Vedle mě někdo tiše chrápal.
Probudil jsem se.
Byla to Nána.
Ležela na posteli s rozporkou mezi nohama.
Nadzvedl jsem se a podíval se na své nohy. Také jsem měl mezi nimi rozporku.
Ucítil jsem svědění v rozkroku a chtěl se podrbat. Zjistil jsem, že to nepůjde, protože mám pouta na rukou na krátkých řetízcích k posteli.
Zase jsem si lehl. Měl jsem sucho v krku.
Netrvalo dlouho a nad postelí se objevila Madam Cat.
"Á, už jsi vzhůru? Tak dobré ráno, nový otroku. Jak ses vyspinkal?"
"Děkuji, Madam Cat, dobře."
"Tak to jsem ráda. Dnes a zítra budeš ještě ty i ostatní takto ležmo, v úterý budeš moci vstát."
Něco mě napadlo.
"Ale vždyť je sobota!"
"Ne, je neděle odpoledne. Chtěly jsme ještě udělat nějaké testy, tak jsme vám prodloužily spánek. Mimochodem, byl to velký úspěch. Vše funguje jak má a Paní Gábina na tebe bude dlouho vzpomínat."
Zaškrundalo mi v břiše.
"Donesu ti jídlo a pití."
Za chvilku byla zpět s tácem plným jídla.
"Uvolním ti ruce, ale jestli si sáhneš mezi nohy seřežu tě jako psa." Pohrozila.
Snědl jsem všechno, dostal sladké políbení a znovu usnul.
Zbytek dne i celé pondělí byly klidné a kdyby za někým z nás nepřišly občas Dámy, asi by nám bylo smutno. Nána nemluvil vůbec a Dan jen málo.
V úterý nás Dámy odpoutaly a vyhnaly z pelechů.
Omyly nás, oblékly do šatiček a mohli jsme dělat lehkou práci.
Tak jsme fungovali skoro čtrnáct dní.
Vaření, masáže nožiček, lízací povinnosti, lehký úklid a spousta drobných prací kolem domácnosti.
Zase byl pátek a výjimečný sněm sesterstva.
Tentokrát bylo vše v normálu. Nosili jsme jídlo, servírovali, pomáhali s kdečím až do večera.
Paní Gábina chodila v tmavých brýlích a Dámy se jí pochechtávaly.
Nechávalo ji to chladnou a jen se usmívala.
V deset večer nás naše Dámy zahnaly spát, protože nás prý čeká náročná sobota.
Probudil jsem se.
Byla to Nána.
Ležela na posteli s rozporkou mezi nohama.
Nadzvedl jsem se a podíval se na své nohy. Také jsem měl mezi nimi rozporku.
Ucítil jsem svědění v rozkroku a chtěl se podrbat. Zjistil jsem, že to nepůjde, protože mám pouta na rukou na krátkých řetízcích k posteli.
Zase jsem si lehl. Měl jsem sucho v krku.
Netrvalo dlouho a nad postelí se objevila Madam Cat.
"Á, už jsi vzhůru? Tak dobré ráno, nový otroku. Jak ses vyspinkal?"
"Děkuji, Madam Cat, dobře."
"Tak to jsem ráda. Dnes a zítra budeš ještě ty i ostatní takto ležmo, v úterý budeš moci vstát."
Něco mě napadlo.
"Ale vždyť je sobota!"
"Ne, je neděle odpoledne. Chtěly jsme ještě udělat nějaké testy, tak jsme vám prodloužily spánek. Mimochodem, byl to velký úspěch. Vše funguje jak má a Paní Gábina na tebe bude dlouho vzpomínat."
Zaškrundalo mi v břiše.
"Donesu ti jídlo a pití."
Za chvilku byla zpět s tácem plným jídla.
"Uvolním ti ruce, ale jestli si sáhneš mezi nohy seřežu tě jako psa." Pohrozila.
Snědl jsem všechno, dostal sladké políbení a znovu usnul.
Zbytek dne i celé pondělí byly klidné a kdyby za někým z nás nepřišly občas Dámy, asi by nám bylo smutno. Nána nemluvil vůbec a Dan jen málo.
V úterý nás Dámy odpoutaly a vyhnaly z pelechů.
Omyly nás, oblékly do šatiček a mohli jsme dělat lehkou práci.
Tak jsme fungovali skoro čtrnáct dní.
Vaření, masáže nožiček, lízací povinnosti, lehký úklid a spousta drobných prací kolem domácnosti.
Zase byl pátek a výjimečný sněm sesterstva.
Tentokrát bylo vše v normálu. Nosili jsme jídlo, servírovali, pomáhali s kdečím až do večera.
Paní Gábina chodila v tmavých brýlích a Dámy se jí pochechtávaly.
Nechávalo ji to chladnou a jen se usmívala.
V deset večer nás naše Dámy zahnaly spát, protože nás prý čeká náročná sobota.
