Nemohla jsem dospat.
Moc jsem se na ten den těšila.
Byla jsem vzhůru a nechtěla jsem vbudit Alici. A tak jsem trpělivě čekala na budíček.
Ten určovala vždy Paní Gita.
Když konečně zívla a protáhla se, byla jsem ráda.
"Uáááá! Tak co, holubičky moje? Jste připraveny na velký den?"
Alice stěží rozlepila jedno oko a ještě napůl ve spánku prohlásila: "Ano, Paní Gito." A kopla mě kolenem do břicha, protože zapomněla v jaké pozici spíme.
Paní Gita vypnula klec a vyhnala nás do koupelny.
Místo snídaně byl jen sladký čaj.
Škrundalo nám ve střevech.
Paní Gita mi ukázala, kde je stojan na stromeček a ozdoby.
Já s Nánou jsme do obýváku přitáhly stromek a usadily ho do stojanu.
Paní Gita si vzala Alici do kuchyně, že budou spolu vařit.
Nána kroutila hlavou, když jsem vytáhla ozdoby, ozdobné a svítící řetězy a krásnou špici se skleněnými zvonečky.
Pečlivě jsme ozdobily stromeček a já pod něj přinesla všechny dárky, které jsme s Paní koupily.
Nána se udiveně ptala, proč to děláme, když Vánoce už byly. Vysvětlila jsem jí to. Trhla sebou a s výkřikem odběhla.
Vrátila se asi za půl hodiny s náručí balíčků.
"Měli jste mi to říct dřív, bylo by vše lépe zabalené." Řekla vyčítavě a začala balíčky popisovat.
Večerní překvapení bylo hotovo. Vyzkoušely jsme i svítící řetěz z malých luceren.
Zavřely a zamkly jsme obývák a já odnesla klíč Paní Gitě do kuchyně.
Tam se otáčely Paní Gita s Alicí.
Odevzdala jsem klíč a chtěla odejít, když se ke mně přitulila Alice a chtěla políbit. Přitiskla se na mě a mě začal tvrdnout pták v kleci. Mezi polibky se mě šeptem zeptala, jestli nevím co se to vlastně děje, že ničemu nerozumí.
Stejně jsem jí odpověděla, že sama nevím a jedním okem mrkla na Paní Gitu, která na mě vyzývavě koukala s velkou vařečkou v ruce jako s žezlem.
Paní se rozzářila jako sluníčko a škádlivě si cvrnkla do klíčků na krku.
Kdyby to v tu chvíli tak nebolelo, zasmála bych se také.
Raději jsem se vypakovala z kuchyně pryč.
V jídelně jsme připravily stůl s vánočními motivy a na něj poskládaly sváteční servis.
Nána se podivila šupině, kterou jsem dala pod každý spodní talíř a počtu talířů.
Paní Gita si vymínila, že k počtu talířů na stole máme přichystat i stejný počet misek a rohožek na zem. To jsou prý zase její pravidla, protože u stolu jedí pouze Dámy a Pánové. Pro tento večer dostaneme status Dam a každá Dáma má přece otroka, nebo otrokyni, pro kterou, byť imaginární musí být také prostřeno.
Vše bylo připraveno, vše bylo hotovo.
Z kuchyně voněly smažené řízky a kapr a měla jsem pocit, že cítím i další dobroty.
Paní nás přišla zkontrolovat a přinesla nám krabici cukroví.
Bylo zvláštní, že i když vyměnila bičík za vařečku a měla na sobě zástěru, vypadala jako Dáma a neztratila nic ze své aury Královny.
Rozložily jsme cukroví na tácy.
"Jestli máte hotovo, vy dvě, tak šup do velké koupelny. Máte tam připravené programy a taky oblečení na večer.
Dejte se pořádně do gala!"
Byly to dlouhé relaxační programy, včetně masáží a poprvé i pěnovou depilací. To byla novinka.
Ze strojů jsme slezly jako znovuzrozené. Nána si pochvalovala, že tohle se jí opravdu povedlo. Osušily jsme se a trochu nezvykle oblékly.
Já dostala silnou sportovní podprsenku, která poněkud zmenšila má prsa a obě jsme se navlékly do černých kalhot, bílých košil a vestiček a polobotek.
Přišly jsme do jídelny a Paní s Alicí už tam seděly.
Alice překvapením otevřela pusu.
"Nečum, Alice, teď to čeká nás. Alou do velké koupelny. Pánové se odtud ani nehnou a dopřejí nám soukromí."
Po návratu Dam jsme zase měli huby dokořán my dva.
Obě přišly v úžasných šatech, nalíčené a nádherné. Došlo mi jak mám nejen úžasnou, ale i krásnou ženu. Nemohl jsem z ní spustit oči.
"Jak se vám líbím, můj Pane?" Řekla škádlivě a otočila se dokola.
Nemohl jsem ani mluvit a tak slovo "Pohádka..." bylo to jediné co ze mě vypadlo.
Alice mi dala pusu a objala mě.
Paní Gita se usmívala a Rudolf z ní také nemohl spustit oči.
Přesto musel. Byli jsme vysláni pro víno a další nápoje.
Vše muselo být po ruce, aby nikdo nemusel od stolu vstát.
Dámy zatím donesly mísy s polévkou, salátem, řízky a spoustou dalších jídel.
Sedli jsme si ke stolu a Paní Gita nám poděkovala za to, že jsme její a ona naše. Bylo to jiné, než před několika dny, kdy tu byly "sestry".
Připili jsme si na štěstí, zdraví a lásku a vrhli se na jídlo.
Bylo báječné. Vychutnávali jsme si každé sousto a užívali si vzájemnosti.
Cizí člověk by se podivil nad tím, jak u jednoho stolu sedí jindy přísná a občas krutá dominantní Paní se svými otroky a výborně se spolu baví.
Ale mezi námi se vyvinul spíš vztah laskavé chovatelky a jejích milovaných zvířátek.
Byla to úžasná štědrovečerní večeře a když jsme už nemohli, vstala Paní Gita od stolu a vyzvala nás, ať za ní přijdeme do obýváku, až zazvoní zvoneček.
Netrvalo to ani moc dlouho.
Vzal jsem Alici za ruku a odvedl ji ke dveřím do obýváku. Vybídl jsem ji ať jde první.
Opatrně stiskla kliku, jako by za dveřmi čekala rozzuřené zvíře.
Vstoupila a my dva za ní.
Alice pomalu došla ke stromečku, u kterého stála Paní Gita se zvonečkem v ruce.
Paní ji pobídla, ať se podívá pod stromeček, že tam třeba bude něco i pro ni.
Alice přidřepla a vytáhla první balíček, který jí padl do ruky. Byl pro Rudolfa.
Začala brát jeden balíček za druhým a podávat je ostatním. Svoje pokládala vedle sebe.
Pak došlo na rozbalování.
Alici se začaly po tvářích koulet slzy, když dostala vlastní sadu hrníčků a další věci do společné domácnosti.
Já byl obdarován v podobném duchu.
Paní dostala nový zápisník a sadu luxusních per. Rudolf nářadí a spoustu technických hračiček.
Když bylo vše vybaleno, vyzvala nás Paní, abychom s Alicí vstali a obnažili své pásy cudnosti.
Odemkla je a sundala.
"Vaše svatební ložnice vás čeká. Máte absolutní volno. Dva dny a tři noci. Popozítří ráno budete na svých místech u mých nohou v jídelně."
Odmlčela se.
Stáli jsme neschopní slova.
Alice mě zatahala za ruku.
Poděkovali jsme, políbili Paní ruce a prohlásili, že nejdřív uklidíme.
"Ne. To zvládneme s Rudolfem sami. Chcete se s námi dívat na pohádku, nebo si půjdete užít svou vlastní?"
Šli jsme si užít tu naši.
V pokoji jsme měli připravené pohoštění a vše nezbytné pro hezký večer.
Alice se ke mně přitulila. Zase jí slzy tekly z očí.
"Děkuju. Děkuju ti moc. Tohle jsem nikdy..."
Přitiskl jsem ji na sebe.
Večer jsme si protáhli až do rána.
Milovali jsme se, povídali si, mazlili se... Byla to opravdu pohádka.
A trvala dva dny a tři noci.
Moc jsem se na ten den těšila.
Byla jsem vzhůru a nechtěla jsem vbudit Alici. A tak jsem trpělivě čekala na budíček.
Ten určovala vždy Paní Gita.
Když konečně zívla a protáhla se, byla jsem ráda.
"Uáááá! Tak co, holubičky moje? Jste připraveny na velký den?"
Alice stěží rozlepila jedno oko a ještě napůl ve spánku prohlásila: "Ano, Paní Gito." A kopla mě kolenem do břicha, protože zapomněla v jaké pozici spíme.
Paní Gita vypnula klec a vyhnala nás do koupelny.
Místo snídaně byl jen sladký čaj.
Škrundalo nám ve střevech.
Paní Gita mi ukázala, kde je stojan na stromeček a ozdoby.
Já s Nánou jsme do obýváku přitáhly stromek a usadily ho do stojanu.
Paní Gita si vzala Alici do kuchyně, že budou spolu vařit.
Nána kroutila hlavou, když jsem vytáhla ozdoby, ozdobné a svítící řetězy a krásnou špici se skleněnými zvonečky.
Pečlivě jsme ozdobily stromeček a já pod něj přinesla všechny dárky, které jsme s Paní koupily.
Nána se udiveně ptala, proč to děláme, když Vánoce už byly. Vysvětlila jsem jí to. Trhla sebou a s výkřikem odběhla.
Vrátila se asi za půl hodiny s náručí balíčků.
"Měli jste mi to říct dřív, bylo by vše lépe zabalené." Řekla vyčítavě a začala balíčky popisovat.
Večerní překvapení bylo hotovo. Vyzkoušely jsme i svítící řetěz z malých luceren.
Zavřely a zamkly jsme obývák a já odnesla klíč Paní Gitě do kuchyně.
Tam se otáčely Paní Gita s Alicí.
Odevzdala jsem klíč a chtěla odejít, když se ke mně přitulila Alice a chtěla políbit. Přitiskla se na mě a mě začal tvrdnout pták v kleci. Mezi polibky se mě šeptem zeptala, jestli nevím co se to vlastně děje, že ničemu nerozumí.
Stejně jsem jí odpověděla, že sama nevím a jedním okem mrkla na Paní Gitu, která na mě vyzývavě koukala s velkou vařečkou v ruce jako s žezlem.
Paní se rozzářila jako sluníčko a škádlivě si cvrnkla do klíčků na krku.
Kdyby to v tu chvíli tak nebolelo, zasmála bych se také.
Raději jsem se vypakovala z kuchyně pryč.
V jídelně jsme připravily stůl s vánočními motivy a na něj poskládaly sváteční servis.
Nána se podivila šupině, kterou jsem dala pod každý spodní talíř a počtu talířů.
Paní Gita si vymínila, že k počtu talířů na stole máme přichystat i stejný počet misek a rohožek na zem. To jsou prý zase její pravidla, protože u stolu jedí pouze Dámy a Pánové. Pro tento večer dostaneme status Dam a každá Dáma má přece otroka, nebo otrokyni, pro kterou, byť imaginární musí být také prostřeno.
Vše bylo připraveno, vše bylo hotovo.
Z kuchyně voněly smažené řízky a kapr a měla jsem pocit, že cítím i další dobroty.
Paní nás přišla zkontrolovat a přinesla nám krabici cukroví.
Bylo zvláštní, že i když vyměnila bičík za vařečku a měla na sobě zástěru, vypadala jako Dáma a neztratila nic ze své aury Královny.
Rozložily jsme cukroví na tácy.
"Jestli máte hotovo, vy dvě, tak šup do velké koupelny. Máte tam připravené programy a taky oblečení na večer.
Dejte se pořádně do gala!"
Byly to dlouhé relaxační programy, včetně masáží a poprvé i pěnovou depilací. To byla novinka.
Ze strojů jsme slezly jako znovuzrozené. Nána si pochvalovala, že tohle se jí opravdu povedlo. Osušily jsme se a trochu nezvykle oblékly.
Já dostala silnou sportovní podprsenku, která poněkud zmenšila má prsa a obě jsme se navlékly do černých kalhot, bílých košil a vestiček a polobotek.
Přišly jsme do jídelny a Paní s Alicí už tam seděly.
Alice překvapením otevřela pusu.
"Nečum, Alice, teď to čeká nás. Alou do velké koupelny. Pánové se odtud ani nehnou a dopřejí nám soukromí."
Po návratu Dam jsme zase měli huby dokořán my dva.
Obě přišly v úžasných šatech, nalíčené a nádherné. Došlo mi jak mám nejen úžasnou, ale i krásnou ženu. Nemohl jsem z ní spustit oči.
"Jak se vám líbím, můj Pane?" Řekla škádlivě a otočila se dokola.
Nemohl jsem ani mluvit a tak slovo "Pohádka..." bylo to jediné co ze mě vypadlo.
Alice mi dala pusu a objala mě.
Paní Gita se usmívala a Rudolf z ní také nemohl spustit oči.
Přesto musel. Byli jsme vysláni pro víno a další nápoje.
Vše muselo být po ruce, aby nikdo nemusel od stolu vstát.
Dámy zatím donesly mísy s polévkou, salátem, řízky a spoustou dalších jídel.
Sedli jsme si ke stolu a Paní Gita nám poděkovala za to, že jsme její a ona naše. Bylo to jiné, než před několika dny, kdy tu byly "sestry".
Připili jsme si na štěstí, zdraví a lásku a vrhli se na jídlo.
Bylo báječné. Vychutnávali jsme si každé sousto a užívali si vzájemnosti.
Cizí člověk by se podivil nad tím, jak u jednoho stolu sedí jindy přísná a občas krutá dominantní Paní se svými otroky a výborně se spolu baví.
Ale mezi námi se vyvinul spíš vztah laskavé chovatelky a jejích milovaných zvířátek.
Byla to úžasná štědrovečerní večeře a když jsme už nemohli, vstala Paní Gita od stolu a vyzvala nás, ať za ní přijdeme do obýváku, až zazvoní zvoneček.
Netrvalo to ani moc dlouho.
Vzal jsem Alici za ruku a odvedl ji ke dveřím do obýváku. Vybídl jsem ji ať jde první.
Opatrně stiskla kliku, jako by za dveřmi čekala rozzuřené zvíře.
Vstoupila a my dva za ní.
Alice pomalu došla ke stromečku, u kterého stála Paní Gita se zvonečkem v ruce.
Paní ji pobídla, ať se podívá pod stromeček, že tam třeba bude něco i pro ni.
Alice přidřepla a vytáhla první balíček, který jí padl do ruky. Byl pro Rudolfa.
Začala brát jeden balíček za druhým a podávat je ostatním. Svoje pokládala vedle sebe.
Pak došlo na rozbalování.
Alici se začaly po tvářích koulet slzy, když dostala vlastní sadu hrníčků a další věci do společné domácnosti.
Já byl obdarován v podobném duchu.
Paní dostala nový zápisník a sadu luxusních per. Rudolf nářadí a spoustu technických hračiček.
Když bylo vše vybaleno, vyzvala nás Paní, abychom s Alicí vstali a obnažili své pásy cudnosti.
Odemkla je a sundala.
"Vaše svatební ložnice vás čeká. Máte absolutní volno. Dva dny a tři noci. Popozítří ráno budete na svých místech u mých nohou v jídelně."
Odmlčela se.
Stáli jsme neschopní slova.
Alice mě zatahala za ruku.
Poděkovali jsme, políbili Paní ruce a prohlásili, že nejdřív uklidíme.
"Ne. To zvládneme s Rudolfem sami. Chcete se s námi dívat na pohádku, nebo si půjdete užít svou vlastní?"
Šli jsme si užít tu naši.
V pokoji jsme měli připravené pohoštění a vše nezbytné pro hezký večer.
Alice se ke mně přitulila. Zase jí slzy tekly z očí.
"Děkuju. Děkuju ti moc. Tohle jsem nikdy..."
Přitiskl jsem ji na sebe.
Večer jsme si protáhli až do rána.
Milovali jsme se, povídali si, mazlili se... Byla to opravdu pohádka.
A trvala dva dny a tři noci.
