Vstali jsme s Alicí brzo, abychom se stihli po dovolené zcivilizovat.
Přesně v sedm ráno jsme klečeli nazí před Paní Gitou, ruce za zády a vodítka na ramenou.
Paní Gita se usmála a podala nám pásy.
Zamkli jsme se a odevzdali klíčky.
Paní si je dala na řetízek.
"Tak jaká byla dovolená? Užili jste si ji? Až se nasnídáte, pomůžete Rudolfovi, teda vlastně Náně ve sklepech a po obědě se proměníte ve zkušební morčata.
Podala nám oblečení.
Už jsem zase byla Dáša.
Aby ten začátek stál za to, dostaly jsme snídani do krmítek.
Trochu jsem si odvykla a tak mi snídaně dala trochu psychicky zabrat.
Po snídani a úklidu jsme sešly do podzemí.
Bylo jasné, že Nána dostala zásilku ze své firmy, protože dole byla spousta nových věcí.
Nastal opět kolotoč rozbalování, montování, sesazování a dalších procedur. Dřely jsme, až z nás stříkal pot. Ale zvládly jsme zhruba vybavit další tři učebny do školy otroků.
Oběd byl rychlý a po něm nás Paní dovedla do bunkru.
Tam se to hodně změnilo.
Paní nám poručila sundat pásy cudnosti a řekla ať jdeme před ní.
Vešly jsme s Alicí dovnitř.
Sál plný strojů ozářený slabým modrým světlem
Dveře za námi se zabouchly.
Otočila jsem se a... Nebylo tam jejich ovládání!
Světlo se změnilo na červené.
"Subjekt číslo jedna. Svlékněte se. Vstupte do svítícího kruhu a rozpažte! Deset, devět, osm..."
Vstoupila jsem do kruhu a rozpažila.
Odpočet skončil a stroj vedle mě se pohnul. Dvě ramena zacvakla mohutné objímky kolem mých zápěstí.
Stroj mě zvedl a otočil.
Kolem mých kotníků se zacvakly další objímky. Velká objímka mě sevřela v pase. Pokusila jsem se pohnout.
"Neklaďte odpor. Je to zbytečné!"
Kovový hlas bez jakéhokoliv citu.
K tomu barva osvětlení a stroj... začala jsem se bát. Dokonce potit.
"Otevřte ústa!" Proti mě vyjelo jiné rameno. Vrazilo mi do obličeje podivnou masku s náústkem.
Přisálo se mi to k obličeji a zakrylo i uši.
"Probíhá skenování subjektu."
Něco se mi přisálo na bradavky a potom i na celá prsa. Tah vývěvy byl dost bolestivý, ale ne příliš.
Něco mi obejmulo přirození a něco jiného se mi vecpalo do zadku. Po celém těle se mi rozjely drobounké bolavé jehly.
"Zatínáním svalů se zvyšuje vaše bolest." Ten hlas už mě začínal štvát.
"Vaše nové zařazení - otrok Císařovny Xintury. Přísahejte věrnost Její excelenci." Náústek mi vyjel z pusy.
"Ne. Patřím Paní Gitě." Odpověděla jsem naštvaně.
"Špatná odpověď. Vzpurný otrok."
Přísavky z prsou zmizely a zůstaly jen na bradavkách.
Něco na mě stříklo. měla jsem strach z bolesti, ale nebylo to zlé. Asi jako sprcha. Několikrát za sebou a já to cítila méně a méně. Zároveň jako by se mi něco lepilo na kůži.
"Nové zařazení - převýchovný tábor vzpurných otroků, cela 8. Provádím přesun."
Stroj mi složil nohy k sobě a ruce mi připažil. Najednou povolily a zmizely všechny objímky.
Pak mi z hlavy zmizela ta kukla i přísavky z bradavek. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Byla jsem v těsné kleci.
Mohla jsem jen stát a dýchat.
Na uši mi sjela sluchátka.
Znovu se ozval hlas: "Její excelence, Císařovna Xintura je úžasná bytost. Miluje tě. Tvůj vzdor je zbytečný. Podvol se." A podobné texty. Pořád dokola a čím dál silněji.
V duchu jsem si opakovala: "Miluju svou ženu Alici a patřím Paní Gitě. Alici...Gitě... Alici...Gi...
Klec se otevřela. Opatrně jsem vykročila ven. Klec se zavřela a odjela do tmy. Rozsvítilo se.
Stála tam Paní Gita s Nánou.
"Tak co? Jak sis to užila, Dášeňko?" Zeptala se Paní.
Otřásla jsem se.
"Brrr. Paní Gito, bylo to hrozné. Ani ne bolestivé, ale obrovská zátěž na psychiku."
"Takže myslíš, že se to bude scifákům líbit? Tohle je jen jeden z dvaceti pěti scénářů. Ostatně, jak se Ti líbí tvá nová uniforma?"
Prohlédla jsem se v nastaveném zrcadle.
Měla jsem na sobě cihlově rudý, skvěle padnoucí catsuit s X a pětimístným číslem na prsou.
"Co je to za materiál, Paní Gito?"
"Je to něco jako umělý latex. Stroj ho na tebe nastříkal v deseti vrstvách."
"A jak se z něho dostanu ven?"
"Nůžkami. Ale netrap se tím. Ten materiál dlouho nevydrží. Ale dá se recyklovat."
Ze tmy se ozvalo hučení a před nás přijela klec s Alicí.
Také na sobě měla catsuit, ale modrý.
Dali jsme jí chvilku na uklidnění, protože se trochu třásla.
Její dojmy byly také velmi emotivní. Dokonce prohlásila, že do "scifárny" by pouštěla lidi jen po pěti klistýrech.
"To je dobrý nápad!" "Zvolaly zároveň Paní Gita i Nána.
"Přidám tam čisticí jednotku. To nebude složité..."
Znovu jsem se otřásla. Nána byla ďábel.
Paní Gita vytáhla nůžky a na zádech nám "uniformy" rozstřihla.
Svlékly jsme si je a Paní nám řekla, ať zatím zůstaneme nahé.
Ale pro pořádek nám podala naše pásy.
Odešly jsme ze scifárny a probíraly jsme co a jak. Bylo to zajímavé, ale mě to moc neuchvátilo. Bylo to až děsivě neosobní.
"Náno, kde jsi vzala ty stroje?" Zeptala jsem se.
"To jsou stroje pro automobilový průmysl." Odpověděla mi Nána.
"A vyrobily nám dvě hezká barevná autíčka!" Zasmála se Paní Gita a zamířila do ordinace.
"Dášeňko, je čas platit dluhy!" Řekla mi s úsměvem.
"Ano, Paní Gito. Jsem připravena." Odvětila jsem.
"Ale bude je platit i tvá žena!"
"Sice nevím za co, ale zaplatím." Hrdě řekla Alice.
"Výborně!" Zasmála se Paní Gita a před každou z nás postavila veliký anální kolík.
"Tak ať už je tam! Nespěchejte, ať si nenatrhnete prdelky. Ale bude tam!"
Obě jsme se na ty obludy podívaly asi dost zaraženě, protože Paní Gita nasupeně prohlásila, že lubrikant je na poličce.
Namazala jsem si anál i kolík a začala ho pomalu zasunovat. Až k bolesti. Pak povytáhnout a znovu. A vždy o kousek dál. Už to začínalo opravdu bolet, když jsem ucítila, jak svěrač překročil největší průměr a začal se stahovat. Zároveň přišla chvilka paniky, že bych ho nemusela dostat ven.
Zamáčkla jsem kolík až nadoraz a prstem projela po svěrači, jestli správně sedí.
Cítila jsem se strašně plná.
Tiché "Mmmm... uf!" mi oznámilo, že Alice už je taky ucpána.
"Abyste věděli, milánkové, Já sama fist miluju a vy ho budete milovat taky! Budete moji dva maňásci. Teď se postavte a dělejte svou normální práci. Tedy úklid."
Začaly jsme uklízet, ale nešlo se na nic soustředit. Bylo to podobné jako tenkrát s trestným "jelitem".
Ne tak silné, ale přeci jen nepříjemné.
Cítila jsem tlak na prostatu, pánev, páteř a podbřišek a strašnou chuť čůrat. Ale vyšlo ze mě jen pár kapek.
Alice se mi věčně motala do cesty a každou chvíli něco upustila.
Paní Gita nás povzbuzovala a každou chvíli chtěla znát naše pocity.
Už to bylo půl hodiny, hodina, hodina a čtvrt... Už jsme měly zatnuté zuby a čas se úplně zastavil.
"Stačí. Vyndat!" Nařídila Paní.
Opatrně jsem začala kolík táhnout ven. Tlak přešel do bolesti. Pak to mlasklo a kolík byl venku.
"Výborně, holčičky. Takže ode dneška budete každý den po snídani na 20 minut aplikovat kolíky. Tyhle kolíky.
Časem přejdete na ještě větší, ale nebudeme spěchat. Bude to hodně práce, ale myslím, že moje něžné ruce si takové živé rukavičky zaslouží."
Odsouhlasily jsme jí to a byly odvedeny na večeři.
A po večeři do klece.
Přesně v sedm ráno jsme klečeli nazí před Paní Gitou, ruce za zády a vodítka na ramenou.
Paní Gita se usmála a podala nám pásy.
Zamkli jsme se a odevzdali klíčky.
Paní si je dala na řetízek.
"Tak jaká byla dovolená? Užili jste si ji? Až se nasnídáte, pomůžete Rudolfovi, teda vlastně Náně ve sklepech a po obědě se proměníte ve zkušební morčata.
Podala nám oblečení.
Už jsem zase byla Dáša.
Aby ten začátek stál za to, dostaly jsme snídani do krmítek.
Trochu jsem si odvykla a tak mi snídaně dala trochu psychicky zabrat.
Po snídani a úklidu jsme sešly do podzemí.
Bylo jasné, že Nána dostala zásilku ze své firmy, protože dole byla spousta nových věcí.
Nastal opět kolotoč rozbalování, montování, sesazování a dalších procedur. Dřely jsme, až z nás stříkal pot. Ale zvládly jsme zhruba vybavit další tři učebny do školy otroků.
Oběd byl rychlý a po něm nás Paní dovedla do bunkru.
Tam se to hodně změnilo.
Paní nám poručila sundat pásy cudnosti a řekla ať jdeme před ní.
Vešly jsme s Alicí dovnitř.
Sál plný strojů ozářený slabým modrým světlem
Dveře za námi se zabouchly.
Otočila jsem se a... Nebylo tam jejich ovládání!
Světlo se změnilo na červené.
"Subjekt číslo jedna. Svlékněte se. Vstupte do svítícího kruhu a rozpažte! Deset, devět, osm..."
Vstoupila jsem do kruhu a rozpažila.
Odpočet skončil a stroj vedle mě se pohnul. Dvě ramena zacvakla mohutné objímky kolem mých zápěstí.
Stroj mě zvedl a otočil.
Kolem mých kotníků se zacvakly další objímky. Velká objímka mě sevřela v pase. Pokusila jsem se pohnout.
"Neklaďte odpor. Je to zbytečné!"
Kovový hlas bez jakéhokoliv citu.
K tomu barva osvětlení a stroj... začala jsem se bát. Dokonce potit.
"Otevřte ústa!" Proti mě vyjelo jiné rameno. Vrazilo mi do obličeje podivnou masku s náústkem.
Přisálo se mi to k obličeji a zakrylo i uši.
"Probíhá skenování subjektu."
Něco se mi přisálo na bradavky a potom i na celá prsa. Tah vývěvy byl dost bolestivý, ale ne příliš.
Něco mi obejmulo přirození a něco jiného se mi vecpalo do zadku. Po celém těle se mi rozjely drobounké bolavé jehly.
"Zatínáním svalů se zvyšuje vaše bolest." Ten hlas už mě začínal štvát.
"Vaše nové zařazení - otrok Císařovny Xintury. Přísahejte věrnost Její excelenci." Náústek mi vyjel z pusy.
"Ne. Patřím Paní Gitě." Odpověděla jsem naštvaně.
"Špatná odpověď. Vzpurný otrok."
Přísavky z prsou zmizely a zůstaly jen na bradavkách.
Něco na mě stříklo. měla jsem strach z bolesti, ale nebylo to zlé. Asi jako sprcha. Několikrát za sebou a já to cítila méně a méně. Zároveň jako by se mi něco lepilo na kůži.
"Nové zařazení - převýchovný tábor vzpurných otroků, cela 8. Provádím přesun."
Stroj mi složil nohy k sobě a ruce mi připažil. Najednou povolily a zmizely všechny objímky.
Pak mi z hlavy zmizela ta kukla i přísavky z bradavek. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Byla jsem v těsné kleci.
Mohla jsem jen stát a dýchat.
Na uši mi sjela sluchátka.
Znovu se ozval hlas: "Její excelence, Císařovna Xintura je úžasná bytost. Miluje tě. Tvůj vzdor je zbytečný. Podvol se." A podobné texty. Pořád dokola a čím dál silněji.
V duchu jsem si opakovala: "Miluju svou ženu Alici a patřím Paní Gitě. Alici...Gitě... Alici...Gi...
Klec se otevřela. Opatrně jsem vykročila ven. Klec se zavřela a odjela do tmy. Rozsvítilo se.
Stála tam Paní Gita s Nánou.
"Tak co? Jak sis to užila, Dášeňko?" Zeptala se Paní.
Otřásla jsem se.
"Brrr. Paní Gito, bylo to hrozné. Ani ne bolestivé, ale obrovská zátěž na psychiku."
"Takže myslíš, že se to bude scifákům líbit? Tohle je jen jeden z dvaceti pěti scénářů. Ostatně, jak se Ti líbí tvá nová uniforma?"
Prohlédla jsem se v nastaveném zrcadle.
Měla jsem na sobě cihlově rudý, skvěle padnoucí catsuit s X a pětimístným číslem na prsou.
"Co je to za materiál, Paní Gito?"
"Je to něco jako umělý latex. Stroj ho na tebe nastříkal v deseti vrstvách."
"A jak se z něho dostanu ven?"
"Nůžkami. Ale netrap se tím. Ten materiál dlouho nevydrží. Ale dá se recyklovat."
Ze tmy se ozvalo hučení a před nás přijela klec s Alicí.
Také na sobě měla catsuit, ale modrý.
Dali jsme jí chvilku na uklidnění, protože se trochu třásla.
Její dojmy byly také velmi emotivní. Dokonce prohlásila, že do "scifárny" by pouštěla lidi jen po pěti klistýrech.
"To je dobrý nápad!" "Zvolaly zároveň Paní Gita i Nána.
"Přidám tam čisticí jednotku. To nebude složité..."
Znovu jsem se otřásla. Nána byla ďábel.
Paní Gita vytáhla nůžky a na zádech nám "uniformy" rozstřihla.
Svlékly jsme si je a Paní nám řekla, ať zatím zůstaneme nahé.
Ale pro pořádek nám podala naše pásy.
Odešly jsme ze scifárny a probíraly jsme co a jak. Bylo to zajímavé, ale mě to moc neuchvátilo. Bylo to až děsivě neosobní.
"Náno, kde jsi vzala ty stroje?" Zeptala jsem se.
"To jsou stroje pro automobilový průmysl." Odpověděla mi Nána.
"A vyrobily nám dvě hezká barevná autíčka!" Zasmála se Paní Gita a zamířila do ordinace.
"Dášeňko, je čas platit dluhy!" Řekla mi s úsměvem.
"Ano, Paní Gito. Jsem připravena." Odvětila jsem.
"Ale bude je platit i tvá žena!"
"Sice nevím za co, ale zaplatím." Hrdě řekla Alice.
"Výborně!" Zasmála se Paní Gita a před každou z nás postavila veliký anální kolík.
"Tak ať už je tam! Nespěchejte, ať si nenatrhnete prdelky. Ale bude tam!"
Obě jsme se na ty obludy podívaly asi dost zaraženě, protože Paní Gita nasupeně prohlásila, že lubrikant je na poličce.
Namazala jsem si anál i kolík a začala ho pomalu zasunovat. Až k bolesti. Pak povytáhnout a znovu. A vždy o kousek dál. Už to začínalo opravdu bolet, když jsem ucítila, jak svěrač překročil největší průměr a začal se stahovat. Zároveň přišla chvilka paniky, že bych ho nemusela dostat ven.
Zamáčkla jsem kolík až nadoraz a prstem projela po svěrači, jestli správně sedí.
Cítila jsem se strašně plná.
Tiché "Mmmm... uf!" mi oznámilo, že Alice už je taky ucpána.
"Abyste věděli, milánkové, Já sama fist miluju a vy ho budete milovat taky! Budete moji dva maňásci. Teď se postavte a dělejte svou normální práci. Tedy úklid."
Začaly jsme uklízet, ale nešlo se na nic soustředit. Bylo to podobné jako tenkrát s trestným "jelitem".
Ne tak silné, ale přeci jen nepříjemné.
Cítila jsem tlak na prostatu, pánev, páteř a podbřišek a strašnou chuť čůrat. Ale vyšlo ze mě jen pár kapek.
Alice se mi věčně motala do cesty a každou chvíli něco upustila.
Paní Gita nás povzbuzovala a každou chvíli chtěla znát naše pocity.
Už to bylo půl hodiny, hodina, hodina a čtvrt... Už jsme měly zatnuté zuby a čas se úplně zastavil.
"Stačí. Vyndat!" Nařídila Paní.
Opatrně jsem začala kolík táhnout ven. Tlak přešel do bolesti. Pak to mlasklo a kolík byl venku.
"Výborně, holčičky. Takže ode dneška budete každý den po snídani na 20 minut aplikovat kolíky. Tyhle kolíky.
Časem přejdete na ještě větší, ale nebudeme spěchat. Bude to hodně práce, ale myslím, že moje něžné ruce si takové živé rukavičky zaslouží."
Odsouhlasily jsme jí to a byly odvedeny na večeři.
A po večeři do klece.
