"Drahý, uděláš bílý kafíčko?"
Tak nezvykle mě Alice probudila pohlazením a polibkem.
"Samozřejmě, lásko. Co k němu?"
"Jestli už máme pečivo, tak rohlík s máslem a medem prosím."
Vystřelil jsem z postele a za sebou slyšel: "A sobě také!"
Ten den byla snídaně jiná. Seděli jsme oba u stolu a koukali si do očí.
Po snídani mi Alice pomohla s nádobím a když nadešel čas odchodu, smutně pokrčila rameny a ukázala prstem na zem.
Klekl jsem si a dostal obojek.
"Hodný Dag!" Opět mi pomohla s oblékáním a úpravou mého vzhledu. Nastavila mi nožku k políbení a šly jsme.
U Paní Gity nikdo nebyl. Na stole ležela karta s hvězdnou oblohou.
To bylo znamení, že máme jít do scifárny.
Tam seděl Nána ve své kabině a zuřivě datloval do počítače. Vedle něj seděla majitelka Zmrda a cosi spolu domlouvali.
Paní Gita nás odtáhla stranou a zavřela dveře kabiny.
"Necháme je pracovat, miláčkové." Řekla a dlouho si nás prohlížela.
"Asi budu potřebovat sluneční brýle. Oba záříte tak, že je to o zánět spojivek." Uchechtla se a vážně dodala: Dnes tu bude rušno. Několik otroků dostane psycholekci a Zmrd první desetinu kompletní léčby.
Bude to velmi zajímavé."
"Nebude třeba o tom informovat Paní Justu a Freda, Paní Gito?" Zeptal jsem se.
"Ne. Sám o to požádal místo pobytu u Gábiny. Ta je teď vzteklá, tak bacha!"
Jako by to slyšela, objevila se Paní Gábina v chodbě a rychle se blížila, až jí vlál lékařský plášť.
"Nazdar. Prý jsem přišla o hračku!" Vyštěkla, když k nám došla.
"Klid, Gábino. Myslím, že sis užila dost." A do rudnoucího obličeje dodala. "Navíc už je domluveno, že si to nebude Zmrd pamatovat a po psycholéčbě půjde k tobě." Zakřenila se Paní Gita a Paní Gábina roztála.
"Jdeme na kafíčko, děvčata." Rozhodla Paní Gita a pootevřela dveře do kabiny, aby majitelce Zmrda zvěstovala totéž.
Ta se k nám připojila a za chvilku už jsme byly v obýváku.
Paní Gita podala Madam Cat otevřený dopis.
Ta si jej přečetla a zamyslela se.
"Hmmmm, tak panince se zachtělo vzrušujících zážitků..."
"Myslím, že by se to dalo využít při potrestání Zmrda." Řekla Paní Gita a navrhla plán. Dámy se ho chytily a za půl hodiny by Machiavelli zahodil své spisy a šel se oběsit.
"Ale to bude chtít smlouvu a žádnou divočinu." Řekla majitelka Zmrda, Lady Cortina.
"Samozřejmě." Odtušila Paní Gita. "Ještě dnes ji sepíšu."
"Dobrá, takže dnes necháme Zmrda Zmrdem a budeme si hrát s ostatními. Ti mají smlouvy podepsané, slib složili, takže už jen uložení otrocké stability do mozku a bude to."
Otrocká stabilita byla slabá, ale trvalá hypnotická forma pojistky. Otrok už nikdy neměl chuť jakkoliv poškodit svou Paní.
"Na hraní asi nedojde. Nána už jistě pracuje. Asi za hodinu přijde a ohlásí, že je hotovo.
Pak se půjdem podívat na finále. Ty, drahá Cortino, tady ale musíš zůstat ještě pár dnů. Neboj, nudit se nebudeš."
Lady Cortina se usmála a prohlásila, že ráda zůstane.
"Výborně. Jdu zavolat té osobě, že dnes přesně ve 14 hodin musí zazvonit na zvonek." Prohlásila Paní Gita, vstala a odešla.
Vrátila se za pár minut.
"No, je z toho poněkud překvapená. Aspoň bude pořádně rozbejkovaná."
"Můžu si ji vzít k sobě, Gito?" Ozvala se Madam Cat.
"Jistě, Cat. Budeš potřebovat pomoc." Řekla Paní Gita a usmála se.
"Slyšíš, Dášo? Budeš mít kamarádku. Nebo exekutorku." Uchechtla se Madam Cat.
Dámy dopily kafíčko a daly si přinést domácí limonádu.
Nána se připloužil o trochu déle, než Paní Gita předpověděla.
"Je to hotovo, Madame." Řekl, když si klekl před Paní Gitu.
"A ostatní Dámy jsou vosk? No, večer po práci budeš mít legraci. Teď mazej připravit psychokuklu na nahrávání smyslových reakcí."
Nána se začal omlouvat, ale Paní Gita ho umlčela pořádnou fackou. Poděkoval a odběhl.
"Jdeme!" Řekla Madam Cat a pomalu se zvedla z křesílka.
Cukla mi za obojek a táhla mě za sebou.
Došly jsme do sálu.
Dámy se už dost vynadívaly na nové oblečení otroků a nechaly je stát jako oddíl vojáků.
Královny, kromě Paní Gity se usadily a otroky si nechaly poklekat kolem křesel. V ženském kostýmu jsem tam vypadala trochu nepatřičně.
"Milé Dámy, přišel čas se rozloučit. Děkujeme vám za vaši milou společnost a doufáme, že se vám zde líbilo a poctíte nás opět svou návštěvou."
Obrátila se na otroky:
"A vy, otroci, služte svým Dámám spolehlivě a věrně. To je váš jediný životní účel."
Dámy vstaly a začaly se loučit.
Odváděly si své otroky do pokojů, kde už měly zřejmě od rána zabaleno, protože u recepce byly za pár minut.
Jedna za druhou opouštěly tvrz.
"Tak, to by bylo." Řekla Paní Gita a prohlásila, že všichni domácí si dáme vířivku a dobrý oběd, protože odpoledne bude veselé.
Paní Gábina si zamnula ruce, protože se podle svých slov těšila jak malá holka na lízátko.
Vířivka byla úžasná a oběd luxusní.
Po obědě chvilka odpočinku a pak znovu do kostýmu vilné služky.
Přesně ve 14:00 se rozezněl zvonek a já šla otevřít.
Před vrátky stála herečka Helena s velikým kufrem. Černé vlasy měla rozhozené a vlály jí ve větru jak koňská hříva.
Řekla heslo a já ji pozvala dál. Vstoupila rázně. Jen zabouchnutí vrátek ji zastavilo.
Podívala se na ně přes rameno, pohodila hlavou a vykročila k budově.
Uvnitř jsem jí vzala kufr a dala ho do truhly na chodbě. Měla dvojité dno, takže po pěti vteřinách byla opět prázdná.
Vzala jsem jí kabátek a pověsila ho na věšák.
Doprovodila jsem ji do obýváku a usadila do křesla u stolku, na kterém ležela smlouva a pero.
"Vítej u nás, Heleno. na základě tvého dopisu a našeho telefonátu jsem pro tebe připravila smlouvu. Pečlivě si ji přečti, nespěchej a pokud s ní budeš souhlasit, podepiš. Pokud ji podepíšeš, svlékneš se do naha, klekneš si před Madam Cat a požádáš ji o obojek. Madam Cat tě bude mít na starosti."
Helena si olízla rty a kývla hlavou. Přečetla si smlouvu dokonce třikrát a pak ji podepsala.
Vstala, svlékla se, svršky položila na křesílko, kde dosud seděla a klekla si před Madam Cat.
"Madam, prosím vás o obojek."
Madam vstala a připnula Heleně úzký nerezový obojek.
"Tak tě vítám, děvko." Řekla klidně a tyčila se nad Helenou. Už jí bylo vidět pučící bříško.
"Ale já nejsem děvkáááaughhhh!"
Madam jí při posledním slovu zablokovala koutky a do pusy jí vrazila roubík.
"Ale jsi. Jsi moje děvka. A teď ti to dokážu. Užij si první zkušenost u nás." Kývla na Blonďáka, který jí bleskově nasadil psychokuklu a pevně ji utáhl.
Potom jí připoutal ruce k obojku a uzamkl.
Paní Gita ji s Blinďákem odvedla do koupelny, kde jí vyčistili a pak do oplodňovacího pokoje a hodili ji na postel. Paní gita vyběhla z pokoje a za chvíli se vrátila se Zmrdem.
"Vidíš ji?" Zeptala se ho.
"Ano, Paní Gito." Odpověděl Zmrd.
"Máš hodinu na to, abys z ní vyšukal neposlušnost. A neser se s ní. Je to děvka. Projeď jí i anál."
Vyšli jsme ven z pokoje a Dámy se usadily do křesel, aby mohly pozorovat skrz jednostranné zrcadlo dění.
Zmrd se choval jako zvíře. Helena se kroutila, kopala, ale ničeho nedosáhla.
Po hodině už jen ležela a bylo vidět, že dýchá jen lehce.
Paní Gita odvedla Zmrda a Madam Cat přikázala sejmout Heleně psychokuklu.
Když jí vyndala roubík, ukázala se Helenina zpocená, unavená a uplakaná tvář.
"Proč? Já... Já byla panna..." A začala plakat.
"Přestaň bulet a poslouchej. Díky tvému panenství a neznalosti jsi pomohla potrestat násilníka.
Mám pro tebe tři návrhy.
První: Jestli chceš, můžeme pomocí stroje ve Scifárně tuhle vzpomínku smazat a Paní Gábina dokáže opravit tvou blánu, ale potom už nepochopíš co a proč se dělo.
Druhý: Rozsekám ti zadek a kozy rákoskou, aby tě bolelo i něco jiného.
Třetí: Přijmeš to jako správná děvka a zítra ti dám skvělý návrh, kterého nebudeš litovat.
Teď půjdeš s Paní Gábinou a ta se podívá, jestli ti to zvíře neublížilo.
Pak mi odpovíš, jestli jedna, dvě, nebo tři."
Helena seděla na posteli celá upocená a upatlaná od Zmrdova semena.
"Tak vstávej a jdem. Neboj, podepřu tě."
Řekla Paní Gábina a pomohla Heleně vstát.
Ta s nohama od sebe těžce šla a přitom jí tekly slzy.
Když odešly, kývla Madam Cat na Paní Gitu a na mě a vykročila směrem k celám, kde byl ubytovaný Zmrd.
Ten v jedné z cel ležel na zemi a spal. Z koutku úst mu tekly sliny a přirození měl ještě od krve.
Paní Gita ho chytla jako chcíplou kočku a vyděšeného ho vedla nejdřív do koupelny, kde ho ostříkala proudem ledové vody a pak do Scifárny.
Když za ním zaklaply dveře hypnosálu, chvíli trojčil a bušil do domnělých dveří, ale nakonec se postavil na kruhy.
Stroj ho zvedl a odnesl. Sekvence trvala nezvykle dlouho. Skoro hodinu.
Když vyšel ven, usmíval se a poděkoval za krásnou relaxaci.
Zmateně jsem se podívala na Nánu.
Ten se ale zasmál a mrkl jedním okem.
Odvedli jsme ho zpět do cely a zamkli.
Paní Gábina s Helenou už nás čekaly v obýváku.
"Tak co? Je celá?" Zeptala se Madam Cat.
"Ano, Cat. Celá a skoro nepoškozená.
Hymen je pryč a má drobné ranky od prudkého roztažení poševního vchodu a análu.
Aplikovala jsem jí srůstový urychlovač a zítra už bude jako nová.
Dnes ale zákaz tyto dva otvory používat."
"Tak to jsou dobré zprávy. Děkuji ti, Gábino."
Otočila se na Helenu.
"A co ty, děvko. Jak ses rozhodla?"
Helena se zvedla, popošla k Madam Cat, klekla si před ni a pronesla:
"Rozhodla jsem se pro trojku, Madam Cat. Ale dnes budu asi křičet ze spaní."
Madam Cat se zasmála.
"Výborně! Když budeš křičet a vzbudíš mě, dostaneš roubík a zítra pořádný výprask. Vítej doma, děvko Heleno."
A zakřenila se tak, že i Helena pochopila žert a zasmála se také.
"Jdeme večeřet." Rozhodla Paní Gita a zamířila do jídelny.
Helena šla na vodítku trochu jako kachna, ale nestěžovala si.
Večeři v kleče u malého stolku přijala s povděkem.
U večeře Královny řešily zítřejší události.
Abychom jim do toho nekecali, dostali jsme já, Helena i Blonďák zvukotěsnou kuklu.
Mně to ani nevadilo, mohla jsem si srovnat myšlenky. Ale Helena byla po zážitku s psychokuklou trochu pobledlá.
Královny se najedly a vstaly od stolu. Sundaly nám kukly a rozešli jsme se bydlet.
Madam Cat nás na vodítkách dovedla do našeho bytu.
"Heleno, postav se sem a rozkroč se. Ruce spoj za hlavou!"
Helena se postavila a vypjala. Měla krásná velká a pevná ňadra a veliké bradavky.
Madam Cat si ji prohlížela a osahávala.
"Výborně. Konečně mám otrokyni s většíma kozama, než má můj manžel."
Helena otevřela oči a vykulila je na Madam Cat.
"No co čumíš? Dášenka je můj manžel Dag. Jen má pravý kozy a falešnou píču. Dagu, ukážeme Heleně kdo jsi."
A svlékla mě během pár minut do naha.
"Dag má elektronickou kontrolu nad přirozením, ale stejně nosí a vždy bude nosit klícku. Má navíc ještě klokaní kapsu, ale to až jindy."
Podívala se na Helenu a dodala: "Ty dostaneš taky pás cudnosti. Zatím velký, ale pokud se osvědčíš, nechám ti udělat malý, připevněný ke stydké kosti.
Dále dostaneš průvlečky do bradavek a kontrolní čipy do prsou.
Neboj, bude to hodně bolet. Teď ten pás."
Zašla ke skříni a vytáhla metr. Oměřila Helenu a odešla do skladu.
Vrátila se s celým kompletem.
Nasadila ho Heleně a secvakla spoje.
Poodstoupila, prohlédla si své dílo a zálibně se olízla.
"A teď do postele. Dag do klece, Helena na postel a dnes budeš spát se mnou.
Zítra dostaneš vlastní klec."
Zalezl jsem do klece a chvíli ještě poslouchal, jak Madam Cat připoutává Helenu ke konstrukci postele a pak s ní řeší ženské věci.
Nevím jak jsem usnul.
Tak nezvykle mě Alice probudila pohlazením a polibkem.
"Samozřejmě, lásko. Co k němu?"
"Jestli už máme pečivo, tak rohlík s máslem a medem prosím."
Vystřelil jsem z postele a za sebou slyšel: "A sobě také!"
Ten den byla snídaně jiná. Seděli jsme oba u stolu a koukali si do očí.
Po snídani mi Alice pomohla s nádobím a když nadešel čas odchodu, smutně pokrčila rameny a ukázala prstem na zem.
Klekl jsem si a dostal obojek.
"Hodný Dag!" Opět mi pomohla s oblékáním a úpravou mého vzhledu. Nastavila mi nožku k políbení a šly jsme.
U Paní Gity nikdo nebyl. Na stole ležela karta s hvězdnou oblohou.
To bylo znamení, že máme jít do scifárny.
Tam seděl Nána ve své kabině a zuřivě datloval do počítače. Vedle něj seděla majitelka Zmrda a cosi spolu domlouvali.
Paní Gita nás odtáhla stranou a zavřela dveře kabiny.
"Necháme je pracovat, miláčkové." Řekla a dlouho si nás prohlížela.
"Asi budu potřebovat sluneční brýle. Oba záříte tak, že je to o zánět spojivek." Uchechtla se a vážně dodala: Dnes tu bude rušno. Několik otroků dostane psycholekci a Zmrd první desetinu kompletní léčby.
Bude to velmi zajímavé."
"Nebude třeba o tom informovat Paní Justu a Freda, Paní Gito?" Zeptal jsem se.
"Ne. Sám o to požádal místo pobytu u Gábiny. Ta je teď vzteklá, tak bacha!"
Jako by to slyšela, objevila se Paní Gábina v chodbě a rychle se blížila, až jí vlál lékařský plášť.
"Nazdar. Prý jsem přišla o hračku!" Vyštěkla, když k nám došla.
"Klid, Gábino. Myslím, že sis užila dost." A do rudnoucího obličeje dodala. "Navíc už je domluveno, že si to nebude Zmrd pamatovat a po psycholéčbě půjde k tobě." Zakřenila se Paní Gita a Paní Gábina roztála.
"Jdeme na kafíčko, děvčata." Rozhodla Paní Gita a pootevřela dveře do kabiny, aby majitelce Zmrda zvěstovala totéž.
Ta se k nám připojila a za chvilku už jsme byly v obýváku.
Paní Gita podala Madam Cat otevřený dopis.
Ta si jej přečetla a zamyslela se.
"Hmmmm, tak panince se zachtělo vzrušujících zážitků..."
"Myslím, že by se to dalo využít při potrestání Zmrda." Řekla Paní Gita a navrhla plán. Dámy se ho chytily a za půl hodiny by Machiavelli zahodil své spisy a šel se oběsit.
"Ale to bude chtít smlouvu a žádnou divočinu." Řekla majitelka Zmrda, Lady Cortina.
"Samozřejmě." Odtušila Paní Gita. "Ještě dnes ji sepíšu."
"Dobrá, takže dnes necháme Zmrda Zmrdem a budeme si hrát s ostatními. Ti mají smlouvy podepsané, slib složili, takže už jen uložení otrocké stability do mozku a bude to."
Otrocká stabilita byla slabá, ale trvalá hypnotická forma pojistky. Otrok už nikdy neměl chuť jakkoliv poškodit svou Paní.
"Na hraní asi nedojde. Nána už jistě pracuje. Asi za hodinu přijde a ohlásí, že je hotovo.
Pak se půjdem podívat na finále. Ty, drahá Cortino, tady ale musíš zůstat ještě pár dnů. Neboj, nudit se nebudeš."
Lady Cortina se usmála a prohlásila, že ráda zůstane.
"Výborně. Jdu zavolat té osobě, že dnes přesně ve 14 hodin musí zazvonit na zvonek." Prohlásila Paní Gita, vstala a odešla.
Vrátila se za pár minut.
"No, je z toho poněkud překvapená. Aspoň bude pořádně rozbejkovaná."
"Můžu si ji vzít k sobě, Gito?" Ozvala se Madam Cat.
"Jistě, Cat. Budeš potřebovat pomoc." Řekla Paní Gita a usmála se.
"Slyšíš, Dášo? Budeš mít kamarádku. Nebo exekutorku." Uchechtla se Madam Cat.
Dámy dopily kafíčko a daly si přinést domácí limonádu.
Nána se připloužil o trochu déle, než Paní Gita předpověděla.
"Je to hotovo, Madame." Řekl, když si klekl před Paní Gitu.
"A ostatní Dámy jsou vosk? No, večer po práci budeš mít legraci. Teď mazej připravit psychokuklu na nahrávání smyslových reakcí."
Nána se začal omlouvat, ale Paní Gita ho umlčela pořádnou fackou. Poděkoval a odběhl.
"Jdeme!" Řekla Madam Cat a pomalu se zvedla z křesílka.
Cukla mi za obojek a táhla mě za sebou.
Došly jsme do sálu.
Dámy se už dost vynadívaly na nové oblečení otroků a nechaly je stát jako oddíl vojáků.
Královny, kromě Paní Gity se usadily a otroky si nechaly poklekat kolem křesel. V ženském kostýmu jsem tam vypadala trochu nepatřičně.
"Milé Dámy, přišel čas se rozloučit. Děkujeme vám za vaši milou společnost a doufáme, že se vám zde líbilo a poctíte nás opět svou návštěvou."
Obrátila se na otroky:
"A vy, otroci, služte svým Dámám spolehlivě a věrně. To je váš jediný životní účel."
Dámy vstaly a začaly se loučit.
Odváděly si své otroky do pokojů, kde už měly zřejmě od rána zabaleno, protože u recepce byly za pár minut.
Jedna za druhou opouštěly tvrz.
"Tak, to by bylo." Řekla Paní Gita a prohlásila, že všichni domácí si dáme vířivku a dobrý oběd, protože odpoledne bude veselé.
Paní Gábina si zamnula ruce, protože se podle svých slov těšila jak malá holka na lízátko.
Vířivka byla úžasná a oběd luxusní.
Po obědě chvilka odpočinku a pak znovu do kostýmu vilné služky.
Přesně ve 14:00 se rozezněl zvonek a já šla otevřít.
Před vrátky stála herečka Helena s velikým kufrem. Černé vlasy měla rozhozené a vlály jí ve větru jak koňská hříva.
Řekla heslo a já ji pozvala dál. Vstoupila rázně. Jen zabouchnutí vrátek ji zastavilo.
Podívala se na ně přes rameno, pohodila hlavou a vykročila k budově.
Uvnitř jsem jí vzala kufr a dala ho do truhly na chodbě. Měla dvojité dno, takže po pěti vteřinách byla opět prázdná.
Vzala jsem jí kabátek a pověsila ho na věšák.
Doprovodila jsem ji do obýváku a usadila do křesla u stolku, na kterém ležela smlouva a pero.
"Vítej u nás, Heleno. na základě tvého dopisu a našeho telefonátu jsem pro tebe připravila smlouvu. Pečlivě si ji přečti, nespěchej a pokud s ní budeš souhlasit, podepiš. Pokud ji podepíšeš, svlékneš se do naha, klekneš si před Madam Cat a požádáš ji o obojek. Madam Cat tě bude mít na starosti."
Helena si olízla rty a kývla hlavou. Přečetla si smlouvu dokonce třikrát a pak ji podepsala.
Vstala, svlékla se, svršky položila na křesílko, kde dosud seděla a klekla si před Madam Cat.
"Madam, prosím vás o obojek."
Madam vstala a připnula Heleně úzký nerezový obojek.
"Tak tě vítám, děvko." Řekla klidně a tyčila se nad Helenou. Už jí bylo vidět pučící bříško.
"Ale já nejsem děvkáááaughhhh!"
Madam jí při posledním slovu zablokovala koutky a do pusy jí vrazila roubík.
"Ale jsi. Jsi moje děvka. A teď ti to dokážu. Užij si první zkušenost u nás." Kývla na Blonďáka, který jí bleskově nasadil psychokuklu a pevně ji utáhl.
Potom jí připoutal ruce k obojku a uzamkl.
Paní Gita ji s Blinďákem odvedla do koupelny, kde jí vyčistili a pak do oplodňovacího pokoje a hodili ji na postel. Paní gita vyběhla z pokoje a za chvíli se vrátila se Zmrdem.
"Vidíš ji?" Zeptala se ho.
"Ano, Paní Gito." Odpověděl Zmrd.
"Máš hodinu na to, abys z ní vyšukal neposlušnost. A neser se s ní. Je to děvka. Projeď jí i anál."
Vyšli jsme ven z pokoje a Dámy se usadily do křesel, aby mohly pozorovat skrz jednostranné zrcadlo dění.
Zmrd se choval jako zvíře. Helena se kroutila, kopala, ale ničeho nedosáhla.
Po hodině už jen ležela a bylo vidět, že dýchá jen lehce.
Paní Gita odvedla Zmrda a Madam Cat přikázala sejmout Heleně psychokuklu.
Když jí vyndala roubík, ukázala se Helenina zpocená, unavená a uplakaná tvář.
"Proč? Já... Já byla panna..." A začala plakat.
"Přestaň bulet a poslouchej. Díky tvému panenství a neznalosti jsi pomohla potrestat násilníka.
Mám pro tebe tři návrhy.
První: Jestli chceš, můžeme pomocí stroje ve Scifárně tuhle vzpomínku smazat a Paní Gábina dokáže opravit tvou blánu, ale potom už nepochopíš co a proč se dělo.
Druhý: Rozsekám ti zadek a kozy rákoskou, aby tě bolelo i něco jiného.
Třetí: Přijmeš to jako správná děvka a zítra ti dám skvělý návrh, kterého nebudeš litovat.
Teď půjdeš s Paní Gábinou a ta se podívá, jestli ti to zvíře neublížilo.
Pak mi odpovíš, jestli jedna, dvě, nebo tři."
Helena seděla na posteli celá upocená a upatlaná od Zmrdova semena.
"Tak vstávej a jdem. Neboj, podepřu tě."
Řekla Paní Gábina a pomohla Heleně vstát.
Ta s nohama od sebe těžce šla a přitom jí tekly slzy.
Když odešly, kývla Madam Cat na Paní Gitu a na mě a vykročila směrem k celám, kde byl ubytovaný Zmrd.
Ten v jedné z cel ležel na zemi a spal. Z koutku úst mu tekly sliny a přirození měl ještě od krve.
Paní Gita ho chytla jako chcíplou kočku a vyděšeného ho vedla nejdřív do koupelny, kde ho ostříkala proudem ledové vody a pak do Scifárny.
Když za ním zaklaply dveře hypnosálu, chvíli trojčil a bušil do domnělých dveří, ale nakonec se postavil na kruhy.
Stroj ho zvedl a odnesl. Sekvence trvala nezvykle dlouho. Skoro hodinu.
Když vyšel ven, usmíval se a poděkoval za krásnou relaxaci.
Zmateně jsem se podívala na Nánu.
Ten se ale zasmál a mrkl jedním okem.
Odvedli jsme ho zpět do cely a zamkli.
Paní Gábina s Helenou už nás čekaly v obýváku.
"Tak co? Je celá?" Zeptala se Madam Cat.
"Ano, Cat. Celá a skoro nepoškozená.
Hymen je pryč a má drobné ranky od prudkého roztažení poševního vchodu a análu.
Aplikovala jsem jí srůstový urychlovač a zítra už bude jako nová.
Dnes ale zákaz tyto dva otvory používat."
"Tak to jsou dobré zprávy. Děkuji ti, Gábino."
Otočila se na Helenu.
"A co ty, děvko. Jak ses rozhodla?"
Helena se zvedla, popošla k Madam Cat, klekla si před ni a pronesla:
"Rozhodla jsem se pro trojku, Madam Cat. Ale dnes budu asi křičet ze spaní."
Madam Cat se zasmála.
"Výborně! Když budeš křičet a vzbudíš mě, dostaneš roubík a zítra pořádný výprask. Vítej doma, děvko Heleno."
A zakřenila se tak, že i Helena pochopila žert a zasmála se také.
"Jdeme večeřet." Rozhodla Paní Gita a zamířila do jídelny.
Helena šla na vodítku trochu jako kachna, ale nestěžovala si.
Večeři v kleče u malého stolku přijala s povděkem.
U večeře Královny řešily zítřejší události.
Abychom jim do toho nekecali, dostali jsme já, Helena i Blonďák zvukotěsnou kuklu.
Mně to ani nevadilo, mohla jsem si srovnat myšlenky. Ale Helena byla po zážitku s psychokuklou trochu pobledlá.
Královny se najedly a vstaly od stolu. Sundaly nám kukly a rozešli jsme se bydlet.
Madam Cat nás na vodítkách dovedla do našeho bytu.
"Heleno, postav se sem a rozkroč se. Ruce spoj za hlavou!"
Helena se postavila a vypjala. Měla krásná velká a pevná ňadra a veliké bradavky.
Madam Cat si ji prohlížela a osahávala.
"Výborně. Konečně mám otrokyni s většíma kozama, než má můj manžel."
Helena otevřela oči a vykulila je na Madam Cat.
"No co čumíš? Dášenka je můj manžel Dag. Jen má pravý kozy a falešnou píču. Dagu, ukážeme Heleně kdo jsi."
A svlékla mě během pár minut do naha.
"Dag má elektronickou kontrolu nad přirozením, ale stejně nosí a vždy bude nosit klícku. Má navíc ještě klokaní kapsu, ale to až jindy."
Podívala se na Helenu a dodala: "Ty dostaneš taky pás cudnosti. Zatím velký, ale pokud se osvědčíš, nechám ti udělat malý, připevněný ke stydké kosti.
Dále dostaneš průvlečky do bradavek a kontrolní čipy do prsou.
Neboj, bude to hodně bolet. Teď ten pás."
Zašla ke skříni a vytáhla metr. Oměřila Helenu a odešla do skladu.
Vrátila se s celým kompletem.
Nasadila ho Heleně a secvakla spoje.
Poodstoupila, prohlédla si své dílo a zálibně se olízla.
"A teď do postele. Dag do klece, Helena na postel a dnes budeš spát se mnou.
Zítra dostaneš vlastní klec."
Zalezl jsem do klece a chvíli ještě poslouchal, jak Madam Cat připoutává Helenu ke konstrukci postele a pak s ní řeší ženské věci.
Nevím jak jsem usnul.
