Probudily jsme se zadky k sobě a já s pravou bradavkou nataženou do prostoru.
V noci jsem si totiž zamotala řetízek do deky.
Opatrně jsem řetízek vymotala a otočila se.
Alice tiše odfukovala. Paní Gita na posteli chrápala a Náně se něco zdálo, takže se převalovala.
Ranní čekání, než se Paní Gita probudí bylo vždy nudné.
Ale dočkala jsem se. Paní Gita se probudila a nás vystřelila do plného vědomí jediným stisknutím tlačítka.
Nás dvě prudce zabrnělo v bradavkách a Nána se s hlasitým "Ooochúúú..." chytla za klícku.
"Takže dobré ráno, holčičky..."
Paní Gita se zasmála, protože stihla Náně ucpat pusu roubíkem ještě než stihla dokončit svůj výlev a ta teď vypadala jako vyděšený sysel.
Vypnula nám klec a my mohly začít každodenní kolečko.
Snídani jsme dostaly opět do krmítek.
Po snídani první trénink s kolíkem.
Paní Gita nám poručila si dát kolíky vedle kelímků se zubními kartáčky. Prý abychom si zvykaly na svou novou součást života.
Jestli jsem si při mučení na stroji myslela, že jsem do sebe pojmula maximální průměr, tenhle kolík mě vyvedl z omylu.
Dostat ho do sebe podruhé, bylo horší než poprvé. Bála jsem se bolesti a nepovedlo se mi tolik uvolnit svěrač.
Bolelo to. Okamžik, kdy se svěrač sevřel kolem úzkého krčku, byl chvilkou radosti a uvolnění.
Podívala jsem se na Alici. Už měla kolík v sobě.
Přitulila se ke mně. "Za co vlastně platíme?"
"Já za svá přání a ty asi za dva dny a tři noci dovolené."
"Za jaká přání?"
"To se nikdo nedoví..."
"Řekni! Nebo..." Pohladila mi ptáka v klícce.
Tiše jsem zaúpěla a na oplátku štípla Alici do malého pysku, který jí vylézal z pásu cudnosti.
"Jau, prevíte!"
Díky našemu škádlení jsme zapomněli na výplně našich zadků.
Zazvonil budík. Byl čas vytáhnout.
Pomalu, velmi pomalu vyta... Ouuuu... mlask.
Umyly jsme kolíky, udělaly čárky do kalendáře na zdi a šly pokračovat v práci ve sklepech.
Paní nás svolala impulzy.
Oběd byl v dobré pohodě a Paní Gita po něm tentokrát odvedla Alici do scifárny na test ženského programu.
Práce ve sklepě mi to odpoledne moc nešla. Byla jsem nervózní, aby stroj Alici neublížil.
Alice se mi vrátila až před večeří. Třásly se jí nohy a nechtěla mluvit o tom, co prožila.
Když jsem naléhala, řekla mi, že budeme mít každá svoje tajemství.
Paní nás zamkla do klece tak, abychom se nemohly jedna druhé ani dotknout.
Sama si lehla do postele a dlouho si hrála s Nánou. Ležela jsem zády k nim a slyšela vzdechy, sténání a jiné zvukové projevy.
Slyšet to, vědět že několik centimetrů ode mě leží milovaná žena a nemoci se jí ani dotknout bylo velmi stresující.
Dlouho jsem nemohla usnout.
Paní Gita už dávno spala, Nána taky, ale Alice a já jsme byly vzhůru.
Usnuly jsme až po půlnoci.
V noci jsem si totiž zamotala řetízek do deky.
Opatrně jsem řetízek vymotala a otočila se.
Alice tiše odfukovala. Paní Gita na posteli chrápala a Náně se něco zdálo, takže se převalovala.
Ranní čekání, než se Paní Gita probudí bylo vždy nudné.
Ale dočkala jsem se. Paní Gita se probudila a nás vystřelila do plného vědomí jediným stisknutím tlačítka.
Nás dvě prudce zabrnělo v bradavkách a Nána se s hlasitým "Ooochúúú..." chytla za klícku.
"Takže dobré ráno, holčičky..."
Paní Gita se zasmála, protože stihla Náně ucpat pusu roubíkem ještě než stihla dokončit svůj výlev a ta teď vypadala jako vyděšený sysel.
Vypnula nám klec a my mohly začít každodenní kolečko.
Snídani jsme dostaly opět do krmítek.
Po snídani první trénink s kolíkem.
Paní Gita nám poručila si dát kolíky vedle kelímků se zubními kartáčky. Prý abychom si zvykaly na svou novou součást života.
Jestli jsem si při mučení na stroji myslela, že jsem do sebe pojmula maximální průměr, tenhle kolík mě vyvedl z omylu.
Dostat ho do sebe podruhé, bylo horší než poprvé. Bála jsem se bolesti a nepovedlo se mi tolik uvolnit svěrač.
Bolelo to. Okamžik, kdy se svěrač sevřel kolem úzkého krčku, byl chvilkou radosti a uvolnění.
Podívala jsem se na Alici. Už měla kolík v sobě.
Přitulila se ke mně. "Za co vlastně platíme?"
"Já za svá přání a ty asi za dva dny a tři noci dovolené."
"Za jaká přání?"
"To se nikdo nedoví..."
"Řekni! Nebo..." Pohladila mi ptáka v klícce.
Tiše jsem zaúpěla a na oplátku štípla Alici do malého pysku, který jí vylézal z pásu cudnosti.
"Jau, prevíte!"
Díky našemu škádlení jsme zapomněli na výplně našich zadků.
Zazvonil budík. Byl čas vytáhnout.
Pomalu, velmi pomalu vyta... Ouuuu... mlask.
Umyly jsme kolíky, udělaly čárky do kalendáře na zdi a šly pokračovat v práci ve sklepech.
Paní nás svolala impulzy.
Oběd byl v dobré pohodě a Paní Gita po něm tentokrát odvedla Alici do scifárny na test ženského programu.
Práce ve sklepě mi to odpoledne moc nešla. Byla jsem nervózní, aby stroj Alici neublížil.
Alice se mi vrátila až před večeří. Třásly se jí nohy a nechtěla mluvit o tom, co prožila.
Když jsem naléhala, řekla mi, že budeme mít každá svoje tajemství.
Paní nás zamkla do klece tak, abychom se nemohly jedna druhé ani dotknout.
Sama si lehla do postele a dlouho si hrála s Nánou. Ležela jsem zády k nim a slyšela vzdechy, sténání a jiné zvukové projevy.
Slyšet to, vědět že několik centimetrů ode mě leží milovaná žena a nemoci se jí ani dotknout bylo velmi stresující.
Dlouho jsem nemohla usnout.
Paní Gita už dávno spala, Nána taky, ale Alice a já jsme byly vzhůru.
Usnuly jsme až po půlnoci.
