Znáte ten pocit, kdy se vzbudíte půl minuty před budíkem?
Přesně tak jsem se vzbudil já a měl tak čas se připravit na elektrický pulz.
Tentokrát jsem nevykřikl.
Vyplížil jsem se z klece jako duch.
Když jsem o půl hodiny později sedal na vyčkávací stoličku, broukla Madam Cat ať si nesedám.
Seskočila z postele a popřála mi dobré ráno.
Mé zakrákání okomentovala větou: "No, dnes by z tebe zpěvák nebyl."
Vrátila se z WC a nechala si naservírovat snídani. Já tentokrát směl jíst kaši lžící.
"Víš, Dagu, dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k tomu, že pokud budeš mít cestu ven z Tvrze, budeš muset chodit definitivně v ženském oblečení.
Už prsa prostě neutajíš. Už v Německu jsem si toho všimla. Ale ty už to prakticky ovládáš, takže to nebude problém."
Napila se kávy a pokračovala:
"Příští týden zajedeme k Paní Gábině do ordinace. Nemusíš se bát, tentokrát to bude vyšetření téměř bez bolesti."
Dojedla snídani a pochválila ji.
"Dnes si vezmeš na sebe jen volné triko a černé boxerky. Dokonce ti sundám klícku."
Jak řekla, tak učinila.
Sama si vzala jen kuklu s maskou, ale mimo to krásné vypasované šaty a střevíčky na jehlách.
Připla mě na vodítko a vedla k bytu Paní Gity.
Tam už snídaly Dámy. Gábina, Justa, Jil i Gita, s otroky u svých nohou.
"Dobré ráno Dámy." Řekla Madam Cat a já totéž jen zachrčel.
"Jé, naše gumová panenka. A je živá!" Zasmála se Paní Gita.
"Jo, živá. Ale nemůže mluvit a ani kloudně sedět."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Otrok může sedět jen když má v zadku kolík, nebo je to nutné pro zkoušení jeho výdrže a oddanosti."
To se s milým úsměvem ozvala Paní Gábina.
"To je taky pravda." Přisvědčila Madam Cat.
Poručila mi kleknout a zůstat.
Dámy se vesele bavily o včerejšku i o tom, co dnes bude následovat.
Dopoledne bude probíhat opět vyučování a odpoledne kurzy pro mladé Dámy bez otroků. Večer hostina na rozloučenou pro všechny.
Čekal jsem nějaké pracovní úkoly, ale nedostal je. Madam Cat se rozhodla projít. Se mnou na vodítku korzovala celou Tvrzí. Potkávali jsme mladé Dámy, které Madam Cat s úsměvem zdravily. Mě si ani nevšimly. Jen Madam Lada si dala políbit ručku a zeptala se, jestli chci i bonbon do pusy, když jeden cucám v zadku. Obě Dámy se tomu zasmály.
Madam Lada si toho všimla.
"Myslíš, že jsme na tebe zlé? Neboj, zatíímco my jsme si s tebou užívaly, užívala si tvá Madam Cat s našimi otroky. I s mými."
Otočila se na své dva otroky. "Ukažte, co jste si vysloužili!"
Oba se otočili a ukázali svá záda a zadky. Byly plné šlinců, modřin a jelit. Některá byla krvavá.
"Teď řekněte za co jste byli potrestáni."
"Zapomněli jsme na narozeniny naší božské Madam Lady." Řekl ten vyšší.
Madam Cat mi trhla za obojek. "Tak si to příště vyměníte, ne?"
Uviděla děs v mých očích a zasmála se.
"Ale neboj, po obědě budeš zase hlavní hvězda. Máme vymyšlenu báječnou zábavu."
Po obědě a siestě mě Madam Cat dovedla do sálu.
Postavila mě na stupínek a počkala, až se všechny Dámy ztiší.
"Milé Dámy. Dovolte, abych vám představila mého otroka Daga.
Včera vám udělal gumovou pannu, tak se nedivte, že chraptí."
Dámy se zasmály.
"Divily jste se, že jste v obleku nenašly koule, ani ptáka. Je to ale prosté. Otrok ve stresu, navíc se zachlazeným rozkrokem zatáhne koule a částečně i ptáka do podbřišku a za určitých okolností až úplně do břicha. Pak už stačí gumové kalhotky a máte bezpohlavní hračku hotovou."
Dámy zatleskaly.
"Dag má ode mě slíbeno dvacet ran na spodní stranu prsou. Jak jste si všimly, má slušná prsa na takovou exhibici.
Ale on můj dárek nechce. Já poprosím Madam Ladu, aby ho donutila o dárek dokonce požádat."
Svlékla mi triko i boxerky a nechala Dámy se pokochat mým tělem.
Nechala mě lehnout na trestnou lavici na záda a připoutala mě. Nohy mi ohnula nahoru a s patami u zadku je doširoka roztáhla a zajistila lany.
Do mého rozkroku zíralo dvacet žen.
Madam Lada se mi podívala do očí a hodně nahlas řekla: "Otroku. Tvá Paní tě poctila dárkem. Přijmeš ho?"
"Ne, Madam Lado."
"Dobrá."
Otočila se k publiku a něco jim ukázala.
"Tenhle malý přístroj mění mužské NE v otrocké ANO, PROSÍM.
Vezmu tyto dvě destičky s otvory, odjistím zámečky a otevřu je. Prsty levé ruky obejmu šourek mezi varlaty a tělem a varlata odtáhnu a otočím.
Silně mě zatáhla za koule, až jsem hekl.
"Nyní uzavřu obě destičky kolem šourku a stisknu. Vidíte, jak se šourek stresem stáhl? Už nevisí, ale kůže je tuhá jako krupon. Pojďte si osahat."
Dámy šly a já cítil množství prstů na šourku.
"To nám dokazuje, že otrok se vědomně, nebo podvědomně bojí. Je proto znovu čas na otázku.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
Představa dvaceti ran rákoskou na tak citlivá místa mě doháněla k zoufalství.
"Prosím ne, Madam Lado." Zachraptěl jsem staženým krkem.
"Jak chceš..."
Podíval jsem se na stranu a uviděl Madam Cat. Stála tam, ruce založené a se zájmem sledovala počínání Madam Lady.
"Otrok odmítl, budeme tedy pokračovat.
Zde mám ctyři šrouby s asi centimetr dlouhým hladkým tenkým dříkem na jedné straně. Zastrčím šrouby dříkem do destičky a jemně zašroubuji.
Jak vidíte, jsou šrouby na druhé straně naříznuté. Nasadím do nich tyto klíčky a otáčím dál. Je nutné dbát na pravidelnost utahování."
Ucítil jsem tah na koule.
"Dosažení přirozené délky šourku nám otrok oznámí. Dobře poslouchejte."
Tah se zvětšoval až přešel do bolesti.
Zamručel jsem bolestí.
"Ano. To je ta chvíle. Chvíle pro třetí pokus.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
"Ne! Nechci!"
"Tak od této chvíle nebude brán na tvé projevy zřetel. Jen tvá Paní může vyslyšet tvé prosby a ukončit to, co přijde."
Začala utahovat šrouby. Bolest začala sílit. Zatnul jsem zuby. Ne, nepoddám se. Ať mi ty koule třeba urvou. Zatnul jsem svaly v celém těle.
"Právě sledujete fázi přemáhání bolesti. Otrok zatíná zuby a svaly."
Znovu utáhla. Bolest mi prošlehla jasným plamenem do ledvin. Prohnul jsem se v zádech.
Další utažení. Zakřičel jsem bolestí.
Bolest byla horší a horší a já křičel a křičel.
"Otrok se přestal ovládat - to je fáze planých výkřiků. Trpí, ale nechce se poddat."
Další zesílení bolesti. Další a další.
Slyšel jsem ozvěnu svého řevu.
"Zde jsme došly na konec. Ale pouze konec šroubů, ne konec přesvědčování."
Otočila se ke stolečku. Ta chvíle mi stačila, abych se srovnal s bolestí a trochu se uklidnil.
"Otrok se zklidnil a proto nadadíme třetí destičku a nyní už jemně utahujeme..."
Bolest se nejen vrátila, ale byla mnohem silnější. Zase jsem začal řvát a slyšel jsem sám sebe jak prosím, ať už mě nechají.
Nový příval bolesti. Už mi to bylo jedno, jestli dostanu dvacet na kozy, nebo padesát. Začal jsem prosit. Zoufale prosit o dar Madam Cat.
Bolest zesílila. Už šlehala až do mého mozku. Před očima jsem měl barevné kruhy.
Jako z dálky jsem slyšel hlas Madam Cat.
"Nabízím ti čtyřicet ran na kozy. Chceš?"
"Anoanoanoano, prosííím."
"Dobrá. Ještě chvíli počkáme, aby sis to mohl rozmyslet..."
"Ne, prosím, chci je hned!"
"Dámy, vidíte tu jemnou práci? Vůbec se nezapotíte, nemusíte nikoho mlátit..."
Z rudé mlhy se ozval potlesk.
Bolest polevila a zůstala jen tupá bolest.
Někdo mi rozvázal a natáhl nohy. A připoutal k lavici.
Nade mnou se objevily tváře Madam Cat a Madam Lady.
"Tak vidíš. Z deseti je čtyřicet. Těchdeset bych ti dala já. Ale těch čtyřicet ti dají mladé Dámy a ty nejsou moc zkušené..." Řekla Madam Cat.
Zahákla mi karabinky do bradavek a stáhla mi prsa k hlavě.
"Dámy, zde je rákoska. Každá dáte Dagovi jednu ránu na jedno prso." Představíte se mu a on vám poděkuje.
Objevila se řada žen.
První vzala rákosku maličká, drobná slečna s velkými brýlemi.
"Já jsem Slečna Hana!" A rychle za sebou mě švihla přes obě prsa.
Vzpomněl jsem si na její včerejší větu "...co šuká až do rána."
Zlo a bolest dostalo jméno a tvář.
Přemohl jsem bolest a poděkoval.
"A já jsem Týna."
"Auuu, děkuji, Slečno Týno."
"Ahoj Dagu, já jsem Slečna Lucie. A tuhle ruku jsi měl v prdeli."
Ukázala mi ruku pihovatá vytáhlá dívka a škodolibě mě švihla tak, že se trefila koncem rákosky doprostřed prsa.
"Já ti dám, mít větší kozy než já!"
Přemohl jsem chuť vykřiknout a tím jí trochu zkazil náladu.
Poděkoval jsem jí s milým úsměvem.
Anežka, Sára, Barbora...
Stříkal ze mě pot a měl jsem co dělat se ovládnout.
Konečně byl dar předán a přijat.
Madam Cat mě odpoutala a pomohla mi vstát. Klekl jsem si a oběma Dámám poděkoval.
"Tak. A teď zbývá těch třicet tři. Ale já je měním na mnoho." Řekla Madam Cat a kývla na Madam Ladu. Strhly mou vyděšenou tělesnou schránku zády na stůl a Lady Anna zavřeštěla: "Děvčata, na něj!"
Mladé dámy se shlukly kolem mě a... Začaly mě líbat. Všude po těle, po stehnech...
"Tak už ho nechte. Za ty dva dny je zralý na špitál..." Ozvala se Madam Cat.
"Nebo na cvokhaus." Zasmála se Madam Lada.
Znovu jsem stál na nohách.
Dámy mě dovedly ke stolu a opatrně posadily na polstrované křeslo.
"Dnes večer jsi hostem mladých Dam, Dagu. Tak si to hezky užij. Už ti nebudeme ubližovat. Večerku máš dnes zrušenou, ale zítra v šest..."
"Rozumím, Madam Cat a děkuji. Budete tu se mnou?"
"Ne. Dnes jsi hlavní hvězda ty. Přinesu ti oblečení. Hlavně seď."
Večer byl příjemný. Mladé Dámy si chtěly povídat. Tedy spíše ze mě tahaly rozumy. Ale už jsem se naučil, co říkat a co ne. Jejich otroci po mně žárlivě pokukovali, když jsem se s jejich Dámami fotil.
Ale jak už to bývá, zájem o mě opadl a když jsem osaměl, přišla Madam Lada.
"Můžu?" Řekla a ukázala mi na prsa.
Zvedl jsem triko a nadzvedl mé otékající kozičky.
Podívala se na ně a poděkovala.
Za Lucii se omlouvám. Je chorobná sadistka. Proberu to s ostatními a asi ji vyloučíme.
"Děkuji, Madam Lado. Možná by stačilo, kdyby taky dostala dárek. Mycí stroj také psychicky nezvládala..."
Madam Lada se mi podívala do očí.
"To je nápad! Putovní dar o fialové kozy!" Rozesmála se a vstala.
Zatleskala.
"Dámy! Po uvážlivém a dlouhém rozhodování jsme se dohodli, že další obdarovanou putovním darem čtyřiceti ran na prsa se stává:"
Chvilka napjatého ticha.
"Slečna Lucie! Jako jediná totiž dokázala proseknout Dagovi kůži. Dar jí bude předán za měsíc na tomto místě. Prosím potlesk pro Lucii!"
Lucie seděla jako zařezaná a zírala na usmívající se Madam Ladu jako na přízrak smrti.
Její kamarádky se na ni škodolibě zakřenily.
Madam Lada se opět usadila vedle mě.
"Myslím, že dar asi předán nebude."
Zašeptala ke mně.
Po jedenácté večer jsem se omluvil že půjdu spát. Dámy mi popřály dobrou noc a sladké sny. Prý se mám podívat nahý do zrcadla.
Cestou jsem se zastavil u Paní Gity.
Seděla s ostatními Královnami v obýváku v družné zábavě.
Klekl jsem si vedle Madam Cat.
"Už jste skončili?"
"Jen já, Madam Cat."
"Budeš tu s námi?"
"Pokud mohu, tak ano."
Madam Cat mi nalila skleničku vína.
"Přitáhni si křeslo. Dnes už klečet nebudeš."
Poděkoval jsem a přitáhl si křeslo.
Zábava v úzkém kruhu Královen byla mnohem příjemnější, než v sále.
Spát jsem šel ve dvě ráno. Až když jsem uložil Madam Cat.
Přesně tak jsem se vzbudil já a měl tak čas se připravit na elektrický pulz.
Tentokrát jsem nevykřikl.
Vyplížil jsem se z klece jako duch.
Když jsem o půl hodiny později sedal na vyčkávací stoličku, broukla Madam Cat ať si nesedám.
Seskočila z postele a popřála mi dobré ráno.
Mé zakrákání okomentovala větou: "No, dnes by z tebe zpěvák nebyl."
Vrátila se z WC a nechala si naservírovat snídani. Já tentokrát směl jíst kaši lžící.
"Víš, Dagu, dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k tomu, že pokud budeš mít cestu ven z Tvrze, budeš muset chodit definitivně v ženském oblečení.
Už prsa prostě neutajíš. Už v Německu jsem si toho všimla. Ale ty už to prakticky ovládáš, takže to nebude problém."
Napila se kávy a pokračovala:
"Příští týden zajedeme k Paní Gábině do ordinace. Nemusíš se bát, tentokrát to bude vyšetření téměř bez bolesti."
Dojedla snídani a pochválila ji.
"Dnes si vezmeš na sebe jen volné triko a černé boxerky. Dokonce ti sundám klícku."
Jak řekla, tak učinila.
Sama si vzala jen kuklu s maskou, ale mimo to krásné vypasované šaty a střevíčky na jehlách.
Připla mě na vodítko a vedla k bytu Paní Gity.
Tam už snídaly Dámy. Gábina, Justa, Jil i Gita, s otroky u svých nohou.
"Dobré ráno Dámy." Řekla Madam Cat a já totéž jen zachrčel.
"Jé, naše gumová panenka. A je živá!" Zasmála se Paní Gita.
"Jo, živá. Ale nemůže mluvit a ani kloudně sedět."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Otrok může sedět jen když má v zadku kolík, nebo je to nutné pro zkoušení jeho výdrže a oddanosti."
To se s milým úsměvem ozvala Paní Gábina.
"To je taky pravda." Přisvědčila Madam Cat.
Poručila mi kleknout a zůstat.
Dámy se vesele bavily o včerejšku i o tom, co dnes bude následovat.
Dopoledne bude probíhat opět vyučování a odpoledne kurzy pro mladé Dámy bez otroků. Večer hostina na rozloučenou pro všechny.
Čekal jsem nějaké pracovní úkoly, ale nedostal je. Madam Cat se rozhodla projít. Se mnou na vodítku korzovala celou Tvrzí. Potkávali jsme mladé Dámy, které Madam Cat s úsměvem zdravily. Mě si ani nevšimly. Jen Madam Lada si dala políbit ručku a zeptala se, jestli chci i bonbon do pusy, když jeden cucám v zadku. Obě Dámy se tomu zasmály.
Madam Lada si toho všimla.
"Myslíš, že jsme na tebe zlé? Neboj, zatíímco my jsme si s tebou užívaly, užívala si tvá Madam Cat s našimi otroky. I s mými."
Otočila se na své dva otroky. "Ukažte, co jste si vysloužili!"
Oba se otočili a ukázali svá záda a zadky. Byly plné šlinců, modřin a jelit. Některá byla krvavá.
"Teď řekněte za co jste byli potrestáni."
"Zapomněli jsme na narozeniny naší božské Madam Lady." Řekl ten vyšší.
Madam Cat mi trhla za obojek. "Tak si to příště vyměníte, ne?"
Uviděla děs v mých očích a zasmála se.
"Ale neboj, po obědě budeš zase hlavní hvězda. Máme vymyšlenu báječnou zábavu."
Po obědě a siestě mě Madam Cat dovedla do sálu.
Postavila mě na stupínek a počkala, až se všechny Dámy ztiší.
"Milé Dámy. Dovolte, abych vám představila mého otroka Daga.
Včera vám udělal gumovou pannu, tak se nedivte, že chraptí."
Dámy se zasmály.
"Divily jste se, že jste v obleku nenašly koule, ani ptáka. Je to ale prosté. Otrok ve stresu, navíc se zachlazeným rozkrokem zatáhne koule a částečně i ptáka do podbřišku a za určitých okolností až úplně do břicha. Pak už stačí gumové kalhotky a máte bezpohlavní hračku hotovou."
Dámy zatleskaly.
"Dag má ode mě slíbeno dvacet ran na spodní stranu prsou. Jak jste si všimly, má slušná prsa na takovou exhibici.
Ale on můj dárek nechce. Já poprosím Madam Ladu, aby ho donutila o dárek dokonce požádat."
Svlékla mi triko i boxerky a nechala Dámy se pokochat mým tělem.
Nechala mě lehnout na trestnou lavici na záda a připoutala mě. Nohy mi ohnula nahoru a s patami u zadku je doširoka roztáhla a zajistila lany.
Do mého rozkroku zíralo dvacet žen.
Madam Lada se mi podívala do očí a hodně nahlas řekla: "Otroku. Tvá Paní tě poctila dárkem. Přijmeš ho?"
"Ne, Madam Lado."
"Dobrá."
Otočila se k publiku a něco jim ukázala.
"Tenhle malý přístroj mění mužské NE v otrocké ANO, PROSÍM.
Vezmu tyto dvě destičky s otvory, odjistím zámečky a otevřu je. Prsty levé ruky obejmu šourek mezi varlaty a tělem a varlata odtáhnu a otočím.
Silně mě zatáhla za koule, až jsem hekl.
"Nyní uzavřu obě destičky kolem šourku a stisknu. Vidíte, jak se šourek stresem stáhl? Už nevisí, ale kůže je tuhá jako krupon. Pojďte si osahat."
Dámy šly a já cítil množství prstů na šourku.
"To nám dokazuje, že otrok se vědomně, nebo podvědomně bojí. Je proto znovu čas na otázku.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
Představa dvaceti ran rákoskou na tak citlivá místa mě doháněla k zoufalství.
"Prosím ne, Madam Lado." Zachraptěl jsem staženým krkem.
"Jak chceš..."
Podíval jsem se na stranu a uviděl Madam Cat. Stála tam, ruce založené a se zájmem sledovala počínání Madam Lady.
"Otrok odmítl, budeme tedy pokračovat.
Zde mám ctyři šrouby s asi centimetr dlouhým hladkým tenkým dříkem na jedné straně. Zastrčím šrouby dříkem do destičky a jemně zašroubuji.
Jak vidíte, jsou šrouby na druhé straně naříznuté. Nasadím do nich tyto klíčky a otáčím dál. Je nutné dbát na pravidelnost utahování."
Ucítil jsem tah na koule.
"Dosažení přirozené délky šourku nám otrok oznámí. Dobře poslouchejte."
Tah se zvětšoval až přešel do bolesti.
Zamručel jsem bolestí.
"Ano. To je ta chvíle. Chvíle pro třetí pokus.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
"Ne! Nechci!"
"Tak od této chvíle nebude brán na tvé projevy zřetel. Jen tvá Paní může vyslyšet tvé prosby a ukončit to, co přijde."
Začala utahovat šrouby. Bolest začala sílit. Zatnul jsem zuby. Ne, nepoddám se. Ať mi ty koule třeba urvou. Zatnul jsem svaly v celém těle.
"Právě sledujete fázi přemáhání bolesti. Otrok zatíná zuby a svaly."
Znovu utáhla. Bolest mi prošlehla jasným plamenem do ledvin. Prohnul jsem se v zádech.
Další utažení. Zakřičel jsem bolestí.
Bolest byla horší a horší a já křičel a křičel.
"Otrok se přestal ovládat - to je fáze planých výkřiků. Trpí, ale nechce se poddat."
Další zesílení bolesti. Další a další.
Slyšel jsem ozvěnu svého řevu.
"Zde jsme došly na konec. Ale pouze konec šroubů, ne konec přesvědčování."
Otočila se ke stolečku. Ta chvíle mi stačila, abych se srovnal s bolestí a trochu se uklidnil.
"Otrok se zklidnil a proto nadadíme třetí destičku a nyní už jemně utahujeme..."
Bolest se nejen vrátila, ale byla mnohem silnější. Zase jsem začal řvát a slyšel jsem sám sebe jak prosím, ať už mě nechají.
Nový příval bolesti. Už mi to bylo jedno, jestli dostanu dvacet na kozy, nebo padesát. Začal jsem prosit. Zoufale prosit o dar Madam Cat.
Bolest zesílila. Už šlehala až do mého mozku. Před očima jsem měl barevné kruhy.
Jako z dálky jsem slyšel hlas Madam Cat.
"Nabízím ti čtyřicet ran na kozy. Chceš?"
"Anoanoanoano, prosííím."
"Dobrá. Ještě chvíli počkáme, aby sis to mohl rozmyslet..."
"Ne, prosím, chci je hned!"
"Dámy, vidíte tu jemnou práci? Vůbec se nezapotíte, nemusíte nikoho mlátit..."
Z rudé mlhy se ozval potlesk.
Bolest polevila a zůstala jen tupá bolest.
Někdo mi rozvázal a natáhl nohy. A připoutal k lavici.
Nade mnou se objevily tváře Madam Cat a Madam Lady.
"Tak vidíš. Z deseti je čtyřicet. Těchdeset bych ti dala já. Ale těch čtyřicet ti dají mladé Dámy a ty nejsou moc zkušené..." Řekla Madam Cat.
Zahákla mi karabinky do bradavek a stáhla mi prsa k hlavě.
"Dámy, zde je rákoska. Každá dáte Dagovi jednu ránu na jedno prso." Představíte se mu a on vám poděkuje.
Objevila se řada žen.
První vzala rákosku maličká, drobná slečna s velkými brýlemi.
"Já jsem Slečna Hana!" A rychle za sebou mě švihla přes obě prsa.
Vzpomněl jsem si na její včerejší větu "...co šuká až do rána."
Zlo a bolest dostalo jméno a tvář.
Přemohl jsem bolest a poděkoval.
"A já jsem Týna."
"Auuu, děkuji, Slečno Týno."
"Ahoj Dagu, já jsem Slečna Lucie. A tuhle ruku jsi měl v prdeli."
Ukázala mi ruku pihovatá vytáhlá dívka a škodolibě mě švihla tak, že se trefila koncem rákosky doprostřed prsa.
"Já ti dám, mít větší kozy než já!"
Přemohl jsem chuť vykřiknout a tím jí trochu zkazil náladu.
Poděkoval jsem jí s milým úsměvem.
Anežka, Sára, Barbora...
Stříkal ze mě pot a měl jsem co dělat se ovládnout.
Konečně byl dar předán a přijat.
Madam Cat mě odpoutala a pomohla mi vstát. Klekl jsem si a oběma Dámám poděkoval.
"Tak. A teď zbývá těch třicet tři. Ale já je měním na mnoho." Řekla Madam Cat a kývla na Madam Ladu. Strhly mou vyděšenou tělesnou schránku zády na stůl a Lady Anna zavřeštěla: "Děvčata, na něj!"
Mladé dámy se shlukly kolem mě a... Začaly mě líbat. Všude po těle, po stehnech...
"Tak už ho nechte. Za ty dva dny je zralý na špitál..." Ozvala se Madam Cat.
"Nebo na cvokhaus." Zasmála se Madam Lada.
Znovu jsem stál na nohách.
Dámy mě dovedly ke stolu a opatrně posadily na polstrované křeslo.
"Dnes večer jsi hostem mladých Dam, Dagu. Tak si to hezky užij. Už ti nebudeme ubližovat. Večerku máš dnes zrušenou, ale zítra v šest..."
"Rozumím, Madam Cat a děkuji. Budete tu se mnou?"
"Ne. Dnes jsi hlavní hvězda ty. Přinesu ti oblečení. Hlavně seď."
Večer byl příjemný. Mladé Dámy si chtěly povídat. Tedy spíše ze mě tahaly rozumy. Ale už jsem se naučil, co říkat a co ne. Jejich otroci po mně žárlivě pokukovali, když jsem se s jejich Dámami fotil.
Ale jak už to bývá, zájem o mě opadl a když jsem osaměl, přišla Madam Lada.
"Můžu?" Řekla a ukázala mi na prsa.
Zvedl jsem triko a nadzvedl mé otékající kozičky.
Podívala se na ně a poděkovala.
Za Lucii se omlouvám. Je chorobná sadistka. Proberu to s ostatními a asi ji vyloučíme.
"Děkuji, Madam Lado. Možná by stačilo, kdyby taky dostala dárek. Mycí stroj také psychicky nezvládala..."
Madam Lada se mi podívala do očí.
"To je nápad! Putovní dar o fialové kozy!" Rozesmála se a vstala.
Zatleskala.
"Dámy! Po uvážlivém a dlouhém rozhodování jsme se dohodli, že další obdarovanou putovním darem čtyřiceti ran na prsa se stává:"
Chvilka napjatého ticha.
"Slečna Lucie! Jako jediná totiž dokázala proseknout Dagovi kůži. Dar jí bude předán za měsíc na tomto místě. Prosím potlesk pro Lucii!"
Lucie seděla jako zařezaná a zírala na usmívající se Madam Ladu jako na přízrak smrti.
Její kamarádky se na ni škodolibě zakřenily.
Madam Lada se opět usadila vedle mě.
"Myslím, že dar asi předán nebude."
Zašeptala ke mně.
Po jedenácté večer jsem se omluvil že půjdu spát. Dámy mi popřály dobrou noc a sladké sny. Prý se mám podívat nahý do zrcadla.
Cestou jsem se zastavil u Paní Gity.
Seděla s ostatními Královnami v obýváku v družné zábavě.
Klekl jsem si vedle Madam Cat.
"Už jste skončili?"
"Jen já, Madam Cat."
"Budeš tu s námi?"
"Pokud mohu, tak ano."
Madam Cat mi nalila skleničku vína.
"Přitáhni si křeslo. Dnes už klečet nebudeš."
Poděkoval jsem a přitáhl si křeslo.
Zábava v úzkém kruhu Královen byla mnohem příjemnější, než v sále.
Spát jsem šel ve dvě ráno. Až když jsem uložil Madam Cat.
