Dva dny volna utekly jako voda.
Alice se ale o mě starala, mazala mi poznamenané části těla a vůbec byla na mě moc příjemná.
Podstrojovala mi, tulila se ke mně opatrně, aby mě nic nebolelo. Byla samý úsměv a šprým.
Paní Justa s Fredem odjela první den volna, ale Lady Anna zůstala u nás.
Nánu jsem celé dva dny neviděla, ale Dámy se přišly podívat, jak se mi hojí záda a zadek.
Třetí den ráno jsme však s Alicí vzorně klečely před Paní Gitou, která nám po snídani dala za úkol projít celou tvrz, zapsat všechny technické problémy a škody, vše, co by se mohlo zkazit a náhodou zůstalo mimo mrazák a chladničky zlikvidovat, Nána šla za námi a ty části, které byly v pořádku, odpojila od elektřiny a vody. Dopoledne jsme tak stihli vše projít, odpoledne škody napravit a pozdě večer jsme se sešli i všichni v naší soukromé jídelně.
Dámy seděly v křeslech a po vyslechnutí našeho hlášení si vzala slovo Paní Gita.
"Výborně, děkuji. Abyste věděly, zítra odjíždíme na týden na dovolenou a proto jsem chtěla mít Tvrz zabezpečenou. Zítra ráno brzo vstanete, zabalíte si vše podle seznamu a po obědě vyrazíme. Víc vám řeknu ráno. Mazejte se umýt a spát."
Políbily jsme Paní ručku, rozloučily se s ostatními a za dvacet minut už jsme byly v posteli.
Po čtvrté ráno jsme už byly na nohou a balily vše na cestu. Na snídaní už jsme si s sebou nesly bágly a kufry.
Po snídani nám Paní všem nařídila dlouhý program na čistících strojích ve velké hrací koupelně a Dámy si šly dát relaxační program do naší soukromé koupelny.
Následovala ještě kontrola celé Tvrze, oběd a v jednu odpoledne jsme sedali do aut.
Paní Gita měla rozvernou náladu a celou cestu si užívala tak, jak jsem ji nikdy neviděl.
V podvečer jsme zastavili v Karlových Varech a ubytovali se v hotelu.
Dokonce jsme s Alicí měli vlastní pokoj.
Večer jsme se šli projít po nasvícené kolonádě.
Lady Anna nás provedla a ukázala nám nějaké pamětihodnosti.
Do postele jsme se s Alicí dostaly po jedenácté večer.
Ráno jsme už po osmé hodině sedali do aut a zamířili dál na západ.
Překročili jsme hranice Německa a pokračovali dál a dál, až jsme zastavili v malém městečku nedaleko Frankfurtu před nenápadnou zájezdní hospodou.
Paní Gita vystoupila a šla nás ohlásit.
Vrátila se za pár minut a řekla Náně, ať zajede do dvora a pak projede stodolou.
Za stodolou byl dvůr s vysokým neprůhledným plotem.
Vystoupili jsme z aut a šli s malými zavazadly za Paní Gitou.
U dveří do domu byla velká cedule na níž byl nápis, který nám Paní Gita přeložila: "Psi, kteří vstoupí, musí mít obojky!"
Vešli jsme dovnitř a vstoupili do malé chodby s pultem, která sloužila jako šatna a recepce.
"Otroci svléknout! Nechte si obojky a dámské spodní prádlo. Víc nic."
Svlékli jsme se a po stisknutí tlačítka na zdi se nám otevřely dveře.
Každá Dáma si své otroky vedla na vodítku.
Projítí dveřmi bylo jako vstup do jiného světa. Bylo tu horko, rudo a živo.
Už nás očekávala Paní Soňa s manželem/otrokem a Týna se svými dvěma otroky.
Uvítali nás a Paní Soňa nás usadila kolem velkého stolu. Dámy ke stolu, otroky pod stůl.
Paní Soňa vydala příkazy a s Týnou přisedly k Dámám.
Během chvilky začali místní otroci nosit jídlo Dámám na stůl.
My jsme dostali každý misku, která se dala připnout k noze židle, na které seděla Paní.
Jídlo bylo dobré a bylo ho dost.
Po jídle jsme byli vyvenčeni a Paní Soňa nás provedla celým klubem.
V přízemí byla restaurace, ve sklepě herny a v prvním patře pokoje pro hosty.
Každý pokoj byl vybaven velkou postelí, přistýlkou na zemi, umyvadlem a toaletou. U přistýlky byl vždy ve zdi zapuštěný kruh k připoutání otroka.
V celém areálu byl zákaz kouření, ale to nám nevadilo, protože naše výprava byla nekuřácká.
V podkroví byl prostor, kterému Paní Soňa říkala "orchestr".
Byly tu elektrické navijáky, dva mohutné ondřejské kříže, opřené šikmo o sebe a dva stejně mohutné rámy s mnoha úvazovými body. V jednom byl připoután jakýsi otrok a jeho blonďatá Paní mu dávala co proto dlouhým karabáčem. Vřískala na něj a bylo vidět, že otrok už má sám se sebou co dělat. Po několika dalších úderech se rozplakal a začal volat mámu.
Jeho Paní k němu došla a něco mu tiše říkala. Pak položila ruce na jeho boky.
Usmála se na něj a prudce ho kopla kolenem mezi nohy.
Otrokova kolena povolila. Za vřískotu Paní se opět postavil. Další kopanec.
Takto byl kopnut celkem desetkrát.
Po posledním kopu se už nepokoušel vstát a plačtivě něco Paní sliboval.
Ta ho po chvíli odpoutala a otrok jí musel olízat boty. Rukou mu ukázala, že má vypadnout.
"To je náš stálý host. Dnes byl zdá se trochu zklamán. Obvykle ho totiž má Týna. Dnes to za ní vzala Andrea."
Přivolala blondýnku k mám a představila ji jako Slečnu Andreu.
"Andrea je naše specialistka na útrpné výslechy. Zatím se nenašel člověk, který by jí odolal."
Slečna Andrea se usmála a s omluvou, že se musí převléci, odešla.
"Míváte tu i nějaké společenské akce?"
Zeptala se Lady Anna.
"Ano. Každou sobotu máme hrací den. Vždy vymyslíme nějakou zajímavou hru pro všechny. Ostatně zítra je sobota a bude opět hrací den. Přidáte se? Ale varuji předem, že pokud vstoupíte do hry, není cesty zpět a jediná cesta z ní je zranění, nebo vážná choroba. Obzvlášť pro otroky to může být hodně nepříjemné."
Paní Gita se na nás ani nepodívala, jen mrkla na Jil a Annu a po souhlasném kývnutí obou prohlásila, že do toho jdeme. Ale že nás bude možná trochu omezovat neznalost němčiny.
"Dobrá. Neznalost jazyka není problém. Bič je výborný tlumočník." Řekla Paní Soňa a zasmála se.
Odvedla nás zpět do restaurace, kde bylo živo.
Chtěla jsem zalézt opět pod stůl, ale Paní Soňa mě zadržela.
"Teď ne. Vezmete si támhle židle a sednete si k nám. Možná s vámi budeme chtít mluvit a mě dnes už bolí záda."
Vzala jsem židli i pro Alici a usadila ji ke stolu jako první a sama si sedla vedle ní.
"Hmmm, galantní otrok. Nebo otrokyně?" Komentovala to Týna.
"Někoho mi připomíná. Ale to byl kluk jak buk. Todleto má kozy skoro jako já. Teda pokud jsou pravý. Už od našeho výletu na Tvrz nad tím přemýšlím."
"Týnko, ty kozy jsou pravé. A přesto je to ten kluk, kterého jsi přivedla na Tvrz ty. Trochu se na něm vyřádila Doktorka a narostlo mu tohle."
Paní Gita ukázala na mé poprsí.
Týna otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak se jí roztáhly koutky a začala se smát. Co smát, řehtala se jako kůň, tekly jí slzy a nemohla se zarazit.
Paní Soňa se na ní vyčítavě podívala.
"Týno, trochu důstojnosti, prosím."
"Hihihihihi, promiň, Soni, ale ... hihihihihi... víš na co... hihihihi... Na co jsem ho nalákala do tvrze? Hihihihahaha..."
"Ne!?" Odtušila Paní Soňa.
"No na mý kozýýý...hihihihihi. Byl z nich celej hyn... a teď... teď má svoje... To je těžká ironiééé! Hahaha chrocht!"
Bylo mi to velmi nepříjemné. V tom jsem Týnu poznával. Škodolibá, bezcitná holka.
Evidentně to nebylo po srsti ani Paní Gitě, protože zrudla.
"Jsem ráda, že se dobře bavíš, Týnuš.
Chceš říct další žertvnou novinu?"
Týna s pohihňáváním pokývala hlavou.
"Tak aby ses mohla víc zasmát: Tenhle otrok je milionář a navíc majitel poloviny Tvrze!"
Týna se přestala smát. Zato se rozlil rozpačitý úsměv na tvářích všech ostatních.
Týna vstala. Chvilku si Paní Gitu měřila.
"Cože? Jak je to možné?" Řekla vztekle.
"Jednoduše. Zachránil mi život. Našel poklad a několikrát se podílel na záchraně Tvrze. A já si ho moc vážím. I když je to můj otrok."
Týna chvíli vydýchávala matčina slova.
Pak sklopila hlavu.
"Promiň, máti. Omlouvám se a jdu si lehnout. Dobrou noc."
"Dobrou noc, Týnko."
Odešla.
U stolu se na chvíli rozhostilo ticho.
Paní Gita se napřímila.
"Vážení, omlouvám se, za tuto scénku. Trochu jsem se neovládla."
Paní Soňa ale vstala, zatleskala a poručila na stůl víno a zákusky.
Osobně nalila všem víno a pozvedla slkeničku k přípitku.
"Připíjím na naše setkání. Na Dámy, i na dobré otroky."
Připili jsme si a Paní Soňa začala s ostatními Dámami probírat možnosti vzájemné spolupráce. Ale ani otroci se nenudili. Tedy hlavně Alice, Nána Blonďák a já, protože jsme dokázali reagovat na otázky týkající se technických možností Tvrze a jejího zařízení.
Šli jsme spát až po půlnoci, protože večer, který tak špatně začal, se proměnil v příjemné povídání u vína a dobrot a bylo nám dobře.
Alice se ale o mě starala, mazala mi poznamenané části těla a vůbec byla na mě moc příjemná.
Podstrojovala mi, tulila se ke mně opatrně, aby mě nic nebolelo. Byla samý úsměv a šprým.
Paní Justa s Fredem odjela první den volna, ale Lady Anna zůstala u nás.
Nánu jsem celé dva dny neviděla, ale Dámy se přišly podívat, jak se mi hojí záda a zadek.
Třetí den ráno jsme však s Alicí vzorně klečely před Paní Gitou, která nám po snídani dala za úkol projít celou tvrz, zapsat všechny technické problémy a škody, vše, co by se mohlo zkazit a náhodou zůstalo mimo mrazák a chladničky zlikvidovat, Nána šla za námi a ty části, které byly v pořádku, odpojila od elektřiny a vody. Dopoledne jsme tak stihli vše projít, odpoledne škody napravit a pozdě večer jsme se sešli i všichni v naší soukromé jídelně.
Dámy seděly v křeslech a po vyslechnutí našeho hlášení si vzala slovo Paní Gita.
"Výborně, děkuji. Abyste věděly, zítra odjíždíme na týden na dovolenou a proto jsem chtěla mít Tvrz zabezpečenou. Zítra ráno brzo vstanete, zabalíte si vše podle seznamu a po obědě vyrazíme. Víc vám řeknu ráno. Mazejte se umýt a spát."
Políbily jsme Paní ručku, rozloučily se s ostatními a za dvacet minut už jsme byly v posteli.
Po čtvrté ráno jsme už byly na nohou a balily vše na cestu. Na snídaní už jsme si s sebou nesly bágly a kufry.
Po snídani nám Paní všem nařídila dlouhý program na čistících strojích ve velké hrací koupelně a Dámy si šly dát relaxační program do naší soukromé koupelny.
Následovala ještě kontrola celé Tvrze, oběd a v jednu odpoledne jsme sedali do aut.
Paní Gita měla rozvernou náladu a celou cestu si užívala tak, jak jsem ji nikdy neviděl.
V podvečer jsme zastavili v Karlových Varech a ubytovali se v hotelu.
Dokonce jsme s Alicí měli vlastní pokoj.
Večer jsme se šli projít po nasvícené kolonádě.
Lady Anna nás provedla a ukázala nám nějaké pamětihodnosti.
Do postele jsme se s Alicí dostaly po jedenácté večer.
Ráno jsme už po osmé hodině sedali do aut a zamířili dál na západ.
Překročili jsme hranice Německa a pokračovali dál a dál, až jsme zastavili v malém městečku nedaleko Frankfurtu před nenápadnou zájezdní hospodou.
Paní Gita vystoupila a šla nás ohlásit.
Vrátila se za pár minut a řekla Náně, ať zajede do dvora a pak projede stodolou.
Za stodolou byl dvůr s vysokým neprůhledným plotem.
Vystoupili jsme z aut a šli s malými zavazadly za Paní Gitou.
U dveří do domu byla velká cedule na níž byl nápis, který nám Paní Gita přeložila: "Psi, kteří vstoupí, musí mít obojky!"
Vešli jsme dovnitř a vstoupili do malé chodby s pultem, která sloužila jako šatna a recepce.
"Otroci svléknout! Nechte si obojky a dámské spodní prádlo. Víc nic."
Svlékli jsme se a po stisknutí tlačítka na zdi se nám otevřely dveře.
Každá Dáma si své otroky vedla na vodítku.
Projítí dveřmi bylo jako vstup do jiného světa. Bylo tu horko, rudo a živo.
Už nás očekávala Paní Soňa s manželem/otrokem a Týna se svými dvěma otroky.
Uvítali nás a Paní Soňa nás usadila kolem velkého stolu. Dámy ke stolu, otroky pod stůl.
Paní Soňa vydala příkazy a s Týnou přisedly k Dámám.
Během chvilky začali místní otroci nosit jídlo Dámám na stůl.
My jsme dostali každý misku, která se dala připnout k noze židle, na které seděla Paní.
Jídlo bylo dobré a bylo ho dost.
Po jídle jsme byli vyvenčeni a Paní Soňa nás provedla celým klubem.
V přízemí byla restaurace, ve sklepě herny a v prvním patře pokoje pro hosty.
Každý pokoj byl vybaven velkou postelí, přistýlkou na zemi, umyvadlem a toaletou. U přistýlky byl vždy ve zdi zapuštěný kruh k připoutání otroka.
V celém areálu byl zákaz kouření, ale to nám nevadilo, protože naše výprava byla nekuřácká.
V podkroví byl prostor, kterému Paní Soňa říkala "orchestr".
Byly tu elektrické navijáky, dva mohutné ondřejské kříže, opřené šikmo o sebe a dva stejně mohutné rámy s mnoha úvazovými body. V jednom byl připoután jakýsi otrok a jeho blonďatá Paní mu dávala co proto dlouhým karabáčem. Vřískala na něj a bylo vidět, že otrok už má sám se sebou co dělat. Po několika dalších úderech se rozplakal a začal volat mámu.
Jeho Paní k němu došla a něco mu tiše říkala. Pak položila ruce na jeho boky.
Usmála se na něj a prudce ho kopla kolenem mezi nohy.
Otrokova kolena povolila. Za vřískotu Paní se opět postavil. Další kopanec.
Takto byl kopnut celkem desetkrát.
Po posledním kopu se už nepokoušel vstát a plačtivě něco Paní sliboval.
Ta ho po chvíli odpoutala a otrok jí musel olízat boty. Rukou mu ukázala, že má vypadnout.
"To je náš stálý host. Dnes byl zdá se trochu zklamán. Obvykle ho totiž má Týna. Dnes to za ní vzala Andrea."
Přivolala blondýnku k mám a představila ji jako Slečnu Andreu.
"Andrea je naše specialistka na útrpné výslechy. Zatím se nenašel člověk, který by jí odolal."
Slečna Andrea se usmála a s omluvou, že se musí převléci, odešla.
"Míváte tu i nějaké společenské akce?"
Zeptala se Lady Anna.
"Ano. Každou sobotu máme hrací den. Vždy vymyslíme nějakou zajímavou hru pro všechny. Ostatně zítra je sobota a bude opět hrací den. Přidáte se? Ale varuji předem, že pokud vstoupíte do hry, není cesty zpět a jediná cesta z ní je zranění, nebo vážná choroba. Obzvlášť pro otroky to může být hodně nepříjemné."
Paní Gita se na nás ani nepodívala, jen mrkla na Jil a Annu a po souhlasném kývnutí obou prohlásila, že do toho jdeme. Ale že nás bude možná trochu omezovat neznalost němčiny.
"Dobrá. Neznalost jazyka není problém. Bič je výborný tlumočník." Řekla Paní Soňa a zasmála se.
Odvedla nás zpět do restaurace, kde bylo živo.
Chtěla jsem zalézt opět pod stůl, ale Paní Soňa mě zadržela.
"Teď ne. Vezmete si támhle židle a sednete si k nám. Možná s vámi budeme chtít mluvit a mě dnes už bolí záda."
Vzala jsem židli i pro Alici a usadila ji ke stolu jako první a sama si sedla vedle ní.
"Hmmm, galantní otrok. Nebo otrokyně?" Komentovala to Týna.
"Někoho mi připomíná. Ale to byl kluk jak buk. Todleto má kozy skoro jako já. Teda pokud jsou pravý. Už od našeho výletu na Tvrz nad tím přemýšlím."
"Týnko, ty kozy jsou pravé. A přesto je to ten kluk, kterého jsi přivedla na Tvrz ty. Trochu se na něm vyřádila Doktorka a narostlo mu tohle."
Paní Gita ukázala na mé poprsí.
Týna otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak se jí roztáhly koutky a začala se smát. Co smát, řehtala se jako kůň, tekly jí slzy a nemohla se zarazit.
Paní Soňa se na ní vyčítavě podívala.
"Týno, trochu důstojnosti, prosím."
"Hihihihihi, promiň, Soni, ale ... hihihihihi... víš na co... hihihihi... Na co jsem ho nalákala do tvrze? Hihihihahaha..."
"Ne!?" Odtušila Paní Soňa.
"No na mý kozýýý...hihihihihi. Byl z nich celej hyn... a teď... teď má svoje... To je těžká ironiééé! Hahaha chrocht!"
Bylo mi to velmi nepříjemné. V tom jsem Týnu poznával. Škodolibá, bezcitná holka.
Evidentně to nebylo po srsti ani Paní Gitě, protože zrudla.
"Jsem ráda, že se dobře bavíš, Týnuš.
Chceš říct další žertvnou novinu?"
Týna s pohihňáváním pokývala hlavou.
"Tak aby ses mohla víc zasmát: Tenhle otrok je milionář a navíc majitel poloviny Tvrze!"
Týna se přestala smát. Zato se rozlil rozpačitý úsměv na tvářích všech ostatních.
Týna vstala. Chvilku si Paní Gitu měřila.
"Cože? Jak je to možné?" Řekla vztekle.
"Jednoduše. Zachránil mi život. Našel poklad a několikrát se podílel na záchraně Tvrze. A já si ho moc vážím. I když je to můj otrok."
Týna chvíli vydýchávala matčina slova.
Pak sklopila hlavu.
"Promiň, máti. Omlouvám se a jdu si lehnout. Dobrou noc."
"Dobrou noc, Týnko."
Odešla.
U stolu se na chvíli rozhostilo ticho.
Paní Gita se napřímila.
"Vážení, omlouvám se, za tuto scénku. Trochu jsem se neovládla."
Paní Soňa ale vstala, zatleskala a poručila na stůl víno a zákusky.
Osobně nalila všem víno a pozvedla slkeničku k přípitku.
"Připíjím na naše setkání. Na Dámy, i na dobré otroky."
Připili jsme si a Paní Soňa začala s ostatními Dámami probírat možnosti vzájemné spolupráce. Ale ani otroci se nenudili. Tedy hlavně Alice, Nána Blonďák a já, protože jsme dokázali reagovat na otázky týkající se technických možností Tvrze a jejího zařízení.
Šli jsme spát až po půlnoci, protože večer, který tak špatně začal, se proměnil v příjemné povídání u vína a dobrot a bylo nám dobře.
