Násobky štěstí V./15.

Nespal jsem moc dlouho, když mě vzbudila bolest.
Panika, pochopení, a pokus se umístit do původní polohy. Tenhle nový hlídač reaguje na centimetrové pohyby.
Znovu jsem usnul.
Znovu probuzení bolestí.
K mé škodě jsem se nadzvedl a tím zkrátil lanko. Bylo mi jasné, že teď už si nelehnu.
Nebo...
Nahmatal jsem silnou vlněnou houni a udělal si z ní plochou podložku.
Přes strašnou bolest jsem povytáhl lanko z krabičky, levou rukou ho podržel, aby se znovu nenamotalo a podložil si záda a hlavu složenou houní.
Znovu jsem si lehl a pustil lanko.
Bolest utichla.
Tak jsem se protloukl celou nocí.
Ráno mě vzbudily šoky do koulí. Lady mi totiž večer nasadila klícku.
"Dobré ráno otroku." Ozvalo se nade mnou.
"Dobré ráno Madam Cat." Odpověděl jsem.
Madam vypnula klec, odemkla hlídací lanko a pustila mě ven.
"Tak jak se ti líbí nový hlídač, otroku?"
"Je velmi účinný. Děkuji vám, Madam Cat."
"To mě moc těší. Je to prototyp. Už jsem přišla na pár dalších vylepšení a Nána na novém už pracuje. Těš se."
Laškovně se usmála a mrkla šibalsky okem.
Zamrazilo mě v zádech.
Šel jsem se umýt a udělat snídani.
Jedl jsem na klekátku a z krmítka.
Po snídani se mě Madam opět zeptala, jak jsem se rozhodl.
Odpověděl jsem, že mé rozhodnutí je stejné jako včera.
"Hmmm, že ty mi chceš udělat radost svým utrpením, šibale?"
"Pokud vás to potěší, Madam Cat, tak ano."
"Výborně! Umyj nádobí a pracovní oděv jako včera!"
Opět jsme pracovali v podkroví pod dohledem. Sice jen ve dvou, ale práce nám šla dobře.
Bylo kolem desáté hodiny, kdy byla vyhlášena přestávka. Tedy pro Dámy a blonďáka. Já se musel postavit do rámu a chytit se za oka.
Tentokrát bosý.
Madam mi opět přicvakla lanko do oka nad hlavou a chvíli se na mě dívala s pohledem sochaře. Pak něco tiše řekla blonďákovi. Ten kývl hlavou a zmizel mi za zády.
"Mám pro tebe zpestření, otroku. Aby ses mi náhodou nenudil!"
Zasmála se a poručila mi zvednout patu. Ukázala mi malé prkénko, ze kterého trčel asi deset centimetrů dlouhý ostrý vrut.
"Tohle dostaneš pod paty."
Za okamžik jsem stál na špičkách a zatínal zuby bolestí, která se probudila v lýtkách.
Do toho se mi opět probudila prostata a začal mi tvrdnout pták.
Nevěděl jsem co dřív. Udržovat stabilitu, snažit se nešlápnout na ostré vruty, nebo se snažit potlačit vzrušení?
"Ó, promiň. Já vlastně zapomněla, že tyhle hroty jsou už zbytečné." A odkopla obě prkénka stranou.
"A ještě něco jsem ti zapomněla dát. Roubíček!"
Za chvíli jsem už opět mohl dýchat jen nosem.
"Takže zapínám stopky..."
Dámy si opět sedly do křesílek a dobře se bavily.
Byla to šílená směs vzrušení, jeho potlačování, bolesti, sebezapření a umíněnosti se nevzdat.
Celý svět se scvrkl do mého utrpení.
Vytrhlo mě z něj až pohlazení.
"Ty jsi ale vytrvalý hrdina!"
Madam Cat stála u mě a odepínala mi lanko hlídače.
"Vydržel jsi dvacet pět minut! To jsem nečekala. Už se můžeš pustit a normálně se postavit."
Nešlo to. Zradily mě prsty. Byly zaťaté v křeči.
Zavrtěl jsem hlavou, protože jsem měl stále ještě roubík.
"Co ne? Chceš nášup?"
Opět jsem zavrtěl hlavou a vyloudil pár tlumených zvuků do roubíku.
"Jo ahá. Promiň." Madam mi vyndala roubík.
"Nejde to, Madam Cat. Mám prsty v křeči."
"Dane, opatrně mu vyvlékni prsty z ok a zkus mu je narovnat!" A vrazila mi roubík zpět do pusy.
Asi věděla proč. Když mě Blonďák Dan vyhákl, nohy mě neunesly a křeč mě zkroutila celého.
Kňučel jsem do roubíku a slzy mi tekly proudem.
Madam Cat vydávala rozkazy a snažila se mi rozmasírovat svaly.
Ucítil jsem teplo a svaly se začaly uklidňovat.
Za chvíli už jsem mohl klidně ležet.
Bylo mi strašně. Byl jsem zpocený a celý jsem se třásl.
"Až budeš schopný se hýbat, čekám tě u svých nohou!" Řekla a vyndala mi roubík.
"Rozumím, Madam Cat. Bude to brzy."
"V to doufám!"
Ještě chvilku jsem se vydýchával a pak se zkusil pohnout. Trochu to bolelo, ale cítil jsem, že riziko křeče pomalu mizí.
Po čtyřech jsem přelezl ke své Madam a v kleče se jí zahlásil.
"Tak jak se ti líbila dnešní zkušenost?"
Zeptala se mě s úsměvem.
"Bylo to strašné, Madam Cat." Přiznal jsem.
"Už jsi zjistil, že tvrdohlavost a zarputilost může bolet?"
"Ano, Madam Cat."
"Takže jak zní odpověď na mou otázku dnes? Ale dobře si ji rozmysli, protože pokud mou nabídku odmítneš, absolvuješ dnešní zážitek každý den."
Hlavou mi proběhly poslední čtyři dny a já zjistil, že podobnou zkoušku už bych znovu nezvládl. Ucítil jsem, jak mi tečou slzy a jak mám sucho v krku.
"Má skvělá Madam Cat. Přijímám Vaši laskavou nabídku a prosím o provedení navrhovaného zákroku."
"Výborně! Tak se mi to líbí!" Řekla Madam a položila na stolek papír a pero.
"Tady to podepiš!"
Podepsal jsem.
"Ani sis to nepřečetl. Proč?"
"Protože je mi už jedno, co podepisuji, Madam Cat. Jestli je to můj rozsudek smrti, zemřu, ale už nebude zádná tak strašná bolest."
"A co když jsi podepsal rozsudek, kde žádáš o stejnou bolest každý den?"
Otázala se Madam s úsměvem.
Hrklo ve mně a zatočila se mi hlava.
"Tak abys věděl, co jsi podepsal, ti to přečtu."

Já, Dag Rab, manžel a osobní otrok Alice Rabové - alias Madam Cat, pokorně a s plným vědomím všech důsledků žádám o:
1. Provedení drobného chirurgického zákroku za účelem zvýšení mé ovladatelnosti.
2. Aplikaci elektronického ovladače samčích pohlavních orgánů.
3. Aplikaci podkožních lokačních tělísek.
O totéž prosím i u všech otroků, trvale sloužících na Tvrzi.
Zároveň slibuji, že přijmu jakékoliv další ovládací, či trestné zařízení, které bude považováno Madam Cat za vhodné a bude mi nařízeno.
Podpis: Dag Rab
Svědci: ...

Koukal jsem na ni s otevřenou pusou. Došlo mi, že jsem odsoudil nejen sebe, ale i Dana a Nánu.
Podíval jsem se na Dana.
Klečel se svěšenou hlavou.
"Promiň, Dane." Špitl jsem.
Podíval se na mě.
"Neomlouvej se. Já podepsal totéž po dvou výpraskách..."
Paní Jil vstala a jeho řeč uzavřela párem facek.
"Svévolné mluvení. Píšu si!"
Paní Gita se na mě usmála.
"Nána podepsal po jednom výprasku přes koule. Ty jsi nám dal pěkně zabrat!"
Madam Cat vstala a zatleskala.
"Vy dva, mazejte do kuchyně a uděláte oběd! Oba se pořádně osprchujte. Budeme obědvat v jídelně.
Za hodinu a čtvrt už jsem šel oznámit Dámám, že oběd je hotov.
Všichni jsme jedli u stolu.
Byl to velmi slavnostní oběd.
Odpoledne jsme strávili opět prací.
Celé bičové centrum už bylo skoro hotové. Zbývaly jen drobnosti a lakování.
Večer si mě Madam Cat přivázala k posteli a vysázela mi na zadek 23 ran rákoskou. Ale nebyly moc silné. Prý aby měla pořádek v účtech.
Potom mi nasadila normální klícku a poslala mě do klece. Sama mi připnula lanka a odešla.
Dlouho jsem přemýšlel, co se mnou bude. Velmi dlouho.
Usnul jsem tak tvrdě, že jsem návrat Madam Cat ani nezaregistroval.