části výpravy vlastně totéž.
Za chvilku bylo zabaleno.
Po obědě jsme se začali loučit.
Bílý nám rozdal svačinové balíčky a potřásli jsme si rukama. Byl to silák se svaly, které prozrazovaly každodenní dřinu.
Když se loučila Paní Gita, vytáhla z báglu podlouhlý, zabalený předmět.
Dala ho Paní Aleně jako poděkování.
Ta balíček nedočkavě rozbalila a vydechla vzrušením.
Vytáhla pravý bejkovec z býčího ocasu.
Objala Paní Gitu a měla v očích slzy.
Pak bejkovec potěžkala a rozhlédla se.
Jeden z otroků udělal dva kroky vpřed, otočil se a nastavil záda.
Paní Alena mu zasadila lehký úder. Otrok však jen hekl a na zádech mu vyvstalo obrovské jelito.
"Sakra, to je těžký kalibr!" Vydechla překvapeně.
"Je. Dají se jím zlámat žebra, tak opatrně!"
"Teď už vím, proč jsi mi jím vyhrožovala. Děkuji ti, Gito. Raději ho dám do pancéřové vitríny, abych někomu neublížila."
Paní Gita s úsměvem kývla a vyšla ven.
Poprvé jsme viděli vnější část areálu za světla.
Byl to velký statek s ohradou, v níž bylo asi patnáct koní, stájemi a dalšími provozními budovami.
Nanosili jsme zavazadla do auta, nasedly, byly opět připoutány a byly nám nasazeny kukly. Ty nám Paní Gita sundala až u Slovenských hranic.
Domů jsme dojely za tmy.
Paní Gita odemkla vrata, my je s Alicí otevřely a Nána zalela dovnitř.
Vynosily jsme zavazadla, vše vybalily, uklidily a Paní Gita nás pozvala všechny ke stolu.
Dlouho do noci jsme probíraly osobní pocity a mně přišlo, že je Paní nějak zadumaná a každou chvíli si hraje s přívěskem, který si vytáhla z "koňského" zadku.
Nakonec nás rozehnala do klece a do postele a na dobrou noc nám řekla, že má pro nás na příští dny báječnou zábavu.
Moc mi to na klidu nepřidalo, ale usnula jsem jako mimino.
Tentokrát jsem byla okamžitě na všech čtyřech. Ještě dřív, než jsem otevřela oči.
Nad sebou jsem zaslechla dívčí smích.
Dina stála těsně přede mnou a chichotala se.
"No, tomu říkám rychlost. Škoda, že máš tu parádu. Tak ráda bych ti za odměnu nakopala do koulí..."
Otřásla jsem se nad tou představou.
"Ty se na to jen třeseš!" Znovu se zasmála Dina.
"Ale můžu ti říct, že doma vás dva čeká také spousta krásné bolesti. Paní si o vás dvou povídaly. Škoda, že u toho nebudu. Tak ráda bych pomáhala..."
Poodstoupila a nařídila mi, abych si lehla na záda.
"Hodný pejsek. Teď zatni svaly!"
Stoupla mi na prsa. Přenášela váhu ze špiček na kramflíčky a zpět. Přesně se trefovala mezi žebra. Ta bolest byla strašná. Hekala jsem a sténala.
Alice už to nemohla vydržet a shodila Dinu na zem.
"Tyyyy..." Zalapala Dina po dechu.
"Ty zákeřná svině! Co si to dovoluješ?"
Rozmáchla se bičíkem, ale já ji strhla a spacifikovala.
Dina začala něco křičet.
Dámy nahoře asi něco zaslechly, protože přišly dolů.
Paní Alena vtrhla do kotce.
"Co se to tady děje?!"
Podívala se na můj hrudník.
"Aha!"
Chytla Dinu za copy a zvedla jako hračku.
"Dino, já tě varovala už minule a něco ti slíbila, když se nepolepšíš. Tak se připrav."
Dina zbledla. "Paní, prosím, ne teď. Prosím zítra..."
"Teď jsi zlobila, teď dostaneš za vyučenou. A přede všemi, aby viděli, že kdo porušuje pravidla, bude potrestán."
Požádala mě... Paní Alena mě POŽÁDALA, ať Dinu dovedu do jízdárny.
Nechala ji přehnout přes zábradlí a spoutat vždy kotník se zápěstím a ty roztáhnout a uvázat.
Pak přivedla čtyři otroky s úplně bílými vlasy.
"Každý z vás se smí třikrát udělat. Před každým číslem dáte Dině deset ran na zadek, záda, nebo stehna.
Díru na šukání si vyberte sami, miláčkové." A podala prvnímu otrokovi kočku.
Ten si sundal krátké kalhoty a odhalil dost velkého ptáka. Nasekal Dinědeset ran na stehna a bez cavyků do ní ptáka zarazil.
Dina vydržela výprask bez hlesu, ale teď kvikla. Otrok ji tvrdě šukal, dokud se do ní nevystříkal. Předal kočku druhému.
Ten zmaloval Dině záda a protáhl jí anál.
A tak to šlo dál. Ke konci už Dina sténala nahlas. Když vše skončilo, měla záda, zadek i stehna zmalovaná jako kraslici. Navíc jí po stehnech a lýtkách tekly proudy semene.
Paní Alena jí rozvázala pouta a pokynula dvěma z těch bílých otroků, aby jí zvedli.
Sama už stát nemohla.
"Tak. Už ti to stačilo? Pokud to uděláš znovu, prodám tě Donu Albertovi. A ty víš, co by tě tam čekalo!"
Dina zavrtěla hlavou, až jí z vlasů odlétly kapky potu.
"Tam ne... Prosím ne... Už to neudělám."
"No proto!"
Pokynula podpírajícím otrokům: "Odvést na ošetřovnu, nechat ošetřit, uložit na samotku."
Otroci kývli hlavami a odnesli Dinu pryč.
Paní Alena se otočila na kolem stojící, včetně nás.
"Až si někdo z vás bude myslet, že může zlobit, ať si vzpomene na Dinu. Teď otroci spát a my půjdeme zpět do sálu."
Podala jednomu bílému otrokovi kočku a řekla: "Máš službu místo Diny. Budíček bude v deset hodin."
Bílý políbil Paní Aleně ruku a odvedl nás zpět do kotců.
V deset hodin už jsme byly obě vzhůru a tak nás zvoneček nepřekvapil.
Koupelna, snídaně, nástup.
Paní Alena všem poděkovala za dva krásné dny a vyslovila naději, že se opět brzy setkáme.
Potom předala slovo Paní Gitě. Ta nám poručila si sbalit věci a bágly dát do vstupní haly. Po obědě vyrazíme.
Paní Soňa a Týna řekly své části výpravy vlastně totéž.
Za chvilku bylo zabaleno.
Po obědě jsme se začali loučit.
Bílý nám rozdal svačinové balíčky a potřásli jsme si rukama. Byl to silák se svaly, které prozrazovaly každodenní dřinu.
Když se loučila Paní Gita, vytáhla z báglu podlouhlý, zabalený předmět.
Dala ho Paní Aleně jako poděkování.
Ta balíček nedočkavě rozbalila a vydechla vzrušením.
Vytáhla pravý bejkovec z býčího ocasu.
Objala Paní Gitu a měla v očích slzy.
Pak bejkovec potěžkala a rozhlédla se.
Jeden z otroků udělal dva kroky vpřed, otočil se a nastavil záda.
Paní Alena mu zasadila lehký úder. Otrok však jen hekl a na zádech mu vyvstalo obrovské jelito.
"Sakra, to je těžký kalibr!" Vydechla překvapeně.
"Je. Dají se jím zlámat žebra, tak opatrně!"
"Teď už vím, proč jsi mi jím vyhrožovala. Děkuji ti, Gito. Raději ho dám do pancéřové vitríny, abych někomu neublížila."
Paní Gita s úsměvem kývla a vyšla ven.
Poprvé jsme viděli vnější část areálu za světla.
Byl to velký statek s ohradou, v níž bylo asi patnáct koní, stájemi a dalšími provozními budovami.
Nanosili jsme zavazadla do auta, nasedly, byly opět připoutány a byly nám nasazeny kukly. Ty nám Paní Gita sundala až u Slovenských hranic.
Domů jsme dojely za tmy.
Paní Gita odemkla vrata, my je s Alicí otevřely a Nána zalela dovnitř.
Vynosily jsme zavazadla, vše vybalily, uklidily a Paní Gita nás pozvala všechny ke stolu.
Dlouho do noci jsme probíraly osobní pocity a mně přišlo, že je Paní nějak zadumaná a každou chvíli si hraje s přívěskem, který si vytáhla z "koňského" zadku.
Nakonec nás rozehnala do klece a do postele a na dobrou noc nám řekla, že má pro nás na příští dny báječnou zábavu.
Moc mi to na klidu nepřidalo, ale usnula jsem jako mimino.
