Tu noc se mi zdály divoké sny.
Zdálo se mi, že byl sychravý hnusný podzim a já onemocněl.
Dopotácel jsem se v horečce do nemocnice.
Podivné bylo už to, že ač jsem se sotva hýbal a bojoval s třesem a horečkou, okamžitě mě dvě sestry položily a připoutaly na pogumované lůžko hlavou dolů a daly mi klistýr. Lily do mě vodu pomalu a trpělivě. Přitom mi daly na břicho vibrační desku. Byl jsem za chvíli jako balón.
Pak mě i s částí lůžka překlopily a řekly ať se vyprázdním.
Bylo to nekonečné.
A ještě mě to čekalo dvakrát.
Ke konci se obě bavily tím, kolik se do mě vejde vody a že bude mít paní doktorka radost.
Vyčištěného, oholeného v rozkroku a umytého mě dovezly na vozíku na pokoj.
Musel jsem vylézt na postel a opět mě připoutaly.
Pak přišla paní doktorka. Ale byla to má Madam Cat.
Naklonila se nade mě a přitiskla mi ňadra na obličej.
Ucítil jsem, jak se mi staví pták.
"Á, hrozně těžce nemocný, že? Tak to by chtělo speciální léčbu. Třikrát denně malý výprask... hmm... tak po deseti a k tomu proti horečce trochu elektroléčby.
Tak dvakrát denně. Ráno a večer.
Po obědě klystýr a protáhnout prdel, abys věděl, jak tě mám ráda. To by bylo na trávení.
A průdušky ti poléčím sama.
Je ráno. Takže prvních deset a děvčata tě zatím připraví na elektro.
Madam vzala koženou plácačku a švihla mě přes přední část stehna.
Cukl jsem sebou a šlehnutí se proměňovalo pomalu v horkou bolest.
"A nic?" Řekla trochu nazlobeně.
Došlo mi, že bych měl poděkovat.
"Děkuji, paní doktorko."
"Hmmm, raději Madam, ty moje čubko."
"Omlouvám se, Madam."
"To je lepší."
Rozmáchla se a druhý zášleh. Počkala si na poděkování a znovu udeřila. Sázela metodicky rány jednu vedle druhé.
Poslední tři rány už mi tekly slzy.
Madam mi je otřela prsty a olízla je.
Usmívala se.
Obě sestry mi zatím lepily něco na šourek, a kolem přirození mi utáhly tenký pásek.
Na piercing v bradavkách mi připnuly dva tenké kabely.
Madam vylezla nade mě na postel a klekla si mi nad obličej.
"Potěšilas mě tím piercingem. Aspoň bude lepší odezva. Ale teď si užívej léčbu.
Cítil jsem vůni jejího přirození a viděl jak se blíží. Dosedla mi na obličej a zmáčkla mi nos.
"Lízej. Pěkně pomalu."
Ucítil jsem brnění v bradavkách a v koulích.
Vysunul jsem jazyk a začal jím opatrně ohledávat její přirození.
Přisedla a v mých koulích se rozpoutalo peklo. Vlny od vrnění přes jehličky až po bolest v nadledvinkách.
Bradavky dostávaly totéž, ale v jiném rytmu.
Docházel mi dech a mé úpění a hekání šlo rovnou do vlhké pochvy jako do telefonu.
Odpovědí bylo vlko a drobné pohyby klína na mém obličeji.
Najednou se zvedla a já zalapal po dechu.
"Výborně. Léčba průdušek zabírá.
Slezla z postele dolů a upravila se.
"Počítej do deseti." Řekla a zmáčkla tlačítko na ovladači.
Moje tělo se prohnulo pod elektrošokem. Zuby jsem měl zaťaté a nemohl ze sebe vypustit nic než sténání.
"No, tak já budu počítat za tebe."
Pustila tlačítko a šok odezněl.
"To byla jedna. Teď bude dvě."
Další šok.
"Tři... Čtyři... Pět... Sakra, teď jsem zapomněla, kolik to bylo!"
Na můj vyděšený pohled reagovala úsměvem.
"To by pro začátek stačilo. Pokračování po obědě.
Hezky lež, nikam nechoď a buď hodná."
Poděkoval jsem z posledních sil.
Byl jsem vyčerpaný, ulepený a bolavý.
Sestřičky mě omyly jak mimino a prý abych se nenudil, mi zapnuly televizi.
Byl tam jen jeden program.
Ženy, které týraly muže všemožnými způsoby.
Naštěstí jsem brzo usnul.
Probudil mě dotek ruky na tváři.
"Budíček. Oběd!"
Odkryla mě a bez emocí mi vysázela deset ran jakýmsi prutem na břicho.
Na mé protesty nebrala jakýkoliv ohled.
"To by bylo. Teď léky."
"Dneska už jsi vyčištěný, tak jdeme na to hned."
Opět mě položily a nohy mi připoutaly v pokrčené poloze široko od sebe.
Přitáhly stojan na infuze a pytlík s infuzí napojily na přístroj v čele postele. Na přístroj připevnily dildo a to mi zručně zastrčily do zadku. Ozval se zvuk kompresoru a já cítil, jak něco ve mně bobtná.
"Užívej si léčbu. A radši se uvolni."
Řekla ta druhá a přístroj zapnula.
Dildo ve mně začalo jezdit a já se cítil hrozně. Tři ženy si se mnou hrají jako s loutkou. Po chvíli začal být pohyb nepříjemný, protože mě do svěrače začaly chytat křeče.
Naštěstí "léčba" netrvala dlouho.
Sestry přišly, vytáhly ze mě dildo a odvezly stojan.
Jedna sestra mi zvedla lůžko do sedu a uvolnila mi ruce.
Druhá stála za ní a tiše řekla: "A žádný blbosti. Jinak tě sejmu paralyzérem."
A ukázala mi asi metrovou tyčku zakončenou vidlicí s kovovými hroty.
Kývl jsem hlavou. Dostal jsem docela dobrý oběd, který jsem s chutí snědl.
Pak mě znovu připoutaly ležmo a zapnuly televizi.
Nechtělo se mi spát a tak i když jsem se nekoukal, slyšel jsem.
Celé odpoledne plné rozkazů, úderů, hekání, sténání a pláče. A taky škodolibého smíchu.
"Copak, tobě se program nelíbí?"
Ozvalo se ode dveří.
Stála tam Madam.
"Ne, Madam. Je to plné bolesti."
"No, ale je to součást tvé léčby. Abys to neměl tak jednoduché, zjistíš, kolik ran rákoskou dostane otrok Alex za celý zbytek dne. Pokud se spleteš, dosteš ten rozdíl ty sám. Hezkou zábavu přeju." Cvrnkla mi do drátu, stále připnutému k piercingu a lehce jím zahýbala.
A odešla.
Odpoledne bylo nekonečné.
K večeru už jsem byl zoufalý.
Napočítal jsem celkem 255 ran, ale jistý jsem si nebyl.
"Véčeřé!"
Jedna sestra nesla na tácu večeři, druhá se za ní usmívala.
Za sestrami stála Madam Cat a oči jí vzrušeně hořely.
Sestry mě bleskem otočily na břicho.
"Tak kolik jsi napočítal?"
"Dvě stě padesát pět, Madam." Odpověděl jsem a doufal, že jsem se nespletl.
"Chyba!" Řekla a já se zachvěl.
Rozesmála se, jako by slyšela dobrý vtip.
"Spletl ses o dva. To je dobrá práce. Takže dvanáct."
A začala mi opracovávat zadní stranu stehen.
Bylo to horší než ráno i než v poledne.
"Obraťte ho, nakrmte a do deseti hodin opět tele výuka." Řekla Madam a vykročila ke dveřím.
"Abych nezapomněla. Zítra ráno se tě na něco z programu zeptám. Tak sleduj pozorně!" A odešla
Sestry mě opět obrátily a nakrmily stejně jako v poledne.
Pak zapnuly televizi a odešly.
Celý večer jsem se snažil zapamatovat vše, co se tam dělo.
Když jedna ze sester vypínala televizi, už mě z toho bolela hlava.
A taky stehna, břicho, zadek...
Rozbrečel jsem se. Slzy mi tekly po skráních a to mě uspalo.
Ráno mě opět probudila ruka.
Nešetrně šátrala v mém rozkroku.
Byla to ta sestřička, která mi hrozila paralyzérem.
Drobná, ale pěkně vyvinutá tmavovláska.
"Zase ti stojí čurák. Jak si to dovoluješ?"
"Já za to nemůžu, sestři. To samo. To..."
Ani nemrkla a přešla k mé hlavě.
"Otevři držku. Tak otevři!" Zasyčela tak, že jsem se polekal.
Otevřel jsem pusu. Vytáhla obyčejné malé dílenské kleště a chytla jimi špičku mého jazyka.
"Ááááaaa!"Zařval jsem bolestí.
Drž pec, ty parchante. Nevím, co na tobě paní doktorka vidí, ale postarám se, aby to přestala vidět.
Jestli se při ranní léčbě udělá, tak ti ten jazyk vyříznu. Jasné?" Zasvítila na mě zuby a očima.
"Hhhh...Hhhhh! Opatrně jsem zakýval hlavou.
"A jestli o tomhle cekneš, půjdeš domů jako mentál."
Pustila můj jazyk.
"Koukám, že už se kamarádíte..."
Ozval se od dveří hlas Madam Cat.
"Ano, Madam. Už jsme se zkamarádili." Řekla ta mrňavá potvora a významně za zády ukázala kleště.
"Ale Eliško. Víš, že tohle nemám ráda. Hrej si jak chceš, ale nenič moje hračky." Řekla Madam a sebrala jí zpoza zad kleště.
"Ukaž jazyk!" Přikázala mi.
Vypláznul jsem jazyk.
"No ovšem. Jak teď bude lízat?"
Potěšilo mě to. Měl jsem pocit, že mě Madam ochrání.
Sáhla do kapsy.
"Oba zavřít oči. Hned!"
Zavřel jsem oči a najednou mým nosem prošlehla tak příšerná bolest, že jsem zařval a počůral se.
Dívčí zaječení a zvuk čůrku tekutiny dopadající na podlahu mě donutil otevřít oči.
Sestra stála přihrbená, hlavu vytrčenou před sebe a chvějící se ruce po obou stranách nosu, asi pět centimetrů od něho. Z nosu jí trčel peán, zaštípnutý do přepážky.
"Už je ti to jasné, Eliško?"
"Ano, Madam. Já už to nikdy neudělám!"
"No, to bych prosila!" Řekla Madam a bleskově jí peán odebrala. Dívka zaječela jak valkýra a šla do kolen.
O pět vteřin později jsem zařval také a do kolen jsem nešel, protože jsem byl připoutaný ležmo.
"Tak, ty mužská hračko. To něžné stvoření, které tu pláče je moje milá kočička Eliška. Pro tebe je to ale komtesa Elizabeth a budeš ji oslovovat Miss Elizabeth.
Je moje pravá ruka a zástupkyně v mé nepřítomnosti. Budeš ji poslouchat jako mě. Kdyby ne, bude tvá hospitalizace asi velmi dlouhá a léčba velmi bolestivá. Chápeš?"
Pokýval jsem hlavou a bolavým jazykem se pokusil odpovědět.
"Mlč! Eliško, otoč ho na břicho."
Eliška mě odpoutala a pomohla mi se převrátit na břicho.
Netrvalo dlouho a dostal jsem ránu přes zadek.
Pak ještě čtyři a... nic.
"No tak pojď, ty moje potvoro." Slyšel jsem hlas Madam.
Další rána byla tak silná, že jsem zaječel. Druhá, čtvrtá, pátá, šestá... Cloumal jsem sebou v poutech.
"Tak dost, Eliško. Ani léčba se nesní přehánět. Dej mi tu rákosku a pojď ke mně."
Slyšel jsem, jak se zatáhl závěs a za ním se ozýval vzrušený šepot, následovaný vzdycháním a zakončený táhlým zaúpěním.
Pak bylo ticho.
"Ošetři mu tu rozsekanou prdel a uveď ho do původní polohy. Můžeš mu dát elektroléčbu."
"Děkuji, Madam. Já ho vykurýruju jedna dvě!"
"Ale to ne, Eliško. Co jsem ti říkala o hračkách!?"
Eliška mě obrátila, znovu na mé kulky přilepila elektrody a začala elektroléčba.
Dívala se svítícíma fascinovanýma očima na to, jak se zmítám na posteli a usmívala se.
Najednou se za ní zjevila Madam Cat a sáhla jí mezi nohy.
Eliška se rozkročila a zavřela oči. Za chvilku začala rychle dýchat a třást.
Víc jsem neviděl, protože Eliška stiskla ovladač naplno a já jen stihl zaregistrovat její táhlé zavytí.
Šoky přestaly.
Eliška klečela před Madam a líbala jí ruce s díky na rtech.
"No, už dost, to by stačilo." Zarazila ji Madam.
Otočila se na mě.
"Pošlu ti sem snídani. Tak si nech chutnat."
Zasmála se a obemula Elišku.
"Tak jdem, vedle máme tu urinoterapii. Doufám, že jsi pořádně napitá!"
"Jako houba, Madam." Odpověděla jí Eliška a obě vyšly na chodbu.
Už jsem skoro zavíral oči, když se opět rozrazily dveře.
Obě sestry vezly dovnitř člověka , pevně připoutaného k lůžku ve tvaru mělké vany.
Měl v puse roubík a jen koulel očima.
Za nimi kráčela Madam Cat a když sestry zastavily, postavila se mezi nás.
Nadechla se, vypjala hruď a oba nás přejela pohledem.
"Tady moje nová hračka se nerada dívá na televizi. Tak bude mít živé divadlo. Souhlasíš, že budeš primadonou?"
Muž zahučel do roubíku a zavrtěl hlavou.
"Aha, promiň." Řekla Madam a vyndala mu roubík.
"Né, né, nechci. Nechcíííí...šššššssss."
Křik se změnil v syčení, jak mu děvčata ucpala pusu plenou.
"Ano, ššššš... To je ten správný zvuk.
Zvuk moči, když opouští kundičku. Slyším, že ho máš rád."
Muž vytřeštil oči.
"Děvčata, napájecí soupravu, prosím!"
Eliška přinesla zvláštní vysokou židli a postavila ji nad nohy muže.
Pak druhá sestra uvedla muže do polosedu a připoutala mu pásem přes čelo pevně hlavu k podhlavníku.
Eliška se mezitím vyzbrojila něčím, co držela za zády.
Druhá sestra odstoupila a Eliška se zlověstným úsměvem přistoupila k mužově hlavě.
"Mám pro tebe dobrůtku, blbečku. Těšíš se?"
"Huhu pfrrr!" Odpověděl muž ucpaným reprákem.
"No, jak chceš." Řekla Eliška a zaštípla muži peán do nosu, jak jí to udělala Madam."
Současně s tím vyškubla z mužovy pusy plenu a mezi otevřené rty vrazila velký, zvláštně tvarovaný roubík.
Pak vzala do rukou jakousi nálevku, tvarovanou jako hubičku dámského bažanta, přidělala k ní balónek, ze kterého zespod trčela hadice a tu zastrčila do roubíku.
Nemohl jsem si pomoct, ale ta scéna mě vzrušila. Ta perfektní preciznost a projevená přirozená dominance mi imponovala.
"Vidíš, kámošovi už z toho stojí!" Uchechtla se Eliška. Třeba si dá taky!
V tu chvíli bylo po erekci.
Všechny tři ženy se rozesmály.
"Naďa první, Eliška druhá a já nakonec." Zavelela Madam a pomohla Sestře Nadě na židličku.
Ta si stáhla kalhotky, vykasala sukni a přirození usadila na hubičku.
"Dobrou chuť, blbečku." Prohlásila a ozval se onen zvuk o kterém mluvila Madam.
Moč stékala do balónku, který se začal zvětšovat.
Z něho pak průhlednou hadicí do mužovy pusy.
Muž se napnul a zaťal pěsti.
"Nedá se svítit. Musíš polykat!" Okomentovala to Madam.
Muž odevzdaně zavřel oči a polkl. Podruhé, potřetí...
"Vida, jak mu chutná! Eliško, teď ty."
Eliška vystřídala Naďu a ve chvíli, kdy skončila, se naklonila k muži a vyzývavě se na něj podívala.
"Dneska uvidíš tři kundy a ještě se pořádně napiješ. Držela jsem to už jen tak tak." Vyplázla na něj jazyk a slezla.
Madam se uvelebila na židli jako královna na trůně.
"Prý máš rád víno. Tak abychom tě uctily, už jsi měl dvě odrůdy mladèho vína a já ti načepuju pravý Tokaj."
A spustila.
Balónek už byl veliký a ač muž polykal ze všech sil, neubývalo z něho.
"Tak teď počkáme, než to dopiješ a za chvíli bude čas k obědu.
Trvalo ještě dost dlouho, než byl měch prázdný, ale nakonec s vypětím posledních sil muž spolkl poslední kapku.
"No, vidíš že to šlo!" Řekla Madam a vyndala muži z pusy roubík.
Bylo vidět, jak se mu zvětšilo břicho.
Měl zavřené oči a jen sípal.
"Chlapci, asi vás tu necháme spolu, abyste se nenudili. Eliško, pust jim televizi. A něco tématického, prosím."
Ženy se královsky bavily mužovým zvětšeným břichem.
"Neboj, blbečku. To byl jen startovací dáreček. Zítra budeš bumbat z vlastní vinice." Ještě chvíli se mu vysmívaly, ale po chvíli odešly.
Zdálo se mi, že byl sychravý hnusný podzim a já onemocněl.
Dopotácel jsem se v horečce do nemocnice.
Podivné bylo už to, že ač jsem se sotva hýbal a bojoval s třesem a horečkou, okamžitě mě dvě sestry položily a připoutaly na pogumované lůžko hlavou dolů a daly mi klistýr. Lily do mě vodu pomalu a trpělivě. Přitom mi daly na břicho vibrační desku. Byl jsem za chvíli jako balón.
Pak mě i s částí lůžka překlopily a řekly ať se vyprázdním.
Bylo to nekonečné.
A ještě mě to čekalo dvakrát.
Ke konci se obě bavily tím, kolik se do mě vejde vody a že bude mít paní doktorka radost.
Vyčištěného, oholeného v rozkroku a umytého mě dovezly na vozíku na pokoj.
Musel jsem vylézt na postel a opět mě připoutaly.
Pak přišla paní doktorka. Ale byla to má Madam Cat.
Naklonila se nade mě a přitiskla mi ňadra na obličej.
Ucítil jsem, jak se mi staví pták.
"Á, hrozně těžce nemocný, že? Tak to by chtělo speciální léčbu. Třikrát denně malý výprask... hmm... tak po deseti a k tomu proti horečce trochu elektroléčby.
Tak dvakrát denně. Ráno a večer.
Po obědě klystýr a protáhnout prdel, abys věděl, jak tě mám ráda. To by bylo na trávení.
A průdušky ti poléčím sama.
Je ráno. Takže prvních deset a děvčata tě zatím připraví na elektro.
Madam vzala koženou plácačku a švihla mě přes přední část stehna.
Cukl jsem sebou a šlehnutí se proměňovalo pomalu v horkou bolest.
"A nic?" Řekla trochu nazlobeně.
Došlo mi, že bych měl poděkovat.
"Děkuji, paní doktorko."
"Hmmm, raději Madam, ty moje čubko."
"Omlouvám se, Madam."
"To je lepší."
Rozmáchla se a druhý zášleh. Počkala si na poděkování a znovu udeřila. Sázela metodicky rány jednu vedle druhé.
Poslední tři rány už mi tekly slzy.
Madam mi je otřela prsty a olízla je.
Usmívala se.
Obě sestry mi zatím lepily něco na šourek, a kolem přirození mi utáhly tenký pásek.
Na piercing v bradavkách mi připnuly dva tenké kabely.
Madam vylezla nade mě na postel a klekla si mi nad obličej.
"Potěšilas mě tím piercingem. Aspoň bude lepší odezva. Ale teď si užívej léčbu.
Cítil jsem vůni jejího přirození a viděl jak se blíží. Dosedla mi na obličej a zmáčkla mi nos.
"Lízej. Pěkně pomalu."
Ucítil jsem brnění v bradavkách a v koulích.
Vysunul jsem jazyk a začal jím opatrně ohledávat její přirození.
Přisedla a v mých koulích se rozpoutalo peklo. Vlny od vrnění přes jehličky až po bolest v nadledvinkách.
Bradavky dostávaly totéž, ale v jiném rytmu.
Docházel mi dech a mé úpění a hekání šlo rovnou do vlhké pochvy jako do telefonu.
Odpovědí bylo vlko a drobné pohyby klína na mém obličeji.
Najednou se zvedla a já zalapal po dechu.
"Výborně. Léčba průdušek zabírá.
Slezla z postele dolů a upravila se.
"Počítej do deseti." Řekla a zmáčkla tlačítko na ovladači.
Moje tělo se prohnulo pod elektrošokem. Zuby jsem měl zaťaté a nemohl ze sebe vypustit nic než sténání.
"No, tak já budu počítat za tebe."
Pustila tlačítko a šok odezněl.
"To byla jedna. Teď bude dvě."
Další šok.
"Tři... Čtyři... Pět... Sakra, teď jsem zapomněla, kolik to bylo!"
Na můj vyděšený pohled reagovala úsměvem.
"To by pro začátek stačilo. Pokračování po obědě.
Hezky lež, nikam nechoď a buď hodná."
Poděkoval jsem z posledních sil.
Byl jsem vyčerpaný, ulepený a bolavý.
Sestřičky mě omyly jak mimino a prý abych se nenudil, mi zapnuly televizi.
Byl tam jen jeden program.
Ženy, které týraly muže všemožnými způsoby.
Naštěstí jsem brzo usnul.
Probudil mě dotek ruky na tváři.
"Budíček. Oběd!"
Odkryla mě a bez emocí mi vysázela deset ran jakýmsi prutem na břicho.
Na mé protesty nebrala jakýkoliv ohled.
"To by bylo. Teď léky."
"Dneska už jsi vyčištěný, tak jdeme na to hned."
Opět mě položily a nohy mi připoutaly v pokrčené poloze široko od sebe.
Přitáhly stojan na infuze a pytlík s infuzí napojily na přístroj v čele postele. Na přístroj připevnily dildo a to mi zručně zastrčily do zadku. Ozval se zvuk kompresoru a já cítil, jak něco ve mně bobtná.
"Užívej si léčbu. A radši se uvolni."
Řekla ta druhá a přístroj zapnula.
Dildo ve mně začalo jezdit a já se cítil hrozně. Tři ženy si se mnou hrají jako s loutkou. Po chvíli začal být pohyb nepříjemný, protože mě do svěrače začaly chytat křeče.
Naštěstí "léčba" netrvala dlouho.
Sestry přišly, vytáhly ze mě dildo a odvezly stojan.
Jedna sestra mi zvedla lůžko do sedu a uvolnila mi ruce.
Druhá stála za ní a tiše řekla: "A žádný blbosti. Jinak tě sejmu paralyzérem."
A ukázala mi asi metrovou tyčku zakončenou vidlicí s kovovými hroty.
Kývl jsem hlavou. Dostal jsem docela dobrý oběd, který jsem s chutí snědl.
Pak mě znovu připoutaly ležmo a zapnuly televizi.
Nechtělo se mi spát a tak i když jsem se nekoukal, slyšel jsem.
Celé odpoledne plné rozkazů, úderů, hekání, sténání a pláče. A taky škodolibého smíchu.
"Copak, tobě se program nelíbí?"
Ozvalo se ode dveří.
Stála tam Madam.
"Ne, Madam. Je to plné bolesti."
"No, ale je to součást tvé léčby. Abys to neměl tak jednoduché, zjistíš, kolik ran rákoskou dostane otrok Alex za celý zbytek dne. Pokud se spleteš, dosteš ten rozdíl ty sám. Hezkou zábavu přeju." Cvrnkla mi do drátu, stále připnutému k piercingu a lehce jím zahýbala.
A odešla.
Odpoledne bylo nekonečné.
K večeru už jsem byl zoufalý.
Napočítal jsem celkem 255 ran, ale jistý jsem si nebyl.
"Véčeřé!"
Jedna sestra nesla na tácu večeři, druhá se za ní usmívala.
Za sestrami stála Madam Cat a oči jí vzrušeně hořely.
Sestry mě bleskem otočily na břicho.
"Tak kolik jsi napočítal?"
"Dvě stě padesát pět, Madam." Odpověděl jsem a doufal, že jsem se nespletl.
"Chyba!" Řekla a já se zachvěl.
Rozesmála se, jako by slyšela dobrý vtip.
"Spletl ses o dva. To je dobrá práce. Takže dvanáct."
A začala mi opracovávat zadní stranu stehen.
Bylo to horší než ráno i než v poledne.
"Obraťte ho, nakrmte a do deseti hodin opět tele výuka." Řekla Madam a vykročila ke dveřím.
"Abych nezapomněla. Zítra ráno se tě na něco z programu zeptám. Tak sleduj pozorně!" A odešla
Sestry mě opět obrátily a nakrmily stejně jako v poledne.
Pak zapnuly televizi a odešly.
Celý večer jsem se snažil zapamatovat vše, co se tam dělo.
Když jedna ze sester vypínala televizi, už mě z toho bolela hlava.
A taky stehna, břicho, zadek...
Rozbrečel jsem se. Slzy mi tekly po skráních a to mě uspalo.
Ráno mě opět probudila ruka.
Nešetrně šátrala v mém rozkroku.
Byla to ta sestřička, která mi hrozila paralyzérem.
Drobná, ale pěkně vyvinutá tmavovláska.
"Zase ti stojí čurák. Jak si to dovoluješ?"
"Já za to nemůžu, sestři. To samo. To..."
Ani nemrkla a přešla k mé hlavě.
"Otevři držku. Tak otevři!" Zasyčela tak, že jsem se polekal.
Otevřel jsem pusu. Vytáhla obyčejné malé dílenské kleště a chytla jimi špičku mého jazyka.
"Ááááaaa!"Zařval jsem bolestí.
Drž pec, ty parchante. Nevím, co na tobě paní doktorka vidí, ale postarám se, aby to přestala vidět.
Jestli se při ranní léčbě udělá, tak ti ten jazyk vyříznu. Jasné?" Zasvítila na mě zuby a očima.
"Hhhh...Hhhhh! Opatrně jsem zakýval hlavou.
"A jestli o tomhle cekneš, půjdeš domů jako mentál."
Pustila můj jazyk.
"Koukám, že už se kamarádíte..."
Ozval se od dveří hlas Madam Cat.
"Ano, Madam. Už jsme se zkamarádili." Řekla ta mrňavá potvora a významně za zády ukázala kleště.
"Ale Eliško. Víš, že tohle nemám ráda. Hrej si jak chceš, ale nenič moje hračky." Řekla Madam a sebrala jí zpoza zad kleště.
"Ukaž jazyk!" Přikázala mi.
Vypláznul jsem jazyk.
"No ovšem. Jak teď bude lízat?"
Potěšilo mě to. Měl jsem pocit, že mě Madam ochrání.
Sáhla do kapsy.
"Oba zavřít oči. Hned!"
Zavřel jsem oči a najednou mým nosem prošlehla tak příšerná bolest, že jsem zařval a počůral se.
Dívčí zaječení a zvuk čůrku tekutiny dopadající na podlahu mě donutil otevřít oči.
Sestra stála přihrbená, hlavu vytrčenou před sebe a chvějící se ruce po obou stranách nosu, asi pět centimetrů od něho. Z nosu jí trčel peán, zaštípnutý do přepážky.
"Už je ti to jasné, Eliško?"
"Ano, Madam. Já už to nikdy neudělám!"
"No, to bych prosila!" Řekla Madam a bleskově jí peán odebrala. Dívka zaječela jak valkýra a šla do kolen.
O pět vteřin později jsem zařval také a do kolen jsem nešel, protože jsem byl připoutaný ležmo.
"Tak, ty mužská hračko. To něžné stvoření, které tu pláče je moje milá kočička Eliška. Pro tebe je to ale komtesa Elizabeth a budeš ji oslovovat Miss Elizabeth.
Je moje pravá ruka a zástupkyně v mé nepřítomnosti. Budeš ji poslouchat jako mě. Kdyby ne, bude tvá hospitalizace asi velmi dlouhá a léčba velmi bolestivá. Chápeš?"
Pokýval jsem hlavou a bolavým jazykem se pokusil odpovědět.
"Mlč! Eliško, otoč ho na břicho."
Eliška mě odpoutala a pomohla mi se převrátit na břicho.
Netrvalo dlouho a dostal jsem ránu přes zadek.
Pak ještě čtyři a... nic.
"No tak pojď, ty moje potvoro." Slyšel jsem hlas Madam.
Další rána byla tak silná, že jsem zaječel. Druhá, čtvrtá, pátá, šestá... Cloumal jsem sebou v poutech.
"Tak dost, Eliško. Ani léčba se nesní přehánět. Dej mi tu rákosku a pojď ke mně."
Slyšel jsem, jak se zatáhl závěs a za ním se ozýval vzrušený šepot, následovaný vzdycháním a zakončený táhlým zaúpěním.
Pak bylo ticho.
"Ošetři mu tu rozsekanou prdel a uveď ho do původní polohy. Můžeš mu dát elektroléčbu."
"Děkuji, Madam. Já ho vykurýruju jedna dvě!"
"Ale to ne, Eliško. Co jsem ti říkala o hračkách!?"
Eliška mě obrátila, znovu na mé kulky přilepila elektrody a začala elektroléčba.
Dívala se svítícíma fascinovanýma očima na to, jak se zmítám na posteli a usmívala se.
Najednou se za ní zjevila Madam Cat a sáhla jí mezi nohy.
Eliška se rozkročila a zavřela oči. Za chvilku začala rychle dýchat a třást.
Víc jsem neviděl, protože Eliška stiskla ovladač naplno a já jen stihl zaregistrovat její táhlé zavytí.
Šoky přestaly.
Eliška klečela před Madam a líbala jí ruce s díky na rtech.
"No, už dost, to by stačilo." Zarazila ji Madam.
Otočila se na mě.
"Pošlu ti sem snídani. Tak si nech chutnat."
Zasmála se a obemula Elišku.
"Tak jdem, vedle máme tu urinoterapii. Doufám, že jsi pořádně napitá!"
"Jako houba, Madam." Odpověděla jí Eliška a obě vyšly na chodbu.
Už jsem skoro zavíral oči, když se opět rozrazily dveře.
Obě sestry vezly dovnitř člověka , pevně připoutaného k lůžku ve tvaru mělké vany.
Měl v puse roubík a jen koulel očima.
Za nimi kráčela Madam Cat a když sestry zastavily, postavila se mezi nás.
Nadechla se, vypjala hruď a oba nás přejela pohledem.
"Tady moje nová hračka se nerada dívá na televizi. Tak bude mít živé divadlo. Souhlasíš, že budeš primadonou?"
Muž zahučel do roubíku a zavrtěl hlavou.
"Aha, promiň." Řekla Madam a vyndala mu roubík.
"Né, né, nechci. Nechcíííí...šššššssss."
Křik se změnil v syčení, jak mu děvčata ucpala pusu plenou.
"Ano, ššššš... To je ten správný zvuk.
Zvuk moči, když opouští kundičku. Slyším, že ho máš rád."
Muž vytřeštil oči.
"Děvčata, napájecí soupravu, prosím!"
Eliška přinesla zvláštní vysokou židli a postavila ji nad nohy muže.
Pak druhá sestra uvedla muže do polosedu a připoutala mu pásem přes čelo pevně hlavu k podhlavníku.
Eliška se mezitím vyzbrojila něčím, co držela za zády.
Druhá sestra odstoupila a Eliška se zlověstným úsměvem přistoupila k mužově hlavě.
"Mám pro tebe dobrůtku, blbečku. Těšíš se?"
"Huhu pfrrr!" Odpověděl muž ucpaným reprákem.
"No, jak chceš." Řekla Eliška a zaštípla muži peán do nosu, jak jí to udělala Madam."
Současně s tím vyškubla z mužovy pusy plenu a mezi otevřené rty vrazila velký, zvláštně tvarovaný roubík.
Pak vzala do rukou jakousi nálevku, tvarovanou jako hubičku dámského bažanta, přidělala k ní balónek, ze kterého zespod trčela hadice a tu zastrčila do roubíku.
Nemohl jsem si pomoct, ale ta scéna mě vzrušila. Ta perfektní preciznost a projevená přirozená dominance mi imponovala.
"Vidíš, kámošovi už z toho stojí!" Uchechtla se Eliška. Třeba si dá taky!
V tu chvíli bylo po erekci.
Všechny tři ženy se rozesmály.
"Naďa první, Eliška druhá a já nakonec." Zavelela Madam a pomohla Sestře Nadě na židličku.
Ta si stáhla kalhotky, vykasala sukni a přirození usadila na hubičku.
"Dobrou chuť, blbečku." Prohlásila a ozval se onen zvuk o kterém mluvila Madam.
Moč stékala do balónku, který se začal zvětšovat.
Z něho pak průhlednou hadicí do mužovy pusy.
Muž se napnul a zaťal pěsti.
"Nedá se svítit. Musíš polykat!" Okomentovala to Madam.
Muž odevzdaně zavřel oči a polkl. Podruhé, potřetí...
"Vida, jak mu chutná! Eliško, teď ty."
Eliška vystřídala Naďu a ve chvíli, kdy skončila, se naklonila k muži a vyzývavě se na něj podívala.
"Dneska uvidíš tři kundy a ještě se pořádně napiješ. Držela jsem to už jen tak tak." Vyplázla na něj jazyk a slezla.
Madam se uvelebila na židli jako královna na trůně.
"Prý máš rád víno. Tak abychom tě uctily, už jsi měl dvě odrůdy mladèho vína a já ti načepuju pravý Tokaj."
A spustila.
Balónek už byl veliký a ač muž polykal ze všech sil, neubývalo z něho.
"Tak teď počkáme, než to dopiješ a za chvíli bude čas k obědu.
Trvalo ještě dost dlouho, než byl měch prázdný, ale nakonec s vypětím posledních sil muž spolkl poslední kapku.
"No, vidíš že to šlo!" Řekla Madam a vyndala muži z pusy roubík.
Bylo vidět, jak se mu zvětšilo břicho.
Měl zavřené oči a jen sípal.
"Chlapci, asi vás tu necháme spolu, abyste se nenudili. Eliško, pust jim televizi. A něco tématického, prosím."
Ženy se královsky bavily mužovým zvětšeným břichem.
"Neboj, blbečku. To byl jen startovací dáreček. Zítra budeš bumbat z vlastní vinice." Ještě chvíli se mu vysmívaly, ale po chvíli odešly.
